Ahoj všem,
Chtěla bych založit diskuzi na téma dítě před svatbou, protože mi připadá, že je čím dál častější, že mají lidé nejdřív dítě a až potom svatbu.. Tak jsem se chtěla zeptat, ti, kteří to tak mají, proč to tak máte? To byla volba, nebo jste omylem otěhotněly? Nebo vám to bylo jedno, v kterém pořadí..jestli nejdřív díte nebo nejdřív svatba? Ptám se, protože já mám hrozně zakořeněné to, že nejdřív bude svatba a pak dítě, a kdyby můj snoubenec chtěl díte a nechtěl si mě zatím vzít, tak bych do toho v žádném případě nešla.. prostě bych mu řekla, že buď svatba nebo nic..
Nikoho neodsuzuju, spíš prostě ze zvědavosti :)
Kdyby záleželo na mě, měla bych dítě hned ( jen to jednoduše nejde na lousknutí prstu). Tak že bude nohužel až po svatbě a žádný problém v tom nevidím.
O svatbě jsem mluvila občas už dávno, on se tvářil že s eho to netýká :-S i když spolu jsme chtěli být ;-) Pak sám navrhl dítě, na to jsem reagovala, co svatba tak odpověděl "to ne to je moc závazné" =-) =-) =-) =-) když jsem se zeptala, jestli není dítě větší závazek než svatba, tak že tak mu to nepřijde =-) =-) =-) =-) Tak jsem na to kývla, být spolu chceme, tak s papírem nebo bez něj =-) je to jedno (papír nezaručí, že spolu dva budou navždy). Povelda se nám celkem brzo dvojčátka :-D když byly dětem 2 měsíce, tak mě požádal o ruku =-) =-) =-) =-) v té době už jsem o svatbě vůbec nemluvila, prostě sám se rozhodl, že chce :-D
Za sebe říkám, proč ne, když se chlap ženich chce, tak jo, ale když ne, tak nutit ho násilím je blbost :-S a čekat na dítě až po svatbě (aby se taky některé dočkaly =-) ) a třeba tak jako u nás po dítěti se rozhodne, že vlastně svatbu sám chce ;-)
Já osobně dítě ještě nemám, takže na část dotazu neodpovím. Ale moje osobní představa také vždycky byla nejdřív svatba, potom dítě, ale jelikož touha po dítěti začala sílit (je mi 24, ale tohle už trvá delší dobu), tak jsem si najednou dokázala představit i dítě před svatbou nebo vdávat se těhotná. Můj nastávající taky byl nejdřív striktně proti a dítě chtěl až po svatbě, ale díky mojí touze a taky tomu, že i v něm se začala touha probouzet jsme začali na miminku "pracovat" už teď před svatbou. Asi jsme si nějak srovnaly priority, hodnoty, nevím.. Ale najednou nám přijde důležitější naše touha po dítěti než to, jestli už jsme nebo nejsme manželé, ačkoli pro nás manželství znamená opravdu hodně a nejen ten papír.
Jsem si vědoma toho, že pokud do svatby skutečně otěhotním, okolí si bude myslet, že jsem se "musela vdávat" a těžko je budu přesvědčovat o opaku. Ale neřeším to, jen my víme, že nejdřív jsme se zasnoubili, pak si ujasnili představy o svatbě včetně měsíce a někdy v průběhu jsme vědomě začali "pokoušet osud" ohledně miminka :-)
také tomu nerozumím, do dítěte bez svatby bych plánovaně nikdy nešla a nechápu ženy, které se pořídí dítě a potom brečí, že si je otec toho dítěte nechce vzít a že se jmenují jinak a nejsou "rodina" a já nevím co - proč to neřešily před otěhotněním, když věděly, že je to pro ně osobně důležité?? =-)
Ono je to i smýšlením dnešních mužů, pro ně dítě mnohem menší závazek než svatba a ani se jim nedivím. Takže dítě si opravdu pořídí s kýmkoliv, ale svatbu ne
mě to taky přijde takový zvláštní.. samozřejmě jsou zvláštní případy, ale v mým okolí se stalo dvě holkám, že otěhotněly a pak je chlap požádal o ruku... když ví, že se chtějí vzít proč to neudělaly předtím, proč čekat až na to, až holka otěhotní? Pak mají malýho caparta, milion starostí a výdajů a ještě do toho řešit svatbu, která se pak často nějak odbude, jen aby to bylo za námi...
