Ahoj holky, snad mi poradite co mam delat a jak se zachovat. Svatbu mame naplanovanou na 30. zari, ale najednou se zenich rozmyslel, ze nevi, zda by mi byl po svatbe verny do konce zivota, kdyz mi pred Bohem slibi. Ja nevim, co s tim a lamu si hlavu a dost me to prekvapilo. Jeho asi taky, ze to vubec rekl :-( No spis je mi to moc lito. Diky za nazory
To máš teda pravdu. Ten můj mě požádal o ruku po vánocích, ale hned v lednu, když jsem konečně dokopala, abychom šli zamluvit termín, my řekl něco v tom smyslu : doufám, že se nebudeme půl roku bavit o svatbě...
Jenze presne to jsem mu rekla taky - Co kdyz ja taky selzu? Clovek nikdy nevi, co se muze stat. Nakonec nedavno byl v Berline se skupinou a bylo mu moc fajn, jenze pak se priznal, ze tam byly hezky holky, ale ze je rad, ze muze byt se mnou. My to spolu porad resime. A ted jeste chodeji zpravy, ze jeho spoluzaci ze stredni se houfne zeneji a tim padem je to jeste horsi. No uvidime, jak se to cely vyvrbi. Konecne kostel je zamluvenej, hostina bude v restauraci, kterou vlastneji nasi, takze vlastne ani neni moc co resit. Nejblbejsi bude dojit kdyz tak za fararem, on do nas chudak, vkladal tolik duvery a my mu udelame caru pres rozpocet :-)
PS:No..mz mame svatbu za 3mesice,nemame nic nachystaneho a on si mysli,ze mame porad spoustu casu a kdyz jsem mu tuhle neco rikala,tak mi rekl,at jdu otravovat zase chvili kamaradky a jestli reknu jeste neco o svatbe,ze si me nevezme:))Chlapi holt na to nejak nejsou,asi jen vzacne vyjimky:))
Souhlasím s bajunkou. Nikdy nevíme co bude, nevíme jaké to je být s jedním člověkem celý život. Obdivuji páry, které jsou spolu celý život bez nějakých problémů, taky bych si to tak přála.
Svetlusko, u nás to bylo stejné. Aspoň jsem ho v lednu ukecala, abychom šli zamluvit termín, myslel kolik nemáme času a pak čuměl, když jsme neměli tolik na výběr. A pak jsem si víceméně zařizovala sama. A když jsme se minulý týden pohádali, on mi řekl, že si mě nevezme, já mu pak asi hodinu nebrala tel. a když jsem ho vzala, tak se strašně omlouval, že to tak nemyslel atd., a já mu řekla, že mu na to kašlu, že tu svatbu teda zrušíme, atˇ si trhne nohou, tak najednou se začal starat, co nám ještě zbývá a tak podobně. Asi si myslel, jak jsem strašně vdavekchtivá, a že bych to nikdy nezrušila, myslel si jak mě má jistou
luci-já tuhle situaci naštěstí nemusela řešit, ale kdyby se to stalo, tak bych ho asi trošku potrápila...normálně bych odešla a on by určitě brzo došel na to, že mu v životě něco hodně chybí........a kdyby ne, tak by vlastně taky bylo jasno.....když teď jen zatneš zuby a on si tě nakonec vezme, tak ti to třeba předhodí později, ale kdyby si tě musel vyškemrat, tak už by později neměl argumenty, že se ženit nechtěl.....
Je to od něj fér, že se ti s tím svěřil. Má strach . . . možná byste měli rozebrat Vás sexuální život, asi není již takový jaký by měl být. Možná je někdy lepší dlouholetý vztah hodit za hlavu, než se následně trápit ... Vypadá to, že jste moc jiných partnerů neměli . . . někdy to někomu v životě chybí . . . zažila jsem to a vím o čem mluvím, ušetříte se problému a evnt. rozvodu . . . pořádně to proberte a třeba i svatbu odložte na příští rok . . .
Ahoj holky, povětšinou se tady shodnete, že ten chap je pěkný podrazák. Ale proč? On řekl před svatbou, že si není jistý, jestli dokáže být věrný.Já to respektuju, i když vím, že to pro tu dotyčnou je hrozně těžké. Nikdo z nás neví, kdy se do někoho zamiluje a jak zareaguje. Prostě "nikdy neříkej nikdy".
