Ahoj,
z několika důvodů, které tady nechci rozebírat, jsme se s budoucím manželem rozhodli nemít děti. nikdy. Vím, že tady je téma o nechtění dětí hned po svatbě, ale tohle je něco jiného. Okolí (rodina, přátelé) si nenechá vysvětlit, že děti prostě nechceme. Akorát slyšíme, že jsme ještě mladí (26 a 24) a že to jednou přijde a chtít je budeme. Už nám to pomalu začíná lézt na nervy a čím více se snažíme toto téma ignorovat a na podobné poznámky nereagovat, tím více si ostatní vedou svou....
Máte někdo podobné zkušenosti? Je tady vůbec někdo kdo nechce mít děti?
Holky, klíd ;-) , nenechte se nachytat :-) . Jen Zanett by mohla ocenit a zapřemýšlet nad tím, když "brečela", že jí opustil partner, tak jí nikdo neposílal smajlka s vyplazeným jazykem, ale ostatní byli ochotní o jejím problému diskutovat a snažili se poradit ;-) .
brumdinka: Já to mám podobně, taky chci děti (ale ne 10 nebo jako na běžícím pásu), ale stejně tak je pro mě důležité se nějakým způsobem realizovat v práci, ať už v původním oboru nebo jiném. Nejde mi ani tak o kariéru, ale o to, že i když hodlám dětem věnovat svůj čas když budou malé (i na rodičovské se dá dělat spousta věcí), nechci být žena v domácnosti 20 let. Na VŠ jsem nešla s tím, že se pak tomu budu věnovat na odborné úrovni (nejsem druhý D. Třeštík ani neaspiruju na ředitelku Národního muzea) a práce pro mě bude vším, ale proto, že mě obor zajímal, splnila jsem si sen, ty roky mě ovlivnily, trochu změnily. Ale i když se tomu nechci věnovat "vrcholově", přesto to nebudu pokládat za zbytečné.
marci: To, že člověk studuje neznamená, že má jako životní cíl kariéru. Ale souhlasím s tebou, že pokud se sejdou dva kariéristi (nemyslím to pejorativně), může jim ke štěstí stačit jen jedno dítě, nebo i žádné. Hlavně to musí tak chtít oba. Stejně tak,pokud některý pár po kariéře netouží (tzv. jim stačí nenáročné teplé místečko), může být jejich smyslem života a jejich naplněním výchova mnoha dětí. Ale nejčastější je prostřední možnost, kterou volíme i my, manžel pracuje v oboru, v němž se dá realizovat kariéra, má na to, baví ho, oba chceme mít děti a mě stačí realizace v méně náročném oboru. Samozřejmost je zapojení otce do výchovy, už dneska se na to těší a plánuje.
koukám tady to ale žije!!!! :-D :-D :-D Já už jsem si sem svůj názor napsala takže se nehodlám opakovat ale je to vážně každého věc jestli bude mít děti nebo ne myslím si že je lepší ty děti nemít když k nim člověk nemá žádný vztah a k mateřství vůbec ale každá jsme hold naštěstí jiná a to je dobře jinak by se člověk nudil :-)
To ano, vyváženost se hledá dost těžko, jako všude. Ale základní "dělení" to je. Myslím, že většina se pohybuje kolem toho středu. Ty "extrémy" pak závisí na povaze těch dvou. stejně je to nakonec - jaké si to kdo udělá, takové to má, že jo?
amor - tak s tim bych moc nepocitala, mela s tim problem moje kamaradka a v tu ranu zacly padat otazky jako jaky presne ma zdravotni problem, jak to resi, jestli pujde na umele oplodneni atd...
Normalni lidi to pochopi, nenormalni se budou ptat porad dokola at uz to clovek bude vysvetlovat jakkoliv.
ja na otazky ohledne deti odpovidam, ze budu mit radeji psy :-D :-D a lidi daji pokoj...
zezulicka na otázku jaké problémy se dá odpovědět nemám dělohu, bez té nepomůže ani umělé oplodnění :-D . Ale to mě teď jen tak napadlo, já bych taky nikomu nelhala ;-) . A psa už máte =-) ???
