Ahoj všem,
Chtěla bych založit diskuzi na téma dítě před svatbou, protože mi připadá, že je čím dál častější, že mají lidé nejdřív dítě a až potom svatbu.. Tak jsem se chtěla zeptat, ti, kteří to tak mají, proč to tak máte? To byla volba, nebo jste omylem otěhotněly? Nebo vám to bylo jedno, v kterém pořadí..jestli nejdřív díte nebo nejdřív svatba? Ptám se, protože já mám hrozně zakořeněné to, že nejdřív bude svatba a pak dítě, a kdyby můj snoubenec chtěl díte a nechtěl si mě zatím vzít, tak bych do toho v žádném případě nešla.. prostě bych mu řekla, že buď svatba nebo nic..
Nikoho neodsuzuju, spíš prostě ze zvědavosti :)
@izzybickerstaff já jsem jen chtěla upozornit i na druhou stranu. Vše není tak ideální a harmonické jak si tady holky představují, že bez svatby se pomalu nedá žít. Ty co mají dítě před svatbou tady čtou, že si neumí dávat pozor atd. Třeba to zrovna jim vyjde a těm bezdětným ne. Je to vždycky sázka do loterie.
@picasa To ano, i dluhy jsou společné. Ale pořád v mém okolí převažují problémy s tím, že žena odchází s dítětem bez ničeho jako manželka s dluhy....Ano, pokud má manžel nemovitost před sňatkem, je jeho, ale neplatí to na 100%. Cokoliv v ní zhodnotí, splatí, musí se pak vypořádat s manželkou. A není to jen nemovitost....Jako pro romantika takové přemýšlení zní možná drsně, ale ono tady nejde ani tak o tu ženu, ale právě o to dítě a taková je bohužel realita.....To, že někdo si pořizuje dítě, aby zachránil vztah, je samozřejmě blbě a nevím o nikom, komu by to prospělo. .....A pak lze i těžko soudit, jaký vztah (manželství) ještě zachraňovat a jaký už ne...To je strašně subjektivní. Pokud soudím dle sebe, řekla bych, že jako mladší jsem měla úplně jiné ideály (a to jsem byla už tehdy dost realista), že jsem často říkala, tohle bych nikdy nedovolila, jak jsem ale starší, mění se mi priority, setkávám se více s realitou a jsem v tomto více tolerantnější a více vidím, že jen láska opravdu nestačí. A řekla bych, že podobně to mají i mé kamarádky z okolí.
Ahojky :)
Naše svatba 13.11. 2015 - teprve BUDE a před sebou v kočárku mám zrovna 5ti měsíční Terezku. Bojovala jsem s nemocnou štítnou žlázou s prognózou, že zřejmě nikdy nebudu moct mít děti. Začali jsme s přítelem přemýšlet nad vlastním domem, koupili pozemek, začali stavět a já si říkala, že je to všechno fajn, ale pořád mi něco chybí. Nebyla to SVATBA, byl to ten malý smíšek co je teď přede mnou. Začali jsme spolu spát bez ochrany s tím, že prostě buďto to někdy vyjde nebo ne..necháme tomu volný průběh...Přítel mě požádal o ruku a začali jsme plánovat... O nějaké dva měsíce později jsem zjistila, že jsem těhotná :) Moje vysněná svatba ale nebyla s pupíkem schovaným pod šaty, a tak jsem si řekli, že svatbu prostě odložíme, až se malá narodí - a tak to taky je ;) Narodila se v pátek 13.2. a v pátek 13.11. nám ,,půjde" za družičku ;) Myslím si, že není důležité, v jakém pořadí se tyhle životní události odehrávají, ale jestli jsi šťastná ve stavu, v jakém jsi, jestli máš všechno, i když nejsi vdaná...Já svoji dceru vidím jako zázrak a to, že se budu jmenovat stejně jako ona, jen o pár měsíců později, přeci ničemu nevadí :) :)
@jancip No jenomze to jsi tady na spatnym serveru, tady je to mnohdy moc slunickovy, pozenou te (s prominutim :-N ) svinskym krokem....ja bych mohla povidat, kolikrat jsem byla 'karana' za svuj cynicky pristup :-p Ja s tebou naprosto souhlasim, asi je to tim, ze uz holt nejsem mlada a naivni, jo, taky jsem byvala :-D , ale zivot cloveka nauci...A tady jsou prevazne (ne vyhradne samozrejme) mlade uzivatelky pod 30...
