ahojky,
máme 14 dní po svatbě a ráda bych se zeptala, vy co už to máte taky za sebou, jak se cítíte? jinak než předtím? já ani ne, ale je to hezký pocit, že někomu v uvozovkách patříte, že? x-) x-)
Ahoj holky, mám 2 dny po svatbě a je mi hrozně, já která jsem ustála nádherné romantické zásnuby, úžasnou svatbu a neuronila ani slzu, tak teď brečím a brečím, nevím co se to děje, ale je mi hrozně smutno, tak rychle to uteklo, jako bych si to ani pořádně nestihla užít a když se snažím si to celé vybavit, tak je to jakoby v mlze. Místo abych se vznášela štěstím tak jsem ubulená hromádka neštěstí, kdyby jste mě teď viděli tak si řeknete že mi snad někdo umřel....ještě že můj manžel není doma a nevidí mě tak, protože on na rozdíl ode mě se pořád jenom usmívá a vím že by mu to bylo moc líto kdyby mě takhle viděl. Že by existovali nejenom poporodní deprese, ale i posvatební :-) také jste si tím některá prošla? a kdy to přejde?
pae, dokazu si to predstavit a neboj urcite to prejde!
treba i tim, ze manzel neni doma, ze si nemuzete rikat jak to a to bylo supr, ze by ti pomohl vybavit si zazitky... ty na to stale myslis a nedokazes si to sama vybavit a je ti to lito...
sice teda nemam zkusenost, ale verim ,ze to muze nastat a bude to i prirozene a prejde to...
po kazdem silnem zazitku muze prijit takove male zklamani, jako po porodu :-D
ale porodni blues ma vice hormonalni podklad...
necekas treba brzy periodu :-D ?
já si zas přípravy skoro protrpěla, kromě pár krásných záležitostí jako vybírání prstýnků mě to válcovalo, protože na zařizování moc nejsem a na věci týkající se krásy a společenských záležitostí už vůbec ne ;-) ale svatba dopadla nad očekávání a my jsme (po pěti letech vztahu) zamilovanější než kdykoli předtím, ačkoli bych přísahala, že už to nejde :-D a říkáme si ženuško a mužíčku a ťuťáme na sebe :-D je to strašně krásný, nevěřila bych... :-)
pae: podle techto diskuzi na beremku je to celkem normalny posvatebni stav /tak 50/50 u nekterych je to super, u nekterych je to horsi/! Hlavne je dulezite si uvedomit ze se mate, uvidis ze jak budes kuoukat na video, na fotky bude ti lip, budes rada vzpominat! Ted ti prijde ze to bylo rychle, ze si nic nepatamatujes, neuzila sis - jde prece o jeden den, clovek at uz chce nebo ne, ho stejen prozije jak "ty ostatni dny". No zkus si vspomenout co jsi mela pred 4dny k obedu :) :-N Tim chci jen rict ze neni nutne prikladat samotnemu DNI takovou dulezitost, hlavne ze se mate radi, tvuj manzel zari stestim a je vse tip top!!
x-) :-D Preji at se ti to srovna co nejdrive!
Holky děkuji za podporu. Jenom mě prostě zaráží to moje bulení u čehokoliv co má spojitost se svatbou, tak například dneska jsem schovávala do krabičky šperky co jsem měla na sobě a zase jsem se rozbulela jako malá holka. Jen pro vysvětlení, nejsem typ který často brečí, spíš by hodně lidí řeklo že působím jako "tvrďák" :-)
My sme spolu právě dnes 10 dní :-) a je to pořád báječný. Po zítří jedem na svatební cestu a zítra vyzvednout oddací listy. Všechno to strašně rychle uteklo, ale před svatbou jsem měla veškerý volný čas zaplácaný přípravamy a teď už se zase můžu věnovat všemu ostatnímu. Prostě pohoda jako předtím.