Já bych se asi nezamotávala do lží. Stačí prostě říct nechceme. A proč? Je to naše svobodné rozhodnutí a důvody nikomu vysvětlovat nemusíme. Čistě naše věc. A konec debaty. Jsou na světě i lidi, co nemají děti z jakýchkoliv příčin či důsledků a taky to hold jejich okolí muselo přijmout, tak proč né vás? Možná jim to bude déle trvat, ale nakonec to pochopí, když vás ani za 10 ani za 20 let neuvidí s kočárem. ;-)
@belakovas něco podobného řeší má sestra, taky nebudu rozebírat důvody, ale rozhodli se, že děti nechtějí jak ona tak její přítel, rodina je sice neštastná trošku doufá, že se to někdy možná změní..ale nevrtá se v tom a nesnaží se je deptat..tak to prostě chtějí, tak se to respektuje..a tvá rodina by to také měla respektovat...prece se říka ze pro svě dítě to nejlepší..takže když se tak prostě rozhodneš, mají být na tvé straně a né zbytečně tlačit a přilívat do ohně.... ale jde vidět, že nejsi jediná, kdo tohle asi řeší.. ;-)
Myslím, že vysvětlovat okolí, že dítě nikdy nechci / není můj případ/ je zbytečné a hlavně nikomu do toho nic není. Nanejvýš bych jim řekla, že zatím nechceme a tím bych to ukončila...Vlk by se nažral a koza by zůstala celá...proč lidem podsouvat tu definitivnost? Navíc nikdy člověk neví zda toto rozhodnutí třeba časem nepozmění.
Ahoj všem! Nečetla jsem celou diskuzi, nicméně téma pro mě momentálně jako stvořené! Některé názory zde jsou vtipné, některé vyhrocené, některé snad i trapné, nicméně celkově zajímavá diskuze.
Konkrétně k tématu - já si myslím, že rozhodnutí nemít děti je stejné jako rozhodnutí děti mít. Je to prostě svobodné vyjádření toho, co chci a co ne. A stejně jako nikomu není nic po tom, proč někdo děti chce, tak není nikomu nic po tom, že někdo děti nechce. Nicméně s okolím a příbuznými bývá často těžké pořízení, a proto bych na případné dotazy odpovídala nějak neutrálně, jak už zde řada lidí radila - tzn. zatím ne, momentálně o tom neuvažujeme, uvidíme do budoucna apod.
Teď trochu z jiného soudku, ale jde o věc příbuznou. Zrovna minulý týden jsme byli s přítelem s kamarády v hospůdce na pivku. Povídali jsme si, popíjeli, smáli se. Vypadalo to na fajn večer. Bohužel hladina alkoholu v krvi u některých kamarádů přerostla míru, kdy se ještě kontrolují, a ani nevím proč, ale strhla se ostrá diskuze na téma kdy mít a nemít děti. My jsme s přítelem toho názoru, že někdy v budoucnu děti chceme, nicméně teď je pro nás důležitější práce. Tzn. získat praxi, naučit se pokud možno co nejvíc, vydělávat peníze (zatím bydlíme v nájmu, do budoucna bychom si chtěli vzít hypotéku na vlastní byteček). A teprve až budeme finančně jistější a nebudeme žít od výplaty k výplatě, budeme uvažovat o zakládání rodiny. No jo, ale to jsme uhodili hřebík na hlavičku. Strhla se ostrá hádka, kdy na nás někteří kamarádi útočili (odvahu jim jistě dodával alkohol) a bláboli o priotitách, kariéristech, nepochopení smyslu života, arogantních velkoměšťácích apod. A to mě opravdu nasralo! Já respektuju to, že si jedna moje známá chce ve 23 letech, v rozestavěném baráku, kde nemají ani jídelní stůl a dveře v koupelně, zaměstnaná v nestabilní společnosti, kde jí každý měsíc hrozí vyhazov, pořídit dítě (i když pro mě nepředstavitelné), ale naše názory nikdo respektovat nehodlá. Je mi z té netolerance a agresivity až smutno. Nemáte v okolí podobné "kamarády"?