My jsme se brali po šestiletém vztahu a máme spolu ted už skoro 2,5letého klučinu..plánovali jsme svatbu na duben 2012..v tu chvíli sme si řekli, že začneme pracovat i na mimču, kdyby se náhodou nedařilo at su v klidu..bohužel v únoru toho roku nám umřela moc blízká osoba a tak jsme svatbu zrušili s tím, že se vezmeme další jaro..no a ono hups..a v tom dubnu jsme počali Marka..u mě bylo vždycky první svatba a pak dítě..i u manžela..prostě to tak osud chtěl a vzali jsme se až tento rok a manžel na mě před oltářem čekal už se synem..:-)
Taky jsem kdysi nechápala, jak někdo může mít nejdřív dítě a potom svatbu, byla jsem v tomhle dost staromódní a nedovedla si představit, že někdy budu v takové situaci, doslova jsem kritizovala ty, které to tak měly. A ejhle - odříkaného největší krajíc :-) Prostě jsem otěhotněla neplánovaně a v docela nevhodnou dobu, kdy jsme na tom byli finančně špatně. Na potrat bych niky nešla, s přítelem jsme byli spolu už 3 roky a bydleli jsme spolu a čekali, až se vyřeší problémy a závazky z jeho bývalého manželství a našetříme na svatbu. Jenomže miminko nám plány tak trochu překazilo a místo šetření na svatbu se kupovala výbavička. Sice jsme se chtěli vzít ještě než se syn narodí, ale bylo to všechno hrozně narychlo - že jsem těhotná jsem zjistila na konci 9tt a byl to dost šok, musela jsem se domluvit co a jak v práci, do toho přišly další nečekané rodinné problémy...takže jsme si řekli, že se vezmeme, až bude syn na světě. Jenomže s malým miminkem jsem si to potom taky nedokázala představit a kromě toho finance pořád nebyly a přítel to nechtěl úplně odbýt jen tajnou svatbě se svědky. Takže teď je synovi 14 měsíců a my jsme se teprve dohodli, že víc už to odkládat nechceme a začínáme svatbu plánovat na příští rok. O ruku jsem ještě požádána nebyla, ale to je v našem případě spíš formalita. Co jsem mu ale řekla na rovinu, že druhé dítě budeme mít až po svatbě ať už ta svatba bude kdykoliv. Být svobodná matka se dvěma dětmi bych už opravdu nechtěla. Už teď se mi nelíbí, že se každý jmenujeme jinak, že se nás každý na potkání ptá, kdy se vezmeme, že mě všude oslovují automaticky synovým příjmením a já musím opravovat, že se tak nejmenuji... Já vím, jsou to maličkosti, ale mně to tak trošku k tomu absolutnímu štěstí, k tomu pocitu, že jsme opravdová rodina chybí. Tak snad už se dočkám :-) Ale aspoň už vím a neodsuzuji nikoho ať žije jak chce. Protože člověk si kolikrát naplánuje kdovíco, v myšlenkách si nalajnuje život podle svých snů, ale nakonec se může všechno otočit a dopadnout to jinak...já jsem toho příkladem :-)
Já jsem chtěla dítě dřív než svatbu, protože mi není dvacet abych čekala až po svatbě. Věděla jsem, že svatba přijde ale nevěděla jsem kdy a nechtěla jsem tlačit. A navíc prostě jsem věděla že tatínek je ten pravý tatínek, akorát je už rozvedený a dítě už má a že ta svatba nepřííde hned. Ale na dítě jsem čekat nechtěla. A radím všem, nečekejte. Protože jak už bylo řečeno, pak to nejde a je to špatné. Pokud si jste jisté že váš partner je ten pravý i tak, bez svatby, tak si dítě pořiďte. Je to indy vindy no :) Je fakt, že kdysi