Jo a nedělejme podrazáky jen z chlapů, vzhledem k tomu, že je každé 5. dítě nemanželské ( tím myslím, že jej vychovává otec, který neví o tom, že není biologický) nemáme si jako pohlaví co vyčítat.
Luciero, chápu, že je to pořádný šok, ale zkus prosím pochopit, jak těžké to pro Tvého přítele muselo být, přiznat Ti to před svatbou, většina chlapů to stejně jednou udělá, ale Ty se o tom dozvíš mnohem horší formou.
Ahojky.
Ktora z vas nemala ani trosku strach z manzelstva? Ja popravde - som svojmu milackovi verna uz 10ty rok, napadli ma tiez myslienky toho typu! je to normalne.
Myslite, ako sa citi on? Je mu mozno este horsie, ked nevie co ma robit! Mne vzdy pomaha, ked si predstavim opacne garde. Potom toho druheho viac chapem. V kazdom pripade rozhodnut sa musi on a ty potom sa zachovat ako budes citit, odpustit - alebo rozist.
Arietiska, nic v zlom, viem,ze si to myslela ok, ale moj nazor - S poctom partnerov to vobec nema nic spolocne. Zena aj chlap budu mat vzdy chtic, aj keby som mala 100sexualnych partnerov - chtic bude predsa vzdy. Pride mi to ako ked - dnes sa vysexujem a zajtra uz chut mat teda nebudem?
Nezatracuj ho, urcite.
Je to fakt tak, ze chlapi sou proste "min" dospeli snad celej zivot a strasne neradi prijimaji zavaznou odpovednost (jeste ji radeji prijmou pri pracovnim ukolu nez manzelstvi).
Ja jsem pred rokem v srpnu poslala pritele do zahranici, kde jsme spolu predtim 3 roky byli spolu s tim, ze si popremyslime co dal, protoze ja se uz chtela vratit.
Byla to krize jako svina....fakt narovinu - nebylo to vesele, ale uvedomila jsem si co chci, ze chci byt s nim, jen uz bych to rada jinak (navrat domu - rodina atd.).
Pak prijel - taky si dost popremyslel - a rozesel se se mnou 8-( Po 5,5 roce.
No...byl to šok...hlavne bez varovani, naprosto. Vubec jsem to nepochopila. Stalo se to vecer, pak odesel. Druhy den se vratil, rval at mu odpustim, ze je blbej, ze me nechce ztratit.... Vse probihalo potom v pohode, jen ja si porad rikala: "sakra co to melo bejt"....
A zase odjel, ja se chystala, ze za nim odejdu asi za 14 dni. Za tyden hovor - a to same - rozchod.
Uzila jsem si s nim tedy opravdu dost - nervy jako blazen, ale zatnula jsem pesti a rekla si, ze to teda ne a odletela za nim stejne (pod zaminkou - ze chci stejne vypadnout z CR a tam se nejak sbalit a tak), protoze jsem porad nedokazala pochopit, ze ten chlap, kteryho znam a na kteryho jsem se mohla x let spolehnout a ktery byl mimo jine mym vybornym pritelem, se najednou tak zmenil a co v tom je.
Ty dny s nim tady byly krusne, nejdriv jsme si padli do naruce, pak zase odcizeni, jeho reci o tom, ze to tak proste citi, ze musi jit dal svoji cestou a pod.
A pak se to zase nejak zlomilo, dokonce - kdyz jsem mu jednou rekla sve od plic a praskla dverma - se obratil na linku duvery, kde ho "rozebrali" - on si proste sam nedokazal poradit, nechtel abych sla pryc a bal se, kdyz jsem zustala.
Vanoce jsme prozili v pohode, pak hory....pak mel opet odjet pryc - vystartovala jsem na nej at se vyjadri, co bude dal, protoze ja nehodlam cekat a trapit se tim, co zase jemu se v hlave vyoslí.
Nebyl schopen niceho. Rekla jsem mu svoje od plic (podruhe v zivote a za tak kratkou dobu), jen na me koukal, nebyl schopnej rict jedine slovo, sklopil usi a nechal to na sebe padat.
A tohle vsechno (byt pro me znamenalo desny nervy) nakonec celou tu situaci vyresilo, byl nucenej se podivat opravdu do hloubi sve duse....zjistit, co v tom sakra je.
A vysledek? Proste se bal...bal se vazat, bal se manzelstvi (jeho rodicu zkrachovalo, jeho bratranka krachuje)....proste...bal se!