@orangela Souhlasím s Tebou v mnohém a co se názorů na takto soukromé věci týká, je asi lepší skoro neventilovat vůbec, může to pak dopadnout podobně, jak píšeš. Včera jsme se o tom bavili s mužem, že momentálně je doba celá neurotická, agresivní.... Odráží se to na lidech, mezilidských vztazích, zlobě, netoleranci. Nepanuje obecně klid a pohoda, pojem "dobrá nálada" používat nechci. Jinak my děti máme, tři, do ničeho si mluvit moc nenecháme , a to striktně od nikoho, rodinu nevyjímaje . Myslím si, že je to tak lepší. Nemáme žádné konflikty a nemusíme řešit, co si myslí ten, či onen. Protože to víš, že vždy by někdo něco řešit chtěl... Hlavně cizí životy :-)
@orangela Podobného "kamaráda" mám. Je už ženatý, má dvě děti, v manželství měli trochu problémy, ale než by si zametl před vlastním prahem, radši se montuje do života ostatním. Při jednom popíjení se do mě taky obul, že už jsem měla dávno chodit s břichem a na co čekám, že mě nakonec ujede vlak a takové kydy. Podotýkám, že jsme tehdy byli s mým teď už mužem spolu teprve rok a o svatbě nepadlo ještě ani slovo. No a jelikož mám takové "rady" nejradši, byla z toho hodně zajímavá hlasitá debata ;-) Teď už jsem ho dlouho neviděla, ale co vím, tak je pořád stejný. Takže než takovým lidem pořád něco vysvětlovat dokola, radši si dám nohu za krk ;-)
@bubbi vo co by bylo na světě líp, kdyby se každej staral vo sebe/vo to, co má ;-) taky to slýchám, že mi je už tolik a tolik a že tyhle známí maj tolik dětí atd...někdy je to únavný.... 8-)
Mně děti nikdo nenutí - je mi 23, takže to čekám až tak za 5 - 10 let. Ale mám recept jak to ustát - mně osobně pomáhá převést téma na politiku a současnou těžkou finanční situaci všech. Odvedete tím pozornost a každý si rád zanadává a postěžuje, pak se rozvine debata, jak je to špatné s prací a finančními jistotami a po dětech už nikdo neštěkne.
Odvádím takto řeč na většinu drzých a nepříjemných otázek :-) Pomáhá to!
@evzeniegrandetova Dobrý nápad. :-)
Problémem často bývá, že to, že se dva lidé vezmou, vyvolá v ostatních (ať už v příbuzných nebo přátelích) pocit, že v nejbližší době se MUSÍ ti dva novomanželé rozrůst. Už jen to, že se oznámí, že bude svatba, vyvolává často v ostatních pocity, že se pravděpodobně schyluje k plánování rodiny. Píšu to proto, že to tak bylo i u nás. Jsme manželé skoro 3,5 roku, ale první dítě se nám narodilo až před měsícem. Celé dva roky po svatbě jsme odpovídali na dotazy, tak co, kdy už to bude. Otrava no. :-|
Takže těm, co se berou a nechtějí mít děti, přeji hodně sil! Jenže ono stejně, i kdyby se ti dva nevzali, časem by přišly námitky od ostatních, že už mají věk na svatbu a děti. Prostě jsme asi takový národ.
@leiladelly Máš pravdu. Lidé se v dnešní době opravdu chovají divně, jsou zlí a plní agrese a oblíbeným sportem se stalo návažet se do všech, kdo se chovají jinak, než je v dané skupině povážováno za standard.
@bubbi Tak to je taky prima "kamarád"! :-D U nás při takové debatě to jednou došlo tak daleko, že mi holky z naší "party" řekly, že když chci mít děti až po třicítce, tak že budou dementní a budu za to moct já...
Takže chápu, že než se s nimi o tom bavit, je lepší si dát, jak říkáš, nohu za krk...