to jinak nešlo, jenže taky se ženské vdávaly v 18-22 atd., takže to dítě přišlo až po svatbě. Ale dnes je to jinak. Když se s někým seznámím ve třiceti, tak nebudu čekat třeba 4 roky na to až bude svatba a až budeme mít děti, protože čas letí. Já jsem prostě na rovinu řekla, že chci svatbu a být zákonitá manželka hned na začátku vztahu. A pokud bych cítila, že v podstatě od začátku s tím nepočítá, tak bych se to na vykašlala. Nevím zda to popisuju správně. Ale to si musí každý vyřešit sám. Je to individuální a určitě né jednoduché. A samozřejmě, že člověk míní a panbůh mění :) Tak snad nám to všem výjde, jak si přejeme :)
Podle mého názoru na děti není nikdy příliš brzo, podívejte na mě s partnerem, je nám 23, o miminko se snažíme už přes rok, partner je silnej diabetik, já kvůli neplodnosti podstopila gynekologickou operaci u které ani nevíme zda to bude mít nějaký pozitivní vliv a čeká mě hormonální terapie, to ty kilečka který jsem krásně shodila dolů opět krásně polezou nahoru. a svatbu máme v září. Nikdy nevíte co Vás čeká a pokud víte, že děti mít jednou chcete, tak nebudete řešit jestli to bylo před nebo až po svatbě.
upřímně když teď vidím na Koníku těhotné holky ve vztazích s chlapy, se kterými bych v životě dítě dobrovolně nezplodila a o kterých ony samy tvrdí, že neví, jestli s nimi vydrží, nikdy bych vědomě do dítěte před svatbou nešla. Není na škodu si nejdřív uvědomit, jestli je vztah natolik pevný, abych si partnera chtěla vzít, a pak projít tím "zatěžkávacím" předsvatebním obdobím. Dvakrát měř, jednou řež člověku ušetří spoustu nervů v těhotenství i po něm :-)
svatba určitě není žádná záruka toho, že dítě bude mít to nej .... svatba není ani záruka toho že se vztah za rok nepos.... :D mam druhe dite s partnerem se kterým vím že současnost je pohádková a jaká bude budoucnost ukáže čas bez ohledu na jeden papir o svatebním obřadu :D
Týý jo holky, nikdy by mě nenapadlo, že v dnešní době se ještě od mladých holek dočtu, že dítě před svatbou je špatně!!! Co vám jako ta svatba zaručí? Mám 5letýho syna, vdaná zatím nejsem a víte co?? jsem štastná za zdravýho syna, toho prstýnku a papíru se dočkám taky... :-)
@missinka87 myslela jsem to tak, že je špatně si dítě pořizovat bez rozmyslu ve vztahu, který za to nestojí, což se děje a svatba tomu z mojeho pohledu může zabránit (respektive že při řešení toho, jestli se vezmeme, a následně potom příprav je příležitost se nad vztahem zamyslet a případně vycouvat). Neříkám, že ty příklady, které jsem měla na mysli, byly nutně všechny takové, třeba jsou to jen horké hlavy a mají doma Itálii...na mě to ale působí občas tak, že spolu byli nějakou dobu, pak na to skočili a ejhle, tenhle chlap asi nebude úplně super otec...no ale to už je pozdě. (Případně si někdo pořídí dítě a pak řeší, jestli ji ten její vůbec někdy požádá, nebo nepožádá...to bych taky řešit nechtěla). Netvrdím, že bez svatby nemůže být spokojený vztah :-)
