Ahoj,
z několika důvodů, které tady nechci rozebírat, jsme se s budoucím manželem rozhodli nemít děti. nikdy. Vím, že tady je téma o nechtění dětí hned po svatbě, ale tohle je něco jiného. Okolí (rodina, přátelé) si nenechá vysvětlit, že děti prostě nechceme. Akorát slyšíme, že jsme ještě mladí (26 a 24) a že to jednou přijde a chtít je budeme. Už nám to pomalu začíná lézt na nervy a čím více se snažíme toto téma ignorovat a na podobné poznámky nereagovat, tím více si ostatní vedou svou....
Máte někdo podobné zkušenosti? Je tady vůbec někdo kdo nechce mít děti?
Brum, kopa: tak to jsem ráda holky, že jsem "normální" a mé pocity nejsou ojedinělý. Vidím kopo, že si to vůbec neměla jednoduchý. Ale asi jak se říká: co člověka nezabije, to ho posílí ;-) .
Přeju všem hezký den...
terkaps - ojedinely urcite nejsou :-) pro me je ted trochu memento pripad me zname, ktera deti nikdy nechtela, je to velmi uspesna lekarka, pracovala v zahranici nekolik let, tak na to "nebyl cas" a vzdycky jsem si ji dokazala predstavit jako bezdetnou uspesnou zenskou, ktera zije pro svou praci. Posledni dobou jsem u ni pozorovala, ze reaguje strasne podrazdene, kdyz nekdo zminil, ze nekdo z nasich kamaradu ceka miminko. Potom po tricitce teda dite zacali planovat, jenze mela samovolny abort a dost ji to sebralo po psychicky strance. Chvili se i lecila na psychiatrii a porad na tom neni moc dobre. Takze je treba se nad tim problemem porad zamyslet kriticky sebereflektivne...
Podle mych dosavadnich zkusenosti je to tak, ze cim vic si clovek neco planuje a predstavuje si, jak to vsechno bude az... , tim vic je to pak jinak.
Proste veci tak nejak prichazi samy od sebe, tak, jak pise Brum, a myslim, ze je rozumny se tomu tak nejak podat a uzivat si toho, co zrovna je a jak to je, nez se porad uzirat predstavami "jak by to mohlo byt, kdyby...".
A jeste o tom, jake o to je, mit deti, muzes cist, mluvit s blizkymi, predstavovat si, planovat, ... ale nakonec je to vsechno uplne jinak. Proste realita je uplne mimo jakoukoli predstavu
(no, aspon ja jsem to takhle mela)
=-) =-) =-) :-S
No nemůže to taky být třeba poporodní deprese? Taky by mě zajímalo, jak se k tomu staví otec, protože tam o něm skoro nepíše. Možná to na to má vliv. Každopádně teda chudák matka a chudák dítě, neumím si představit, že bych dala pohlavek 2 měsíčnímu miminu, a to nejsem žádná svatá Tereza.
Kata, sadacka: nechci se té holky zastávat, zni to samozřejmě hrozně, ale mateřství není jenom o tom, že se maminka i miminko krásně smějou. Mít dítě (miminko i větší) je hodně vyčerpávající, a trochu chápu, že ta holka je rozčarovaná z toho, co se s ní najednou děje. A být unavená, v depresi, a v beznaději z nové situace taky (bohužel) k mateřství patří.
Spíš jde o to, jak se s tím každý vyrovná.
Samozřejmě je špatné řešit to násilím na dítěti, to v žádném případě ne.
Ale nic není tak černobílé, a člověk by neměl druhého tak lehce odsoudit.
ja nejsem naivni a vim ze to neni dycky idealni ale toto je fakt sila, z toho co psala me to stejne prijde jako nejaka 16ka ktera do toho nechtene vlitla :-| ... nez takovej postoj k diteti tak to radsi fakt zadny nemit
kata - proc by to nemohla myslet vazne? nechala se premluvit okolim a dopadlo to jak to dopadlo... Proto nejsem proti potratum, jinak by takovych bylo mnohem mnohem vic...
zaslouzila by par facek, aby si uvedomila, ze co si sama zpusobila, to si bude muset vyresit...
klidne by to dite mohla dat k adopci, ale nechce jen proto, jak by vypadala pred okolim... tak to je pak kazda rada draha...
