Ahoj holky, snad mi poradite co mam delat a jak se zachovat. Svatbu mame naplanovanou na 30. zari, ale najednou se zenich rozmyslel, ze nevi, zda by mi byl po svatbe verny do konce zivota, kdyz mi pred Bohem slibi. Ja nevim, co s tim a lamu si hlavu a dost me to prekvapilo. Jeho asi taky, ze to vubec rekl :-( No spis je mi to moc lito. Diky za nazory
tak to je krása, fakt jsi jak SALLY:-))
máš pravdu, všechno je na těch dvou lidech, jestli chtějí nebo nechtějí, někdy to na člověka "skočí" a má všeho plné zuby a od toho je tady ten druhý aby ho podržel a řekl mu, že nemá smysl se rozčilovat a zlobit se:-) ono to někdy není jednuché s žádným člověkem, ale dokážeš si představit, kdyby druhá polivčka udělala všechno podle tvých představ - no to by bylo šílené.............:-)))
No perchti asi takhle..Ja mela temer dokonaleho partnera.. ne ze bych ho ted nemela, ale to je prave to... co je dokonalost ze... :-D Byl mily hodny laskavy porad delal co mi na ocich videl, nechal si vse libit, bylo to neskutecne.. Na cokoli jsem se ho ptala vzdy jen rekl ze to necha na me a podridi se.. No vidis a nevydrzeli jsme spolu.. A ted mam doma chlapka co me obcas dokaze rozcilit, ktery mi dokaze dat najevo co se mu libi, ale neprehani to, ten ktery mi rekne milacku i kdyz ja ho poslu treba do haje.. A ja na to mohu jen rici, ze to same ma on ve me... Zivot je boj od zacatku az do konce, s tim se musi kazdy smirit, a to ze vse neni tak jak ma byt a to jak ve vztahu tak i v zivote je jen proto, abychom si vice vazili toho co mame!!
Lucierko ;-) je to strašné, je mi naprostio jasné, jak se cítíš, ale nedej na žádné rady od nikoho, ať to myslí jakkoliv dobře, vždyť jen Ty jej znáš nejlíp, nenech se unést....Před rokem mi miláček také řekl, že si není jistý, že se mnou zůstane, že spolu budeme do knce života....je to tím, že se bál, že jej opustím - tak to alespoň odůvodňoval....v květnu mne požádal o ruku a vsrpnu se budeme brát :-) už se moc těší :-) a já taky, ale musím přiznat, že jak se to blíží, jsem také v rozpacích, přeci jen je to tak trochu definitivní :-) ..
Co já bych ale být Tebou udělala je, že bych uplně o svatbě přestala mluvit, zásnubní prstýnek dej do krabičky a dělej, jako by nic, chovej se k němu normálně, buď stále sluníčko, hlavně nebuť ublížená! ]-( ...je to blbý, já vím, je to hra o nervy, ale mě se to vyplatilo....pokud máte vše zařízené, zatím nic neruš, to se dá vždycky! Jen o tom před ním nemluv, občas si vyraž s kamarádkama, udělej něco pro sebe - kosmetiku, kadeřnici, solárko...nové šatičky....a buď vpohodě! To si piš, že mu to začne vrtat hlavou! On si musí sám uvědomit, že to nezáleží jenom a jenom na něm, jestli bude svatba nebo ne, ale taky o tebe musí trochu bojovat, takže pokud nyní couvneš Ty a budeš se chovat tak, jako by vlastně to byl on, kdo se chce ženit....tak to tak nakonec bude, uvidíš :-N
lucinkau - je pravda, že dokonalýpartner za moc nestojí, i když já musím říct, že jsem měla jednoho, kterého jsem měla teda hóóóóódně ráda, ale za ty psí kusy co vyváděl už bych ho v žádném případě nechtěla.