@izzybickerstaff nechtěla jsem to psát ale dobře, napíšu ti svoji story v krátkosti. Před 7 lety jsem poznala svýho přítele, byl to dokonalej chlap, pozornej, hodnej, milující, kamošky mi ho přáli a říkali, že takovej chlap už se v dnešní době nevidí. Po 9 měsících vztahu jsem neplánovaně otěhotněla, měla strach co bude, znali jsme se krátce, ale přítel vzal těhotenství dobře a narodil se nám syn. Rok a půl po porodu jsem onemocněla a byla přes půl roku v nemocnici, můj stav byl vážný, krůček od smrti, ale pořád to byl ten dokonalej chlap podporoval mě, pomáhal mi to zvládnout. Před onemocnením přišla žádost o ruku, která byla taky dokonalá, ale kvůli té nemoci se to odložilo. No a po mým uzdravení přišla do jejich firmy krásná nová asistentka a jak už to tak bývá, zapletli se spolu, nejdřív to byli jen kamarádi, ale já to i po roce a půl nedokázala pochopit a odešel od nás.. přímo k ní!! Byli spolu krátce, když si ta jistá dáma uvědomila, že on není chlap pro ní. měla poněkud vyšší nároky na život!! a vrátili jsme se s přítelem po čase k sobě. Ted plánujeme svatbu znovu, za 7 let jsme toho spolu prožili tolik (špatnýho i zlýho) co někdo neprožije ani za 20let ;) takže v mém případě je svatba opravdu až to poslední!! :-)
@missinka87 neplánované otěhotnění je úplně jiná věc, když se stane, tak se holt stane... jenom říkám, že bych se před pořizováním dětí zamyslela nad volbou otce a pokud vím, že je pro mě svatba důležitá, tak bych řešila nejdřív svatbu a pak až dítě, toť vše :-)
@izzybickerstaff tak jasně, neberu ti to. jen jsem ti chtěla napsat, že i já jsem si myslela, jak mám dokonalýho chlapa a stejně se pak staly určitý věci, který nemáš šanci zjistit ani třeba po 5letým vztahu ;) spíš si myslím, že na tohle bude mít každá ženská trochu jinej názor, po zkušenostech se svýma bývalýma, současnýma chlapama ;) a o tom to asi je, ne? 100lidí 100názorůp ;)
@izzybickerstaff Souhlas s Tvými názory v této diskuzi.
A jen dodám pořídit si dítě s někým, kde nemám pocit, že to vydrží je risk - posr**t se to může kdykoliv, ale pokud se dva vezmou vycouvává se z toho vztahu poněkud hůř. Navíc doufám, že v dnešní moderní době se chlapi žení, protože chtějí - jestli jsou donuceni, tak jen naivní holka si myslí, že si tím nějak pomůže (takovej pár znám, po půl roce vztahu těhotenství, aby si ho udržela, další půl rok svatba, protože její tatínek odmítl zkousnout, že
přece dcerunka nebude svobodná matka a do 2 let rozvod se vší parádou). Ale všechny ženský, které přemýšlí nad dítětem by se nad tím tatínkem měly zamyslet - sundat růžový brýle a při špatné a ukvapené volbě nekňourat, že jsou chudinky, nic nemají a tatínek neplatí alimenty. V tomhle je ta výhoda toho manželství. Aspoň nějaká jistota...
S mym budoucím manželem jsme spolu 8 let a máme spolu 2 malé děti.Od začátku jsme věděli, že jsme se zkrátka našli....deti pro nás byly důležitější než svatba, a taky pro nás bylo důležitější dostavět a zaridit dům ...no a nakonec jsme se rozhodli, že se letos vezmeme. ...vlastně jsme oba věděli, že svatba bude, ale priority jsme meli jiné...a rozhodne na tom nevidím nic špatnyho :-)
Plánovaně bych si dítě mimo manželství nepořídila z důvodu, že manželství plní vůči ženě, která po určitou dobu z důvodu mateřství nevydělává, nebo vydělává omezeně, ochrannou funkci.