No ale samozřejmě, každý dle svého gusta, ale my jsme měli s přítelem vždycky jasno :)
@elineckaaa nj, ale vy jste zasnoubení a chystáte svatbu, ale karlajasmine mluví o těch, kteří mají nejdřív dítě, pak dlouho nic a pak svatba. Nebo to chápu špatně?
@karlajasmine taky bych asi radeji mela deti az po svatbe, ale neplanovane jsem otehotnela, kdyz jsme spolu byli 9 mesicu. Tenkrat jsem ani nejak neresila, ze jsem "svobodna" matka, lito mi to zacalo byt v dobe, kdy syn zacal vic mluvit. Kdyz se ho nekdo zeptal, jak se jmenuje mami, tak nerozlisoval prijmeni moje a tatinkovo, podle nej jsme se oba jmenovali stejne a me to mrzelo, protoze to nebyla pravda. Tou dobou jsem byla podruhe tehotna (nechteli jsme mezi detmi velky vekovy rozdil) a partner se porad o svatbe moc bavit nechtel. Kdyz bylo Janicce asi pul roku, tak se najednou neco zmenilo, zacali jsme se o svatbe bavit, v lednu jsme se domluvili, ze se v srpnu vezmeme a o par dni pozdeji uz jsme meli zamluveny termin... Ted bych si jeste prala treti "manzelsky" dite, tak uvidime :-D
Ahoj, taky nikoho neodsuzuji, je to asi fuk a souhlasím s tím, že to vztah navěky nezaručí, ale chci svatbu před dítětem z několika důvodů, očekávám kritiku zamilovaných, ale s přítelem/snoubencem na to máme stejný názor a navíc jsme spolu už sedm let, takže si před sebou na nic nehrajeme. Chci být nejdříve vdaná proto, že manželka/manžel má větší práva ve vztahu k tomu druhému, například přístup do nemocnice, rozhodování o zákrocích v nemocnici (v případě komatu apod.), dále jsou tu majetkové záležitosti. Bydlíme spolu až 4 roky v bytečku, nikdo z nás neřeší, co kdo koupil (např. já vybavila kuchyň, on koupil nové dveře, napůl jsme se složili na koupelnu apod.), ale chceme jít po svatbě do hypotéky, a říkejte si co chcete, ale v případě, že bychom byli svobodný, by se muselo řešit společný vlastnictví, muselo by se řešit kdo ji bude platit, na koho bude psaný barák, apod., ale takhle je spoustu těchto záležitostí předem daných, a kdyby se nedej bože jednou něco stalo, majetkový záležitosti budou vypořádaný mnohem jednodušeji. jak říkám, někomu ten přístup může připadat moc pragmatický a neosobní, ale bohužel mluvím z vlastní zkušenosti, kdy spolu dva lidé žili, 14 let, no a pak tu moji kamarádku ten hajzlík kopl do zadku a našel si jinou slečinku, vystěhoval ji z baráku, do kterého ona taky investovala, nejen finančně, ale i prací apod., no a má smůlu...dům je psaný na jejího ex., a ona šla bydlet k mamce....teď se na mne shrne vlna kritiky za to, že to se Vám nestane, že si s přítelem důvěřujete apod., a nikomu to nepřeju, protože ta moje kamarádka z toho měla dlouho deprese, shodila asi 15 kilo, na kost vyhublá, byl to uzlíček neštěstí, ale to je život, a člověk se musí "pojistit".
@karlajasmine Vnimam to stejne jako ty, vzdy jsem pocitala s tim ze prvne svatba a pak teprve dite, s manzelem jsme se na tom shodli uz na zacatku, takze ani nehrozilo, ze by jeden zacal touzit po diteti a pritom nechtel svatbu..
