Chtěla bych obnovit tuto hezkou diskuzi. :) Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka? Pro mě je to překvapivě chvíle těsně před obřadem, kdy jsme zůstali s tátou jen my dva na hotelovém pokoji, všichni odešli, bylo ticho, jen otec a jeho dcera-nevěsta. Velmi silná a dojemná chvíle. Nejsou z toho žádné záběry, protože všichni už byli v kostele, a o to silnější vzpomínka to je. Pak je samozřejmě stejně silný moment ten, kdy mě manžel viděl poprvé jít uličkou, ale to je trošku něco jiného. Ale ten okamžik s mým tátou, ten moment absolutního ticha a klidu, to je asi nejsilnější chvíle na celé svatbě. Měla jsem pocit, že se na pár minut zastavil čas, bylo to krásné. :-)
@simone5@mrs_to_be muzu se zeptat, naaranzovaly jste si s manzelem nejakou chvilku, kdy jste se na chvilicku ztratily a byli sami jen ve dvou? Takova chvilka spolu v rozjimani? Pred obradem, nebo po?
Pro mě to byla asi chvíle, kdy si pro mě manžel přišel do pokoje, kde jsem se chystala. Sice jsem ho oblečeného viděla ještě před tím, než jsem se oblekla a namalovala, ale i tak jsem se v danou chvíli nezmohla na jediné slovo :-)
V závěsu za tím je, když jsme odcházeli už z kostela ven, tak já jsem to neustála a i když jsem se usmívala od ucha k uchu, tak mi tekly slzy a pak ještě chvíle, kdy jsme šli k oltáři, já úplně vzadu s mým bratrem, a když se všichni rozestoupili do špalíru, tak mi špitl, abych si užila svou chvilku slávy :-)
Teď, když si na to vzpomenu, tak zase hledám kapesník :-D (a to to ještě nejsou ani celé dva týdny :-N )
Ja byla cely den v poho, krome dvou chvil a t mi i nejvic utkvely - kdyz manzel vysel s mamcou na ansi pisnicku a jeho svedek me chytnul za pazi, rekl mi, ze jsem krasna a dal mi pusu a ten druhy, kdyz jsem na svuj kousek nasi pisnicky vysla ja a manzel se v tu chvili otocil, zda opravdu jdu - naskocila mi husi kuze :-)
@cokoladovakocka My ne, ale necítila jsem, ze to potrebuju... Meli jsme kolem sebe vsechny, ktere milujeme a to se nestava (a asi uz nestane), takze jsme si uzivali jejich pritomnosti ... Na rozjímání ve dvou jsme měli svatebni cestu hned po svatbe - to byl skvely napad ☺️
@cokoladovakocka Jojo, před přípravami jsme měli snídani jen my dva spolu a bylo to fajn. A jinak jsme byli spolu celou dobu, já jsem třeba osobně nezažila takové ty chvíle, kdy bych si připadala, že pořád někde lítáme, ale my jsme měli koordinátorku, která se o všechno postarala, takže to je možná i ten důvod. Nicméně jen spolu dva jsme byli ráno na společné snídani a velmi doporučuji. Pak už se pořád okolo vás někdo motá. :-)
Jo a mám vlastně ještě jednu silnou vzpomínku: když jsme vycházeli z kostela, tak nám zrovna hrála naše oblíbená píseň, vlastně árie, celým kostelem to úplně dunělo a najednou vyjdeme z kostela a tam naše rodina a přátelé postaveni ve špalíru na nás začali házet konfety a vykřikovat u toho hurá! :-D Ta kombinace té operní árie, konfet a radostných výkřiků byla úžasná. Zařídila to máma s naší svatební koordinátorkou a byla to teda bomba, vůbec jsme to nečekali. :-) Tak to byla taková chvíle absolutního štěstí a máme z toho i super fotky.
pro mě je nejkrásnější, nebo spíš nejsilnější vzpomínka asi moment, kdy jsem přicházela za snoubencem, on stál na pláží, čelem k oceánu, v úžasném outfitu a já stála "na startu" - na začátku pláže, koukala na něj a užívala si ten okamžik 8-) Než jsem za ním vykročila, ta chvíle mě naplnila dokonalostí, tak jsem si to vždycky přála - překrásná pláž, blankytné moře a azůro na obloze, v té chvíli jsem si uvědomila, že se opravdu vdávám. Že mě čeká moje svatba snů a že si toho báječného chlapa, co tam stál a čekal na mně, opravdu po těch letech beru :-D ;-)
pro mě byl asi nejhezčí okamžik kolem desáté večer, kdy jsme měli věškerý program a téměř celý den za sebou a dostali jsme oba hlad, tak jsme si nandali jídlo z rautu, zasedli spolu ke stolu na terase, chytli se za ruce a řekli si jak se moc milujeme a jak si ten den naplno užíváme a nechceme aby nikdy skončil...byl to nádherný okamžik a slovo" Miluji Tě" mělo v tu chvíli úplně jinou hodnotu...nikdy na tu chvíli nezapomenu :-)
Svatební noc, která svatební nocí v pravém smyslu vůbec nebyla, jelikož jsem byla zdravotně indisponována. Po skončení veselky ve 23:00 (kdy jsme si s manželem, oba velcí introverti, svorně oddechli, že už to máme za sebou:) ) jsme vydrželi vykecávat až do čtyř do rána.
když jsem viděla, jak jsou všichni kolem spokojení, uvolnění, baví se. Báječné.
Moc mě potěšil ženich - mluví často a já se často bojím, co z něj vypadne za trapnost tentokrát. Když se před půlnocí chopil mikrofonu, polilo mě. A - byl stručný a vtipný! úplně jsem se dojala, jakého mám skvělého muže.
A další hezká chvilka: neděle po, ležíme u rybníka s chlapama naší rodiny, po šíleném dusnu je tu příjemně, stín, voda, napětí definitivně odplouvá...a táta (věčný kritik) říká je tak do větru: "To byla bezvadná svatba."
x-)