ahojky,
máme 14 dní po svatbě a ráda bych se zeptala, vy co už to máte taky za sebou, jak se cítíte? jinak než předtím? já ani ne, ale je to hezký pocit, že někomu v uvozovkách patříte, že? x-) x-)
vdávala jsem se v pátek a pořád se cítím jak v nějaké euforii :-) v práci už je teda vše při starém (i jméno zatím používám svoje) ale doma je mi úžasně, s manželem (na tohle si teda zvykám asi nejhůř :-)) se k sobě chováme snad nejlíp co se známe, jak v pohádce :-)
Teda tady je to nějaký promazaný :-D
no jak se citim, tak zvláštně, pořád sem na to čekala, pak to přišlo bylo to super a ted´mám takovej divnej pocit, že už je jako po všem :-D :-D
né vážně je to skvělý, ve vztahu sme si mhohem bližší a opravdu cítím změnu i když sem si myslela, že ne, jsme na sebe takový hodnější a tim že jsem i přes tejden mimo domov, tak se nám vzájemně dost stýská ;-)
Tak já už mám aspoň malinkej odstup - a ten pocit, že jsem "jeho žena" je úžasnej. Jsem se zatetelila, když mě tuhle představoval jako svojí manželku, a taky mě úplně dojímá prstýnek na jeho ruce (na mojí ani ne, já jsem na prstýnky zvyklá, ale on nikdy žádnej neměl). Co se týče depky, tak naštěstí ani ne, akorát cejtim, že se musim zakousnout do něčeho zajímavýho, abych nebyla až moc nostalgická. Ale divný je, že třeba v práci a v pokolí vůbec bych už téma svatba měla radši úplně uzavřený. Mně to přijde děsně dlouho, přitom je to sotva 14 dní, a nějak mě rozptyluje, jak se všichni pořád ptaj a chtěj vidět fotky... Na jednu stranu je to moc milý, ale asi se právě bojim tý nostalgie nebo co, takže se mi to moc pitvat třeba v práci nechce :-N
My máme už měsíc po svatbě, svatební cestu máme za sebou a už fungujeme úplně normálně jako před tím šílenstvím :-p a přestože jsem měla ze svatby obrovský strach, tak dopadla nejlíp, jak se mi jen mohlo o tom zdát, bylo to super, byl to opravdu náš DEN D, jeden z nej dnů v našem životě. Svatební cesta taky nezapomenutelná...
a teď? je mi nádherně, zvykám si, že mi všichni říkají mladá paní, že mě oslovují novým příjmením..mužíček mi říká ženuško, a tak :) jsem šťastná, ale na druhou stranu i přes všechny ty stresy, které jsme před tím zažívali, bych si to zopakovala, trochu mě mrzí, že už nikdy nic takového nezažiju (teda doufám v to ;-) ) nějak mi to prostě ještě pořádně nedošlo..asi mi to bude trvat trochu dýl..
jinak co se týče depky, tou jsem prošla tak cca 14 dní před svatbou- kdy jsem prohlížela moje fotky z dětství, a pod...a vzpomínala a říkala si, že mě teď čeká další etapa mýho života....
Po svatbě naštěstí žádný pláč nebyl :-)
ale určitě je normální, že každý ty veliké emoce prožívá jinak - někdo se s tím vyrovná v pohodě, někdo se musí vyplakat - ale to jsou slzy, které znamenají podle mě štěstí, člověk si oddychnul, že je to za ním, že má klídek, že ho čeká život s milovanou osobou...
no já musím teď s odstupem říct že už je to úplně v pohodě :-) ale je fakt že ten první týden byl krušnej, doteď nechápu co se to se mnou dělo (psala jsem to tady), takže holky, vlastně mladé paní ;-) pokud budete některá prožívat to co já tak věřte že za týden to bude dobré :-)
pae: Já měla tak tejden po svatbě docela fyzický problémy - rozhozený trávení, spaní a tak. Takže duševně euforie, ale po fyzický stránce to zatracený tělo reagovalo jak na nějakej ošklivej šok =-) Byla jsem sama na sebe docela naštvaná :-N A po tejdnu se mi naprosto nepochopitelně ulevilo, když jsem si udělala doma pořádek, uložila svatební dary a hlavně schovala takový ty "suvenýry" jako vývazky, polštářek pod prstýnky, vyhodila jsem zvadlou kytku... Divný, já normálně na věcech dost lpim a ráda si tim všechno připomínám, ale co se týče svatby, tak jsou pro mě "neškodný" zatim jenom fotky :-N
Ahojky, ja se citim nadherne, vlastne se nic nezmenilo, jen si s manzelem delame z toho vseho legraci, je to nezvyk, jeden jediny den a uz jsme manzele a mame stejne prijmeni. Ten den byl krasny, protoze ti, kteri ho prisli prozit s nami byli uzasni a jsem rada, ze mame kolem sebe takove lidi :-)
Krasny den, na ktery budem vzpominat, ale je spoustu jinych veci, na ktere se spolu muzeme tesit a byt stastni, ze jsme spolu :-)
Ahojky! Já jsem si ten den tak užila a bylo to tak super, že je mi taky někdy líto, že už je to za námi. Vždycky, když si prohlížím fotky nebo koukám na video, tak na mě "dýchá" ta úžasná atmosféra :-) Vážně jsem netušila, kolik emocí přinese jeden den. Je to takový zážitek, že lidé, kteří svatbu nechtějí, podle mě neví o co přicházejí ;-)
S manželem jsme spolu dva a půl roku a přes rok spolu bydlíme, takže se změnilo akorát mé příjmení. To, že jsme manželé mi stále přijde neuvěřitelné a zvláštní, ale super :-D
Mně dřív vadilo, když mi někdo řek "mladá paní" a hlavně v práci šéf "pani ....ová", a teď zas když mi někdo řekne "slečno", tak se vždycky zarazim, abych si připomněla, že už slečna nejsem :-D Zvláštní pocit, ale zvykám si na to tak nějak přirozeně. Prostě to tak plyne. Ale asi mi pořád ještě plně nedošlo, že už je to na furt :-N Zatim si připadám, jak kdybysme si jenom hráli hru "na manželství" :-D Ale to i během svatby mi pořád přišlo, že je to snd jenom nějaká zkouška nebo co.
krtek - mě to příde divný neustále :-D na nový jméno si jaksi nemůžu zvyknout a připadám si pomalu jak schizofrenik :-D jelikož něco mám na starý jméno a tam po mě chtěj starej podpis a něco na nový a tam chtěj novej :-D
navíc mě ten můj novomanžel včera tak nakrk, že přemejšlim zda to byl vážně dobrej nápad celá ta svatba 8-(