nikoho neodsuzuji a ani o nikom, kdo to ma jinak, nesmyslim nejak spatne, proste kazdy to vnima jinak, dulezite je pouze to, aby se na tom oba partneri, resp. nastavajici rodice shodli :-)
tezko rict co bych delala kdybych otehotnela pred svatbou, ale pokud bychom svatbu planovali, tak bych ji asi klidne uspisila (i kdyz pred par lety jsem tvrdila, ze tehotna se vdavat nikdy nehodlam, ale behem priprav mi to uz neprislo jako nejaka tragedie) a pokud bychom manzelstvi vubec v planu nemeli, tak bych to nesla asi hodne spatne.. ale jednim jsem si jista, pokud by partner chtel dite pred svatbou a nechtel si mne vzit, tak by dite melo moje prijmeni :-)
@evzeniegrandetova No, četla jsem to znovu a úplně vymezené to v dotazu není, ale asi to tak bude :-) Ale to nevadí, já jsem chtěla přispět ze svého pohledu. Zasnoubení sice jsme, ale jak jsem psala, na miminku jsme začali "pracovat" někdy v průběhu mezu zasnoubením a zamluvením termínu. Svatbu letos jsme chtěli, ale nebyli jsme si stoprocentně jistí, jestli vůbec všechno stihneme zařídit, počítali jsme i s možností, že bude příští rok.
Ale jinak taky nechápu, jak někdo může považovat dítě za menší závazek než manželství. V tom případě je vážně lepší alespoň zasnoubení, které by charekter toho člověka odhalilo. Asi by to tak mělo být. Ale zase kdybych vyloženě otěhotněla před požádáním o ruku, až tak by mě to netrápilo. Ale napadá mě k tomu věta, co jsem někde četla, že "žena si má pustit do kalhotek pouze toho, se kterým si dokáže představit mít dítě". Aby potom nemusela litovat v případě "nehody" ve formě těhotenství. A já jsem si třeba byla u svého chlapa tak nějak od začátku jistá, že by rozhodně bezcharakterně neodešel, ale že považuje dítě za opravdu největší závazek. To mi dávalo tu jistotu, že i kdybysme splodili dítě (vědomně či nevědomě), nevezmě nohy na ramena, ale zodpovědně se k tomu postaví.
@karlajasmine každý má jiné priority. já jsem rozhodně nedříve pro svatbu a potom pro dítě.. jsem hodně velká konzerva :-D takže ani moc neuznávám to ,že lidi mají děti a nechtějí se vzít a žijí jen tak na hromádce.. nikoho odcuzovat nechci at si každý žije jak chce tohle jen můj názor a taky mě spousta lidí odcuzuje za to že jsem se vůbec vdala třeba tchýně ta prostě je zásadně proti svatbám a ,že dneska se lidi neberou ani když mají děti atd prostě neznám člověka kterej by byl víc proti svatbám jako moje tchýně a docela jí nesnášim :-D ale když chce někdo nejdřív dítě a potom svatbu inu proč ne ale spousta holek se chce fakt vdávat a ten její chlap nechce a udělaj si sním dítě a pak brečej že si je ten chlap nechce vzít a že nejsou rodina pak to končí tím ,že se za chvíly rozjedou většinou to bývá po 7 letech vztahu.. opravdu těhle případů mám kolem sebe hrozně moc.. já těch holek znám osobně minimálně 12 takže vim o čem mluvim :)
@karlajasmine svatbu lze mít v jakemkoliv věku,dítě ne.Mít dítě v dnešní době není otázka lusknutím prstu ! Já jsem svatbu nikdy nechtěla byl to pro mě jen cár papíru.Postupem času co jsme s přítelem byli,jsme zatoužili mít dítě,mít někoho koho budeme milovat.Takže po 1,5 r se zadařilo.Začali jsme si i pohrávat s myšlenkou,že bychom se vzali,ale až tehdy,kdy bude syn větší aspoň už chodit,aby z té svatby taky něco měl. No takže teď máme 14m syna a za 18 dní svatbu. A vůbec,ale vůbec nám nevadí,že je to obráceně.Znám hoooodně párů,který chtěli svatbu a pak dítě,nu mají 3 roky po svatbě a dítě nikde,nejde to,jak si každý představuje.Svatbu měla ve 27letech a teď jí je 30 a miminko nikde :-(
vezmu to z druhé strany, kdy pracuju v mužským kolektivu a spoustu kolegů má názor, že svatba a pak děti a spousta kolegů má názor, že svatba je jen nějakej blbej papír a oni papír nepotřebují k tomu, aby byli šťastní...