Kata, no však, kdo myslíš, že to je?
Je jí nejspíš dvacet, dítěti je 9 měsíců, tak do toho vlítla nechtěně v 18ti. No jo, pokud jí okolí ubezpečovalo, jak je to super mít dítě, že až se to narodí, tak ty city přijdou, jak je to skvělé být máma (no pár takových se najde i v téhle diskuzi), tak já se děvčeti nedivím, že má vážné psychické problémy, když vidí realitu. :-|
Potřebuje psychologa a to rychle, jinak dítěti začne ubližovat ještě víc. :-(
loony - no prave aby ju totiz nakonec nezacala mlatit :-| ... toto je jasnej pripad toho ze kdyz nekdo fakt dite nechce tak je lepsi jit na potrat a ne aby do ni ostatni hucely at si to necha...
tak sem si přečetla zpověd´a vychází mi naprosto nevyrovnanej člověk, kterej je velmi rád středem pozornosti a kterej děti mít radši nemá _ když jí zajímá jen chlast a to jakou má postavu :-( anbebo je to jasná poporodní deprese, v každym případě potřebuje psychologa a to rychle.
ježišmarjá, já mám taky dítě taky se mi otočil svět vzhůru nohama a co jako, taky sem si říkala jak to všechno zmáknu, taky těsně po porordu to na mě padlo tak, že moje máma ze mě byla špatná že mám asi z toho depky, naštěstí to hodně rychle odeznělo. ale proboha přece nemůžu říkat že sem si zkazila život to bych neříkala nikdy, ani po dětech ani po rozchodu, takhle sem si to vybrala a takhle to přijmu a když to nedopadne tak je to další zkušenost a né zničenej život. Někde jsem četla v diskuzi o rozvodech už nevim kdo to tam psal, ale vůbec nelitoval že se musel rozvést i když to bylo těžké a né jeho vinou, ale že to byla zkušenost a není co vyčítat. Navíc dítě není nemoc!!!! Dělat všechno ostatní, žít život aktivně jde i s dětma a dle mého je to tak ještě lepší než bez nich. Tak nějak vám to dá čtvrtej rozměr :-)
Taky jsem to četla a teda je to síla. Stejně jako brumdinka mi slečna připadá jako nezralá nevyrovnaná osobnost, která za a) neměla mít dítě (když byla dost stará na sex a na pařby, byla dost stará i na ochranu a za b) pokud jediným důvodem, proč ji nedala k adopci je strach co tomu řeknou lidi, tak i tohle byla chyba. Prarodiče tu nebudou věčně a matce je skoro "ukradená" a nedivila bych se, kdyby ji pak trápila tím, že na ni bude shazovat svůj zpackaný život. Ona k ní blízký vztah nemá, ale jsou lidé, kteří by jí ten vřelý cit a skutečnou péči dali. Nevím, jestli tohle se dá pokládat za poporodní depresi, když stejný vztah k životu měla i předtím a navíc se o dítě stejně skoro nestará. Nic nedělá pro něj, z lásky k němu, všechno jen naoko, aby ji okolí nepomluvilo, aby ona vypadala hezká. Je mi z toho smutno. Jediná šance je psycholog, ale pokud sama nebude chtít své postoje a hodnoty změnit, tak nevím, jestli něco svede.
K tomu článku bych napsala jen to... prostě holka magor 8-( . Jestli to není vymyšlené, tak je to fakt síla ;-( . Je to jen o nedostatku zodpovědnosti a naopak velké dávce sobectví :-( .
no ja bych ji doporucila dat dite k adopci... a tentokrat by se nemela nechat ovlivnit okolim... ostatni na ni mozna budou koukat divne, ale to dite ziska rodice, kteri ho budou mit radi...
zezul: taky řešení, ale z toho co psala vyplývá že její prarodiče mají tu malou moc rádi a starají se o ni většinou oni, takže myslím že adopce zas tak dobrý nápad, v jejich věku by tohle zřejmě těžko ve zdraví přežili a jí by to nikdy neodpustili !