Zaver? v srpnu mame svatbu, jsme v pohode!
Takze - preju moc stesticka!!!! 8-) :-D Chlapi jsou proste nekdy holt na zabiti!
Ahojky... já to nevezmu jen z jedné strany..
nevím jak cholerického přítele máš, ale můj je strašný klidas, ale když se na*ere, tak je schopen říct cokoliv...už jsem mnohokrát slysela, ze máme zrusit svatbu, ale prostě vím, že je takový :) Máme doma itálii a oběma nám to vyhovuje...hádky k nasemu zivotu patrí a tak obcas prestrelime, ale vime, ze je to kravina...je to jen podnet k tomu, aby druheho v tom momente nastvat...
takze pokud to rekl v afektu, je to jedna vec, vec druhá nastává, pokud o tom premyslel a rekl ti to sam od sebe...
na druhou stranu, pokud to myslel vazne a rekl to naprosto uvazene a po rozmysleni, dava ti moznost svobodne odejit, aniz bys na to musela prijit v manzelstvi...bolelo by to stejne, ale tehdy by uz mohly byt deti a podobne...
No a další možnos je, která se stává dost často, že si uvědomil, že příjde o tak zvanou nepsanou svobodu...Chlapi mu neustále opakují, že se z něj stane podpantoflák, že nebude moct chodit na pivo a podobně...verila jsem, ze takove trapne kecy s chlapem nemuzou pohnout, ale divila by ses, protoze takovych prikladu znam pomerne dost..bohuzel :(
no Luci, já teda nevím.....je fakt, že se mohl zaleknout, chlapi taky nic nevydrží..... ]-( Ale já bych o tom pořád strašně přemýšlela - proč to řekl? jak ho to napadlo? a asi bych pak celý život čekala, kdy to přijde, že mi řekne, že mě podvedl......přece nejdeš do manželství s tím, že budeš podvádět = jeho chování je tak trochu alibismus (já jsem ti to říkal.....). Ale víš co? Přece se nemusíte brát nutně úplně hned. Jestliže to s ním chceš ještě zkusit a jsi si jistá, že opravdu chceš zrovna tohoto kluka za manžela, tak tu svatbu odlož a nežeňte se do toho za každou cenu!! Mám takové pravidlo - "když nevíš, tak radši ne..." - tím se řídím a jsem v pohodě.
Ja mam na to holky nazor takovy, ze treba ani neuvazuje o nevere, ale obcas se mu treba nejaka holka libi (po pravde, vy jste si nikdy nezaflirtovaly s nejakym fesakem?) a fakt se boji, ze by mohl "ulitnout" na nevere. Jenze toho se myslim boji vsichni. Kdo rika, ze nakonec ale treba nemuze byt neverna holka... Je fakt, ze jsem nikdy nemela pochyby o manzelstvi, nejsem typ, co by rad prohanel kluky, ale taky si rikam, ze se muze stat vsechno. Proste muze. Samozrejme vsichni by meli jit do manzelstvi s tim, ze je to na cely zivot a s vernosti, ale jak to tak vidime, ne vzdycky to vyjde. Ja uz nemam ruzovy bryle...i kdyz primo s neverou jsem se osobne nesetkala (jak z me strany, tak ze strany mych minulych pritelu, a i budouciho manzela)...
Jestli on je z toho tak na nervy, tak tu svatbu fakt odlozte, asi by to nemelo cenu to lamat pres koleno...
Drzim palecky, at uz to dopadne jakkoliv... :-)
ahojky, taky bych se přikláněla k tomu si v klidu o všem promluvit, jestli to všechno neřekl jen z obavy z budoucnosti!! no a pak by záleželo co ti odpoví. případně bych se na pár dnů odstěhovala a pak uvidíš. je hrozně těžké se s někým rozloučit, ale jak už tady holky psaly, někdy to může dopadnout i lépe než předtím. a svatdbu - tak tu bych asi posunula určitě, i když by bylo všechno v pohodě..........