A na druhou stranu - pokud by se stalo a dítě se přihodilo nečekaně, bez plánování a my nebyli svoji - třeba i proto, že bychom si nebyli 100% jisté - přece kolik z nás má vztah, o který ví, že se může opřít a kolik z nás neví, tápe, zvažují rozchod... a do toho přijde dítě. Rodiče v euforii, mají k sobě blízko, zážitky, kus společnýho života a teď i potomka... zkusí to, ono se ukáže že to prostě nejde, že k tomu rozchodu nakonec bude muset dojít... a určitě je to lepší takto, než rozvod jen proto, že by se svatba stihla zařídit před početím... nebo naopak lidé, kteří už za sebou svazek či vážný vztah mají, svatba s někým je trochu děsí ale je jim třeba přes 30 a mají už na čase...
Pro mě osobně svatba je důležitá věc, je pro mě přirozené mít dítě aź po ní, ale neberu fatálně mít dítě i bez ní. Nakonec - věřím tomu, že můj muž mě bude mít rád ať s papírem nebo bez.
Myslím, že pokud tu bude 100 žen, které měli dítě před svatbou, bude to 100 různých názorů:)
@elineckaaa "žena si má pustit do kalhotek pouze toho, se kterým si dokáže představit mít dítě" tyjo, ne ze bych nechtela rict, ze to vlastne castecne neni pravda, ale ja si teda nedokazu predstavit mit dite s nikym :D
@marti8 zajímavé, že v poslední době je proti svatbám spousta tchýní, ale "dítě si udělejte!" Zatímco matky dcer jsou spíše protipól a svatbu dcerám doporučují před dítětem. Tchýně mé sestřenice také před jejich svatbou rozdávala rady "mladí se dnes neberou, žijte spolu na hromádce" a to už sestřenka byla v tom, ale u své vlastní dcery (švagrové sestřenky) nechtěla dovolit, aby žila jen tak na hromádce, to už byla pro ni hanba.
Také bohužel znám případy, kdy si děvčata myslela, že dítětem se ve vztahu něco změní, nebo se chlap změní nebo ony, ale nikdy to nedopadlo dobře, většinou to skončilo rozchodem a jim zůstaly akorát alimenty a občasná výpomoc na hlídání. A řekněme si to narovinu - matka s dítětem, to není zrovna perspektivní vyhlídka pro navázání nového vztahu. Nemožné to jistě není, ale méně pravděpodobné :-(
taky přemýšlím často o tom, proč je nyní tolik páru, které má děti před svatbou a jak jste psaly, je k tomu spousta důvodů.
Mně osobně biologické hodiny netikají a možná i proto, že jsem měla vždy jasno v tom, že svatba bude první a dítě druhá přirozeně jdoucí etapa. Teď možná někoho svým názorem naštvu, ale osobně bych to tak cítila, být v kůži matky nesezdané. V mém okolí je mnoho párů, které mají dítě bez svatby a jen co partnerka porodila, jakoby se najednou stala právoplatnou "ženou, rodičkou", a žádost o ruku byla na světě, což se mne velmi dotýká. Vůbec si nemyslím, že to tak musí být, ale představa, že si mne partner bere jen, co mu počnu dítě, mi přijde jako dostat nálepku "vhodná k chovu". Chci aby si mne partner vzal i bez největšího závazku, kterým je potomek.
@timonek Drsne ale i hodne pravdive..
je pravda ze zrovna ja jsem hodne vztahovacna a domysliva a zadost o ruku az po tehotenstvi nebo porodu bych vnimala, ze zada matku sveho potomka a ne mne jako samostatnou osobu.. ackoliv jsem nad tim nikdy takhle nepremyslela, tak mozna byla tahle myslenka nekde v hlave schovana a je jednim z duvodu, proc jsem vzdycky chtela dite az po svatbe
Já jsme otěhotněla neplánovaně, po roce vztahu, na svatbu bylo prostě brzy, nechtěli jsme se brát jen proto, že spolu čekáme dítě. Navíc jsem se nechtěla vdávat těhotná. Svatba byla, když bylo synovi 8 měsíců, potřebovali jsme k ní dozrát, navíc náš vztah se prověřil hypotékou a chvíli na to dítětem. Jsem taky konzervativní, taky jsem si to představovala klasicky:-), ale člověk míní.....znáte to. Nejhorší jsou ty uspěchané svatby, rychle, rychle, než na mě bude poznat, že jsem těhotná...
