Ahoj,
z několika důvodů, které tady nechci rozebírat, jsme se s budoucím manželem rozhodli nemít děti. nikdy. Vím, že tady je téma o nechtění dětí hned po svatbě, ale tohle je něco jiného. Okolí (rodina, přátelé) si nenechá vysvětlit, že děti prostě nechceme. Akorát slyšíme, že jsme ještě mladí (26 a 24) a že to jednou přijde a chtít je budeme. Už nám to pomalu začíná lézt na nervy a čím více se snažíme toto téma ignorovat a na podobné poznámky nereagovat, tím více si ostatní vedou svou....
Máte někdo podobné zkušenosti? Je tady vůbec někdo kdo nechce mít děti?
@pajiji Ono nejde ani tak o to, mít doma vše dokonalé, ale spíš o to, jak to člověk snáší a dokáže v tom žít. Mám kamarádku, která si s manželem vzala hypotéku na dům, pak aby ho měli honem zařízený, samozřejmě taky na splátky, teď také strašně rychle a na půjčku dopilovávali zahrádku. A dopadlo to tak, jí končí mateřská, práce v nedohlednu, v okolí domečku žádná školka, škola, prostě nic a doma jen jedno auto, které používá manžel, na další už samozřejmě není, ale kamarádka stejně odmítá udělat si ŘP. Tudíž teď mají oba nervy na pochodu a v tom malé dítě |-| .Splácení mají ještě na 15 let, pokud si ona nenajde slušně placenou práci, bude dítě chudák (myslím v kolektivu), ale i doma, ptž atmosféra je tam dost nervózní. Jak píše @kajsav není pak jednoduché dopřát dítěti alespoň to nejnutnější, aby se necítilo špatně. Školy,školky v přírodě, výlety, kroužky, které ho baví, a ne ty, které jsou nejlevnější atd. Tohle jsem měla na mysli, když jsem psala o zodpovědnosti.
@parajan Taky v tom nevidím sobectví. Určitě je to lepší, než si pořídit děti jen proto, že se to má a okolí to očekává, když to přitom žena tak necítí, anebo prostě třeba jen není finančně tak zajištěná (nemyslím bohatá), aby mohla dítěti dopřát, když už nic jiného, alespoň klidné zázemí.
@leiladelly Moc pěkně se tvé příspěvky čtou. :-) Máš úplně ve všem pravdu, naprosto se s tebou ztotožňuji. O těch "normách", resp. o tom, že normální je to, co má, dělá, jak žije většina lidí - s tím také souhlasím. Proto asi padají ty otázky po svatbě: "Tak co a kdy bude miminko?" A hlavně jak už jsem psala, tak těmi častými dotazy po naší svatbě jsem byla už tak plná, že já sama to začala brát jako tu "normu" a jeden čas jsem si připadala dokonce i jako nenormální, že už se blíží 2 roky od svatby a my ještě rodinu nemáme!!! :-( Prostě vliv / tlak společnosti na myšlení lidí je šílenej. Máme měsíční miminko a už 2x panul dotaz, kdy budeme mít druhé miminko. Ten dotaz přišel od známých, s kterými udržujeme komunikaci jen ze slušnosti a vidíme se jednou do roka a oni mají jedno pětileté dítě. Už mi to přišlo fakt na hlavu, tak jsem odpověděla jen, že taková otázka sedí spíš na ně a ne na rodiče měsíčního dítěte. Až jsem to rozdýchala, musela jsem se tomu smát. ;-)
@kajsav Finanční situace a vůbec stav naší ekonomiky (pokud se o to někdo hlouběji zajímá a nemyslím zprávy o půl 8 večer) je docela nepříjemná, takže se nedivím, že mnoho párů váhá a čeká, než se do pořízení rodiny vrhne. I my čekali a dítě si pořídili až 3 roky po svatbě. :-) Určitě je fajn mít zařízený domov, být si i trochu "jistý" v zaměstnání. S tím, co píše @zmrz_lina, že dítě nepozná, zda žije v podnájmu nebo v domě s hypo, je svým způsobem pravda. mimino to opravdu nepozná. :-) Určitě ale pro větší pohodu v rodině, kterou dítě určitě dřív nebo později začne pociťovat, je lepší mít alespoň bydlení zajištěné. Nájmy nejsou zrovna lacinou ani pro mě vhodnou variantou pro budoucnost tří nebo čtyřčlenné rodiny, i když chápu, že ne každý si může pořídit vlastní bydlení. Jenže člověk nikdy neví, kdy se nájemné rapidně zvedne a co pak? Stěhování s dětmi? Kočovný život? Stres a trápení?
