Ahoj holky.
Trochu se sem stydím psát, ale nevím, komu jinému se svěřit.
S manželem jsme spolu skoro 10 let. Svatba byla letos v létě. Máme spolu pěkný vztah, snažíme se jeden druhého podporovat, pomáhat si. Máme všechno, co je k životu potřeba, milující rodinu (i když ne vždy je to ideální), pár dobrých přátel (i když by jich mohlo být víc), ale na jednom místě to začíná haprovat. Problém jsou peníze. Bohužel jsem v situaci, kdy mám ještě rok školy před sebou, mám jen pár tisíc stipendia a něco málo z práce na dohodu v administrativě. Manžel nevydělává dost na to, aby zaplatil celý nájem, bohužel 80% mého příjmu jde přímo tam. Najít stálé zaměstnání při studiu a s pár měsíci do 30 není úplně jednoduché. Mám VŠ za chvíli Ph.D., na středoškolské pozice mě nechtějí, na univerzitách jsem zase moc malý pán. Tak dělám, co se dá. Mrzí mě, že mě muž neuživí, že nemůžu pomyslet na mateřskou, protože bych mu celý příspěvek dala na nájem a mě by nezůstalo vůbec nic. On mi pořád říká, jak se snaží, já to vidím, a chápu. Ale začínám mít deprese. Bydlíme v malinkém bytě, na větší nemáme a hypotéku nám v bance nedají. Stojím tak nějak na hraně a nemůžu se nikam hnout. Ani práce, ani dítě, doma jsem pořád sama. Vidím to všude, kam se podívám, je mi z toho občas na nic. Nechci trápit své okolí, nechci se tvářit ublíženě, když vím, jak moc se manžel snaží. Ale někdy už nezadržím pláč...prostě dost hloupé období... :-(
@mijushqa123 Myslím, že tohle záleží na konkrétní situaci do které nikdo z anonymní diskuze nevidí. Vím, že když nejsou peníze jsou všechny mezilidské vztahy napjaté a není to vůbec jednoduché, zvlášť, pokud to trvá delší dobu. Ve Vašem případě to ale určitě má nějaké řešení.
Nechci, aby to znělo ošklivě, nemyslím to vůbec zle, ale pokud se ti něco nelíbí, musíš to změnit. Jiná cesta k "lepšímu životu" nevede. Nevím, jak se pohybují nájmy v Brně, ale píšeš, že máte malinkatý byt a manžel sám nájem nezaplatí. Řešení č. 1 je podívat se po jiných bytech, poptat se třeba známých a kamarádů, jestli by o něčem nevěděli aspoň na dobu přechodnou než dostuduješ. Řešení č. 2 je, že změní práci manžel. Nevím, jak myslíš to, že manžel není schopný zaplatit celý nájem (tzn. jen nájem a ty zbytek - jídlo, provoz, normální věci okolo), nebo že není schopný zaplatit celý nájem a "svůj provoz". Pokud to je první možnost, určitě bych s manželem promluvila, jestli není načase začít hledat někde jinde a posunout se dál. Třetí možnost je kombinace všeho - ty si najdeš normální práci mimo obor, on si pokusí najít líp placenou práci jinde a poohlídnete se po jiném bydlení. Neviděla bych to tak černě, jen se musí člověk trochu zapřít a něco změnit - a to jde vždycky ;-)
Dobrý den, bohužel, dnešní doba není nakloněna mladým párům. Studium, malé platy, vysoké nájmy, těžko dosažitelné hypotéky. Já sama jsem začala pracovat už na střední škole na nástavbě, sice na částečný úvazek, ale začala. Nebyla to vůbec sranda, postupně jsem na vysoké úvazek zvyšovala a na konci, když jsem dělala státnice jsem již měla celý. Měla jsem ale zaměstnání, kde se to takto dalo zvládnout. S mužem jsme se brali loni a týden po svatbě zjistili, že čekáme mimi, v té době ještě manžel neměl práci! Nabídka mu ale přišla asi měsíc po tom, když jsme kalkulovali, jak to všechno zvládneme. Chci tím říct, neklesejte na mysli... V životě jsou jisté etapy, ale ty vždycky pominou. Jednou dole, jednou nahoře. Za chvíli budete mít dostudováno a zase se vám otevřou jiné dveře. Nezkoušel třeba manžel najít jinou práci, kde by měl lepší plat?
urcite bych si promluvila s muzem, at si zkusi najit praci, ktera bude adekvatne ohodnocena.....kdyz jsem bydlela v Praze sama v garsonce, platila 7tis a utahla to ze svyho jednoho platu komplet nevim, proc by to neslo u vas....a to jsem mela mene nez prumernou mzdu....
