Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Příliš dlouhé zásnuby...aneb skončí to někdy svatbou?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj holky, chodím sem už dlouho a pročítám vaše diskuzní příspěvky, ale napsat jsem se odvážila až teď. Mám problém, a byla bych ráda, kdybyste mi napsaly, jestli jste někdy něco podobnýho zažily... a jak to dopadlo. Jsme spolu s přítelem už přes deset let, prožili jsme si "tlustý i hubený" roky. Celou dobu spolu žijeme, děti zatím nemáme. Po třech letech "chození" (společnýho bydlení) mně požádal o ruku. Měla jsem radost a chtěla plánovat svatbu, ale zrovna se to z finančních důvodů nehodilo... takže jsme ji odložili na neurčito. Po roce jsem znovu chtěla plánovat svatbu, ale zase jsem byla drahou polovičkou upozorněna, že z jistých důvodů to nelze (důvody tam opravdu byly). Takže jsem to hodila za hlavu. Asi po dalších dvou letech, kdy jsem se zase chtěla vdávat a znovu jsem byla upozorněna že to nejde jsem už vypěnila a pohádali jsme se. Z hádky vyplynula informace, že to požádání o ruku bylo myšleno tak, jakože se mnou chce strávit život a někdy si mně vzít... a ne že do roka bude svatba. Nechala jsem to bejt, ale už si připadám fakt trapně. O svatbu škemrat už se mi nechce, navíc jsem už tak strašně přetěšená (no a i docela stará - dost po třicítce), že si sama sebe jako nevěstu představit neumím. Jinak už jako manželé celou dobu žijeme, ve většině věcí se shodujeme, jen ta zatracená svatba je horký téma, na který už má alergii. Co s tím? Vykašlat se na to, když jinak je všechno pořád super? Zažila to některá z vás, a nebojíte se, že vás bude celej život mrzet, že ten "váš" den nikdy nepřišel? Nebo je to prostě blbost, lpět na jednom dni, když život je tak dlouhej a jinak je fajn? Omlouvám se za tu dlouhou stať, ale nezvládla jsem to stručněji :-)
Odpovědět
1 2
3
4 5
lemona tak to tuplem můžeš odejít obou se vám uleví jujky tak promin ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, potřebuji poradit. Já svatbu nikdy nechtěla. Mám za sebou neúspěšný osmiletý vztah z nějž vzešli moje dvě zlatíčka. Mám dva kluky. Můj bejvalej mě tenkkrát požádal o ruku, ale bylo to spíš jako že se za něco omlouvá, jestli mě chápete. Na to jsem nehodlala přistoupit a víceméně jsem ho odmítla, s tím že možná někdy. Prostě jsem to tak necítila. Nebyl to ten pravej. Nakonec se vše rozpadlo a dnes jsem ráda, že jsem si ho nikdy nevzala. Ale zpět k mému problému. Jsem skoro dva roky šťastně zamilovaná a nejen to. Jsme partneři a já cítím že je to ten pravý. O moje děti se stará jako o vlastní, troufnu si říci, že lépe než jejich táta. Vlastně nám nic nechybí. Jenže! Když jsme se poznali, tak se mě ptal jak si představuju partnerství atd. a mimo jiné na manželství. Já odpověděla, že papír na to nepotřebuji a nikdy jsem se vlastně vdávat nechtěla. Víceméně mě přesvědčil, že svatba je taková třešnička na dortu a stvrzuje partnerství. Potom už jsme se o tom nebavili. Jenže já ani nevím jak, ale já prostě dospěla k tomu, že on je ten pravý a já najednou tu svatbu chci. Jenže najednou je ticho po pěšině. Zatím jsem to s ním neřešila, ale najednou mě hrozně trápí, že už o tom nemluví. Možná jenom vyčkává na ten správný okamžik, ale já už to prostě nevydržím. Několikrát už jsem chtěla něco naznačit, ale nemám na to odvahu. Asi ho prostě nechci do ničeho nutit, ale vždy když to na mě přijde tak mu řeknu, že mu chci něco říct a nakonec si dám pár skleniček a radši mlčím. Bojím se co by mi na to řekl, nebo spíš mám svoji hrdost a nechci se doprošovat. Ještě je tu jedna věc, on nemá vlastní dítě a chce ještě jedno se mnou. Na to jsem přistoupila, ale ještě na to není ten správný čas. Abych to zkrátila. On je ta moje láska na celý život, to už vím. A i kdyby si mě nikdy nevzal budu s ním doufám až do smrti. Ale poslední dobou mě ty myšlenky alespoň na zasnoubení přepadávají čím dál tím víc. Poraďte, mám mu něco naznačit, nebo to mám nechat zatím plavat. Dokonce jsem zamluvila romantický večer v jednom penzionu na naše dvouleté výročí. Ale mám strach, že ho to netrkne. Možná si myslí, že když jsem svatbu nechtěla, tak je ještě spousta času. Co myslíte???