Je to asi debata na dlouhou dobu, toto je jen můj názor.
@misaskul musím souhlasit,nájmy ve Zlíně kde bydlím nejsou nijak levnou záležitostí,bydlíme s manžlem v podnájmu víc jak rok a platíme za 2pokoj.byt částečně vybavený za 9000kč.Což když si představím,že bychom měli mít ještě rodinu a pak se s tím dítětem zase někam stěhovat do podnájmu nebo do vlastního a splácet hypotéku,tak se nedoplatíme,k tomu ještě alimenty,splátka úvěru apod.j je to "na mašli"!
@misaskul Já Tě chápu, člověk někdy těžko ustojí nevhodné dotazy, hlavně, když padají od lidí blízkých, člověku je trapné neodpovědět, nechat je být....... Víš, co je moje krédo? " Co si o Vás myslí ostatní lidé, není Váš business...." Autorem je Coelho. A k tomu není víc co dodat. (Je pravda, že jsem prošla dost těžkou životní peripetií, abych k tomu to došla a tím se řídila. ale v vše v životě k něčemu slouží, i to dobré, i to těžké a to těžké sloužilo k tomu, že je mi ale úplně jedno, co si myslí moje okolí....). A jednu výhodu mám, jsem natolik dominantní, že málokdo si dovolí nějaké hloupé poznámky a to víš, že hloupí lidé by se našli . Prostě s úsměvem hloupé otázky přejdi. Hlupáka nepředěláš a proč si zadělávat na infarkt myokardu nějakým rozčilováním se. ;-)
@leiladelly To krédo to je bomba! :-) Mluví mi to z duše!
@ev30 S alimenty, splátkami úvěru a ještě nájmem nebo hypotékou to musí být nepříjmená situace, ve které bych rodinu založit opravdu nechtěla a neměla asi ani sílu, ale na druhou stranu ne každý si může dopřát své vlastní bydlení. A jsou lidé, kteří jsou na tom i hůř. Člověk zvládne hodně. ;-)
@leiladelly Přesně tak, někdy je to sice těžké, ale opravdu je nejlepší zasmát se a myslet si svoje. (Hlavně v případě těch rejpalů, kterým to nestačí říct jednou) Protože člověk je v podstatě pořád obklopený zvědavci, které nejdřív zajímá, kdy bude svatba, pak zase nespí z toho, kdy bude dítě, kdy druhé....případně další vynalézavé otázky. Ještě že se neptají na rozvod ;-) A pořád se kvůli tomu rozčilovat, to by bylo už na palici.
@bubbi Např. dotaz jedné kolegyně mé maminky před x lety když jsem udělala bakaláře: Proč si neuděláš i magistra?" Já: "Protože v oboru, kterému se chci věnovat, je důležitější praxe než titul Mgr. a já už bych do práce nastoupila ráda, než se dva roky "trápila" na magistrovi." Její reakce: "No to u našich dětí je vysoká škola prioritou. Budou studovat až do 26, aby měli co nejdelší studentský a bezstarostný život." Moje rekace: "Ano, samozřejmě, to těm dětem nikdo nebere."
Nastoupila jsem do práce a během 4 let jsem na dost dobré pozici (teda kromě teď čerstvé mateřské). :-D Navíc bez stresu a starostí, jestli sedím v práci nebo ve škole, to přece neznamená, že práce=starosti a studium=pohoda ne? Aspoň jsem se zapracovala a vydělala si. ;-)
Ale to jen tak mimo, prostě lidi jsou divní a ty jejich dotazy taky.
