Holky prosím Vás, můžete mi pomoct?
Dcera bude mít biřmování, ale já to v životě neviděla .... :-( , co má mít na sobě - jasně, že něco slušného :-) Dává se nějaký dárek, připomínka, co jste dostaly Vy? Její biřmovací kmotr mi řekl, že už má koupenou svíčku ... Asi pak bývá nějaká ta "oslava" , jako po 1.sv.přijímání nebo křtu, že?
Děkuju moc za odpovědi !!!
ahoj, my jsme s pritelem taky oba verici, i kdyz ne tak intenzivni. ale svatbu rozhodne jednou planujeme v kostele, ani si nedokazu predstavit, ze bych se vdavala nekde jinde. proste je pro me dulezite. uz jenom proto, ze je mi desne lito, kdyz ma nekdo svatbu na zamku a to jen max pul hodiny, a pak uz je zenou ven, protoze se na jejich misto tlaci jina svatba. a deti urcite vedeny ve vire budou, jen je nebudeme nutit, tak jako nas nenuti rodice...
Ciri, přesně tak, tolerance, tolerance a zase tolerance. Ale to by si ti dva měli (dle mého názoru) vyřešit už před svatbou, aby nedocházelo k takovým situacím, co popisuješ (že by je otec nepouštěl do nábožeství - fuj, úplně jsem se tu rozčílila :-D), či by se o víře vyjadřoval pohrdlivě...
Aurinko, fajn přístup ;-)
Tak to určitě před svatbou, možná ještě dřív - jak se tu bavily holky, že by to jeden měl zohlednit už při výběru partnera ....
Jenže když se člověk zamiluje, tak nekouká vlevo vpravo, že :-D
To snad by ti dva spolu asi nebyli, kdyby navzájem nerespektovali svou víru, ne =-)
K tomu "nucení" dětí : No ony děti asi nebudou proti, když budou mít věřící rodiče, když tak, až v těch bejčích letech, ale já věřím tomu, že když už mají ty základy, tak si cestičku k Bohu najdou :-)
Já mám třeba zkušenost z obou případů. Můj první kluk věřící nebyl a já začínala, takže jsem byla nadšená. Vlastně jsem se v průběhu naší známosti připravovala na křest a on byl při něm. Byl dost rozumný na to, aby se mnou o tom moc nemluvil, ale vím, že prostě nechápal, co na tom mám, měla jsem prostě jednu stránku, do které on neviděl, která mu byla záhadou a která mě dost ovlivňovala. Myslím, že se nikdy o tom nevyjádřil hanlivě, to ne, ale prostě ten rozdíl byl a nedělal by časem dobrotu. Takže když jsem potkala svého budoucího muže, hned jsem mu řekla, že jsem věřící, že jsem se v 18 dala pokřtít sama. A čekala jsem co on na to. Řekl, že to je super, že on se nechal pokřtít v 17 a hned mě pozval na večerní mši a zatáhl mě do společenství mladých, kam jsme pak chodili 2 roky. Tenhle vztah byl od počátku úplně jiné kafe než ten předchozí. A vydržel dodnes a byl zpečetěn církevním sňatkem.
Ciri: Taky si nedělám iluze, že by byla křesťanská výchova dětí nějak snadá, zclášť v tomhle světě a zvlášť, když já sama ani manžel jsme to sami nazažili. Ale věřím Bohu že nás povede a známým, že nás podpoří a nebudeme v tom sami. Počítám s tím, že hlavně v pubertě to bude těžké, ale já jsem k víře v tm období přišla, tak věřím, že teenagerovi má víra i církev co nabídnout.