Jinak jsem samozřejmě taky zaznamenala velký nárůst svateb až po dítěti - hlavně plánovaně a proč to holky tak dělají? Protože nemají na výběr, chlapům se do svatby nechce a tak to odkládají co to jde. Holky pak doufají, že když mu splodí dítě, že si je časem vezme...je smutné, jak moc jsme mužům polevili, před 50ti lety Vás nesměl muž bez žádosti o ruku pomalu ani políbit a kde jsme teď?
Na druhou stranu plodnost opravdu klesá a když zjistíte až po svatbě, že vám to prostě nejde, většinou ten vztah krachne.
Asi je to hrozně individuální no, v závislosti na situaci. Já teda kdybych neplánovaně otěhotněla, tak bych si také dítě nechala a řekla bych si ''proč ne'', ale asi na mě udělala dojem situace v mém okolí, kdy si kolega pořídil dvě děti se svojí přítelkyní, kteoru v práci podvádí s každou druhou a nechce si ji vzít, ale nebyl pro něj problém jí udělat děti.. a jeho přítelkyně o tom nemá ani ponětí :-/ .. hodně se u chlapů setkávám s přístupem ""svatba ne, děti ano'' a moc to nechápu :)
A vím, že nejde plánovat, kdy člověk otěhotní.. ale taky z toho hlediska společného jména, společného majetku a větší jistoty to nechávám po svatbě a uvidíme, jak se zadaří :)
@karlajasmine Já to mám jako většina tady: neodsuzuju ty, co mají nejdřív děti a pak svatbu (však není důvod je odsuzovat ;-) ), ale sama bych to nechtěla. Ale upřímně: myslím, že často je to proto, že svatbu víc chtějí ženy než muži a že mužům často paradoxně přijde svatba jako větší závazek než dítě + mnozí vnímají svatbu jako zbytečný cirkus. A že když je pak žena postavena mezi situací buď čekat, až se pán milostivě rozhodne, nebo mít dítě, tak si zvolí spíš dítě už proto, že my ženy to holt máme s tou plodností časově omezené.
@timonek to je fakt.. říkám si, že chci, aby si mě snoubenec bral proto, že se mnou chce strávit život, ať mu budu schopná porodit dítě nebo ne.. jako že pak vím, že chce mě ať zbytek dopadne jakkoli..
Já jsem vždy chtěla mimčo až po svatbě a taky to s mojím plánujeme, ale asi měsíc zpět mi bylo řečeno, že budu muset jít na operaci štítné žlázy, než budu chtít otěhotnět a tím pádem trochu posunout to snažení se o mimi a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc dítě chci a že bych klidně otěhotněla i hned a bylo by mi jedno, že jsem těhotná na svatbu (člověk si holt uvědomí, až se něco takového stane), protože už mám taky své roky a vše se jen oddaluje...a na závěr co říká má mamka: raději před svatbou než vůbec ;-)
@evzeniegrandetova tak to zas moje tchýně nechci ani abych měla děti, ona měla mého manžela v 18 tak možná proto a příjde jak mluví že ona nikdy v životě děti nechtěla protože se vdávala 2 krát a pokaždý když byla těhotná a prej no kdybych těhotná nebyla tak se nikdy nevdám.. nebo přede mnou říkám kdybych si to mohla rozmyslet tak mám děti až po 35 letech no prostě asi upadla na hlavu nebo co... 8-(
svatbu sme planovali uz na loni ale misto toho sem otehotnela ..o dite sme se snazili pres rok pak to nejak prislo samo a bylo mi teda uplne jedno jestli sem nebo nejse, vdana..nechapu proc to tak nektere hrotite..nikde neni psano ze musi byt nejdriv svatba a az pote dite..je to kazdeho vec..ja rozhodne nelituji..budeme mit alespon krasne rodinne fotky ze svatby s malym..
@michalusenka přesně tak raději před svatbou,než vůbec.A v dnešní době né každý může mít dítě.A tím,že už dítě mám,tak vim,že si beru člověka,který jich může mít ještě hafo a nemusím se bát,že po svatbě nám to nepůjde a nakonec zjistít,že jeden z nás je mít nemůže.