Ja se k Vam v tomto pripojim. Ani ja deti nechci a ani partner. I me se okoli vyptava, no spis nez rodina, tak pratele nebo znami. Nasi tvrdi, ze je to na nas a ze se nam treba zmeni nazor, ti ostatni tvrdi, ze jeste nevime, co chceme a ze to na nas taky prijde. S usmevem na tvari, jim odpovidam: ,,no treba.. a treba taky ne.. " :)
Prosim Vas, nehledte furt na to, co si kdo mysli a kdo si co o TOM bude myslet. Je to Vas zivot. Pokud Vam jde o ty nejblzsi, verim, ze jim to muzete vyvetlit a bude stacit jednou ;)
No nasla na netu o tom zajimavy clanek d-zdravi.cz/cs/14-elektronicke-pristroje-pro-zmirneni-porodnich-bolesti-tens-, taky by me zajimalo zda to zde zmirnit ci tak
@smea Neptala ses sice me, ale ja jako zakladatelka teto diskuze deti stale nemam a stale nechci :-D Manzel taky stale nechce :-D Spousta lidi si myslela, ze s pribyvajicim vekem zmenime nazor, ale po tech letech nechceme jeste vic nez predtim :-D
taky přispěji do tohoto tématu, které se nás (já i můj partner/ budoucí manžel) dotýká... například nechceme děti oba... já je nechci od malinka.. věty, že to přijde věkem ... pro mne neplatí je mi 36 a stále je nechci... nic se nezměnilo.. nemám ráda děti a neumím s k ním chovat hlavně k těm nejmenším.. vyhýbám se miminům... kočárkům... tento stav se věkem nezměnil jen se malinko otupil.. přítel děti také nechce (žijeme spolu 8 let).. všichni v okolí to již vzdali... budoucí tchán s tchýní mají 4 vnoučata od partnerových sester a naši nic neříkají... jen tata naznačuje, ale chystám se s mámou před svatbou vážně promluvit o tomto tématu.. chci být k nim férová a nedělat jim naděje ... pořizovat si děti kvůli rodičům opravdu nebudu.. mimochodem nejsem kariéristka a ani nějak velká cestovatelka..ani již nestuduji a mám 12 let stálou práci.. se slušným platem... v Chanelu se nekoupu ajj... standartní obyčejný život
Zrovna dneska jsem psala na matriku požadavek, aby oddávající z řeči vyškrt zmínky o dětech.
@belakovas Ty jo, ty jo. Úplně mi tvůj příspěvek udělal radost.
Protože jak mi to všichni říkají, tak mám dojem, že snad by mi v určitém období mělo přeskočit a najednou bych začala chtít děti.
Je mi 31. Zhruba od svých 14 tvrdím, že děti nechci. Čistě technicky se mi blíží věk, kdyby měly začít bít biologické hodiny tak strašné na poplach, že bych neměla slyšet na nic jiného než na mimino. A do toho za chvíli svatba. A furt se ve mě nic nehnulo a věřím, že to tak bude nadále. Chvála antikoncepci :-D
A samozřejmě otázek na děti od různých lidí jsem dostala už spousty. Narovinu říkám, že děti nechci.
Většinou následuje otázka po nějakých důvodech.
Ono jak někomu vysvětlit, když prostě jenom něco nechcete.
"chceš jít luštit křížovky?" "Nechci" "proč nechceš?" "Prostě nechci"
@muslongissimuss ty otázky okolí jsou nejhorší a přesně, člověk jim to nevysvětlí, někdo nechce mít děti a tak je mít prostě nebude... Hromada lidí to bere automaticky, že děti budou.
My máme s manželem půl roku po svatbě a těch dotazů "A co miminko?" "Tak a teď to miminko, že?" "Kolik chtete dětí?" Ano, u nás je rozdíl to, že děti chceme, ale nejdřív potřebujeme vyřešit bydlení. Nehledě na to, že je mi 24 a myslím si, že mám čas. Ty věčné dotazy mě drtí ]-(
Je to trochu z jiného soudku, ale vesměs to samé téma...
Otravné otázky a věčné vysvětlování... Takže umím si představit, jak moc nepříjemné a otravné to je.
Holky, nic nevysvětlujte. Jde o to přežít pár měsíců po svatbě debilních dotazů a pak bude klid. U nás to bylo nejhorší první měsíc od svatby a pak do půl roku klid.
