Ahoj holky, chodím sem už dlouho a pročítám vaše diskuzní příspěvky, ale napsat jsem se odvážila až teď. Mám problém, a byla bych ráda, kdybyste mi napsaly, jestli jste někdy něco podobnýho zažily... a jak to dopadlo. Jsme spolu s přítelem už přes deset let, prožili jsme si "tlustý i hubený" roky. Celou dobu spolu žijeme, děti zatím nemáme. Po třech letech "chození" (společnýho bydlení) mně požádal o ruku. Měla jsem radost a chtěla plánovat svatbu, ale zrovna se to z finančních důvodů nehodilo... takže jsme ji odložili na neurčito. Po roce jsem znovu chtěla plánovat svatbu, ale zase jsem byla drahou polovičkou upozorněna, že z jistých důvodů to nelze (důvody tam opravdu byly). Takže jsem to hodila za hlavu. Asi po dalších dvou letech, kdy jsem se zase chtěla vdávat a znovu jsem byla upozorněna že to nejde jsem už vypěnila a pohádali jsme se. Z hádky vyplynula informace, že to požádání o ruku bylo myšleno tak, jakože se mnou chce strávit život a někdy si mně vzít... a ne že do roka bude svatba. Nechala jsem to bejt, ale už si připadám fakt trapně. O svatbu škemrat už se mi nechce, navíc jsem už tak strašně přetěšená (no a i docela stará - dost po třicítce), že si sama sebe jako nevěstu představit neumím. Jinak už jako manželé celou dobu žijeme, ve většině věcí se shodujeme, jen ta zatracená svatba je horký téma, na který už má alergii. Co s tím? Vykašlat se na to, když jinak je všechno pořád super? Zažila to některá z vás, a nebojíte se, že vás bude celej život mrzet, že ten "váš" den nikdy nepřišel? Nebo je to prostě blbost, lpět na jednom dni, když život je tak dlouhej a jinak je fajn?
Omlouvám se za tu dlouhou stať, ale nezvládla jsem to stručněji :-)
Ahoj holky, tak to dopadlo jak jsem asi čekala. Po tom, co jsem mu včera řekla, že všechno má mít svůj postup tak mi řekl, že má pro mě krásný dárek k výročí a k tomu překvapení, ale že si musím počkat na ten romantický večer 26. listopadu. ;-) Tak si myslím že to pochopil a konečně se dočkám, jen si budu muset ještě počkat. Tak uvidíme. Jo a ještě mi řekl, že jsem moc nedočkavá. :-(
Ahoooj, dlouho jsem se neozvala... jsem (asi) už zasnoubená, ale prstýnek teda ještě nemám... ale šťastnější nejsem, spíš naopak, přítel to samý... byli jsme včera večer na jedné akci, mně se tam hodně líbilo, nechtělo se mi domů, přítel naopak už chtěl jít. Tak jsem mu řekla, že ne, jedině, když mě požádá o ruku (nj, asi mi přeskočilo, ale omluvou mi budiž, že jsem nebyla zcela střízlivá). A on se mě fakt zeptal, jestli bych chtěla být jeho ženou. Myslela jsem, že žertuje, podobně jako já, když jsem mu řekla, že půjdu už domů jedině, když mě požádá o ruku. Takže jsem mu na to neodpověděla nic, jenom to, že si asi dělá srandu. No a on to už pak nechal být a vůbec okolo toho nemluvil. Dneska, jak bylo krásně, jsme si udělali krátkej výlet na kolech. Celej dnešek byl přítel takovej zasmušilej, vůbec jsem netušila, jestli jsem to způsobila já nebo co to je.... přitom on je většinou samá srandička a vtípek, až mě to někdy štve (všeho moc škodí)... takže to prostě vůbec nebyl on. Tak jsme vyjeli na jeden kopec a dívali se z něho a pak jsme se dlouho objímali (začal on) a nemluvili jsme a já jsem se pak na něho podívala a říkám - tys to včera myslel vážně, viď? - a on na to, že jo. Odpověděla jsem, že já mu na to říkám taky jo. Zase mě pevně přitiskl k sobě a dlouho jsme se objímali, ale vůbec nic neříkal, ani já, ani do obličeje jsem mu neviděla. A od té doby se po zbytek dne chová ještě divnějc. Je ještě víc smutnej a pořád mě objímá a tiskne k sobě a moc nemluví. Achjo, holky, mám spíš pocit, že jsem něco pořádně pohnojila. Každopádně jsem si to zasnoubení takhle vůbec nepředstavovala... :-(
