Je to těžké vybrat jednu nejhezčí vzpomínku - celá svatba bylo moc fajn. V šatičkách a v závoji jsem se cítila jako princezna, pochvaly a lichotky se taky poslouchaly moc příjemně. Moc důležité pro mě bylo, že obě rodiny a hosté se cítili uvolněně a na svatbě se jim líbilo - ten pocit mi dělá moc dobře.
helabella: Výborně. Konečně sehnal práci a už měsíc pracuje v Annonci. :o) Má služební mobil, plat na začátek nic moc, ale zlepší se to a sem tam přijede autem domů. Je to prima. Snad se všechno změní k lepšímu. :o)
Nejsilnější zážitek ze svatby je moje jízda autem ke kadeřnici a kosmetičce.Bydlíme na vesnici,do města to máme 20km a já jsem vyrážela docela brzo ráno...Asi 5km od domova mi to všechno došlo,že se opravdu budu vdávat,že už je to tady a celou cestu jsem se smála a brečela zároveň (jela jsem sama),připadala jsem si jako blázen. 8-)
Pak samozřejmě ten okamžik,kdy mě ženich a ostatní svatebčani uviděli v šatech,normálně se taky nelíčím a převážně nosím kalhoty,takže jsem celý den slyšela,jak mi to sluší,jak jsou všichni překvapení...
Celá svatba byla moc krásná. Nejsilnější mám asi zážitky 2 - první, když jsem procházela uličkou k manželovi, který mě tam viděl úplně poprvé a taky skoro všichni ostatní, teď, když si prohlížím fotky, tak je hezký, jak všichni "čučí" mým směrem :-)
Druhý zážitek byl z focení. Bylo to celkem úmorné, bylo dost vedro a v botičkách se mi po dlažebních kostkách nešlapalo zrovna nejlehčeji, ale my procházeli starou Prahou na Kampu a lidi koukali, tleskali, mávali a gratulovali. Bylo to moc fajn, ale je pravda, nemít na sobě ty "kostýmy" ženicha a nevěsty, tak se asi nikdo neotočí.
Na poslední místo silných zážitků bych dala jízdu ozdobeným autíčkem, všichni se otáčeli a mávali.
Jinak jedním z nejveselejších zážitků bylo, když mě manžel v noci "svlékal" ze sponek, měla jsem jich v hlavně snad 50 a bylo to nekonečný :-D
Mě se to normálně nestává,ale v tentokrát mě to fakt dostalo... :-) Takže mi tekly slzy jako hrachy a do toho jsem se napůl smála,napůl vzlykala....No,bylo to fakt super :-D ,naštěstí mě kosmetička líčila až asi hodinu potom (po účesu). :-) Během obřadu a hlavně během děkování rodičům jsem se párkrát taky málem rozbrečela,ale už to nebylo takové-naštěstí ;-)
Pro mě je celý den nejhezčí vzpomínkou. Ale úplně nejlíp jsem se cítila, když jsme si večer sedli s manželem na houpací lavičku bokem od ostatních, povídali si a popíjeli naše oblíbené víno. Po tom stresu ze zařizování a obavách, aby se nestala nějaká nepředvídatelná katastrofa, to bylo ohromné uvolnění :-)
Ještě jsem si vzpomněla na jeden moc pěkný okamžik. Měli jsme pronajatý "svatební" apartmán s vířivou vanou. Bylo to moc fajn uvolnění po celým dnu... A konečně jsme byli s manželem spolu, mohli jsme se jeden druhýmu svěřit s novými zážitky, protože během oslav se nám to moc nadařilo, nikdo už nás nerušil a v tu chvíli nebylo nic, jen my dva!