Odpovědět
Profilova fotka
:)) já bych se ho opatrně na férovku zeptala,oni totiž chlapi moc náznaky nechápou..
Odpovědět
maaja - byt tebou tak se ho na ferovku zeptam jak pise verunkaa protoze jestli ste se o tom bavili a tys mu rekla ze svatbu nechces ze nepotrebujes zadnej papir tak od nej podle me nemuzes zadny zadani o ruku cekat :-N on podle me vubec nevi ze se chces vdavat...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, dík za radu. Asi to trochu naťuknu, ale vůbec nevím jak začít. Dnes mi volal z práce, že má pro mě dárek k výročí a jestli ho chci dnes nebo až na ten romantickej večer k výročí. Tak počítám, že to asi prstýnek nebude. To budu zklamaná. :-( Jak mu to mám sakra říct???
Odpovědět
maaaja, a co takhle se ho neptat jestli si Te chce vzit, ale rict mu za sebe ze ho moc milujes a porad vic a vic premyslis nad tim jak rada by ses stala jeho zenou? Co treba az pujdete prochazkou mestem kolem vylohy se svatebnima satama pronest neco jako " snim o tom ze me v nich jednou uvidis" a podobne?
Odpovědět
Profilova fotka
Na procházku dnes půjdeme, ale do lesa. Tam asi žádnou výlohu nepotkám, leda tak divou zvěř. ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Radím si s ním o tom velmi otevřeně promluvit. Jemu vážně nedojde, že čekáš na žádost a když se jí nedočkáš, budeš zklamaná. Zvlášť když jsi mu už dřív jasně řekla, že se vdávat nehodláš.. Chlapi opravdu nechápou náznaky, ani roztoužený pohledy. Já takhle čekala na žádost o ruku rok (a naznačovala jsem velmi důrazně, leč pouze naznačovala) a pak mi bylo vysvětleno, že to vůbec nepochopil, že jsem UŽ chtěla, aby žádal ]-( A začni jakkoliv, třeba od svatby někoho z vašich známých a nebo mu řekni, že se ti v noci zdálo o vaší svatbě a že jsi o tom přemýšlela a ta představa se ti líbí... Možností je spousta.
Odpovědět
Profilova fotka
Děkuju moc za rady. To s tím snem je docela originální, to bych mohla vyzkoušet. :-) Stejně se ale bojím, co mi na to řekne. Nechci si prostě připadat, že ho uháním.
Odpovědět
Profilova fotka
maaja1: neboj se. Myslim ze nemas duvod si tak pripadat. On prece predtim zacal mluvit o svatbe ne? Ne ty. A taky jsi to urcite nebrala tak, ze te uhani ;-) Kdyz zacnes o tom, ze se ti o tom zdalo, a ze to bylo hezky, urcite to neni zadny uhaneni, a aspon uvidis jaky ma nazor. Bylo by sice krasny, kdyby to pochopil sam od sebe, ale to by ses taky nemusela dockat a zbytecne by ses trapila. Kdyz jsi tenkrat rekla, ze svatbu nepotrebujes, asi by te o ruku nepozadal, protoze by se treba bal tvoji spatny reakce ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Asi máte pravdu, jen najít tu odvahu. Navíc chceme mimčo, né teda hned. Ale když by se zadařilo dřív tak budeme rádi. No a já se tedy s bříškem vdávat nechci.