eliz - prosim Tě a co bys jako pohnojila - jste si to vysvětlili ne :-)
propsim Tě vždycky je to jinak než jak si představujeme někdy lepší někdy horší, ale důležitej je přece výsledek a ten je ve vašem případě štastnej, né ;-)
Tak dneska už jsme v pohodě, prostě jsme se museli vyrovnat s tím faktem, že jsme fakt zasnoubení a fakt se budeme brát :-) Shodli jsme se, že je to pěkný, být zasnoubení :-)
eliz3: Nic si z toho nedělej, já to pohnojila asi taky a dost podobně, ani se mi nechtělo sem o tom psát. :-|
Pořád jsem čekala a furt nic, tak jsem jako pouštěla pořád filmy o svatbách a čekala kdy se rozhoupe, jenže to se nemá tlačit na pilu. Jsem prostě moc nedočkavá. Ono asi chvilku trvá taky vybrat prstýnek a správné místo atd. Jak jsem mu pořád cpala tu svatbu, tak jsme se o tom už začali bavit a plánovat. Prstýnek už má vybranej a brzo ho i koupí, tak už se asi dočkám. Jen mám teď pocit, že už to pro mě nebude takové překvapení jak jsem si malovala. Trošku jsem ho do toho nastrkala, né že by si mě nechtěl vzít, ale měla jsem si to nechat jako překvapení. Teď bude to překvapení, jen kdy se rozhodne mě požádat o ruku a dá mi ten prstýnek. Dokonce už i vím jak asi ten prstýnek bude vypadat, protože jsme ho spolu vybírali na netu, chtěl poradit, nemohl se rozhodnout. Se zirkonem nechtěl, a s briliantem už toho na výběr taky moc není, když za něj nechceš utratit třeba 15000. Tak teď vím, že jeden z těch dvou to bude. Tak to už taky nebude takový překvápko. No můžu si za to sama. Taky mi je toho mýho miláčka teď trochu líto, že jsem ho s tím asi zaskočila a nemohl to udělat úpně podle svého. Důležitý je, že se milujeme a chceme to oba. A u vás je to asi taky tak né? Tak se netrap, teď už je to zbytečné. Máme hold doma romantiky, ale kdyby jsme čekaly až se sami rozhoupou, tak se asi hned tak nedočkáme. Pa :-)
Maajo, já tě tak strašně moc chápu...! taky jsem to chtěla krásný, romantický, takhle je to takový nijaký.
Pocity se ve mně střídají jako aprílový počasí. Mně přijde, že si snad člověk už musí toho chlapa sám sbalit, požádat o ruku, sám si koupit prstýnek...
Můj přítel je hrozně hodnej chlap, je mi s ním dobře, ale on prostě prováhá celej život. Zase došel s řečima, že je takovej zamyšlenej a zasmušilej proto, že o našem vztahu hodně přemýšlí, že přemýšlí, jestli se k sobě hodíme, že má strach, protože se svatbou všechno strašně změní, a on neví, jakým směrem ta změna půjde. No já mám taky strach, ale na druhou stranu, já už jsem si zažila delší vztah i se společným bydlením, takže takový skoromanželství, takže vím, do čeho asi jdu. Navíc současnej přítel je úplně něco jinýho než bejvalej, hodně moc mi pomáhá, je mi velkou oporou... jenom prostě moc váhá...
Já myslela, že tento víkend zajedeme vybrat ten prstýnek, ale přítel má úplně jiný plány... a mně se příčí ho do toho strkat. Jenomže když ho k tomu nepopostrčím, nebude to nikdy.
K prstýnku: já chci prstýnek zlatej, klidně se zirkonem, nějakej co nejmíň komplikovanej, taky aby se mi nikde nezachytával....já na tadyty ozdoby moc nejsem, mně jde o to, že je to symbol, že patříme k sobě a myslíme to spolu vážně...
