Ahoj holky taky přidám. Celý den byl krásný ale nejvíc ve mě zůstalo když o půlnoci všichni odešli a nám dj zahrál ještě že tě lásko mám od Koláře. Sami jsme tančili na parketu a slzicky nám tekly po tvářích. Celou dobu se mi nechtělo brečet ale v ten okamžik to přišlo samo. Pustil nám ji asi třikrát. Člověk si uvědomí,že celý ten pečlivě připraveny den je pryč a je mladá paní.
Způsob, jakým se na mě díval můj manžel, když jsem k němu přicházela. Viděl mě poprvé v šatech až když jsem k němu při obřadu kráčela, do té doby jsem je tajila. Dodatečně mi pak řekl, že nevěřil tomu, jak mu všichni říkali, že bude naměkko, až mě uvidí přicházet. Několik chlapů mu říkalo, že jejich manželka byla prostě nádherná, když kráčela k oltáři (pomyslnému). A pak mi řekl, že byl opravdu ohromen, a že byl strašně dojatej. A bylo to na něm vidět. Vypadal nádherně.
Ten pocit, když jsem k němu kráčela, a viděla, jakým způsobem se na mě dívá, to bylo to nejhezčí. x-) x-) x-) x-)
Pro mě je asi nejhezčí vzpomínka, když po focení byl pro nás jako překvapení připraven kočár s dvěma koňmi, nebyl nijak nazdobený a úžasný, protože to bylo zařizovaný narychlo ráno, ale byl to prostě kočár s koňmi, kam jsme oba usedli a jeli jsme z obřadu na oběd, za námi kolona aut a všichni troubili, krásný pocit jako princezna se svým princem, lidé se na nás dívali.
Pak ještě byl krásný zážitek náš první tanec a na videjku je pěkný okamžik, když odjíždíme z oslavy, usedáme do auta, na rozloučenou nám hraje písnička Hallelujah v podání mých oblíbených Bon Jovi, tak na tom videjku to má takovou pěknou sílu. :-)
holky tak můj přítel se rozbrečel když mi předávál kytičku a viděl mě poprvý, to sem fakt nečekala, bylo to nádherný a já byla v pohodě a smála se, při obřadu pořád pomrkával aby nebulel, a porád mi říkal že jsem jeho princezna...nejkrásnější den v mym životě
jo a na Koláře jsme měli 1.manželský tanec, nádhera, sami jsme si tu písničku vybrali....nějak ty slzičky nebyly, až druhý den, když od nás odjížděli naši a nechtěli od nás ani korunu za svatbu, jsem to nevydržela a s mamčou jsme si hezky pobrečely-to nevydržel manžel a brečel taky- štěstím, naši rodiče jsou super a taťka řekl, nezapomeň, že máš rodiče a že při nás budou vždy stát...
Tak já mám taky nejkrásnější vzpomínku a to, když mě manžel viděl poprvé v šatech (bylo vidět, že jsme mu vzala vítr z plachet :-D :-D ) a pak taky první tanec. To mi pak řekl, že nevnímal prostě nic kolem nás :-D. To bylo nádherný.
Holky,
pro me obrad a prvni polibek. Manzel je trosku stydlim a kdyz mi predtim nekdy dal pusu na verejnosti, tak to byla takova rychla a na tvar. Jo, to se chlapec rozvazal na svatbe... Az mi vzal vitr z plachet a kolena se mi podlomila. vsichni lide zacali tleskat a ja nechapave koukla na manzela. On rekl, ze taova bude pusa jako manzel porad :-D A doted drzi slovo!
Ahoj holky,po dlouhé době zdravím.... :-)
U nás byl první manželský polibek taky dlouhý :-) :-) :-) :-) :-) .Před chvilí jsem se vrátila z obřadu kamarádky a s s manželem meli tak rychlý polibek,že jsme to ani nějak neviděli :-( :-( :-( :-(
Ahoj, taky se přidávám... okamžik, kdy si pro mě manžel přišel s kytičkou byl nezapomenutelný, ale ještě o kousek krásnější byla básnička, kterou můj bratr- svědek sám složil a na hostině přednesl.. plakala jsem už po druhém verši a nikdy mu za tak krásná slova nepřestanu být vděčná....
Ahojky, když jsem pročítala tohle téma, začala jsem taky přemýšlet, co vlastně bylo v ten den nejkrásnější :-|
Vzpomínám si na spoustu hezkých věcí, byl to snad jediný den v mém životě, který jsem téměř celý strávila se zářivým úsměvem na rtech - všichni říkali, že prý to nadšení ze mě přímo vyzařovalo :-D A ohromně jsem si užívala ten pocit být středem pozornosti, před domem, po cestě autem, v okolí hotelu ... všude moje přítomnost vzbudila rozruch, lidé se otáčeli a ukazovali si "Jéééé hele nevěsta!" Připadala jsem si jako opravdová princezna :-D
Ale asi to úplně nejhezčí pro mě bylo, když to všechno skončilo, my se rozloučili s posledními hosty, vzali si džbánek vína a odešli do našeho novomanželského apartmá. Konečně jsme vysvobodili naše bolavé utancované nohy z bot, já se zbavila těch čtyř obručí a mohla se zase normálně pohybovat, manžel mi pomohl rozplést a rozčesat vlasy, odlíčila jsem se a dali jsme si sprchu. A potom už úplně uvolnění jsme se k sobě přitulili na sedačce, nalili si víno, rozbalovali dary a pročítali přáníčka. Byl to krásně romantický pocit vzájemné blízkosti - naše první soukromá manželská chvíle :-)
Teda, já to mám sice teprve před sebou, ale jak vás čtu, začínám se fakt těšit ;-) To je krásný téma, myslim, že parádní léčba na takovou tu depku "už se to blíží, nic nestíhám, bude to blbý..." Takže díky ;-)
Jéééé, těch bylo.-)
Tak určitě když mě miláček poprvé uviděl.
