Ahoj holky.
Trochu se sem stydím psát, ale nevím, komu jinému se svěřit.
S manželem jsme spolu skoro 10 let. Svatba byla letos v létě. Máme spolu pěkný vztah, snažíme se jeden druhého podporovat, pomáhat si. Máme všechno, co je k životu potřeba, milující rodinu (i když ne vždy je to ideální), pár dobrých přátel (i když by jich mohlo být víc), ale na jednom místě to začíná haprovat. Problém jsou peníze. Bohužel jsem v situaci, kdy mám ještě rok školy před sebou, mám jen pár tisíc stipendia a něco málo z práce na dohodu v administrativě. Manžel nevydělává dost na to, aby zaplatil celý nájem, bohužel 80% mého příjmu jde přímo tam. Najít stálé zaměstnání při studiu a s pár měsíci do 30 není úplně jednoduché. Mám VŠ za chvíli Ph.D., na středoškolské pozice mě nechtějí, na univerzitách jsem zase moc malý pán. Tak dělám, co se dá. Mrzí mě, že mě muž neuživí, že nemůžu pomyslet na mateřskou, protože bych mu celý příspěvek dala na nájem a mě by nezůstalo vůbec nic. On mi pořád říká, jak se snaží, já to vidím, a chápu. Ale začínám mít deprese. Bydlíme v malinkém bytě, na větší nemáme a hypotéku nám v bance nedají. Stojím tak nějak na hraně a nemůžu se nikam hnout. Ani práce, ani dítě, doma jsem pořád sama. Vidím to všude, kam se podívám, je mi z toho občas na nic. Nechci trápit své okolí, nechci se tvářit ublíženě, když vím, jak moc se manžel snaží. Ale někdy už nezadržím pláč...prostě dost hloupé období... :-(
Holky a kdo jinej, než gynekolog, by vám měl říkat, že je nejvyšší čas na dítě? Však ej to jeho práce. Stejně jako obvoďák bude upozornovat obézního pacienta an rizika obezity, tak dle mého přísluší gynekologovi taktně a slušně upozorňovat a na problmatiku jeho oboru.
Můj lékař se mnou o tom párkrát mluvil. Normálně, slušně, vysvětluje situaci, sděluje rizika (individuálně s ohledem na můj zdarvotní stav). Začínali jsme "ještě nemám kde bydlet", pokračovali "není s kým" a aktuálně sjme ve fázi "a mně se ještě tak nějak nechce". On to akceptuje, ale dělá svou práci.
to by mne zajímalo, co manžel dělá za práci, protože je mnoho lidí, kteří mají menší platy - kolem 15 tis. čistého a z toho se žít ve dvou docela dá, i když samozřejmě skromně. Manžel si navíc může vzít i nějakou brigádu nebo tak... nevím nedokážu to takhle posoudit, ale nechápu, co dělá za práci, když tedy ani nájem za to nezaplatí :-|
@lucka129 Také netuším, co dělá manžel zakladatelky za práci, ale mohl by být třeba právník, a pracovat jako advokátní koncipient 12 hodin denně za 12.000,- hrubého, jako notářský koncipient za 15.000,- hrubého, jako asistent soudce nebo právní/soudní čekatel za 19.000,- hrubého, nebo jako právník ve státní správě za 20.000,- hrubého. Pronájem bytu 2 kk za 10.000,- a je vymalováno...
Pokud si to dobře pamatuju, manžel byl taky PhD student. Takže měl cca 7 000 stipendium a pravděpodobně k tomu neměl žádný pořádný úvazek, grant, prostě nic.
Tak já řeknu své řešení... Po magistrovi po mně ani pes neštěkl. Byla doba vrcholu krize a práce nebyla, tak jsem si domluvila administrativní výpomoc u nás na úřadě a pak jsem chodila uklízet záchody. Můj muž tehdy měl něco podobného u sebe doma a my bydleli 150 km od sebe. Pak jsem si obposlala pár institucí, které by mě bavily - muzea a tam mi to v jednom případě vyšlo a já začala pracovat za trochu "větší" peníz, ale rozhodně to nebylo top exclusive. Nakonec došlo k tomu, co bylo asi nevyhnutelné - musela jsem se přestěhovat o 400 km dál, do severních Čech. Co jiného zbývá? Skoro trojnásobně jsem si polepšila platově, v těchto dírách jsou mimořádně levné byty (my kupujeme 4+1 100m2 za 850000 Kč) a našel tam práci v oboru i můj muž. Prostě se tomu štěstíčku musí jít trochu naproti. Domů jezdíme tak jednou za měsíc, ale narubeme tam praxi a pak se můžeme klidně po čase vrátit. Pokud budeme chtít:)