Trochu mě zaráží názory, že se některým z vás nechce čekat na svatbu, nebo na partnera tlačit, a dítě chcete hned. Pokud si ale oba partneři jsou sebou navzájem jistí a počítají spolu do budoucna, pak není důvod čekat, ani se nechat někam tlačit. Myslím, že chlap, který si své ženy skutečně váží, nemá problém jí poskytnout ochranu, kterou jí dává manželství.
Manželství určitě nezaručí lásku, ani vztah trvající navěky. Manželství ale dává určitou jistotu v právním slova smyslu.
@missinka87 svatba nezaruci nic, zadne stastne az do smrti. Ale co zaruci privest na svet dite do vztahu, kde tem dvoum ten vztah nestoji za to, aby ho sami pred sebou a pred spolecnosti legitimizovali? Jeste min. Zadost o ruku a svatba vetsinou (ne vzdy) znaci, ze se ti dva neboji zavazku a nad svym vztahem premysleji. Tim nerikam, ze vsichni, co se nevezmou do ditete jdou bez rozmyslu se spatnym chlapem, ale kdyz se clovek mrkne na konika, najde tam slusny vzorek.
Dite je vetsi zavazek nez snatek, tudiz nechapu, proc vahat se svatbou, kdyz se na druhou stranu vrham stremhlav do ditete.
Jinak, v okoli mela vetsina zen prvni dite po tricitce, vcetne mne.
Tak i já přidám svůj názor..Kdysi jsem měla parádně nalajnováno. Vysoká, práce, svatba, děti určitě ne dřív, než bude člověk stoprocentně zajištěný..Pak jsem už chvíli pracovala a jednou na kontrole na gynekologii mi doktor řekl, že má pro mě bohužel špatnou zprávu, že to vypadá, že nebudu moct mít děti.. No, dopadlo to NAŠTĚSTÍ tak, že jsem měsíc na to zjistila, že jsem těhotná..s mým nastávajícím už jsme spolu nějaký ten pátek byli, ale on ještě dostudovával VŠ..moje máma brečela, ať se vezmeme..já jsem zase počítala, abychom vše zvládli..a ano, asi jsme mohli jít na radnici a za 500,- se vzít spolu se svědky..ale takovou svatbu jsme nechtěli, oba dva to cítíme tak, že tohle bude prostě jen jednou a na celý život a že si tento den chceme opravdu užít..s rodinou, s příteli.. a ne se brát hned z nutnosti a ne podle našich představ jen proto, aby to šlo podle harmonogramu..Ano, kdysi jsem si to představovala jinak, ale vím, že takhle to asi mělo být :-) Zase na druhou stranu - znám svého budoucího muže naprosto dokonale, vím, jak reaguje i v naprosto napjatých situacích, jaké zažijete asi jen s dětmi, co od něj čekat, co ustojí a co neustojí (a že dva kluci jsou někdy opravdu tvrdý trénink nervů). Někdo zde psal, že zná spoustu holek, co se nevdaly a po dětech se rozešli se svým partnerem. Já znám ale i spoustu holek, co se po dětech rozvedly se svým mužem, takže si myslím, že v tomhle nám, holky, ten papír nepomůže.. Na společné příjmení se těším moc, celé jsme to kdysi s mým nastávajícím plánovali jinak, ale člověk míní, situace mění..a myslím, že takové ty "rychle, rychle" svatby, nějak si to odbudem, ale tak, aby zbylo ještě na postýlku, už dnes nejsou úplně nutné..ne..?
@opheliaoverdose
"Dite je vetsi zavazek nez snatek, tudiz nechapu, proc vahat se svatbou, kdyz se na druhou stranu vrham stremhlav do ditete."
