Ahoj všem,
Chtěla bych založit diskuzi na téma dítě před svatbou, protože mi připadá, že je čím dál častější, že mají lidé nejdřív dítě a až potom svatbu.. Tak jsem se chtěla zeptat, ti, kteří to tak mají, proč to tak máte? To byla volba, nebo jste omylem otěhotněly? Nebo vám to bylo jedno, v kterém pořadí..jestli nejdřív díte nebo nejdřív svatba? Ptám se, protože já mám hrozně zakořeněné to, že nejdřív bude svatba a pak dítě, a kdyby můj snoubenec chtěl díte a nechtěl si mě zatím vzít, tak bych do toho v žádném případě nešla.. prostě bych mu řekla, že buď svatba nebo nic..
Nikoho neodsuzuju, spíš prostě ze zvědavosti :)
@vincencie Když se dítě přihodí před svatbou nedopatřením, je to trochu jiná situace a musí se to řešit s ohledem na spoustu okolností. Tahle diskuze je ale spíš o tom, z jakého důvodu se někde rozhodne jít do dítěte bez svatby, přestože o tu svatbu stojí.
Možná se mýlím, ale myslím si, že si většina holek pořídí dítě mimo manželství z jednoho prostého důvodu - chtějí ho, tikají jim biologické hodiny, ale jejich partner je nepožádal o ruku.
@vincencie ty jsi me pochopila :-). Kazdemu nejde o podepsany papir, ale o ty krasne okamziky. A brat se tehotna? To muze rict jen nekdo, kdo v te situaci nebyl. Ja pribirala od uplneho zacatku, dotahla jsem to na 25kg a neumim si predstavit se takhle vdavat....to by teda byly vzpominky :-D. Nehlede na to, ze jsem byla na neschopence kvuli zdravotnim problemum. Kazdy si v tehotenstvi bohuzel uzivat nemuze.
Ted si to aspon uziju a budem mit maleho na fotkach. Kazda svatba ma neco do sebe :-)
@ellabel A kdyby tě partner požádal o ruku před otěhotněním, tak bys odmítla užít si ty svatební okamžiky, o které ti jde, jako bezdětná, a pořídila by sis záměrně nejdřív dítě?
U svatby v těhotenství hrozí, že ti bude špatně, přibereš a budeš mít zdravotní problémy. Ale u svatby s malým dítětem hrozí, že dítě onemocní, nebo bude mít takovou povahu, že nevydrží bez mámy, bude protivné, plačtivé nebo bude mít jiné problémy, které taky znemožní užít si svatbu. Je to na jedno brdo. Pokud jde člověku o svatbu, jakožto o tradiční přechodový rituál se vším, co k tomu patří, ne jen o papír, pak se mi zdá nejpraktičtější a nejlogičtější brát se před otěhotněním.
To, jak svatba probíhá, všechny ty tradice a zvyky, symbolizují začátek společného života. Přišlo by mi zvláštní absolvovat to ve chvíli, kdy už rodinu mám. Kdybych měla dítě, šlo by mi hlavně o ten papír.
Původně jsem se vyjadřovat nechtěla, ale.. Hodně známých mělo mimčo, aniž by byli vzatí, ale po narození mimča se zasnoubili, vzali se a funguje jim to dál. Ale taky znám páry, kteří nejdřív měli mimčo a pak se rozešli. Nedávno se kámoška rozešla s přítelem (mají roční holčičku, zázemí, předělané patro u rodičů v baráku), přítel ji požádal o ruku, ale ona se brát nechtěla, že je zásadně proti... Mě osobně přijde a možná to vyzní blbě, že pro nesezdané mladé páry je dítě "menší závazek", že když jim to nebude klapat, odstěhují se od sebe a "nemusí nic víc řešit". V manželství by se víc snažili, aby jim to vydrželo.
