Holky prosím Vás, můžete mi pomoct?
Dcera bude mít biřmování, ale já to v životě neviděla .... :-( , co má mít na sobě - jasně, že něco slušného :-) Dává se nějaký dárek, připomínka, co jste dostaly Vy? Její biřmovací kmotr mi řekl, že už má koupenou svíčku ... Asi pak bývá nějaká ta "oslava" , jako po 1.sv.přijímání nebo křtu, že?
Děkuju moc za odpovědi !!!
cabalkova: Vždyť já vím, taky jsem jen křtěná a měla jsem církevní svatbu, o tom nic. Akorát mě zas překvapuje, jakto, že jdeš k biřmování jindy než na toho sv. ducha. Nemyslíš přijímání? To bych chápala. Taky jsem před svatbou byla u zpovědi, i když obřad jsme měli beze mše. Taky jsem při udílení svátosti manželství chtěla být čistá. Akorát nevím, na co přesně se chceš připravovat.
anaxamon: Ale my jsme se do toho zapletli prot, že jsme se špatně pochopily a navíc svátosti spolu dost souvisí, nelze všechno oddělovat. Měly bychom založit samostatná témata: Křest, zpověď, biřmování, svátost nemocných? Asi ne. Bylo by to roztříštěné. Ale budeme se snažit.
Cabalkova, přesně tak, na 1. sv. přijímání by Tě měl kněz či jáhen nebo katecheta připravit - i když se dá říct, že bys měla být teoreticky připravena tím, že jsi absolvovala přípravu na biřmování (jak jsem už psala, i u nás přistoupí někteří při biřmování zároveň k 1. sv. přijímání a nemyslím si, že by je farář připravoval nějak navíc).
Radli, jak píšeš, že ke svatbě stačí křest - ano, stačí, ale lepší je se i vyzpovídat a jít při svatbě ke sv. přijímání (na mě přijímání na svatbě zapůsobilo velice hluboce, když si na to ještě dnes vzpomenu, naskakuje mi husí kůže) - tedy pokud máte svatbu se mší a ne jen obřad. Četla jsem pěkné (i když kulhající) přirovnání o svátosti smíření před svatbou: když chceš sletovat dva kusy drátu, očistíš je, aby se dobře spojily a držely. A stejně je to se svátostí smíření, taky je lepší, když se manželé před přijetím svátosti manželství očistí :-)
Cabalkova, pokud chceš jít na sezení s knězem připravená, počti si, jak Ti radí Andelka, v katechismu o svátosti smíření (doporučuji pořádný katechismus, ne nějaký výtah).
Anax, a co téma přejmenovat na "Biřmování a ostatní svátosti", ono v tomto případě orpavdu vše souvisí se vším ;-)
herm... u nas je to tak, ze pritel neni verici, takze budeme mit svatbu bez mse, ale pujdu na msi vecer pred a pujdu i k prijimani... na radu pana farare nebude pri svatebnim obradu prijimani, protoze pritel by tam sedel a koukal a nejspis by mu to nebylo prijemne... jsem rada, ze respektuje, ze je pro me dulezite uzavrit cirkevni snatek... ale zase toho na nej nechci nakladat vic, nez si myslim, ze snese.
Cabalkova - tak to si vynimka, musis sa poradit s knazom a biskupom a samozrejme prest vsetkym, co ti chyba. Ale inak ak nieco nevies ako nato, tak mi posli IP :-D
cabalkova: Aha, máš to trochu složitější. Jestli katolická církev bere křest u jiné církve nevím, ale snad ano. I když jsem jinde četla, že byly problémy, ale nevím z jaké strany a jestli šlo jen o křest nebo o uznání svatby.
herminka: Taky jsem to četla. Celkem trefné.
Dekuju, mam doma velky katechismus (ten modry), tak si nactu a poctu... :-) Doufam, ze se mi podari obe svatosti (birmovani i manzelskou) prozit do hloubky a ze srdce, jak se ma... je to pro me moc dulezite... dekuju za diskusi...
andel... katolicka cirkev uznava krest nekterych cirkvi vcetne anglikanske... ja jsem pak tady absolvoval normälni katechumenat, i kdyz jsem uz byla pokrtena,proste proto, aby bylo vsechno, jak ma byt...