Letmo jsem si zadala nájmy v Brně. 10 - 12 tis. 2+1. To mi přijde pro pracujícího a napůl pracujícího člověka jako pohoda. Neříkám, že to je málo peněz, ale pokud manžel nemůže dát ani 10 tis. do nájmu, tak bych hodně trvala na změně (jeho, tvojí, společnou...).
Chapu spravne, ze si delate PhD, tedy studujute jiz x-tym rokem a pritom je Vas prijem v podstate nula nula nic? Min. nic, co by umoznilo uspory nebo dlouhodobe plany... Za teto situace obvinovat muze, ze Vas neuzivi, mi prijde pokrytecke. K cemu tituly a skoly, kdyz s tim evidentne moc nemate uplatneni? Nebo to uplatneni prijde po skonceni skoly? Je to ve Vasem oboru bezne? Ja sama jdu na materskou na par mesicu, pak se vratim na castecny uvazek. Me prijmy a uspory mi umozni fungovat po tuto dobu, penize muze jsou jenom prijemny "bonus". Chapu, ze kazdy to ma jinak, pouze jsem chtela ilustrovat, ze pokud chcete zmenu, je temer vzdy vhodne zacit u sebe.
Já se omlouvám, ale budu souhlasit s příspěvkem nad sebou. Píšete, že Vás bude 30, ale stále se "schováváte" ve škole a řešíte, že Vás manžel neuživí. Doktorský titul není ve většině případů k zaměstnání nutný, pokud neplánujete přednášet na VŠ. Mně je 24, letos jsem dokončila vysokou školu a nastoupila do zaměstnání, představa, že studuji do třiceti a hledám, kdo mě bude živit mi přijde neúnosná. Ve vašem věku už byste měla mít něco odpracováno a našetřeno, a studovat jen ze zájmu (což většinou u doktorátů bývá) můžete ve chvíli, kdy si to budete moci dovolit.
@mijushqa123 A co manžel dělá za práci? Kolik vydělává? Kolik platíte nájem? Můj manžel taky nemá zrovna super plat, tak chodí ještě na brigádu. Já jsem na mateřské se dvěma dětmi a nemáme se nejhůř, i když taky nevydělávám...
Mmch., pokud ale chceš mít mateřskou, měla bys mít odpracováno. To už je ale Tvé rozhodnutí - škola/kariéra - dítě. Taky chci studovat VŠ, jsem tam přijatá, ale zatím odkládám...
Já z vlastní blbosti také ještě studuju, teď nastupuju do posledního ročníku a v červenci 2017 bych měla (konečně) promovat, takže dělám administrativu ve firmě na DPP. S manželem žijeme v Praze, vydělává jen on a to má průměrný/podprůměrný plat a v pohodě se dá i v Praze žít.... Sám platí nájem, jídlo, elektřinu a spol, z mého jdou občasné nákupy jídla, drogerie, atd... A da se to zvladnout...
@thereeesss Já takyyy - kombinované studium :-) příští rok končím, konečně! Žijeme kousek za Prahou, školné platím (nedostávám žádné stipendium), mám full time job a jde to. Musí to jít. Nicméně studovat můžu hlavně proto, že vím, že to finančně půjde (což samozřejmě není bez mého přičinění). A jen tedy okrajově - studuju obor, který je placený opravdu minimálně, žádná kariéra v něm nikoho nečeká - spíš vyhoření, ale práci mám takovou, aby mě to hlavně uživilo, škola neškola.
Takže si jaksi neumím představit, jak velké ty platy a nájmy musí být, aby to ti dva neutáhli - při dobrém rozvžení financí samozřejmě.