Ale byla jsem na ty lidi hnusná a nepříjemná. Na otázku, kdy bude mimino jsem hodila kyselou držku a zeptala jsem se obdobně drzou otázkou: "hele a jak často doma máte sex?" a věřte mi, že tahle otázka debilní dotazy vyléčila! :-D :-D :-D
vždy som rada, keď toto čítam, lebo zažívam úplne rovnaké situácie. Zaujímavé ale je, že priateľa sa to NIKTO nepýta. Jemu sa ešte nikdy nestalo, žeby mu to niekto tlačil, ale pritom mne nonstop :( ja deti nevyhľadávam, žiadne vo svojom okolí nemám a nikdy som sa na ne netvárila, ale i tak majú ľudia pocit, žeby som deti mala mať, pretože vedia, žeby som bola SUPER MAMA...akože odkiaľ to majú, netuším :-D najhoršie je to, že v poslednej dobe už ani neviem, čo sama cítim a čo je tlak okolia :( to ma hnevá najviac :-(
@mikinkacs mně to přijde jako nekonečný, je mi totiž jasné, že jestli někdy porodim jedno, tak přijdou otázky typu: "Kdy bude druhé?" "Chcete druhé?" A v ten moment budu aplikovat tvojí metodu :D :D
@cofka1 mluvíš mi z duše. Manžela se nikdo neptá, jestli jednou nebo dvakrát... Ale mě? Kamkoliv přijdu a dotyčný mě nějakou dobu neviděl, už tam seká tyhle otázky... :-x
A ten tlak okolí, kor třeba ze širší rodiny, jsem z toho kolikrát fakt na prášky.
@hanybany010 Bohužel... mne se ptaly i kamarádky, ženské v práci, mámy kolegyně v práci, rodina...
kromě mámy všichni a bylo to fakt trapný, ale můžou si za to ty lidi sami...
Třeba v Anglii se tě na to nikdo a nikdy nezeptá, protože je to neslušný.
Já osobně se nikdy neptám, pokud ti někdo takovou informaci bude chtít svěřit, řekne to sám.
Ale neboj, teď mám klid a už se neptá nikdo :-)
@mikinkacs právě, já sama se neptám a přijde mi to vrcholně neslušný... Ale věřím, že ženy, které nechtějí mít děti to mají těžší. Mně osobně na tom nepřijde nic zvláštního, není nikde psáno a dáno, že má každá rodit a rozplývat se nad miminem.
@hanybany010 Já se nad miminama taky nerozplývám a je mi to spíš jedno. O to horší je, že kámošky čekají kdovíjakou reakci a já? "hm, dítě"
Každopádně nikomu nemusíš nic vysvětlovat, že nechcete :-)
A víte co je úplná třešnička na dortu?
Když už teda své okolí po několika letech dostanete do fáze akceptace, že to vypadá na smíření, neptají se po dětech, neotvírají na toto téma hovor. Takže si řikáte konečně klid.
Pak oznámíte svatbu a jede to na novo:D
"Já bych vnouče chtěla"
Tak co tu čtu, někdy to máte husté, děvčata :D Mně je 24 let, v září se budeme brát. Podotýkám, že již mně obě maminky (moje i snoubence) vysílají signály, kdy to přijde. Vždy jsme odpovídali, že za 2-3 roky, že teď ještě budujeme (studujeme ve volném čase, abychom mohli v budoucnu začít s vlastním výdělkem, ne jen v práci). Aktuálně říkáme, když na to přijde, že nejdříve svatba, takže to vezmeme postupně. Máme to takto přbližně v plánu, já osobně chci dokončit jeden cíl a teprve pak rozjíždět nějaké to potomstvo, což mi vychází za ty dva roky. :D Nicméně si myslím, že hlavně v dnešní době se ten průměrný porodní věk zvedá a zas tak málo času nemám v mém věku... Chápu, že naše maminky a tátové už v našich letech měli děti (já 24, snoubenec 28), ale časy se mění. Navíc taková a mnoho jiných věcí je prostě hrozně individuální a na každém člověku a je lepší mít zabezpečení, do něhož porodíte dítě, než nemít nic a pak řešit, co s dítětem, když to přeženu.