můj přítel mě požádal o ruku před v srpnu 2005, termín máme 30.6.06. Čím se to blíží, tím víc se bojí. Má strach z toho slůvka, ženatej. Ńavíc z toho má pocit, že je straej a už ho nic nečeká. Nicméně, svatbu neodkládáme a bereme se. Ono kdyby se to doložilo, tak by to samé prožíval i potom. Hodlám mu dokázat, že svatba na vztahu nic nemění:-) je důležitý si o tom hodně popovídat. Není dobrý ho do svatby nutit, ale poku mě miluje a chce se mnou být, bydlet a tak, tak svatba ano
Ahoj holky, tak jsme to probrali do detailu a probuleli cele patecni odpoledne. Zatim to vypada dobre. Jen ma proste strach, z toho ze se neco najednou zmeni. Vcera jsme byli v Drazdanech a bylo to jak na libankach, uplna pohadka. Asi bylo potreba vsechno poradne probrat a promyslet a hlavne si ujasnit, co oba chceme. Asi bylo taky potreba trochu vic procistit vzduch. Zjistili jsme, ze jeden bez druheho nemuzeme byt (i kdyz na druhe strane jsme vsichni nahraditelni) a ze i presto prese vsechno, co se stalo a co jsme si rekli, ze se na sebe muzeme spolehnout a hlavne ze se muzeme tomu druhemo se vsim sverit a ne se bat jaka bude reakce. Ale uvidime, jak se to bude vsechno vyvijet. Svatba se zatim nerusi, ja se nikam nestehuju, on taky ne. Je fakt, ze nas to poucilo a probralo. A nejhorsi je, ze se to vlastne muze stat kazdymu. Ja si taky myslela, ze me se to stat nemuze a kdyz Vas nekdo postavi pred takovy problem, je to docela bomba. Ale mame se radi a to je pry nekdy vic, nez se kdybychom se milovali :-)
tak vida, jste to vyřešili:-) víš, něco podobného jsem prožívala taky, ale obráceně. najednou jsem si nebyla ničím jistá, i mého příjmení mi bylo líto. pár dnů před svatbou bych nejradši všechno zrušila, ale pak jsem došla k tomu, že i když jsou všude nejaké problémy je to prostě život a musíme se s tím umět poprat!!:-))
a občasná bouřka vztahu určitě prospívá!!:-)) přeju vám hodně štěstí, všechno zvládněte a buďte rádi za to, že všechno můžete prožívat spolu a že jste si oporou!!!
Je pravda, ze ja se taky bojim, jenze kdo se boji, nesmi do lesa a ze vsechno chce cas. Ale byly to nervy, dokonce mi to prospelo (a nejen me) na postave. Behem dvou dni jsem zhubla asi 4 kg. Takze kdo drzi dietu, je tohleto mozna nejlepsi reseni :-D , jak zhubnout behem kratke doby a jeste to cloveka obrni na dusi. Tak snad doufam, ze uz je to za nami a cekaji nas zase hezky chvilky.
Ahoj Luci, jsem moc ráda, že jsi sem napsala, že je vše v pořádku. Je to dobrá zpráva pro všechny, ostatně v tvojí situaci se může ocitnout kdokoli kdykoli....tak hodně šťastných chvil!
určitě vám to prospělo oboum, a jestli si přítel uvědomil co v tobě má, bylo to jedině dobře:-)) a jestli to prospělo i tobě, tak tím lépe:-) jen s tím hubnutím opatrně............. ;-)
dekuju moc holky, ze jste mi pomohli a dodali odvahu a silu ;-) a tem, ktere treba neco podobneho ceka, hlavne nepanikarit a vse si promyslet, i kdyz to svadi k unahlenym vecem. Ja jsem se taky stehovala (uz jsem mela veci pripraveny) a taky padala nepekna slova a jmena. Tak uvidime, co nas vsechny ceka dal a jak budeme bojovat bok po boku tech nasich kluku nedobrejch :-) (ale bez nich by ten zivot nebyl tak pestrej, vzdycky ho dokazou pekne okorenit, hlavne se nesmime dat ani my) Tak drzim vsem palce a hodne krasnych zivotu a splnenych snu Lucka
Jeste jeden pohled - svedci to mimo jine o jeho charakteru - rekl TI na rovinu, ze se toho boji. Znamena to mimojine, ze v Tebe ma velkou duveru.
Protoze normalne by to chlap asi neresil, protoze to pro nej neni tak podstatne, pak by Ti treba byl nekdy neverny a ani by ses to nedozvedela.
Protoze - kdo z nas je neomylny? A kdo z nas ted muze rict, ze se mu nevera nemuze nikdy prihodit?