myslím, že je strašně důležité, aby ten chlap do té svatby trochu dospěl a byl si vědom toho co dělá a tak to přijal.:-)
holky, mějte se tu hezky,já navečer odjíždím užívat si sluníčka, pa,pa
Ahoj, tak Tvůj příspěvek mě opravdu dorazil. Máme 24.6. svatbu a kdyby mi toto řekl můj nastávající, tak bych si ho samozřejmě vzít nemohla. Otázka je, jak to v tu danou chvíli myslel, možná si jen dělal blbou srandu. Ale toto je dost vážné téma pokud si není jistý sám sebou, nešla bych do toho. Můžeš tolerovat co řekl a vzít si ho, protože ho máš ráda, ale asi si vždycky vzpomeneš na to, co Ti řekl. Máš přece svoji hrdost a zasloužíš si lepší vztah. Opravdu - toto kdyby mi někdo řekl, rychle bych si to rozmyslela. Vypadá to, že ještě není dost vyzrálý na trvalý vztah a že si naplánování svatby asi spletl s nějou oslavou. Přeji Ti hodně štěstí a hlavně pevné nervy. Ahoj MaryB.
Ahoj Luci. Zastávám názor, že si o tom s ním nemá cenu moc povídat a hned ho poslat k šípku. Vybalil to na poslední chvíli, protože zjistil, že jde do tuhého, a tak se snaží z toho vycouvat. Vím, že je těžké zahodit tolik let vztahu, ale on o něm pochybuje. A řekla bych, že už Tě někdy asi i podvedl (...promiň, nechci být drsná), když to ze sebe z ničeho nic takto vysoukal. Znám spoutu vztahů (nebo jednotlivců ve vztazích), kteří jsou spolu už léta, i když jim to ne úplně klape, říkají si, jestli by si třeba ještě někoho jiného našli a z pohodlnosti se jim to nechce měnit. Třeba je to i jeho případ, není si 100% jist, že je to to pravé ořechové a najednou si uvědomil, že svatba je závazek... Pokud si Tě má někdo zasloužit, nesmí vůbec o tomto uvažovat a už vůbec to vypustit z pusy. Neboj, najdeš někoho, kdo bude stát za to. Držím palce, moooc. A nebul :-)
luci,
já zrovna nedávno řešila něco podobnýho. Promiň, nečetla jsem všechny rady a odpo. Já prstýnek ještě neměla, ale mně řekl, že se necítí zralý! ]-(
Víš - nevím, třeba by stačilo tu svatbu ,,jen" odložit? Třeba ti pomůže, že ti radí někdo, kdo je v podobné situaci, třeba to pomůže i mně? ;-)
Podle mě strašně záleží na tom, kolikátá jsi jeho láska, kolikátá je on tvá láska? Třeba je jen zmatený? A chvíli před tím důležitým krokem si uvědomil, že z toho ,,na celý život" má ,,jen" strach?
Asi by chtělo znát na tohle názor i nějakýho chlapa.... ;-)
Myslím, že je fér, že ti to řek před svatbou - asi ho to stálo taky dost sil.....
Jestli budeš něco potřebovat, písni do IP, já teĎ s tím taky bojuju - jen to nechci moc rozvádět tady - na stránkách....
Vím, v čem se ,,plácáš" - nechat si ho nebo nenechat? Asi ti rozumím
Viděla jsem, že se tu pohybují asi dva nebo tři pánové - třeba nám odpoví?
Naprosto tě chápu ....klidně piš!
hancazivocich: to že se partner "necítí zralý" se mi taky stalo - dva a půl měsíce před svatbou. poté jsem zjistila že má jinou. měli jsme se brát 1.7. a ještě teď to rozdejchávám - nejenom ten šok, zklamání, a částečně i ponížení, ale i taky skutečnost že veškeré prvotní finance se svatbou jsem zařizovala já a on mi řekl že ať jsem ráda že se to nestalo až po svatbě, kdy by bylo mnohem víc nákladů
Nejsem na tom psychicky nejlíp, už skoro 3 roky beru antidepresiva, finančně jakž-takž ale taky žádná sláva, a do toho tohle....
reina :
neděs mě! ;-) Je to složitější, ale jinou snad nemá ]-( Docela mu věřím, že se necítí zralý - v určitých věcech je to na něm vidět. :-D Už to beru s rezervou... a sportovně - nechávám volný průběh a ,,netlačím" na pilu
jinak souhlasím se zuzkou - s antidepresivy opatrně! Ale pokud to bez nich nejde........ tak se nedá nic dělat!