Cabalkova, aha, tak to ano, většinou se u "smíšených" svateb dělá jen obřad, je to lepší. My jsme s manželem praktikující oba, takže nebylo co řešit a byla mše. Taky jsem za Tebe ráda, žë Tvůj budoucí manžel respektuje, že chceš mít církevní svatbu. Ale předpokládám, že muže, který by třeba Tvou víru shazoval, by sis nevzala. Myslím si, že pokud je nevěřící partner aspoň trochu tolerantní, na církevní svtbu přistoupí - jemu to nic neudělá, zatímco pokud byste měli sňatek pouze civilní, Ty bys žila trvale ve hříchu a nemohla chodit ke svátostem.
Cabalkova - tak v pohode, super....uz ti staci iba dobra priprava (myslim duchovna) aby si vsetky sviatosti prezila tak, ako sa patri ;-) Drzim palce, aby to vsetko perfektne vyslo a odniesla si krasne emocionalne zazitky. Posli IP ak ti nieco nie je jasne s tou spovedou ok ? ;-)
My jsme taky věřící oba, ale naše rodiny vesměs ne, takže jsme zvolili obřad beze mše. A i tak to bylo krásné a všem svatebčanům (i nám samozřejmě) se to líbilo. Je fajn, že máš tolerantního snoubence a vycházíte si vstříc. :-)
hermi... presne tak... muz je nastesti laskavy a miluje me takovou, jaka jsem, a k tomu patri i vira... Trcohu zatim vedeme spory o to, zda mi dovoli posilat deti na nabozenstvi (a to jerste zadne nemame), ale myslim, ze jsem mu vysvetlila, ze samozrejme bude jejich volba, zda pak budou praktikovat, ci ne... ale jinak jsem moc vdecna Panu, ze jsme se potkali, on je moje velike zivotni pozehnani. :-)
Manžel je věřící, ale ... no ke zpovědi jde jednou za rok a do kostela nechodí. Ani nevím, co je biřmování a svatba v kostele? Asi opravdu ne! :-) Nejhorší je, když víra rozděluje... :-(
A pak proč církev radí svým mladým věřícím, aby si hledali pokud možno věřící partnery. Zní to strašně dogmaticky, ale je v tom kus pravdy.
granta: Popis co je biřmování je výše, psala o tom Radlinka. Jestli manžel chodí ke zpovědi jednou za rok, je to v pořádku, jednu za rok, o Velikonocích je minimum, ale stačí to. Do kostela spousta věřících nechodí, mají pocit, že to není potřeba, že si vystačí sami, případně to nemají "naučené". Je to jejich smůla. vím o čem mluvím. Taky jsem měla období, kdy jsem do kostela chodila sporadicky, ale ne z důvodu, že bych si myslela, že je to k ničemu, bylo v tom hodně jiných důvodů. Hlavní je, že jsem si dala závazek, že chodit budu a zatím to plním a jsem ráda a uspokojuje mě to a pomáhá mi to.
Když já jsem strašný neznaboh... raději se kostelu obloukem vyhnu :-( Do kostela chodím jen kvůli architektuře a výzdobě... jinak opravdu ne. Naštěstí to manžel chápe, je skvělý :-) Na půlnoční jsem byla jednou a málem jsem se tam pohádala s farářem a budila pohoršení některých přítomných... no fakt neznaboh! ]-(
No jo no, každý jsme nějaký. Asi máš důvod to tak vnímat. Já mám třeba kamarádku, se kterou si dost rozumím, ale s kostely a podobnými věcmi to má stejně jako ty. Proto ještě není divná. Tolerujeme se navzájem a funguje to.
Spíš by mě zajímalo, proč takové pocity máš? A v čem jsi budila pohoršení? Já na půlnoční chodím, pokud můžu, a vnímám to jako krásnou dobu, plnou radosti a lásky. Přese taky slavíš Vánoce, ne? A taky ti jako malé nosil Ježíšek dárky. I velikonoce se stále slaví, i když je katolíků v zemi asi 27% Ale je fakt, že teď moje velikonoce trvají déle a jsou mnohem více duchovní, než byly kdysi.