Když jsme jeli spolu autem v koloně, my si mačkali vzrušením ruce a užívali si to pozdvižení.
Nejkrásnější byl však obřad a když jsme se v noci ocitli samy na parketu a manžel mi řekl jak moc je šťastný!
Nase svatba byla taky vydarena a vsem se libila :-) ale vylozene rada vzpominam na to, jak jsme po obradu a gratulacich nastoupili uz s manzelem do kocaru, a pan koci(snad to pisu spravne :-N )nas vozil po zameckem parku, nikdy jsem v kocare nejela, ale bylo to nadherne.Jsme koukali na sebe, na prstynky i na krasny park, drzeli se za ruce a culili se na sebe, ani nam nevadilo ze po parku behali i turisti, sem tam nam nekdo popral stesti...a my byli jak ve snu :-) bylo to jako v pohadce, kocar tazeny konmi, my uz jako manzele, v tech krasnych satech...byla to nadhera, klidne bych si to zopakovala :-)
Tak jsem se hrozně těšila, až sem budu moct tu svojí nej vzpomínku taky napsat... Ale asi bych tu musela popsat celej den :-N Moc jsme si užila přípravy v mým pokoji u rodičů s kamarádkama, taky tu cestičku k ženichovi a hlavně předání, hudbu, co běžela pod prstýnkovánim, špalír s bublifukama... A úžasný taky bylo, když jsme se konečně na hostině uvolnili (při krmení polívkou) - hlavně ženich se začal konečně chovat "normálně", konečně se bavil (asi měl taky trochu nerva, ale nikdy by to nepřiznal - a při tom krmení jako by to z něj konečně spadlo). No a pak večer, když jsme byli sami na hotelu, na to se taky nedá zapomenout. Sice mi bylo děsně smutno, že mám sundat vechnu tu parádu, ale zase ten blaženej pocit, že už jsme manželé x-)
Co jsem si naopak neužila, bylo předání kytky a ten první okamžik s ženichem - kytky včetně tý mojí mi totiž byly "podstrčeny" do pokoje svědkem ženicha (čekala jsem netrpělivě na kytky do vlasů, tak mi tam šoupli rovnou všechno :-N ) a za nim zvědavě vyjuknul ženich, takže jsem si ho nejdřív ani nevšimla a tu první reakci nezachytila :-| Ale u "oltáře" se snažil to maskovat, ale vypadal zjihle :-D
najlepsi pre mna bol prvy tanec, to bolo taaak nadherne, a pritom toho som sa najviac bala....okrem toho to bola aj jedina chvilka na svadbe, ktoru sme po obrade mali len sami pre seba :-| co ma trochu mrzi. A potom rano, ked sme sa zobudili, ked mi povedal, dobre rano moja manzelicka ;-)
Nekrásnější vzpomínka je pro mě ta, kdy mě ženich poprvé uviděl v šatech a připravenou a předával mi kytici. Ten úžas a obdiv v jeho očích se asi už nikdy nepodaří znovu vyvolat:-D
A pak náš manželský slib při obřadu, kdy se nám oběma chvěl hlas a pod tou stuhou, co sme měli přes ruce, jsme si navzájem mačkali a hladili prsty...
Celý den byl krásný...ale asi nejkrásnější bylo, když mě poprvé uviděl...to se prostě nedá popsat :-D Vždycky jsem si myslela, že to chlapi tak neberou..že je pro ně závoj něco jako záclona ap. :-D Ale fakt mu z očí vyzařovalo tolik lásky, že to bylo úchvatné.
Taky předávání kytky. Předával to opět s neodolatelným výrazem. Strašně se bál, jestli se mi bude líbit..
Pak první tanec - překonal se - je netanečník. :-D
Když mě nesl v náručí přes práh.
Když jsme ve tři ráno vydrbávali 100 vlásenek z účesu...
Svatební noc x-) :-x
pro mě je nej vzpomínka na celý den... jak tady některá psala, předání kytky neproběhlo tak jak má ani mé předání rodičů k ženichovi (byli sme krapet ve skluzu, nejdřív pohoda pohoda a pak jejda tolik hodin :-D) ...ale suma sumárum celý den byl úžasný ... můj příchod k oltáři (dokonce sem stihla svatebčany pobavit hláškou "jé on neutekl"), obřad, gratulace, příchod známých které jsem ani nečekala, hostina, tanec, veškeré srandy co si na nás všichni připravili...celý den byl prostě pohodový a vysmátý.... až mi bylo líto že v jednu ráno jsem už ani únavou (ne alkoholovou) neviděla stli sedím venku nebo vevnitř a skoro se slzičkama v očích šla spát že už nejsou síly dále se bavit...