Jinak hodně štěstíčka a koukej kolem sebe ;-) třeba do někoho naratíš - .......tak jako já......... :-D :-N
Necetla jsem vsechno,ale holky takhle ne!!!!! Ne Depresiva!!!!! Vim, co to je ztratit nekoho. Ja bych to s nim ukoncila. Holky vzdyt mame taky nejakou hrdost. Kdyz bych si nebyla jista, tak bych do to snatku s nim nesla a uz ne potom, kdyby mi rekl co tobe. Vime asi kazda z nas, ze to nemusi vyjit. Ale s jistotou a duverou a laskou by mel zacinat manzelksy zivot!!!! Ne s brekem a doufanim. Na kazdou z nas tu cekal nebo ceka chlap, ktery bude stastny mit po boku v zivote zrovna tebe. Trapit se, jeste pred snatkem ohledne vztahu, jestli ano nebo ne, nema cenu. Zivot je tak kratky a stakovyma chlapama bych neztracela cas. Co potom v manzelstvi? Kde se naskytnou mnohem vetsi problemy, zivotni rozhodnuti a pod..... Na to musi byt DVA, kteri si veri a vedi, ze se muzou na sebe spolehnout!!!!
Já nevím, co bych v takové situaci dělala, no snad ji nebudu muset řešit. Mírné pochybnosti jsou asi normální, každej si říká, jestli je partner ten pravej, jestli s ním vydržím celej život, atd. Ale pokud je to v nějakých hranicích, tak to tomu druhýmu hned neservíruju, ne? Koneckonců v nejhorším se člověk může vždycky rozvést :-) Pokud ale na tebe vybalí, jaký má pochybnosti, tak stojí za to pouvažovat, jestli ten vztah má cenu udržovat. A většinou pokud chlap začne takle blbnout, tak se to sice možná urovná, ale pořád to v něm je a je jen otázka času kdy to zas vyplave. Asi bych vážně uvažovala o rozchodu. Život je moc krátkej na to, aby člověk takle ztrácel čas... Nebrala bych si někoho, kdo to sám necítí tak, že už nechce být nikdy s jinou. Ani bych s ním nechodila :-) Ale to je jen můj názor, nekamenujte mě :-)
Můj přítel mi pořád říká že jediné co ví je, že chce být celý život jen se mnou a myslím,že je o tom naprosto přesvědčený,podle toho jak se chová a co dělá.Kdybych cítila jedinou pochybnost natož aby mi řekl tohle, tak bych si to asi se svatbou rozmyslela.Pořád by mi v hlavě hlodal červíček a to je podle mě špatně.Jeho předešlá partnerka, se kterou byl 3 roky,se občas zmínila o svatbě a on začal couvat.Když si chlap není jistý, že má doma TU vyvolenou je jasný že má strach.Ale každej chlap je jinej a jinak věci prožívá a řeší..
Ahojky, tak hele, prvně si s chlapem pořádně promluv! Ono kolikrát člověk něco řekne a myslí to jinak než to ten druhý pochopí (zkušenost s mým nastávajícím). Svatbu jsem chtěla zrušit já, pohádali jsme se, celkově to bylo nějakou dobu docela dost divné. Ale u nás mám ze svatby strach já a ne on. Já se bojím, že mě to bude nějak svazovat, zavazovat k něčemu atd. Ale vždyť to tak ve skutečnosti není. Byli jsme si věrni těch 5,5 roku, tak proč by to mělo být jinak?
