Vím, že si o mě budete myslet, že jsem blázen, ani nevím, proč to sem vlastně píšu...Svatbu mám mít přístí týden a teď jsem úplně na dně. Jsem od konce června bez práce, ale není to poprvé, co hledám práci za tenhle rok. Nic se mi nedaří, nikde mě nechtějí. Tenhle týden jsem čekala na výsledky ze dvou pohovorů, na jednom mě hned odmítli a na druhém mi řekli, že budu muset ještě měsíc čekat a že mají další dva kandidáty, že neví, jestli mě chtějí.
Můj snoubenec má doktorský titul, je velice inteligentní a pracovitý, já nedodělala vš a od té doby se nemohu hnout z místa. Vystudovala jsem pouze pedagogické lyceum, to je na úrovni gymnázia, takže se s tím nedá nic dělat. Nechtějí mě ani jako asistentku pedagoga ve školce. Mým velkým snem je učit angličtinu, třeba jako lektorka, ale k tomu nemám potřebné vzdělání a nedá se to studovat dálkově. Navíc je mi 26, v tomhle věku je fakt těžký něco začínat studovat. O denním studiu se nedá ani uvažovat.
Říkám si, že v téhle situaci je vážně blbý pořádat svatbu...Dávat za to tolik peněz, když já nemám ani korunu. Říkám si, že jestli svého přítele skutečně miluju, měla bych ho opustit, třeba se odstěhovat do Prahy, najít si tam práci a ještě něco dostudovat. On by si zasloužil vysokoškolačku s dobrou prací a ne pořád poslouchat moje nářky a řešit, že si nemůžu najít práci. Opravdu by si zasloužil nějakou lepší, než jsem já. On by s tím teda nesouhlasil, když jsem to někdy před ním v depresi řekla, tak se rozbrečel a říkal, že chce jen mě...Ale mě připadá, že kvůli mě bude mít zkažený život, že budu jako koule na noze, co ho bude stahovat ke dnu. Asi bych si měla nejdřív dát do pořádku vlastní život a teprve potom vůbec uvažovat o nějaké svatbě...Co si myslíte vy?
@satydruzicky Zčásti máte asi pravdu, ale věřte, že psychická nemoc je taky nemoc a plně rozjetá panická porucha dokáže v životě pěkně "zapeklit" a pěkně komplikovat...
Pokud si myslíte, že si přítel "nezaslouží" poslouchat vaše nářky, tak se sebou začněte něco dělat!!! Na asistentku pedagoga stačí jen kurz!!! A vystudovat si lektorku AJ není nějak zvlášť složité! Jsou školy, kde to lze dálkově a kromě toho, pokud se nepletu, učitelé jazyků mají výjimku a stačí jim studium na jazykovce, pokud mají ten určitý kurz na nějaké úrovni!!! Zkrátka, dnes je možností spousta, ale je potřeba chtít a začít pro to něco dělat... A jestli jste z Brna, no tak tam je možností... A práce je teď hodně, takže když vytrváte, určitě nějakou najdete... A rušit svatbu? Pokud vás přítel chce za ženu, tak vás asi opravdu chce, nevím, co řešíte... Místo toho, abyste tu řešila, že pro něj nejste dost dobrá, tak to vemte tak, že už teď jste pro něj evidentně ta pravá a začněte něco dělat pro to, abyste na tom byla lépe :-) Hlavu vzhůru! Ono to nějak půjde... Nebude to třeba hned, ale půjde to...
@satydruzicky Panická porucha je něco jiného než deprese a myslím, že není možné si ji splést ani s demotivací a vyhořením - projevuje se dost odlišně. Navíc tazatelka psala, že to má dg psychiatrem.
Ale to nic - to mě jen trochu popíchlo to o tom zdraví a brzdě :-).
Určitě to ale není signál pro rezignaci - naopak, pokoušet se překračovat vlastní hranice lze neustále. Koneckonců - i kdyby se hned nezadařilo - co hrozí víc, než že na tom zakladatelka diskuze bude stejně jako doteď?
Milá Blueberry, nemůžu nereagovat :-) podle mě to, že si děláš obavy, jestli jsi pro přítele dost dobrá je důkaz toho, že jsi - pokud máš obavy o štěstí člověka, kterého miluješ a záleží ti, aby byl opravdu šťastný, o tom láska podle mě je. malá rada, třeba trochu pomůže - zkus věnovat energii ne myšlenkám na to, jestli a jak moc jsi pro něj dobrá, ale vždy, když tě takové myšlenky napadnou, tak zkus "útok" z opačné strany a energii věnuj tomu, abys sama sebe v opaku utvrdila - tzn. snaž se být pro něj tou nej a dělej věci, které ho potěší - můžou to být drobnosti - nachystej mu večeři, zorganizuj výlet, jakkoliv ho překvap. moc držím pěsti :-)