Jenze nejit do manzelstvi jenom proto, ze v budoucnu mohu selhat (jako clovek mohu selhat kdykoliv, byt ne umyslne, prece se to stat muze) by znamenalo, ze by clovek do manzelstvi "raději" nevstoupil nikdy.
Preju hooodne stesti
8-) 8-) 8-) 8-)
Jo, holky,
musela jsem tady dát většině za pravdu. Hoši se prostě bojí toho oficiálního závazku, že už je to "navždy".
Vidím to kolem sebe. Protože jsem ve věku těsně pod třicet, tak mám kolem sebe mnoho dlouhodobých vztahů "na hromádce", které vlastně suplují manželství, ale jakoby neoficiálně. Většinou muži mají pocit, že ještě existuje úniková cesta ven a jsou tak naprosto v pohodě, protože jinak doma mají plný servis. A teď nastává u dosti mých přátel ten zlom- v jejich fungujícím dlouhodobém vztahu jim chybí "ta jiskra", tak vystrkují růžky a buď prubnou jen nějakou bokovku anebo se rozcházejí s tím, že chtějí poznat ještě "velkou lásku". Část z nich se k sobě vrátí, ale překvapivě se svatba nekoná, odloží se na pozdější dobu.."protože nikdo kolem ještě není ženatej, tak bych vypadal jako vůl"..to, že s danou partnerkou prožili hezkých pár let ve společné domácnosti a mohli by tedy znát její reakce, nějak opomíjejí...
Znán ale i opačný protipól, kdy si muži, ale i ženy prostě rychle někoho vezmou, protože kamarádi (dky) kolem jsou již ve stavu manželském.....
...no, a pak babo raď.
Ač ten můj, měl celkem jasno, že si mě vezme, tak když to měl nahlas říci, tak mu to tedy z pusy šlo velmi ztěžka.....jo, holt ztrácí tu svobodu ;-)
holky, trochu reality, ne fšichni chlapi jsou stejní, ne všechny dámy jsou třeba jako vy...každý vztah je, resp. musí být založen na mnoha faktorech a vždy jsou to ti dva, kteří rozhodnou, jaký ten vztah bude a většinou chyba / chyby nejsou jen an jedné straně, ale na obou.....a pak, existuje pravidlo, že je to chlap, který tu ženu chce, ale je to ta žena, která se rozhodne, že ten vztah prostě bude..... toto je realita :-) , která platí u 8 vztahů z 10 :-).
je mi jasné, že rušit svatbu musí být velmi nepříjemný, že přemýšlet, jestli ten vztah, co s někým mám x let (5 a více) stojí za to či nestojí, taky není procházkou v růžové zahradě...ale to je prostě život....nejsem už nejmladší, ale sám znám ze svého okolí i páry, kde snoubenka vypekla svého snoubence měsíc před výběrem termínu (detaily si odpustím) a pak se dělil majetek, auto, vybavení atd....a ona odešla za chlapem, kterého měla "bokem" po dobu více jak 2 roky...ale to je prostě život...kdyby vše fungovalo tak, jak si to plánujeme, představujeme, to by byla asi nuda ne?
berte to sportovně a prosím, nepřemýšlejte tady o tom, jestli bude někdo někomu nevěrný, co řešit, když se někdo bude muset rozvést, kdo už nemá svobodu, atd, akorát se tím zbytečně trápíte, nic moc nevyřešíte (i když chápu, že někdy sdělená bolest je pak menší, když je komu se svěřit) a pak se vždy najde nějaký chlap, který to už nemůže číst :-) a musí Vám to napsat...
jo a já se žením moc a moc rád, vím, že je to z lásky, su šťasné, že se žením, těším se na to - jen pro info :-D
Tak jak to tu ctu dosla jsem k nazoru, ze kazdy clovicek je jiny... Kazdy mame sve problemky a resime v sobe co je a co neni podstatne... Asi zacnu s tim, ze musim napsat jak moc krasne to medvidek napsal.. ;-) Asi jsem stastna skoromanzelka pac mam doma chlapa (uzasneho podotykam), ktery se zeni taky moc rad, chtel to a sam.. U nas je to tak nejak naopak, prstynky si prohlizi snad denne, o svatbe mluvi neustale a tesi se jak malej.. A ted jsem u toho.. Proc ja nejsem ta stastna roztouzena snoubenka? Ale jasne ze kecam, jsem stastna a moc, ale proste je neco co me obcas napada... I kdyz sama vim, ze svatbou se nic nezmeni.. To jen ten muj milacek porad veri, ze se zmeni moc.. Tak presto jsou tu ani ne tak obavy ci podobne, ale ja ani nevim jak to popsat.. No zkratka neveru neberu, neuznavam a je mi dost proti srsti, ale i ja si rikam, ze nikdy clovek nevi.. Luci, jste skvely oba dva! S pritelem mame take obcas italii presto se milujeme a i kdyz ja nekdy pochybuju, coz me bylo receno, ze pred svatbou je normalni, tak vim, ze vse musim resit s cistou hlavou stejne jako vy dva.. ;-) Preji vam obema a i vam vsem at se umime vzdy spravne rozhodnout! Nam uz se to blizi.. 26.4. 2006 se milacek docka :-D a ja ostatne taky...