Já se v kostelích cítím dobře, jako doma, často do nějakého zajdu, když jdu kolem a posedím, popřemýšlím, je tam klid. A stejně jsem to měla i předtím než se v mém životě udála ta velká změna.
Jé, Andelko, to je fajn, že sis dala závazek chodit do kostela a plníš ho ;-)
Neslyšela jsem, že církev radí mladým věřícím hledat si věřící partnery, ale nedivím se tomu, je to daleko jednodušší a navíc je víra další věcí, která ty dva spojuje (a to dost silně).
Herminka: Jo, je to tak. Radí, nebo spíš doporučuje a ví proč. Zkušenosti z praxe to dosvědčují že je to lepší. I když znám bezproblémové vztahy, kde nejsou oba věřící nebo patří do jiné církve. Ale proč to riskovat. Bývá to rozváděno hlavně v publikacích pro mladé, pro snoubence a tak. Setkala jsem se s tím mnohokrát. A i moje vlastní zkušenost tomu odpovídá.
Jo, měla jsem takové období, kdy jsem hodně mše vynechávala ze subjektivních důvodů. Ale věděla jsem, že nedělám dobře, takže jsem se prostě rozhodla, že chodit budu, protože mi to chybí, nebudu se nechávat ovlivňovat. Už je to myslím 2 měsíce a na mši jsem nebyla jen jednou, ale ne z vlastní viny. A jsem ráda, cítím, že je to správné a pomáhá mi to a kladně to ovlivňuje můj duchovní život.
Andelko, je fakt, že publikace pro snoubence nejsou zrovna můj šálek čaje, ale mám stejnou zkušenost - vztah s věřícím a nevěřícím přítelem je dosti rozdílný. Ve smíšených manželstvích hodně záleží na těch dvou - zejména na jejich toleranci.
Vzpomínám si, žes psala, že na mše moc nechodíš a jsem ráda, že se to změnilo a cítíš to pozitivně ;-)
No měla jsem nějaký útlum nebo co. :-N
Já jsem o těchto tématech hodně četla před svatbou a dost mi to dalo. Třeba sílu seknout s antikoncepcí a naučit se STM. Člověk nikdy dopředu nemůže odhadnout, jakými cestami ho Bůh povede. A že jsou někdy dost nepochopitelné a krkolomné. ;-)
Jo jo, manželství stojí a padá na lidech a jejich povahách, postojích, komunikaci a toleranci. Ale proč to pokoušet a snažit se dát dokupy něco tak rozdílného? Každopádně upřímně obdivuju smíšené páry a přeju jim jen to nej. :-)
Smíšený manželství, to musí být obrovitánská tolerance na obou stranách a ve výchově dětí holt musí jeden ustoupit ... Asi bych nerozdejchala, kdyby děti nemohli chodit do nábožka, protože jim to táta zakázal =-)
Můj miláček BYL pohánek, a je tak úžasný, že naprosto neprotestoval, když jsem děti vodila do nábožka, pak se velmi intenzivně s náma připravoval na jejich 1.sv.přijímání a taky příprava na dceřino biřko byla moc krásná doba x-)
Teď je to ale úplně dokonalé , splnil se mi můj největší sen - můj milovaný manžel se pomalu ale jistě stává katolíkem :-)
Takže ve výsledku si myslím, že je možné, aby spolu žili dva lidé odlišné víry, ale jestli jsou oba praktikující věřící, tak se budou asi docela trápit :-(
Pro mě je třeba návštěva kostela dost veliká událost a kdyby tam se mnou manžel nechtěl, bylo by mi to hrozitánsky líto a děsně moc bych ho chtěla přetáhnout do naší církve :-D
A kdyby on ještě měl chodit beze mě na nějaká setkání jeho spoluvěrců ... :-|
Spíš si myslím, že smíšený manž. je možné jen tehdy, když je věřící jen jeden, popř. jsou oba věřící, ale nepraktikují - nechodí na bohoslužby a tak.