Občas se hádáme (asi tak 4,5 roku), ale pak je vše zas v pohodě. Taky bych si přála nic neřešit a jen si užívat, ale o tom život asi není!
Prostě tohle je krok v životě, který se prostě nedá vymazat. Můžeš měnit adresu, změnit školu, zaměstnání, ale když vyměníš manžela, tak už to rozvedená, nebo po 2.vdaná prostě nevymažeš! To je to co na tom mrzí mě, všchny ty statistiky, jak se každý 2.pár rozvádí mě přímo děsí! Ale máme společné plány do budoucna, tak prostě doufáme, že my budeme zrovna ten 1.pár, co se nerozvádí :-)
Jinak skutečně si myslím, že pokud o tom někdo hodně vážně pochybuje, je lepší se nebrat jak pak rozvádět!
Můj první vztah trval 3,5 roku. Pořád jsme něco řešili, jak by co mělo být a nemělo být, proč se chováme tak a ne jinak a strašně jsme to chtěli vyřešit. Měli jsme se tenkrát rádi. Pak jsem zjistila, že to prostě vyřešit nejde! Teď jsem se svým druhým 3 roky a nic neřešíme. Nemusíme. Vidíme to stejně, chceme stejný věci. Není to dokonalý, ale každej má chyby. Umíme se skvěle dohádat, klidně i křičíme, samozřejmě jenom kvůli blbostem. Je nám spolu dobře a nemáme strach, naopak se moc těšíme. A můj závěr: jakmile musíte něco řešit, to je znamení, že to není ok. Hádat se kvůli blbostem je normální, hádat se o zásadních věcech, to vždycky značí průser.
Ahoj,
musim rict ze ja jsem si taky s tim svym prozila podobne extempore. Nejdriv me pozadal po 5 letech a pak kdyz jsem se do toho s vervou pustila, zacla si shanet saty a vsechno chystat tak on na mne vyblafl ze prej to je pro nej brzo a ze at to jeste odlozime.
Tak jsem mela chvilku krizi ale pak jsem si rekla ze na to kaslu a ze ja jsem snahu projevila at se ted snazi on. Tak jsem mlcela a svatbu odlozila do posledniho supliku a asi po 2 mesicech muj drahy zacal mluvit zebychom to mohli teda uz rozlousknout a zacit pripravovat, tak jsem mu pekne rekla ze mi je to jedno, at to zaridi on, protoze ja jsem snahu mela ale uz me to preslo a ze se vlastne ani brat nemusime. To jste mely videt jak koukal a bal se ze ho uz nemiluji. A ted kudy chodi tam vyklada ze budeme mit svatbu.
Pak mi rikal ze se taky nejak vylekal a premejslel o tom ze uz to bude na cely zivot a musel si ujasnit ze to fakt chce - byt se mno cely zivot.
Hold chlapi potrebuji cas.
hlavne na neho netlac aby nemal pocit ze je k tomu nuteny....ale muim priznat ze to nie je dobry zaciatok. asi by som ho poslala k vode...aspon na chvilu a potom uvidis co pride. ak si nie je isty vernostou dnes, co by bolo o 10 rokov?