Jinak souhlasím s holkama, že je trochu "divné" když je někomu 30 a nechodil ještě nikdy klasicky do práce.
bych měla takovy doplnujici dotaz: a co studujes na obor? protoze z toho prispevku mi to vychazi na nejakej strasne zbytecne obor s nulovou uplatnitelnosti - vim moc dobre o cem mluvim, sama jsem zavodila skoro 3 roky zivota, protoze jsem milovala divadlo a sla jsem studovat div. a film. vedu :-D nastesti jsem si to zavcas uvedomila a utekla jsem do prace, kdyz mi bylo 22let...ona v dnesni dobe ta VS neni zadna zaruka uplatnitelnosti na trhu prace a uz vubec ne dobrejch penez (zvlaste pak humanitni obory ze)...
taky se mi nelibi spojeni "manzel me neuzivi"...kazdej by se mel starat, aby hlavne uzivil sam sebe....ja si napriklad hypoteku brala s tim, ze jsem mela hypoteticky vypocitany, ze takovou sumu budu schopna platit temer kdykoliv i v hur placene praci (jasny, muze se stat cokoliv jineho, ale to by clovek nemohl mit nikdy nic)....takze bych zacala nejprve u sebe...treba i tim, ze bych do CV nutne hned nepsala titul :-D a mela "sanci" na praci, kde berou hlavne stredoskolaky :-)
Uprimne nechapu, co mate za byt a praci, ze to neutáhnete. Ja pracuji a dalkove studuji, pritel studuje + brigady. Plus pritele jeste podporuji rodice, ale jen minimalne. Bydlime v centru Olomouce a zvladame to celkem v klidu. Holt ted jsme fakt v malem byte, neda se no. Ted hledam lepsi praci za vic penez a bude to jeste lepsi. Takze časem do vetsiho☺ takze bud si najdete lepsi praci nebo mensi byt a celkove zkrouhnout vydaje. Ja osobne bych na doktorantske studium nesla, je k nicemu pokud nechces pusobit v akademicke sfere. Ja to vidim na pritelove tete. Vystudovala az po doktorat, vse s cervenym diplomen a v konecne fazi ji je vse na prd. Ted pracuje na univerzite, ale az ji skonči grant, nevi co bude delat.
Bohužel to cítím stejně jako holky výše, pokud vám doma chybí peníze, nemá možná smysl honit další titul. Spoléhat se jen na manželův příjem v otázce plánování rodiny je velmi krátkozraké, vždy se můžete rozejít, může se mu něco stát. Osobně úplně padám z věty "protože bych mu celý příspěvek dala na nájem a mě by nezůstalo vůbec nic" - jako by nájem byl jeho, zatímco rodičák tvůj.
Nevíme nikdo, co děláte za práci, za obory. Domnívám se, je-li to fyzicky možné, že byste si měli oba najít jinou práci, oba na plný úvazek, získat určitou finanční rezervu. Pravděpodobně nejste příjmová skupina na vlastní byt, což ale není žádná tragédie.
@mijushqa123 Tobě se asi nechce pracovat, ne? Poslední dobou se s lidmi, kteří si myslí, že pečení holubi létají sami do pusy, roztrhl pytel. Ph.D. studium přeci není tak náročné, aby se při něm nedalo pracovat na full time. Já jsem si říkala, že bych si Ph.D. udělala na mateřské, abych úplně nezblbla z dětí. Jen jako zpestření. Uvědom si, že pokud nějakou ženskou živí muž a ona nepracuje, tak to má jisté nevýhody, které ty asi nevidíš (musí držet hubu a krok, může jí kdykoli kopnout do zadku atd.). Takže začni u sebe, máš nejvyšší čas (respektive už dávno po, už takhle na tebe budou asi divně koukat, že jsi nikdy nepracovala). Přestaň prokrastinovat a hurá do toho.
