Ahoj holky, chodím sem už dlouho a pročítám vaše diskuzní příspěvky, ale napsat jsem se odvážila až teď. Mám problém, a byla bych ráda, kdybyste mi napsaly, jestli jste někdy něco podobnýho zažily... a jak to dopadlo. Jsme spolu s přítelem už přes deset let, prožili jsme si "tlustý i hubený" roky. Celou dobu spolu žijeme, děti zatím nemáme. Po třech letech "chození" (společnýho bydlení) mně požádal o ruku. Měla jsem radost a chtěla plánovat svatbu, ale zrovna se to z finančních důvodů nehodilo... takže jsme ji odložili na neurčito. Po roce jsem znovu chtěla plánovat svatbu, ale zase jsem byla drahou polovičkou upozorněna, že z jistých důvodů to nelze (důvody tam opravdu byly). Takže jsem to hodila za hlavu. Asi po dalších dvou letech, kdy jsem se zase chtěla vdávat a znovu jsem byla upozorněna že to nejde jsem už vypěnila a pohádali jsme se. Z hádky vyplynula informace, že to požádání o ruku bylo myšleno tak, jakože se mnou chce strávit život a někdy si mně vzít... a ne že do roka bude svatba. Nechala jsem to bejt, ale už si připadám fakt trapně. O svatbu škemrat už se mi nechce, navíc jsem už tak strašně přetěšená (no a i docela stará - dost po třicítce), že si sama sebe jako nevěstu představit neumím. Jinak už jako manželé celou dobu žijeme, ve většině věcí se shodujeme, jen ta zatracená svatba je horký téma, na který už má alergii. Co s tím? Vykašlat se na to, když jinak je všechno pořád super? Zažila to některá z vás, a nebojíte se, že vás bude celej život mrzet, že ten "váš" den nikdy nepřišel? Nebo je to prostě blbost, lpět na jednom dni, když život je tak dlouhej a jinak je fajn?
Omlouvám se za tu dlouhou stať, ale nezvládla jsem to stručněji :-)
Tak hodně štěstí! Koukám, že to máte v Praze. Kolikrát by mě zajímalo porovnat ceny svatebního zboží v Pze a jinde. Přítel je z Prahy a svatbu zařizujeme ve východních Čechách. Budeme mít dorty na přání podle fotky, celkem 2 budou vážit dohr. 12 kg a paní se mě ptala, jestli 2 300 za dorty není moc. A zrovna tak, že za vybranou kytku dám 1 500, protože je v ní asi 45 tulipánů, jestli to není moc.Tak jsem si říkala, no, jen dejte, v Praze by to teda bylo za jinej ranec!
Ahoj holky, reaguju na to, co napsala @veli: "Akorát jednu připomínku bych měla: pokud už jednou donese zásnubní prsten a požádá, tak bych dlouho neotálela. Oni by se tím mohli dost vyčerpat a považovat to za "skoro manželství, akorát nez papíru"=ideální, takže ono něco na tom "do roka" bude."
Tohle vytesat do kamene. Já jsem tuhle diskuzi zakládala, a přesně tak to tehdy dopadlo. Několik měsíců po založení diskuze jsme se rozešli... Mno jo, ale pro jedno kvítí slunce nesvítí :-)
Můj známý se takto zasnubuje s každou přítelkyní a nikdy to nedotáhne do konce. S jednou byl pět roků, s druhou je teď 3 zasnoubený - "my se nepotřebujeme brát do roka od zásnub, nejsme zapšklí snobi, co se musí nutně řídit nějakými tradicemi" jak kdyby zásnuby tradice nebyly. 8-( Asi jim chce jenom zavřít pusu, aby ho neotravovaly se závazky