Ahoj, jedna diskuse o financích tu už je a jasně z ní plyne, že mít jeden účet je lepší. K životu po svatbě to prostě patří, co je potřeba, to se koupí ze společných peněz a o větších výdajích se poradíme. Výši platu máme podobnou, takže by v tom neměl být problém.
Bohužel, můj drahý má dojem, že by přišel o autonomii, kdyby neměl své vlastní bankovní konto. Bojí se asi, že kdybychom měli k jedněm penězům přístup oba dva, byli bychom pořád na nule - má asi dojem, že každý měsíc vydám tisíce korun za kosmetiku a jiné zbytečnosti. (Přitom já si opravdu na drahé šaty ani podobné věci nepotrpím a sama jsem dost šetrná a spořivá osoba.)
V současné době to vypadá tak, že vždy, když jdu na nákup, musím si schovávat účty a pak ho prosit, aby mi je z poloviny zaplatil. Což je to pro mě jednak ponižující, jednak technicky náročné (těžko dostanu účet, když u stánku koupím brambory).
Když jsem mu vysvětlovala výhody společného konta, navrhl, že tedy budeme mít účty tři: Každý jeden plus jeden společný. Samy uznáte, jaká je to hloupost... Problém to vůbec neřeší, navíc ty poplatky...
Poraďte: jak ho rozumně přesvědčit pro společné finance?
Toto téma mě zaujalo a byla jsem zvědavá, jak je to jinde, zároveň jsme ho párkrát s kamarádkami řešily a jak ony nechápaly náš model, já se podivovala nad jejich :)
Nebudu tu rozepisovat naše rozložení, v základě je stále stejné: Od začátku jsme peníze vůbec neřešili. Každý měl (a nadále má) svůj účet, své finanční možnosti. Když jsme někam šli/jdeme, platil/tí ten, kdo měl/má či chtěl/chce. Nikdy jsme se nedorovnávali či dopočítávali, kdo, kolik, za co platil. Když jeden zaplatil ubytování, ten druhý např. platil benzín či útratu na dovolené. Když jsme byli na dovolené, složili jsme peníze dohromady a užívali si společně.
Zastáváme názor, že když jeden nemůže, tak ten druhý pomůže - on studoval, já pracovala. Až já budu na rodičovské, bude zase platit víc on.
Ale tak jako ve všem, je to každého věc, jak si nastaví společný život a každému vyhovuje něco jiného, takže si to nedovolím hodnotit 8-)
@kristynar Jasně, nezpochybňuji, že vám to vyhovuje :-) Myslela jsem to tak, že často peníze vybírám ve větším, abych měla hotovost, takže u mě by se jen těžko dalo poznat, kolik stál dárek :-)
@prcekverunka ja u sebe nerada nosim penize, idealne max do 500,- na nakup neceho maleho, jinak vsude platim kartou...v Praze se totiz bojim, ze mi nekdo corne penezenku a tak v ni nechci mit moc. Taky kdyz nemam hotovost, mene utracim a to je fajn :)
Já bych o jeden účet nestála, sice manželovi o každém výdaji říkám, ale přesto mi přijde fajn, že máme každý své peníze. Upřímně, u vás mi spíš přijde divné, že vyúčtováváte náklady. Platit všechno napůl je fajn, než odejdete na mateřskou... Spíš bych řešila tohle. U nás to vždy bylo tak, že mi manžel dal peníze, kdykoli jsem potřebovala a kolik jsem si řekla. Vyúčtovávat by nám oběma přišlo nedůstojné.
@lalkaamichal Nevím, jestli by mi vadilo, kdyby manžel věděl, kolik jsem utratila za dárky pro něj, ale absolutně nechci vědět, kolik rozházel za dárky pro mě. Stačí mi vědomí, že to bylo bláznivě moc...
@lalkaamichal Už jsem na to přišla – vadilo by mi to, protože hodně často objednávám dárky přes internet a z názvu eshopu by velmi často odhadl, co jsem mu koupila. A taky bych ho zbytečně stresovala tím, že vánoční nákupy zahajuju v lednu .-)
@lalkaamichal Nedá že říct, že přímo vadí, ale nechci, aby to věděl, nechci, aby se cítil jakkoliv zavázán pořizovat dárky v podobné hodnotě. Třeba letos jsem mu k Vánocům koupila krásné hodinky, byly 2,5x dražší než jsem měla původní rozpočet, ale tak se mi líbily, že jsem mu je prostě musela koupit přesto, že mi teď na "mém" účtu nezbylo skoro nic. Ale to on vědět nemusí - jsou to "mé" peníze ze služeb na urgentu a přesčasů a tak by se nemohl zlobit, že jsem tolik utratila ;) A stejně tak je to naopak - k narozeninám mi kupil přenádhernou kabelku, že raději vůbec nechci vědět kolik stála a jsem ráda, že se to nemám jak dozvědět :D
@lalkaamichal Mně určitě ne. Ale hlavně by to u mě manžel ani nepoznal. Mám ráda, když mám doma a v peněžence nějakou hotovost, mám tak lepší přehled, kolik utratím. Takže - kdybychom měli společný účet, poznal by prd....Ale ty účty zvlášť máme spíš z důvodu toho, že se nemusíme zpovídat, kdo si co koupil nebo nekoupil. Prostě jsou to moje peníze a jeho jsou zase jeho...