Já bych ten doktorát vůbec neodsuzovala (sama se taky o jeden snažím a vím proč), jasně, spokojeně se dá žít a pracovat i se základkou, ale v určitých oborech se bez doktorátu nikam výš neposunete. Chyba bude asi v tom, že doktorát nedoprovází praxe v oboru, ale to odhaduji jen z toho, že miju pracuje v administrativě. To vážně neexistuje žádná placená práce v oboru? Pak bych možná fakt zvážila to, co říkají holky- má doktorát v takových podmínkách vůbec smysl? Pokud si myslíš, že jo, tak potřebuješ co nejdřív získat nějakou slušnou praxi, klidně i neplacenou a pak postupně nějakou dobrou pozici v oboru. Titul už dávno nestačí. Platy vědeckých pracovníků jsou nízké, ale v našem oboru se to dohání další prací ve více placených oblastech. Všeobecně mi ale přijde jako dobrá rada začít u sebe. Nikdy není pozdě ☺
@ceriii Myslím, že tu nikdo doktorát nezatracoval v obecné rovině, ale v kontextu toho, že práce na doktorátu je pro zakladatelku překážkou získání příjmu, který by ji netrápil...
A jak se k tomu staví manžel? Jestli ti nasliboval, že si můžeš studovat a on vás uživí, tak trochu chápu zklamání. Ale...osobně bych na nic takovýho nespoléhala.
Také souhlasím s tím, že za tu situaci si můžeš sama. A když ses rozhodovala jít na doktorské, tak mě jen napadá - co jsi čekala?
Na některých oborech si i při doktorském můžeš přijít na průměrný a víc příjem, ale to asi nebude tenhle případ? Máš možnost dodělat to dálkově? Vyprdla bych se na pár tisíc za stipko a zkusila bych najít práci na plný úvazek - pokud musíš na té škole být, tak ty možnosti jiné práce jsou dost omezené. Navíc nějaká praxe není na škodu. Jak píšeš, "Najít stálé zaměstnání při studiu a s pár měsíci do 30 není úplně jednoduché.", ale pokud chceš někdy pracovat, tak situace, kdy ti bude 35 s malými dětmi a bez praxe nezní o moc líp...
No a nebo podnikat :)
Musim souhlasit s vetsinou holek. To, ze te mrzi, ze vas manzel neuzivi je prehazovani vasi spolecne zodpovednosti jen na nej. Pritom ty mas uz vek na to pracovat, mas VS a mas "jen" brigady. Uprimne neznam moc lidi, co by v tomto veku chodilo do skly naplno, vetsinou jde o kombinovane ci dalkove studium v kombinaci s plnym uvazkem. Nevim, zda je to ve tvem oboru mozne, ale presla bych na tvem miste na tuto formu studia a nasla si normalni praci at uz v oboru nebo v nem.
Dal zalezi, jake mas uplatneni ve stavajicim oboru co studujes. Pokud by uplatneni bylo, predpokladam, ze bys uz ted pracovala treba jen castecne v oboru a sbirala praxi na budouci uplatneni. Pokud ve svem oboru nemas sanci na uplatneni, bylo by asi vhodne skolu presunout na druhou kolej jako konicek a zacit pracovat.
Netusim, jake mate vydaje, jake prijmy, ale moc si nedovedu predstavit, ze dva lide, byt s nizsimi prijmy, neutahnou minibyt. Porozhlednete se po levnejsim bydleni. Kdyz nejsou prijmy, je treba snizit vydaje.
Je potreba zacit u sebe, ale to, ze muz nevydela, vidim take jako problem. Myslim, ze by mely byt vydaje jen takove, jaky je plat jednoho z nich, spise tedy muze, ale nerikam, ze je to pravidlem. Nemyslim kvuli tomu, ze by se mela zakladatelka nechat zivit, ale pokud by sla na materskou, tak aby kazdy mesic neklesali do minusu. To vnimam jako problem. Ale zase si myslim, ze pro normalniho chlapa by nemel byt problem se behem let alespon trochu vypracovat a najit dobre placenou praci. Pokud by setrvaval v nevyhovujici praci a penize nebyly, je to spatne.
Bezte pinglovat do baru na par veceru. Za vecer v baru si vydelate i 1.000kc. Pokud nejsou penize musi jit ego stranou. A pokud Vas manzel bere plat, ktery nepokryje ani najem (tzn.predpokladam, ze bere do 12.000kc), tak by si mel opravdu najit praci jinou a to i v jinem oboru. Jinak mam pratele, kteri delaji doktoranduru - pravda v bio medicine a v IT oborech a vsichni k tomu pracuji za normalni mzdy. Tzn. 20.000 cisteho
a vys.
@evush kopnout te muze chlap do zadku i kdyz pracujes a pokud je chlap normalni nemusis drzet hubu a krok, ale normalne fungovat z rodinnych prostredku.