Odpovědět
maaja: Musím se smát, protože to byla přesně moje situace. Po seznámení s mým teď již manželem jsem hlásala, že já po nevydařeném prvním manželství už nikdy více ...atd., ale z něj jsem měla pocit, že by se případně nebránil, ale když já nechci ...Jenže pak jsem poznala, že je to spolehlivý fajn člověk. Litovala jsem těch svých blbých řečí a nevěděla, jak říci, že situace se změnila a naznačovala a .... nechytal se. Asi po roce náznaků, které byly k ničemu, jsem se ho rovnou zeptala, i když jsem měla nahnáno, co když řekne NE, tak bude trapas a já se shodím a nevím co ještě bych měla za pocity. Ale věděla jsem, že když to neudělám, tak budu litovat a taky že jsem si to zavinila sama, když jsem měla takové silácké řeči. Všechno dobře dopadlo, okamžitě se zapojil do zařizování okolo svatby, vlastně se dá říct, že zařídil všechno sám. A já jsem ráda, že jsem sebrala odvahu, protože se vsadím, že by jinak zůstalo vše při starém.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
No tak to je přesně ten můj případ. Já pořád tvdila že se vdávat nechci, až jsem najednou zjistila, že mám vedle sebe člověka na kterého se mohu ve všem spolehnout, miluju ho a chci s ním být do konce života. Prostě se všechno asi změní, když potkáš toho pravého. Bylo by mi ctí být jeho ženou a nosit jeho jméno.
Odpovědět
Profilova fotka
No tak si představte, že mi teď volal jestli by jsme si nemohli zadělat na to mimčo na naše výročí. Fakt překvápko. Tak mu říkám, že nejsem proti, ale že by se měl držet určitých postupů(myslím tu svatbu). A on na to že nechápe a co myslím. Tak jsem to zopakovala asi třikrát a potom řekl, že už asi ví. Tak nevím jestli to pochopil.
Odpovědět
Tak to prostě musíš zkusit ty, protože jsme si samy zavinily to, že asi romantická žádost o ruku s prstýnkem nebude :-D . Pak jsem se i o tom s někým bavila, jak to, že náznaky nepomáhají a bylo mi řečeno, abych se nedivila. Že to prostě chlap veme za bernou minci, nechceš tak nechceš, nutit tě nebudu, můžeme spolu žít jen tak. Protože se pak asi bojí oni odmítnutí, i když jsou to chlapi a měli by to zkusit překonat, když to moc chtějí, žejo :-D. Vůbec jsem na něm viděla, že byl rád, že to tak dopadlo, protože do příprav svatby se doslova vrhnul a zpětně nemám vůbec pocit, že bych ho k něčemu nutila ;-) .
Odpovědět
Profilova fotka
Musim rict, ze u nas jsme byly presvedceni ze ani jeden nechceme :-D A vlastne uz ani nevim, kdo natuknul jako prvni tu predstavu, ze bychom se jednou mohli vzit... Mam pocit, ze to byl dokonce pritel, protoze ja byla k smrti vydesena, ze kdyz natuknu svatbu, tak ze mi utece.... :-N Takze jsem o tom sice dlooouho premyslela, ale odvahu o tom mluvit jsem mela az kdyz on natuknul, ze by chtel :-)
Odpovědět
To já se na to chystala někollik týdnů. Řikala jsem si "tak už dneska musím" a zas jsem nesebrala odvahu, tak o víkendu ... a nic. Nakonec mi pomohlo trochu alkoholu, ale ten večer "za světla" jsem to nedokázala. Až když už jsme šli spát, tak za tmy ... :-D :-D
Odpovědět
maaja: tak držím palce, aby to pochopil ;-) a určitě dej vědět, jak to dopadlo. x-) x-)
Odpovědět
Profilova fotka
Možná, možná, možná to už pochopil. Před chvilkou do telefonu mi řekl, že už mu to doteklo a pak se mu vypnul telefon. To je smůla co. Tak snad pokračování doma. Uvidíme. :-) Určitě dám vědět.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, krásná debata! Taky jsem nějakou dobu tápala a nakonec jsem to vybalila na rovinu :-) Nedávno jsem ale úplně podobný starosti řešila s kamarádkou :-) Maaaja: úplně to s tebou prožívám a jsem z toho naměkko, jak to všechno krásně popisuješ. Držím pěsti! ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Díky moc. ;-) Za půl hodinky bude doma. Půjdeme na procházku, tak se těším. Kluci půjdou s námi, tak si aspoň skusí pustit draky co si teď vyrobily. Dneska si chceme udělat hezký večer. Moc se těším a doufám, že budu večer už vědět co a jak.