Asi tak, rozvést se člověk může vždy, ale s otcem svého dítěte je svázán do konce života. Chápu různá neplánovaná otěhotnění, ale pořídit si dítě plánovaně, protože drahý se ještě necítí na svatbu by mě nenapadlo, neb kdyžs e necítí na blbou svatbu, jak si můžu být jsitá, že se cítí na dítě?
@misuleska
Já ymslím,ž e ale tady nikdo nemluví o neplánovaném tehotesntví a utnosti rychle se vzít. tady se spíše řeší dlouhodobé vztahy, kde se plánovaně pořídí dítě před svatbou....
Já si taky nemyslím, že by papír byl nějakou zárukou štěstí, ale minimálně to svědčí, že chlap ten vztah bere vážně a přebírá zodpovědnost. Můj chlap například promýšlel při rozhodování, zda mě o ruku požádá či ne i budoucí děti, promýšlel, zda je se mnou chce mít aj. takže při rozhodování o tom zda se vzít si člověk většinou vyřeší i tyto věci.....
jasně, jsou i výjimky ale alespoň takhle to mám ve svém okolí.
Sice nemám vlastní zkušenost, ale co vidím ve svém okolí tak pro spoustu lidí je manželství přežitek. Pokud to spolu ti dva myslí vážně, pořídí si psa, začnou spolu stavět dům, plánovat dítě, zkrátka mají závazky, ale nevidí důvod proč utrácet spoustu peněz a drahocenného času za něco, co je vlastně jen formalita a nemá praktický význam. Tak tyhle páry spolu šťastně žijí, pořídí si děti... No a někdy po pár letech, když už jsou děti samostatnější, si tihle dva třeba řeknou, že je otrava, že nemají stejné příjmení (ale zase: že se holka vdá ještě neznamená že si vezme mužovo příjmení, takže ta změna jména taky není nezbytně důvodem sňatku) když vyzvedávají děti ze školy nebo jedou na svatbu někoho jiného a zjistí, že je to sranda a že by si něco takového taky chtěli užít... a nebo si řeknou jen tak proč ne (můj školitel vždykcy říká že "nejlepší důvod ke svatbě je žádný důvod nemít") a prostě najednou si řeknou proč ne a prásknou do toho. Je to prostě další důvod k oslavě. Na jejich vztahu to nic nezmění, ale co. Takže znám spoustu lidí, kteří původně neměli v plánu svatbu, ale po pár letech a po pár dětech jim přišlo že proč se jen tak ze srandy nevzít. Už na to měli peníze, čas, zázemí... Takže to neodsuzuju, i když sama bych to tak asi neudělala.
Zajímavé téma, jako někdy se prostě může stát, že je dítě dřív než svatba a vztah může být v pořádku. Ale naprosto nechápu, zaslepené holky co si pořídí dítě nebo i víc s nezodpovědným idiotem, neustále fňukají jak je nepožádá o ruku, když už ho donutí, tak fňukají jak jim on s ničím nepomůže a nic ho nezajímá. Chlap, který vidí svatbu jako děsný závazek, ale dítě ne, je pro mě chlap k ničemu. Pokud bych s partnerem čekala dítě a on byl děsně podělaný ze svatby nebo jí pak v blízké budoucnosti neplánovali, nedala bych děcku ani jeho příjmení. Přijde mi to hrozné, když máma dítěte se s ním opatruje, je omezena těhotenstvím a pak se ani dítě nejmenuje stejně jako ona. Beru to dost realisticky, když to vidím všude kolem..