Ahoj holky, tak vam reknu, ze ty chlapy jsou stejne verbes, jenze se bez nich spatne zije :-) U nas je stale co resit, zatim jsme k nicemu nedospeli jen k tomu, ze se mame radi, ale asi se nachvili odstehuju, at milacek vidi, ze taky umim postrasit :-)
Ahoj holky, tak pisu dalsi poznatky ohledne meho problemu. Jelikoz Honza nic nevi, totiz vubec nic. Tak jsem se v sobotu nastvala a sbalila a proste jsem odesla. Ani mi to neprislo nejak moc lito, akorat se mi nejak stejska. Tak uvidime co bude dal. Zatim si jezdim na kole a uzivam si zivota po svem :-) Zatim se mejte a az zase budu neco mit, dam vedet. Jo jinak mi bylo receno, ze jsem udelala dobre, nebot se to mohlo stat 2 mesice po svatbe :-) Jenze ja ho mam porad rada, ale musim si stat za svym. Pry mam zivot pred sebou :-) Ostatne jako my vsichni, tak krasnej den vsem a vsem hodne stesti, lasky a usmevu na tvaricce, i kdyz to nekdy boli Lucka
myslím si, že si udělala rozumnou věc a nejtěžší bude vytrvat a stát si za svým, tak hodně výdrže a uvidíš, všechno vždycky nějak dopadne. Držím palce :-) ;-)
Diky holky, ja myslim, ze tak jako tak to snad dopadne dobre, zivot mame jenom jeden tak proc se porad bat, co prijde a byt jen nastvany. Je fakt, ze se mi docela ulevilo, porad jsem si rikala, ze se to zvladne, ale ta posledni kapicka v sobotu proste pretekla a slo to velice rychle. Musime si prece uzivat nebo ne ;-) A neco Vam reknu, docela jsem rada, ze jsem to udelala - ono porad premyslet na cem jste, na to asi neni nikdo stavenej (ani ja ne a to jsem odolavala dost dlouho). Alespon se zjisti, co v nem vlastne vsechno je, jestli jenom sobeckost a starani se sama o sebe nebo mu taky na nekom a na necem zalezi. Taky se ukaze, co je v nas obou, jestli dokazeme ustat vsechno nebo nic. Ale nadeji ma porad, az tak jsem to jeste nevzdala :-)
Jsi hodně odvážná a udělala jsi správnou věc! Málokterá to takhle dokáže. Ale je to lepší než se potom trápit. Tak držím palečky, ať tak nebo tak, hlavně ať jsi šťastná!!! ;-)
Pravdou je, ze se mi stejska a moc, jenze co se da delat. Skoro nic, jen to zkusit vydrzet a moc na to nemyslet. Honza je taky jako prejety, ale prece ho jeste nebudu litovat, ze jo. Ja se natrapila uz dost a dost a takhle se krasne procistil vzduch. Snad to tak melo byt. Kdyz nejhorsi ze vseho je, ze ho mam proste porad rada a zalezi mi na nem, tak se uvidi, zda je to oboustranne (a ja bych moc rada, kdyby to tak bylo).
Ahojky Lucierko, strašně moc tě obdivuji. Já měla před léty podobný problém jako ty (sice jsem s odstupem času zjistila, že to bylo mnohem horší než jsem si myslela), ale odejít jsem nedokázala. Vždy jsem se sbalila, sedla do auta, hodinku, dvě se někde toulala a stejně se vrátila zpět s nadějí, že si o všem popovídáme a zase bude OK. Jenomže OK to nebylo, opakovalo se to několikrát a já pokaždé odjela a zase se vrátila! Nakonec jsem vztah po nesnesitelně kritických dnech, týdnech, měsících ukončila! Po čase jsme si spolu promluvili. Přiznal všechno to hnusné, co za vztahu dělal, ale taky mi řekl, že kdybych se tehdy, když jsem poprvé odešla, vrátila k rodičům, že by si pro mě po 3 dnech přijel a všechno by si uvědomil!
Tak ale věděl, že ať udělá cokoli, vždy se vrátím! Jenomže jednou džbán přetekl a já to ukončila! Na nějakou záchranu už bylo pozdě!