No, děkuji za názory.
Trochu mě mrzí, že jste ze mě udělaly línou studiachtivou káču.
Já bych na pdh studiu nebyla, kdyby to nebyl můj zdroj příjmů. Práci v oboru jsem hledala delší dobu a po letech strávených jako pomocná síla v zájmových kroužcích pro děti jsem se rozhodla alespon si v oboru doplnit kvalifikaci, protože tak získávám praxi, když už nic jiného a stipendium, které pokrývá mé životní náklady.
Manžel s tím souhlasil a pořád mě ve studiu podporuje dál...
A že se mi nechce pracovat? Ego šlo stranou už dávno. V týdnu se věnuji studiu a chodím doučovat maturanty z chemie a biologie. O víkendech uklízím kanceláře. Že se mi nechce pracovat, je naprostá hloupost. Aktivně práci v borou hledám ať už sš vš nebo doktorské pozice. Bohužel ale většinou personalistka zahlásí, že se o pozici běžně uchází dalších 50 uchazečů.
Zvlášť jsem trochu šokovaná názorem @evush. Prosím, studovat doktorát na mateřské s dítětem za zády, s manželem, který je 3 dny v týdnu mimo město, bez rodiny v dosahu, která by vám pomohla s hlídáním, s prací, která pokládá za nutnost pracovat ve dne/v noci v laboratoři, to u nás žádná doktorandka nezvládla. Je vidět, že máte trochu omezenou představu.
Ano, jsou obory, kde se dá pracovat i studovat zároveň, ale ne každé pracoviště vám to nabídne. A jsou obory, kde se to dá zvádnout i na mateřské, ano přiznávám. V mém případě ale, bohužel, ne.
Ať je to jak je to (víc se dá dělat vždycky, to platí asi pro tebe i manžela), tak jedna věc je i do budoucna žádoucí a sice, aby si muž našel pořádnou, dobrou práci, při které jednou uživí maminku na mateřské a dítě tak, aniž by se mu rosily brýle při koupi každé přesnídávky a aniž by se u toho sesypal. Bez toho bych do dítěte ani nešla, nemůžete spoléhat na dávky. Nevím co tvůj muž dělá, ale vždycky se dá posunout a přece není možné, aby to nedal. Je mladý, nestuduje, může se snažit, všichni máme přece šance stejné...může chodit na kurzy, může mít dočasně dvě práce, než si najde jednu pořádnou..jo, bude to sakra těžké, ale aspoň vám něco naškudlí..možností je spousta, ale je potřeba na sobě makat a nevymlouvat se, nehledat proč to nejde, ale jak by to mohlo jít. VŽDY to nějak jde. Jen se musí chtít..jste mladí, kdy jako chcete dřít? Teď je na to ideální čas, než budou děti. Taky jsem začala pracovat při škole, pochopitelně to nebyla žádná šílená lékařská fakulta, ale při pohodové práci jsem se učila kolikrát i v ní a dalo se to v pohodě, myslím, že by se u toho zvládla i daleko těžší škola. Měla jsem nástup 25tis, seděla jsem na recepci..měla jsem štěstí, nemusíš najít takový ideál, ale minimálně aktivně hledat můžeš, něco se třeba objeví. Nebo jak už psaly holky, večer na bar. Držím palce
@mijushqa123 jak to čtu, tak mi přijde, že se tedy snažíš, ale blbým směrem..proč chodíš o víkendu uklízet? nebylo by lepší dělat ty dva dny nějakou pořádnou, dobře placenou práci?? Akce, bary, restaurace, kavárny, welness, recepce...člověk si může přijít na hezké peníze za relativně krátkou dobu a nemusí to být tak úmorné...ledaže bys za to uklízení měla fakt hodně peněz no, to bych pak chápala..a nevím kolik bereš za doučko, ale já platila a hodinu matiky cca 600, takže buď si říkáš málo, nebo to není tak kvalitní, nebo co já vím...ale tím se dá taky přijít na hodně peněz..to mi přijde jako by tvůj chlap fakt vydělával kulové, když to furt ještě nestačí