Driv to bylo jasny - svatba => sex => deti. Kdyz mel nekdo nesezdany dite, divalo se na nej skrz prsty. Ale doba uz je jina, vztah je se vsim vsudy a svatba uz neni predstupen ditete. Mne to naopak prijde pekny, par ma dite, protoze chteji. A kdyz pak prijde i zadost o ruku, je to o to lepsi. Nelibi se mi brat, protoze "musim". Jsem tehotna, tak se vezmem. Chceme dite, tak se vezmem. Kdyz se par sezda az po diteti, tak je to neco navic a o to lepsi, protoze oba chteji byt manzele, prestoze maji rodinu a funkcni vztah i bez toho.
Navic me se libila predstava mit svoje deti na sve svatbe. To jsem rikala hned, kdyz jsme planovali, jak budeme postupovat :-)
@stastnevdana myslim, ze kazda z nas na to ma uplne jiny pohled a je nesmysl se o tom dohadovat. Pro me je dulezite dite, pak az nekde svatba. Kdyby me pritel pozadal pred otehotnenim, tak bysme svatbu planovali, kdyby to narusilo tehotenstvi, svatbu odlozime. Nevidim v tom problem. Radsi s ditetem nez s pupkem, asi tak.
A to, ze dite muze onemocnet....pred svatbou se muze stat cokoli, muzes onemocnet ty, zenich, muzete se rozejit, takze nemoc ditete pro me neni argument :-). A kdyz dite rve a chce maminku? No a co, tak si ho vezmu na ruku a budu stat pred oltarem s nim nebo s nim jist. Je to preci nase dite. Ale to nema cenu vysvetlovat nekomu, kdo dite neplanuje.
@lizarde moje rec. Ta svatba s ditetem je uz uplne o necem jinem, protoze ti dva spolu uz prozili i jine zazitky. Jsem rada, ze to mame tak, jak mame :-)
Do tohohle bych plánovaně nešla. Nejdřív by měla být svatba a pak teprve děti.
Nelíbí se mi, když se každý jmenuje jinak.
Samozřejmě je to každého věc a každý to jinak cítí.
Já se s dovolením ještě dovyjádřím...dle mého je to prostě na každém, jak se rozhodne a nemyslím si, že když má pár dítě před svatbou, že matka je hned hrozná zoufalka, co si prostě musela pořídit aspoň dítě, když už si jí její partner nechce vzít.
Ono to celé totiž také může být třeba o tom, že nemají podmínky pro svatbu, ovšem mohou si pořídit dítě, já vím, že dítě má nesrovnatelně větší náklady než svatba, ale ty náklady přicházejí postupně, měsíc po měsíci, a když je tady ten malý tvor, tak ty náklady prostě člověk musí vydat, kdežto na svatbu v podstatě nemusí... A argument, že stačí papír taky dle mého vždycky neobstojí, ovšem to píšu v příspěvku výše.
Ovšem se vším tímhle to mám já osobně tak, že lepší nejdřív pěkná svatba se vším všudy, co si ten daný pár přeje, a pak by mohl být na cestě nějaký ten prcek :)
Nicméně je fakt, že za prvé máme na to už věk, bytové podmínky potřebují doladit, ale nakonec jsou asi v podstatě vyřešeny a vzhledem k tomu, že po mateřské se asi nebudu vracet do současné práce, tak by mi nevadilo, kdyby moji současní klienti neznali mé nové jméno, takže možná to nakonec bude tak, že nejdřív mateřská a pak svatba :D
@vincencie Jenže já právě nedokážu pochopit, jak může nastat situace, že na svatbu podmínky nejsou, ale na dítě ano. Ani na tu svatbu nemusíš vydat peníze najednou. Pokud je nemáš, tak každý měsíc odkládáš stranou, a stejně postupně platíš různé zálohy a podobně. A myslím si, že když už máš dítě a mateřskou, vždycky se ty peníze na svatbu šetří hůř, než když jsi bezdětná a máš práci. Dost často to pak dopadne tak, že je vždycky něco důležitějšího, co je potřeba zaplatit, než "vyhazovat peníze" za svatbu, která se pak může jevit jako zbytečná. Přijde mi to pak jako smutná rezignace na to, co předtím důležité bylo. Už z hlediska toho, že spoustě holek vadí, když se jejich dítě jmenuje jinak, když jsou to právě ony, kdo s ním chodí k lékaři, vyřizují spoustu věcí a podobně. Navíc se tu v mnoha diskuzích řeší jak vůbec tu svatbu s dítětem zorganizovat, kdo bude hlídat, aby si všichni svatbu užili, kam dítě posadit, jak vyřešit kojení, krmení, ukládání ke spánku, co s dítětem nemocným ve svatební den a podobně. Zkrátka pokud chci svatbu a dítě, přijde mi strašně nepraktické naplánovat si to obráceně, a opravdu jsem ještě neslyšela ani jeden racionální důvod, proč to takhle udělat.