Odpovědět
Profilova fotka
Uprimne - ja ty chlapy chapu, ze pokud se zenska alespon jednou nevyjadri kladne co se tyce svatby, ze se jim do zadani nechce... Ja bych na to nervy taky nemela, nevedet, co mi odpovi, jestli me neodmitne...to musi byt sileny nervy!
Odpovědět
Ale ty nervy, co má pak ta ženská, když to musí vybalit ona :-D
Odpovědět
Profilova fotka
maaja - no tak ted´si mě dostala - já byla to samý, jestli si četla můj příběh - nejdřív sem ho odmítla, že se mladá vdávat nebudu a vůbec na co, když moji rodiče spolu žijou na hromádce a spokojený už skoro 40 let - pak se narodil malej, a asi tak když mu byli 3 roky mi došlo, že by třeba nebyla svatba marná, když mám tak spolehlivýho chlapa, kterýho miluju x-) rok sem naznačovala - nic - tak sem si řekla a dost, zvlášt´po té co sem viděla ještě jednu moji kamarádku, co to má stejně a s tim svym už 2 děti a dodnes se nevzali - když jí potkám tvrdí mi jak nechce, ale přitom na ní vidim jak by ráda :-| No takže když slavil mužskej narozeniny - svoje 40 tý (19.8.2008), tak sme byli na večeři a tam sem se ho na férovku zeptala, no nejdřív byl překvapenej, pak se chvíli kroutil :-D a nakonec řekl jo. No ale pak zase nic, nejdřív sme to chtěli na naše 10.výročí (31.7-.2009) jenže okolnosti byli proti nám (byla sem bez práce) - tak sme řekli, že nejdřív něco najdu a pak svatba - no nakonec sme se vzali 19.9.09, kdy sem pár dní předem nastoupila do novýho zaměstnání :-) - takže ani svatební cesta nebyla - si jí uděláme příští rok :-) takže moje rada - prostě se ho zeptej - neni vědma, aby věděl co chceš :-) dřžim palec
Odpovědět
Ahoj holky, tohle je taky téma přímo pro mě... jsme s přítelem asi dva a půl roku, je nám 27 a 32, ale svatbu nechce a ani zásnuby... prý že na co a že možná jednou, což pro mě zní stejně jako kdyby říkal "nikdy". A samozřejmě čím víc já o tom mluvím, že bych chtěla aspoň zasnoubení a prstýnek a svatbu klidně až třeba za dva roky, ale prostě aspoň to zasnoubení, protože to pro mě hodně znamená - že tím jako řekne, že o mě fakt stojí a počítá se mnou - tak tím víc on couvá a odkládá. A čím víc se pořád ničeho od něho nedočkávám, tím víc jsem už i sama sobě otravná a pořád bych to téma chtěla otvírat... ... potřebovala bych nějakou radu, jak zvládnout o tom nemluvit... říkám si, že když mu dám tak tři měsíce od toho tématu úplně pokoj, aby si to mohl sám sobě zpracovat a nějak tak jako vnitřně si na tu myšlenku zvyknout, tak se třeba dočkám toho, že přijde s prstýnkem jednoho dne sám od sebe... Jenomže JAK o tom vydržet mlčet????