jejda holky, hlavně je do ničeho netlačte, já žádnej snubák ani nemám ani sem ho nedostala, prostě sme se domluvili že se vezmem a hotovo dvacet - i když taky to chvíli trvalo :-D :-D :-D jsme spokojený oba a o to jde, né - jo nebyla to kdovíjaká romantika, ale o to přece nejde - důležitý je zda mi ten chlap stojí za to a zda se na něj jako na partnera a otce svýho syna můžu spolehnout ;-)
eliz - hele zas tak hned to nebylo, nejdřív sem ho tak rok ase svatbou prudila :-D a prudila sem tak dlouho až si mě nakonec radši vzal :-D - né vážně dmeska je rád a sme spokojený oba, já vim, že to stejně udělal jen kvůli mě, protože já to chtěla a on ví, že ted´už dám aspon pokoj ;-) a bez prstynku a vztah jako takovej je přece stejně o něčem jiném :-)
eli3: ono nebude problem v prstynku, ale v tom co ten prstynek symbolizuje a ze to chce urcite udelat sam od sebe, a ne mit pocit ze se nechava ukecavat nebo dirigovat jak to bude a kdy to bude - stejne jako ty bys chtela, aby to udelal sam a ne abys ho do toho nutila. Je to celkem pochopitelny.
eliz, maaja, vy jste holky straně netrpělivý ;-) , můj muž se rozhodl jít do svatby až po deseti letech našeho vztahu. A upřímně řečeno do té doby jsem ani já sbvatbu nějak výrazně neřešila. Asi po šesti letech jsem se ho optala nenápadně, jak to vidí a pochopila jsem, že má k instituci manželské dost negativní vztah. A vzhledem k tomu, že nám to klapalo i bez toho, tak jsem to vzala tak, že prostě on by se tak necítil dobře a nic nám vlastně nescházelo. Kdybych ho tlačila do změny, mohla bych tím náš vztah vlastně jen zhoršit, protože jsme se měli báječně. Došel k tomu po deseti letech sám, sám vybral prsten, místo, poklekl a požádal. Naprosto mě tím překvapil a na jeho žádost o ruku nikdy nezapomenu. x-) x-) x-) x-)
V každém chlapovi je aspoň trochu testosteronu a chtějí zažít trochu pocit lovce. Jinak to taky beru tak, že oba dva partneři musí sami dojít k tomu, že ten svazek chtějí. Pokud k tomu dojde žena a začne přesvědčovat svého muže o tom, jak je to skvělé, tak mu tím vlastně bere možnost, aby se pro ni sám rozhodl. Já jsem ráda, že můj muž na to přišel sám, že se mnou chce strávit zbytek života a nemusela jsem ho o tom "přesvědčovat". Jinak bych měla pocit, že si mě bere ne proto, že on si mě chce vzít, ale že já chci, aby si mě vzal.
Každopádně už se stalo, a u vás šlo asi spíš o to, že jste (podle toho, co jsem tu četla) urychlili proces, ke kterému by stejně došlo, jen možná o chvíli později. Myslím, že časem to vyšumí, určitě bych se v tom nebabrala. Ale můžete si z toho vzít aspoň poučení, že trpělivost přináší růže ;-).
brum gratuluju k úspěchu. Je vidět, kdo u vás doma nosí kalhoty ;-) . Pak taky chápu, že tvůj muž mluví dva měsíce po svatbě o rozvodu. :-.
mabi, jako vždy nechápeš vůbec, ale vůbec nic :-p vše výše bylo psáno s nadsázkou, což ty v životě nepochopíš co znamená :-D takže bud´tak laskavá a nech mně konečně na pokoji ]-(
Ahoj holky, tak jsem zasnoubená. Bylo to včera a bylo to moc krásný. Řekl mi, že pojedeme na výlet. já měla volno a on si vzal dovču. Jeli jsme 130 kilometrů od našeho domova do jeho rodiště. Tam mě řekl, že půjdeme na procházku a vytáhl pro mě tenisky, vzal si batoh a vyrazili jsme. Došli jsme ke skále a on chtěl, aby jsme vylezli nahoru, že tam je nádherný výhled.Moc se mi to nezdálo, ale nakonec jsem tam vylezla. A skutečně byl, jen jsem se bála aby jsme nespadli dolů. Tak jsem se ho držela jako klíště. A on říká, miláčku podívej se támhle-to je začátek světa a když se otočíš tak tam je konec světa. A ono to tak skutečně vypadalo. No a pak si klekl, řekl že mě miluje a jestli si ho chci vzít a vytáhl krabičku. No nádhera, tak jsem řekla, to víš že jo. Svítilo sluníčko a bylo tam krásně. Potom z batohu vytáhl šampaňské a dvě skleničky, tak jsme to mohli hned zapít. Blázínek můj. :-) Vymyslel to krásně. Prstýnek je nádhernej, já stále zamilovaná a šťastná.