Drobku, tak to je teda fakt škoda. Nikdy jsme ve vířivce nebyli. A já chtěla, aby ta naše první manželská noc byla něčím výjimečná. Takže jsem rozhodně nechtěla spát doma. To, že jsme k tomu nakonec měli i tu vanu, beru jako super bonus! :-D Bylo to výjimečné a doufám, že navždy nezapomenutelné. ;-)
Taky jsem se chtěla držet při obřadu za ruce, ale bylo mi řečeno, že je to nevhodné. Tak jsem aspoň využila chvilky, kdy podepisovali listinu svědkové a tu minutku jsem se ženicha držela jako klíště :-D
My se taky drželi a mačkali jsme si ruce, asi aby jsme měli jistotu, že tam opravdu jsme a jsme spolu! A nevhodný nám to rozhodně nepřišlo. Prostě jsme to tak cítili a chtěli jsme to tak. A kdo by se nad tím pohoršoval, tak tam vůbec neměl chodit, ne? Byla to naše svatba, tak jsme dělali, co nám bylo příjemné. :-)
No jistě! Věděli jsme, že se budeme držet za ruce (doma jsme si to z legrace zkoušeli - jakože stojíme před oddávajícím...ale vždycky se nám to jaksi zvrhlo... :-D ) nechtěli jsme tam stát jak trubky nebo jak 2 vyvolaní u tabule... Tím se samoržejmě nechci nikoho dotknout. Kdo se nechce držet za ruce, ať se nedrží! Já jen říkám, jak jsme to viděli my, ju?
Nam sa svokra vyhrazala, ze si nezela, aby sme sa drzali za ruky, kym nie sme svoji. Bali sme sa, ze urobi pocas obradu scenu, tak sme sa az do Ano ani nedotkli. Po Ano sa uz nase ruky odpojili len na podpisy. :-) Svokru to asi dodnes irituje a hovori o nasom drzani za nasim svokrom, lebo svagor vycital mojmu muzovi, ze ked sme minule vchadzali do jedneho baru, tak sme sa drzali za ruky a ze on /svagor, ktory sa vrhal po kazdej sukni/ si to nezela. Tak mu moj muz vysvetloval, ze on si bude manzelku drzat za ruku, kedy sa mu zachce. Svagor nejak nedokazal pochopit, ze ho do toho nic nie je ]-( :-)
Květo, to je drsný! To asi nemáte moc dobré vztahy se "svokrou", což?
My jsme si zase trénovali manželské políbení a pak na to oddávající zapomněli :-( ;-(
My jsme měli polibky dva. Fotografka nám říkala, že se máme dlouze políbit, aby to stihla cvaknout, no a my, jsme si dali jen obyč pusu a na její výhružný pohled pak ještě jednou delší. Aspoň jsme pobavili, že. 8-)
My to tolikrát trénovali :-D A manžel to pak tak odbyl... až je na DVD slyšet, jak se paní matrikářka naoko rozčiluje - teda pane ženichu, nebylo to špatný, ale paní fotografka to asi nestihla :-D Tak to zopakoval (takhle mizivé polibky jsem od něj snad nedostala) a pak z toho byl špatný, než to viděl na DVD. Mně to přišlo zoufale krátké (takové sotva dotknutí rtů), ale on vesele zkonstatoval - dyť to bylo dobrý, ne? :-D
krásných a nezapomenutelných chcil bylo hodně, když mne viděl manžel poprvé, když jsme se drželi při celém obřadu za ruce, pěkně propletené prsty, když jsem se na něj koukla než jsem řekla ano, nekonečný boj s manželovým prstýnkem (caa 20 sekund) polibek a krásný špalír na hradních schodech, příchod ke kamarádům - nachystali šraňkování u hradní brány,....... je toho opravdu hooooodně moc
Ty okamziky hrozne zkresluji. Me treba polibek prisel tak akorad dlouhy a dolovani jeho prstynku az moc dlouhe. Co jsme se divali ve stredu poprve na video, tak polibek byl kratsi nez pro nas v ten okamzik a to dolovani prstynku byla take chvilka :-) Ostatni to take urcite v tu chvili vnimali jinak, takze si z toho hlavu rozhodne nedelam :-)
My taky měli dva polibky dva Cvrčku a, že nebyly krátké :-) Také to fotografka nestihla by la jsem na svatbě mé kamarádce a také to nestihla :-) Ale my jsme měli pěkný polibek, naše vina to nebyla :-)