Nedá mi to nezapojit se... Většina z dívek,zen se tu vznasi na svatebním obláčku (a není divu,na svatebnim webu:) a svatba většině připadá jako alfa a omega života,šťastného vztahu. Jde o to najit si správného partnera, ne někoho,kdo si mne vezme... Narozeni našeho syna spojilo naše životy mnohem vice,než později sňatek. (zadost o ruku prisla,aniz by manzel vedel,ze jsem tehotna)Zkratka myslím,ze v životě jsou veci,které proveri vztah mnohem vice než svatba... Tim celým chci říct,ze ikdyž vám ted svatba připadá nejdůležitější na světě,není! Jsme stastna rodina a to i pres to,ze dite prislo dřív než svatba:)
@irena27 Já s Tebou v podstatě souhlasím, i když jsem tu včera napsala poměrně ostrý příspěvek. Ale dítě před svatbou sis pořídila, protože jsi měla partnera, na kterého se můžeš spolehnout a asi jsi tak nějak i věděla, že spolu budete, možná i ta svatba tam byla tak nějak v plánu (třeba nějaký další závazky -společný byt, dům, hypotéka...) Ale je spousta holek, který neví, zda je to ten pravý, nechce si je vzít, vlastně to ani nebere vážně. Tak to holka riskne, otěhotní, aby si ho udržela, doufá, že si ji pak teda i vezme, ale ouha... Rozchod a zůstane sama a na mateřský a on kolikrát ani neplatí alimenty. V tomhle je to manželství určitá opora.
:-) tohle je usmevna diskuze :-)
jsem se svym muzem od 15 let. ja jsem se chtela strasne vdavat kdyz mi bylo cca 18. byla jsem silene zamilovana a po prstynku jsem touzila pri kazde prilezitosti :-) prstynek neprisel, prosli jsme si par rozchodu a novych zacatku, vystudovali, poridili si kocoura, nekolikrat se stehovali, narodilo se nam prvni dite, druhe dite, prisla tezka i stastna obdobi, muz hodne cestoval, poridili jsme si psa... Nekdy za ta leta byly chvile kdy jsme vedle sebe zili jen jako spolubydlici, jindy zase jako vasnivi milenci a nikdy nam zadny papir o manzelstvi nechybel. on je muj muz a ja jeho zena i bez toho. presto v lete to prislo tak nejak samo. vyplynulo to jen tak u nedelni kavy, bez zadosti o ruku, bez draheho prstenu znamych znacek ;-) a my se po 18ti letech letos v srpnu bereme. a ja nelituju niceho. ani jednoho dne kdy jsme cekali. protoze jsem si prosli vsim moznym a verte mi, ze mit deti je jedna z nejtezsich zkousek pro par! vim koho si beru, co jeden pro druheho znamename, a ze i pres to vse se jeste po tak dlouhe dobe milujeme a chceme spolu prozit ten den a nase zivoty spojit i oficialne. strasne se na nas den tesime a doufame, ze si to s nami uziji nejen nase deti ale i cela rodina a vsichni kamaradi. vyhodou je nakonec i to, ze si celou svatbu muzeme zafinancovat sami a nikdo nam tak nemuze do niceho mluvit.
takze co chci rict zaverem. je jedno kdy si deti poridite. prestante se damy ridit nejakymi pravidly co by se melo a nemelo a co si o tom kdo mysli ridte se svym srdcem. a hlavne proboha nepovazujte svatbu za jistotu stastneho vztahu! tak stejne je to i s ditetem. jestli si nekdo mysli, ze kdyz si s chlapem poridi ditem tak si ho k sobe uvaze, tak to ani nahodou...
pro me je mnohem dulezitejsi abych vedela s kym ziju, jestli je to clovek se kterym tu rodinu mit chci, ktery se o nas postara a je na nej spolehnuti, nez zaslepene v opojeni laskou usporadat okazalou veselku, zalozit rodinu a teprve po case poznat s kym mam vlastne tu cest a cely svuj sen rozbit a rozbit zivoty i svym detem. holky premyslejte ;-) i v 33 letech muzete byt krasne a zamilovane nevesty, nic vam v zivote neutece a je jedno v jakem je to poradi <3