Odpovědět
Ahoj Eliz... JAK o tom vydržet mlčet? Piš na beremko! :-D Radši o tom nemluv ani s kamarádkama, nebo je po pár dnech strašně otrávíš. Sem můžeš psát do bezvědomí, protože sem chodí stejně postižený :-) Ale vážně: jestli chceš zásnuby a svatbu, tak o tom nemluv - vůbec. Narážky ignoruj. Když na to přijde řeč ve společnosti, tak se tvař jak je ti to volný, a vůbec chovej se přesně naopak, než bys měla chuť. Nejdřív se tomu chlapovi dost uleví, že ho jako neuháníš, ale pak to v něm začne hlodat... funguje to spolehlivě. A pak přijde to nejdůležitější: až tě požádá o roku, začni okamžitě a závazně plánovat svatbu - kuj železo, dokuď je žhavý! Když to neuděláš a spokojíš se s něčím jako "teď to není vhodné kvůli bla bla bla ale možná za dva - tři - pět - osm let... tak skončíš jako já... budeš psát na beremko, že máte přechozenej vzah a všechno je v háji :-( ;-(
Odpovědět
Ahoj Lemono, nj, máš asi pravdu, radši budu psát sem a dám si bobříka mlčení! ;-) Jo a máš pravdu, kamarádky se různě ptají - tak co, kdy bude svatba a tak dále - a já na to říkám, to se zeptejte mýho přítele... Protože přece já nemůžu před něj pokleknout s obligátní větou "Vezmeš si mě?"... i když i to už mě napadlo. Jenomže potřebuju, aby mě chtěl on. Je ovšem blbý, že posun vztahu o úroveň výš častěji napadne dřív nás než ty naše protějšky... :-S
Odpovědět
Profilova fotka
Maaaja: Tak co, jak to dopadlo???
Odpovědět
Eliz - tyhle otázky jsou pekelný, zvlášť když se ptají v přítomnosti tvého přítele, a nejlíp rovnou na svatbě. Příteli je trapně, tobě je trapně, a já osobně jsem občas měla hooodně co dělat, abych se rovnou nahlas nerozbrečela. Takže až se příště kdokoli zeptá - kdy bude svatba - tak prostě odpovídej vesele že ne nevíš a že jste spolu přece strašně krátce. Musíš vypadat přede všema, že sama na svatbu nemyslíš a že je ti to jedno. Ty kamarádky to pak řeknou svým klukům a ty to řeknou tvému příteli - a jak jsem už psala, nejdřív se mu uleví, ale pak mu začne připadat divný, že všechny holky si chtějí toho svýho vzít, jen ty jeho asi ne - a proč... Jinak máš pravdu, že to posunování vztahu o úroveň výš napadá vždycky dřív nás... :-((
Odpovědět
Profilova fotka
Holky, ne vzdycky to napadne driv nas zensky, posunout vztah nekam dal ;-) Jsou i opacne pripady. Neni prece duvod generalizovat. Spis si myslim, ze chlapi se nehrnou do toho to prvni rict nahlas :-D Co kdyby se nedej boze ztrapnili? Co jejich ego? 8-) Chlapi to maji v tomhle mnohem tezsi, hihi :-D
Odpovědět
1 2
3
4 5
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Solárko před svatbou? Ano/ne?
28. 04. 2018 9
Příliš skromná svatba
05. 09. 2017 32
Chystání svatby aneb přišla jsem o kama…
13. 04. 2016 55
Dítě před svatbou - proč do toho jdete?
20. 05. 2014 272
Nerozhodnost před svatbou, je to normál…
04. 02. 2013 14
Žiji svatbou víc než přítel
11. 01. 2013 56
Když přijde před svatbou něco hodně nep…
25. 05. 2012 8
Měla některá z vás chuť si to před svat…
10. 07. 2011 82
Jak dlouho je třeba se znát před svatbo…
22. 03. 2006 98
Společné bydlení. Před svatbou nebo až …
17. 10. 2005 244