Pro mě je přirozenější vývoj ten, že jsem s mužem, kterého miluji a pokud jsme si oba jisti, že spolu chceme být napořád, vezmeme se. Díte přijde až po svatbě.
Ano, dítě je "závazek" na celý život a svatba nutně nemusí být, ale...Já jsem v tomto staromódní a záměrně si nechat udělat dítě od muže, který odmítá svatbu, bych nedokázala. To si jako nechává možnost utéct? 8-)
My jsme se letos vzali a dítě plánujeme až tak za 3 roky...
V soucasnosti znam ve svem blizkem okoli dva pary s podobnym scenarem. Svatba, za cca tri roky dite. Jedni sli od sebe asi v polovine tehotenstvi, druzi asi dva mesice po narozeni ditete. To jen tak na okraj.
Nečetla jsem celou diskuzi, ale já to mám tak s přítelem. Známe se 11 let, máme tříletou dceru a bydlíme spolu ve svém čtyři roky a předtím jsem byli rok v podnájmu. A v červnu 2018 máme svatbu. Jako jediné, co nás hnalo nemít svatbu tak to z nás ani jeden nechtěl a touha po dítěti byla větší. A my tehdy všechny peníze dávali bokem, abysme měli společné hnízdo, takže svatba fakt nebyla v plánu. Můj mi kdysi řekl, že si mě veme, až malá bude mít rozum, nevěřila jsem tomu a ejhle, dostala jsem prstýnek a neváhala jsem říct ano, chceme svatbu se vším všudy, at si ji užijeme, tak doufám, že to bude po tolika letech na pořád. Mám švagrovou, která otěhotněla před svatbou a vdávala se na rychlo v 6 měs, to už je spíš proces, kdy fakt musíte a že néé že chcete a ona neuznává mít dítě ve volném vztahu. Je to o lidech. Brácha zas volného vztahu s dítetem neuznává z hlediska peněz, protože takhle nikde nic nedostane, ale když jste svoji a ženská je na MD, tak to pocítíte ve vratce daně jednou za rok. Toš tak.
Ahoj, moje známá taky první otěhotněla, malej už bude mít za chvilku rok a svatby se ještě nedočkala, prý její přítel čeká na to až bude malej větší, aby mohl na svatbě běhat a užít si to s nimi :-)
A nás to vyplynulo ze situace. Partner je o rok a půl mladší, takže se vše trochu odložilo a mám pochopení, proč se do některých věcí tak nežene. Ale už na začátku vědět, že první dítě chci do třicítky. Poté jsem hned po vysoké nastoupila do práce jako záskok za mateřskou na tři roky, domluvili jsme se, že po té době bych na mateřskou šla já. Zatím se toho plánu drží. Po roce v práci přišly zásnuby, další rok bude svatba a pak snad mimčo. :)
@emendem Ano, vidím to úplně stejně jako ty. Asi jsme staromódní, ale dítě bez svatby není nic pro mne. Pokud někdo chce rodinu, je moc hezké ji mít se vším všudy a k tomu společné příjmení určitě patří. :-)
Za mě zas nechápu, proč se to tu hrotí. Každého věc. Kdo chce prvoplánově děti, ať si je pořídí. Kdo svatbu, ať si ji udělá. Kdo kariéru, ať na ní pracuje. Kdo chce sex před svatbu, ať ho dělá, kdo ne, ať ho nedělá, kdo chce mít manželovo příjmení, nechť si ho vezme, kdo ne, ať si nechá své, ať si vezme manžel jeho, ať si vymyslení nějaké nové pro oba... Kdo nechce děti vůbec, ať si je nedělá, kdo jich chce deset, ať si je dělá, kdo nechce rodit, ať si adoptuje...