lucinkau - musím se ještě jednou přidat. co jsi napsala se mi taky moc líbí. u každého všechno probíhá jinak a každý na to kouká ze svých zkušeností, jak nejlépe vyřešit situaci musí vědět jen ti dva! důležité je, aby si ti dva dokázali představ spolu být i přes občasné bouřky. mě ten můj (teď už manžel) řekl, že si dokáže představit se mnou zestárnout a to rozhodlo:-)
tak všem přeji jen ty nejšťastnější dny.........:-)
Tak tak perchti.. ;-) Ono je to vzdy o tech dvou.. A pokud ne, tak k cemu to je.. Oba musi vedet co si k tomu druhemu mohou dovolit a pak je i ta hadka korenim vztahu, vim o cem mluvim, protoze ze zacatku naseho vztahu to byla u nas vice jak italie, i presto, jsme ale oba vedeli, ze jeden za druheho dychame a tak je to i dodnes... Ja zastavam nazor, ze po urcite dobe, chte nechte, proste ta zamilovanost opadava, ale co je dulezite laska zustava ;-) Tak na to bychom meli myslet.. Proto ac se pritel Lucky zachoval jakkoli a rekl cokoli, dulezite je, ze Luci stale citi, ze ona je pro toho sveho ta s kterou chce zit.. Nekdo muze namitnout, ze je zaslepena laskou, ale kdo z nas ne?! A kdyz uz nekdo tvrdi, ze ne, tak k cemu to vlastne ma takovy vztah... :-)
lucinkau - mluvíš mi z duše:-))nejsi psycholog:-), ani náš začátek vztahu nebyl nejideálnějsí, ale dnska si nedokážu představit bez něho být, večer ulehat sama a ráno se sama probouzet, i když občas něco zaskřípe:-) život je o toleranci a porozumnění a né o bláhové zamilovanosti - nebo ne?:-) a spojení dvou lidí je opravdu hrozně složité, lae bez druhého člověka to není ono:-))
:-D Tak psycholog vazne ne, ale mluvim ze zkusenosti, obcas mi rikaji Sally :-D Ani Ti nevim proc...:-D Ja si myslim, ze bez toho zaskripani by to snad ani nebylo onco.. ale zase zalezi na povaze, nekomu to vyhovuje jinemu nemusi.. Ono to krasne usmirovani, a krasne je pokud je to ta laska s velkym L, je uzasne no ne??! ;-) Tolerance je velmi dulezita, ale je tolerance a tolerance.. Zase vseho moc skodi, ja tomu memu zlatu co mam doma, davam taky nekdy pekne zabrat ostatne jako on me, ale stejne si nakonec skoncime v naruci s pohledama jako v prvnich mesicich.. Kdyz tak obcas koukam kolem sebe, tak me hned prejde vztek na toho meho zlobivce a rikam si, ze jsem mela ohromne stesti na chlapa s velkym CH. Klidne si dam nohy na stul a on kolem me lita, bez reci sam od sebe vezme do ruky mop, splachne nadobi a k tomu mi prida pusu se slovy jen si odpocin.. A ja mu to s laskou vracim.. Obcas prijde utahany jak kote, donesu mu bez reci a dlouheho otaleni papani, k tomu dobre piti a samo, ze i velkou pusu... Jsem asi trubka, ale ted tu sedim v ocich mam slzy a rikam si, ze to ze me vcera omylem seknul moji ruzi na zahradce a ja udelal poprask, me abslutne nemuze rozhazet... A techto prirovnani je spousty.. Takze slecny, paní a páni.. Kazdy mame sve chyby a bez nich bychom nebyli originalni.. Vazme si toho, co mame... ;-)