A mas pravdu je rovnopravnost, ale ja jsem na materske a neumim si predstavit, ze by nas muj partner neuzivil, protoze rozumny standard se fakt neda udrzet ze 7.000,- Rp.. Asi si nechces podelit s tim co dela,ale pusobite na me jako par, kteryje sice inteligentni, ale nevite jak a kde se daji dobre vydelat penize. A opravdu je zadouci, aby alespon jeden z Vas byl schopny zajistit rodinu. ( na materske muze byt i muz)
@mijushqa123 ať počítám, jak počítám, někde prostě musí být chyba. Vůbec z tebe nechci dělat línou studiachtivou káču, není důvod, ale když chodí manžel do práce, ty po brigádách + stipendium, přece nějaký společný, alespoň minimální, příjem musíte mít?! Psala jsi, že bydlíte v pidi bytě, tak kolik za něj proboha platíte, že máte problém s jeho úhradou? Tvé studium ti určitě brát nebudu, byla by hloupost to zahodit, když už jsi tak blízko k dokončení. Netuším ani, co má tvůj muž za práci, že má tak nízký plat, že z něj nezaplatí ani nájem. Píšeš, že je 3 dny v týdnu pryč - kde je ubytovaný, kdo mu to hradí? Kolik projezdí a opět kdo mu to hradí? Viděla jsi někdy jeho výplatní pásek, nebo ti jen říká, kolik má. Máte společný účet, u kterého vidíš pohyby peněz? Tímto nechci říct, že bys jej měla z čehokoliv podezírat, ale prostě mi to hlava nebere. Bohužel znám případy, kteří makali ve dne v noci a finanční výsledek nula, nikdo nechápal, jak je to možné. Pak se po čase zjistilo, že to sežraly automaty, v jednom případě dokonce alimenty na utajené dítě. Ani tímhle nechci říct, že je to váš případ, to chraň bůh, ale i kdyby jste oba domů nosili minimální mzdy, tak se to dá přece zvládnout. Jiné rodiny takto žijí i se dvěma dětmi nebo bydlí sami s průměrným platem v bytě bez pomoci "spolubydlícího". Máte prostě nějak špatně rozložené výdaje. Když pominu poohlédnutí po nové práci, tak minimálně doporučuju dát si tu práci a sepsat veškeré příjmy a hlavně měsíční výdaje do poslední žvýkačky a podívat se, co jde seškrtat. Jednotlivé položky si můžeš porovnat na netu - bydlení, telefony atd. a nahradit je levnějšími, výhodnějšími. Utrácíte prostě za něco špatně
@mijushqa123 Nikdo tu z tebe línou studiachtivou káču nedělá :-) jen si asi někteří nedáží vysvětlit některé základní počty. Myslím, že to nemusíš od nikoho brát zle, protože ono nám všem to tady může být celkem jedno - platí totiž jaké si to uděláš, takové to máš. Nám je všem jedno jak žijete/plánujete žít. Řešit byste to měli jen vy s manželem, vy žijete svůj život. Nicméně, když se ti něco nelíbí, musíš to změnit jen ty sama, nikdo jiný.
Možná by bylo zajímavé zde uvést, jaké příjmy tedy máte. Neumím si představit, že by tvůj manžel opravdu pracoval za třeba 12, 15 tis. To snad nedělá, ne? Pokud ano, tak je nejvyšší čas na změnu práce u vás obou. Ono i se studiem jde pracovat, ale když si budeš říkat, že to nejde, tak to asi nikdy nepůjde. Bez urážky, já si neumím představit, že bych ve 30 lítala po brigádách jako nějaká puberťačka a byla závislá na tom, kdo si mě zavolá na úklid kanceláří. Pokud budete oba jen nadávat na peníze, ale ani jeden nic nezměníte, pravděpodobně budete nadávat celý život. Nic jiného ti tu nikdo neporadí.
A mimochodem - nerozumím tomu, jak někdo může studovat 11 let VŠ? 5 let magistr, 4 Ph.D. a pořád mi to tam o 2 roky nevychází. Takže ty dva roky bylo co? To jen proto, abychom si tedy ujasnily tu omezenou představu...
Jednoduše - nám je do toho šumák co s manželem děláte/neděláte, plánujete/neplánujete. Je to jen na vás dvou a na tom, jak se k tomu postavíte...