Věřím, že vy ještě nejste v takovém stavu, aby bylo na záchranu pozdě a navíc jsi strašně silná osoba, že jsi odešla a za pár hodin se nevrátila!! Má rada je: nevracej se! On musí udělat ten první krok, on si musí uvědomit, co od života čeká. Zda svobodu, anebo mít po zbytek života po boku osůbku, která ho miluje (a opačně samozřejmě ;-) )
Hodně štěstíííííí x-) x-)
Ahoj holky, co blázníte? Dělat dusno kvůli tomu, že ti ten tvůj řekl, že neví, jestli ti vydrží být věrný? To je přece úplně normální, doteď jste žili v pohodovým vztahu a on si vůbec neuvědomuje, že to bude pokračovat dál, jen budete manželé. Nechává se vystresovat "manželským závazkem", který ve skutečnosti vůbec neexistuje. Vždyť ho nebudeš doma držet na obojku a on bude ostatním odolávat zrovna tak jako doteď. Prostě z toho má jen strach a ty místo toho, abys ho pochopila a uklidnila, že se nic nezmění a že to nějak zvládnete, tak mu děláš doma dusno. Nehrajme si na princezny z pohádky, nikdo není svatý a když jsme ty své drahé polovičky třeba nikdy nepodvedly, tak stejně musíme občas odolávat (nejsme přeci z ledu) a to, že ti tvůj přítel o svých obavách řekl, tak jen dokazuje, jak ti důvěřuje, že se ti s něčí takovým svěří a myslím, že nečekal scény, ale útěchu, láskyplné obětí a projev TVÉ důvěry, kterou jsi, bohužel pro sebe, neukázala. Nikdo přeci nemůžeme vědět, jak ta naše manželství dopadnou (viz statistiky :-( ), ale pokud budeš po každém menším zaváhání svého manžela dělat takové scény, tak se nediv, když se s tebou do roka rozvede a nemyslím to ve zlém. My s přítelem dokážeme mluvit o všem a hlavně jeden druhého respektujeme jako samostatnou osobnost a nežijeme v pohádce. Pubertální výlevy už jsme si oba zažili. Tak se nezlob, že jsem to napsala tak natvrdo, ale myslím, že to moc řešíš (tedy jestli jde OPRAVDU jenom o to, co ti řekl).
Ahoj Verko, No taky jsem si myslela, ze spravi to, ze se k nemu budu chovat jako normalne, ze ma moji naruc vzdycky otevrenou a ze jsem mu utecha, ale bohuzel jsem zjistila, ze to vubec nema cenu. Dokonce jsem mu rekla, ze si ho vazim, ze mi vsechno rekl a tak. Ze mu to tom stale verim a duveriji mu. A zadny sceny z me strany se ani moc nedeli. V sobotu jsme si udelali hezky den, uvarili si veceri a ja jsem se zeptala, jak si vse rozmyslel a na tuto otazku mi bylo odpovezeno nasledujici (a bohuzel si nevymyslim) - "Kdyz ja nic nevim, nevim, co k tobe po tech 6 a hodne pres letech citim a vubec si nejsem jist s nicim. A taky moje city k tobe nejak ochladly." Pred tim jsem se ho zeptala, zda se opravdu po tom vsem, co jsme do ted prozili vezme. A to jestli se boji svatby - boji a hlavne se boji odpovednosti, kterou by na sebe musel vzit. Neni na to zvyklej. A porad ho utesovat, uz na to nemam, protoze me neutesuje nikdo. A ono porad chodit kolem nekoho, kdo se tvari jako kdyby snedl, nevim, co a snazit se mit dobrou naladu, taky dost dobre nejde. Jo a jinak spolu vychazime dost dobre, ale nesmi se to tykat spolecneho zivota. Nevim, kdo nezazil nepochopi a ty sceny, o kterych si psala, jsou soucasti zivota. Normalni prubeh a myslim, ze uz to moc neresim, ted je rada taky na ty druhy osobe. Nevim, co se zmenilo a proc ale mozna ta scena, kdyz jsem rekla, ze to je posledni sklenicka, ktero si vypiju a jdu - mozna zabrala - zacina se mu styskat - ted proste musime vydrzet a zjistime, jak nam na sobe zalezi. Jo a zivot neni jen o tom krasnem, ale taky o tom spatnem a zit jako v pohadce :-) z toho uz jsem davno vyrostla. Mam ho rada se vsim vsudy, ale takhle ne.