Jee, já jsem to odklikla nějak brzo =-) V květnu už spolu budeme tři roky a přítel je furt v pohodě, nic mu nechybí. Já bych už chtěla buď svatbu nebo miminko. Nebo nejlíp obojí. Jenomže pro něj to není důležitý. Včera jsem se ho ptala, co kdyby se náhodou stalo a čekali jsme potomka, jestli bychom se vzali. A on na to, že svatba snad není to nejdůležitější. To je jako by rovnou řekl: nikdy si tě nevezmu, ani kdyby trakaře padaly... Já už prostě chci rodinu, bydlet společně, mít spolu dítě. Chození už pro mě není, přece jen už mi není -náct, ale spíš se blížím ke třicítce a začínám se cítit jaksi divně... staře... no asi mi bijí biologické hodiny na poplach. A přitom já jsem zrovna ten typ, co děti nikdy neřešil. No tak teď je to naprosto naopak a chci jak dítě, tak svatbu. Jenom můj milej to neumí pochopit. :-(
Tak koukám, že já jdu na všechno pěkně netakticky, ale zas mi to vychází. Třeba to některá máte stějně. Když se se mnou chtěl dát přítel dohromady, tak jsem mu řekla: no ty jseš blázen, jsme oba stejně starý (tenkrát nám bylo 28), ženit se nechceš ( a fakt když jsme se o tom bavili, tak říkal, že jednou možná možná by se oženil, ale že to vidí za hromadu let), tak si nehledej holku, u který hrozí, že za dva roky bude myslet na svatbu a dítě. No a tím to haslo, za čas jsme se dali dohromady a bavili jsme se o manželství a dětech, ale jen obecně, jaké by byly naše představy ohledně toho, takže věděl, že já jsem pro to, když spolu lidi počítaj, aby se vzali, ale ani jsem neříkala: tak co my dva? a co si myslíš o svatbě v létě/na jaře...? Jen prostě znal můj názor a nebyl úplný odpůrce manželství. Myslím, že není úplně dobré dělat jakoby nic nebo zas něco úporně naznačovat. Holky, kdybyste mi pouštěly pořád dokola filmy o svatbách, mně by to asi nedošlo taky, ještě bych vám nějaký přinesla v domnění, že je máte rády, a někdo by si to vysvětlil jako žádost o ruku a to by byl oheň na střeše. Akorát jednu připomínku bych měla: pokud už jednou donese zásnubní prsten a požádá, tak bych dlouho neotálela. Oni by se tím mohli dost vyčerpat a považovat to za "skoro manželství, akorát nez papíru"=ideální, takže ono něco na tom "do roka" bude.
earnshaw: a jsi si jista, ze o tom, ze to tolik chces, on vi? Mluvili jste o tom nekdy? Jestli ne, chtelo by to si asi otevrene promluvit - ne teda ve stylu ze po nem chces, aby te co nejdriv pozadal o ruku a poridili si deti, ale spis nastinit si situaci, jak se oba citite, a jak to kdo vidi ohledne mozneho manzelstvi atd... Neni vsem dnum konec, tri roky nejsou zas tak hrozne dlouho, i kdyz znam ten pocit, kdyz uz je clovek nedockavej ;-) My jsme spolu pres tri roky, na svatbe to bude tri a pul a mesic. Neni vsem dnum konec ;-)
podle mě je někdy mezi třemi a čtyřmi lety vztahu naprosto ideální. Ani brzo ani pozdě a lidi se už fakt dobře znaj. Taky bych šla do otevřené promluvy.
:-D hele, my spolu budem v červnu dva roky, berem se letos v dubnu. To je brzo :-D vy to máte podle mě úplně ideální. Do dvou let se pořádně neznáte, furt srandičky srandičky, po dvou letech už vidíte i ty chyby, leccos jste zažili během toho třetího roku se ty prožitky ustálej a vštřebaj, už víte, jak ten druhej reaguje v hodně velký škále situací (o svateb přátel po pohřeb např.) Úplně ideální to máte! počkej, za půl roku už by se tě zase ptali: s svatba nebude?! :-D
veli: myslis, ze by se ptali? :-D No zajimavy je, ze na svatbu se zatim nikdo neptal, ale na deticky mela moje maminka narazky uz asi po roce a pul vztahu :-D :-D :-D Jj, me to zatim prijde tak akorat nacasovane, ja jsem spokojena :-) Svatbu sjme jeste nezazili, pohreb uz bohuzel ano, a tech ostatnich situaci bylo aaaaaz dost :-D