pae: Já mám 10 dní před svatbou a očekávám u sebe možná totéž. Buď budu pak vysmátá, ale spíš už se teď bojim, že až opadnou ty přípravy a stres, tak místo abych si oddychla, že už nic nemusim, tak budu mít poněkud "prázdno" (mívám podobný stavy po Vánocích a někdy i na konci dovolený - loni jsem poslední den doslova prořvala :-N ). Takže asi je to normální, podle mě je to prostě reakce organismu na velký emocionální vypětí (a nemusí bejt zrovna negativní - tomu tělo je to jedno, jestli se emoce vychýlily moc k plusu nebo moc k minusu, ale prostě byla tam nějaká velká událost a musí to teď vstřebat). Hi hi, napíšu za pár dní, jak se cejtim - možná tu budem bulet spolu :-D
krtek.93 - moc držím pěsti ať vše dopadne dobře a dle tvých představ a zároveň závidím že to máš před sebou ;-)
s tím velkým emocionálním vypětím máš pravdu, pro mě to byla svatba snů, i když se našlo pár chybiček, třeba že nám místy pršelo, ale to člověk nakonec ani nevnímá :-) mě jenom trápí to že když se snažím si ten den vybavit tak to pořádně nejde, jakobych byla v ten den nějaká omámená nebo co :-) , ale včera jsme si vyzvedli fotky a dneska skoukli video a je to lepší.... i když jak jsem před chvílí byla vracet tácky do penzionu kde jsme měli svatbu a uviděla dole ten palouk kde byl obřad, tak jsem se zase rozbulela :-(
pae: Díky ;-) Na fotky se taky těšim a doufám, že budou stát za to. Fotky obecnjě mám moc ráda, že je to aspoň nějaký připomenutí, zachycení toho zážitku.
Pae: Já jsem dva dny po svatbě brečela také, ale proto, že jsem nemohla přenést přes srdce, že nám nepřijel kameraman a že nemáme natočený ten nejdůležitější okamžik našeho dne, tedy obřad. Kdyby nám to někdo řekl, že kameraman tam není, tak jsme s sebou měli naší kameru, kterou natáčel kamarád zbytek dne, ale nikdo nic neřekl a já jsem to zjistila až po příchodu k "oltáři". Dále jsem si pobrečela, když jsem viděla nádhernou práci pana fotografa a na závěr jsem si pobrečela dneska, když jsem si videem a fotkama připomněla, tak to bylo vše tak nádherné a je to pryč.
ruzenkas: tak to je mi moc líto co se vám stalo s tím kameramanem, za to by zasloužil pár facek.... nám to celé točila kamarádka, žádný profík, ale i tak je to super, třeba jak máme natočenou tombolu a teprve z toho videa jsme si s manželem uvědomili jak se lidi bavili a smáli :-)
U nás se svatbou potvrdila naše vzájemná láska a úcta. Milujeme se pořád stejně a svatba byla krásný moment v našem společném životě. Nemám žádný stres, smutek, lítost, prostě jsem vdaná a šťastná.
Tak jsem od pátku taky vdaná paní x-) A zatím cítím obrovskou úlevu, že je to za náma a že to všechno vyšlo, už se nemusim ničim stresovat a o nic se starat a nic plánovat... , ale taky trošku ten smutek a prázdno a "a co teď"? Pomalu se mi srovnává spaní, ale fakt jsem si myslela, že to půjde rychlejc :-N Buď večer nemůžu usnout, jak usilovně vzpomínám, nebo se pak zase vzbudim zbytečně brzo (po svatební noci opět v půl sedmé - naprosto bezdůvodně :-N ) A co se týče ztahu, tak je to neuvěřitelný, ale fakt cejtim změnu - už těsně před svatbou byl tehdy ještě přítel takovej nějakej víc naměkko a tulivější a něžnější... A je pořád. Tak jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydrží :-D A to pořád tvrdil, jak je mu celá svatba šumák - no asi to neni tak úplně pravda ;-) A když vzpomínám na celej ten den, tak mi to přijde pořád jak z jiný reality, že to jako nemůže bejt pravda a že to na těch úžasnejch fotkách ani nemůžeme bejt my :-N
Ahoj holčiny, jsem také z 11.9., máme za sebou již svat.cestu a nyní se vracíme do normálu. Jsem šťastná,že už to máme za sebou, ale zároveň mě tak nějak vadí dívat se ve výloze na svat.šaty, protože si říkam - tak takové už si nikdy neobléknu...-zkrátka cítím štěstí i takovéto prázdno zároveň.. manžel je ale v pohodě, říká mi - ženo má, takže to raději moc neřeším, prostě hormony:)