Ono záleží i na tom, jak jsou ti prarodiče staří, jestli jsou zdraví, aby měli elán a sílu a možnosti tu malou vychovávat dalších 20 let. Jelikož tipuju, že matka se o to moc zajímat nebude a neudivilo by mě, kdyby se jednoho dne sbalila a šla žít svůj nový, nezpackaný život. Prarodiče nežijí věčně a nemít pak nikoho v době, kdy člověk podporu rodiny potřebuje, to je dost zlé. Ad adopce - mohli by ji adoptovat i oni, když by na to došlo a měli by ji tak ofiko v péči (rozhodně mají víc rozumu než "matka")
andel: ono to stejně dopadne že ji budou vychovávat oni, vpodstatě už tak činí dnes a dopadne to jak u jedné mojí sestřenice, měla dítě v 16-ti, absolutně se o něj nedokázala postarat a to ani později a dopadlo to tak, že kluka vychovala teta (dnes je mu 20 cet)
myslim, ze by se mel brat ohled na zajem toho ditete a ne na to, jestli by ji to prarodice odpustili nebo ne...
verim, ze ji urcite maji radi, ale jak rika andelka, oni tady vecne nebudou, vzdyt je jim minimalne 60.... ma to dite mit hroznou matku jen proto, aby prarodice nemeli reci? =-)
vidim ve svem okoli v par rodinach, jak to vypada, kdyz dite vychovavaji tak stari lide... a zazit bych to nechtela. Myslim, ze pokud ji maji radi, meli by ji doprat milujici rodinu... Lide, kteri po diteti touzi a mit ho nemuzou by tu holcicku meli urcite mnohem radeji a dali by ji vice lasky nez tahle "matka"...
tady je kazda rada draha, pokud ona sama nebude chtit nezmenit svuj pristup....
No....jestli je to pravda (a i kdyby to byla jen slátanina nějaký vymydlený puberťačky, tak případ Honzíka Rokose dalších je myslím jasným důkazem, že takové "matky" existují), tak pak si fakt myslím, že pokud ženská váhá, jestli si dítě má nebo nemá nechat....tak ať jde fakt radši na potrat. Protože je evidentní, že ne u každý se vyvine ten mateřský pud až po porodu. ]-(
A lepší jedno nenarozený dítě, než dítě nemilovaný - i když tu malou budou prarodiče vychovávat sebelíp, tak pokud nebude taky citově labilní po máti, brzo jí dojde, že to není úplně normální, že matka na ní se*e jak na placatej šutr.
Jinak si myslím, že je běžný, když ženská ke konci, kdy už je dost velryba lačně kouká po těch štíhlounkých modelečkách a když už neměla ani kapičku pořádnýho chlastu takovou dobu, tak se jí zasteskne po nějaký pařbičce...ovšem nelituje kvůli tomu toho, že to dítě MÁ.
Jenže týhle slečně těžko radit...ona ani radu nechce, ona JE a s největší pravděpodobností i BUDE špatná matka. 8-( :-(
zezulicka: já jsem to myslela tak že prarodiče tu malou mají zřejmě rádi a těžko by přensesli přes srdce nějakou adopci k cizím lidem, což plně chápu. Ted´jde jen o to jestli jsou schopni se o tu malou postarat, pokud ano, tak proč to aspon nezkusit.
jinak já teda nevim ale nikdy mě teda nenapadlo když jsem se valila jak velryba, že holt ted´nemám postavu na plavky a holt si pár měsíců k alkoholu nečuchnu a to sem taky dříve ráda chodila pařit - ale prostě tak snad je jasný kde mám priority a ono v podstatě za pár měsíců po porodu sem měla postavu zpět a váhu ještě lepší než před tim než sem otěhotněla, problém je asi v tom že slečna jaksi nepobrala že ted´se musí o to dítě starat a má taky za něj odpovědnost a to je pak těžký a nejsmutnější na tom je že to odnese to dítě :-(
amimi: případ Honzíka Rokose je strašněj a tuto ženu bych nenazvala "matkou" ani v uvozovkách a ten trest co za to dostala je sakra málo |-|