Ženské, proč pořád máte potřebu řešit, rozebírat a soudit rozhodnutí někoho jiného? Vás nikdo nenutí žít stejně. Ať si každý postupuje tak, aby byl on sám (popř. jeho rodina a nejbližší) šťastný.
Moje mamka 3 x rozvedená, sestra rozvedená, rozvody na každém rohu.
Máte svůj názor? Fajn, nikdo ho nikomu nebere, ale ty někté komentáře typu. "Tohle fakt nechápu" si nechejte pro sebe.
Někdo musí dospět na dítě a mít ho po svatbě, někdo musí tak důvěřovat partnerovi a vědět , že vydrží cokoliv, prostě dospět do svatby, aby o ní byť jenom přemýšlel...
Byla jsem 3x požádaná o ruku a 2x odmítla.. Teď mám před svatbou je mi 32, 3 děti a 9 let žiji s partnerem..
Samozřejmě je to každého věc. Já mám názor asi fakt staromódní.
Prostě mi přijde divný, když se berou lidi, kterým je dost přes 30, mají spolu dvě, tři děti :-)
V takové rodině se používá několik příjmení a to mi taky přijde zvláštní. U doktora se říká: "já jsem Vomáčková a můj syn je Novák"
A pak se nesezdanému páru něco stane, v nemocnici nemůžeš rozhodovat, nemusí tě k němu pustit atd.
Ale jak říkám, pokud to někomu vyhovuje, tak proč ne. Je zajímavý číst názory ostatních.
@ajwinis To ale vypadá, jako že dítě je menší závazek, než manželství. Mít děti s mužem, kterému nedůvěřuji tak, abych byla ochotná si ho vzít, je zvláštní.
A mimochodem, diskuze jsou o vyjadřování názorů. Kdybychom si názory nechávali pro sebe, nebylo by diskuzí. ;-)
@stastnevdana Já se vdávala s 8 měsíčním miminkem a jsem moc ráda, že to tak bylo. Svatba byla překrásná, to že jsme tam měli společné miminko bylo dojemné. Bylo mnohem veseleji a máme i krásné společné fotky kde je syn v ,,obleku,, s motýlkem. Organizace složitá nebyla, naopak na mateřské jsem měla čas vše vybírat když mimčo spalo než unavená po práci ještě řešit svatbu. Na svatbě jsme měli najatou chůvu, kterou jsme si předtím otestovali. Skvěle se o mimčo postarala (jídlo, přebalení, převlečení, uspání) takže jsem se nemusela starat ani já ani babičky, zároveň tam s námi mimčo bylo, my i hosté si ho mohli pochovat když chtěli, máme normální společenské dítě. V hotelu jsme rovnou spali, takže mělo svoje zázemí, klid když potřeboval, svoji postýlku. My si užili svatbu až do ranních hodin a žádný stres. Takže komplikace se to mohou zdát člověku, který je bezdětný anebo si to neumí zorganizovat. V dnešní době mi přijde úsměvné řešit jestli má pár dítě před svatbou nebo ne, sex spolu mají ti i tí druzí. Já bych teda nechtěla svatbu v těhotenství, ale s dítětem, úplně kliďánko.
Ja se vdavala letos a mela u toho me dcerky. A proc jsme chteli deti pred svatbou??? Protoze byli a jsou pro nas prioritou, naopak svatba jen formalitou ve 12 letem vztahu. Prali jsme si vice mit mimco nez se brat, a udelali jsme dobre, svatba byla krasna a to diky i nasim detem. Ted uz jsme rodina jak ma byt ;)
@stastnevdana , nikde jsem nenapsala , že mu nedůvěřuji. Dítě je rozhodně větší závazek,než svatba. Dítě je pro mě víc, než cokoliv. Pro dítě jsem schopná obětovat sebe. Pro partnera - manžela , ne. Ukamenujte mě, za tenhle názor dámy, ale naštěstí můj partner má stejný názor. Milujeme se, ctíme se, důvěřujeme si, jeden pro druhého bychom udělali vše, ale jedno je jisté dítě je víc. a rozhodně víc než svatba!
Tyhle radikální názory "napřed svatba a potom dítě", mi připadají až úsměvné. Jakoby jsme si mohli život vždy přesně nalajnovat. Moje první svatba byla překrásná. Následovala dokonalá svatební cesta, po dvou letech přišlo mimčo a manželství po narození syna bylo chvílemi peklo na zemi. Po deseti letech jsem se seznámila s mým druhým mužem, následoval rozvod a druhou svatbu jsme před narozením mého druhého dítěte fakt nestíhali. Napřed jsme museli dořešit můj rozvod, pak bylo prvořadé dotáhnout koupi bytu a hypotéku. Když jsme se stěhovali do našeho nového bytu byla jsem už těhotná a na rizikovém těhotenství. Svatbu jsme nechali až po porodu a já si ještě vymínila nějaký čas, abych se dostala zpět do kondice. Těch 20 kg dostat dolů fakt chvíli trvalo. A měla jsem druhou překrásnou svatbu, ještě o to lepší, že tam byly i moje úžasné děti.
Ahoj holky, u nas jsme se taky nejdrive zasnoubili, pak jsem otehotnela a protoze jsme chteli velkou svatbu a ne narychlo na urade brali jsme se az kdyz byl synovi rok. Ja to citila, ze je ten pravy, nemela jsem duvod pochybovat a papir k tomu nepotrebuju, nemluve o tom ze mam v okoli jen 2 kamarady co rodicum vztah vydrzel. Moje mamka je 3x rozvedena..takze to beru ze svatba opravdu neni zaruka vubec niceho.
No my meli pred svatbou deti rovnou 2, to jsme ale zlobivy 😄 je to proste tak ze jsme se do sebe zamilovali a nasi prioritou byli 2 deti, prvni teda jedno a chteli jsme mezi nimi priblizne 2 roky rozdil a pak druhe.... O svatbe jsme se bavili, ze se vezmem, ale nejak jsme to stale odkladali s tema detma uz pak.... Ja jsem to ani nebrala jako dulezitou vec, nejakou svatbu.... Pro mne byli dulezitejsi ty deti a to ze spolu zijeme jako rodina. Pravda je ze s delsi dobou mne to zaclo stvat a mrzet, ze mame kazdy jine prijmeni ja jako matka jsem deti pojmenovala po manzelovi s tim ze se prece vezmem.... Roky bezeli a my jsme nekolikrat prosli krizi a malem se rozesli, a nakonec jsme zjistili ze bez sebe zit nemuzeme ani nechceme ze proste jsme rodina a tak fungujeme, no a prisla zadost o ruku konecne a svatba na ktere jsme meli oba prcky a cely zbytek rodiny.... Babicky apod. Hlidali mensiho zlobice, ten opravdu brecel protoze chtel byt s nami, tak jsme ho casto vzali i ja s manzelem.... Ale svatba to byla krasna a po tech letech a 2 detech vime co vse spolu jako par zvladame.... Jak fungujeme a vsechno a to manzelstvi si jeste ted uzijeme 😄 rekla bych ze po svatbe prislo obdobi libanek, kdy jsme oba dva radi za to ze jsme svoji, a chovame se k sobe velmi zamilovane a krasne 😄 a deticky ty jsou nas zivot....... Takze ja asi nevidim nejaky velky problem v tom v jakem poradi to vlastne je.... Za nas jsou dulezitejsi veci, nez jestli je prvni lepsi svatba a pak az dite ci obracene, zase mame krasne svatebni fotky a vzpominky na nas den i s nasima nejmilovanejsima detickama, dcerka byla ze svatby nadsena 😉 takze bez nich by to nebylo ono, jako uz nic.