Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Volná diskuze

Nevěsty křesťanky. Kolik je nás tady takových?

Zobraz úvodní příspěvek

aktebalka aktebalka

Autor diskuze

26.05.2009

Ahoj všem, zajímalo by mě, kolik je nás tady takových, které budeme mít církevní svatbu s tím, že důvodem není vzít se v pěkném kostele, ale to, že jsme věřící... Jsem jedna taková:-)

Odpovědět

1 2

…

7 8

10 11

…

87 88

…

omandra omandra

28.05.2009

evuka:jojo, moc hezky napsáno :-) all: studuju učitelství na teologické fakultě v Olomouci, můj drahý elektro fakultu v Plzni

Odpovědět

omandra omandra

28.05.2009

jo a inak sem studovala matiku a zeměpis na pajdáku, ale kůli matice sem to zabalila

Odpovědět

allegria allegria

28.05.2009

Omandra: To jsou ti slavní křováci? Jsem to slyšela a moc se mi to líbilo :-) A to je na 4 nebo na 5 let?

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

om: My jsme lempli oba. Můj taky po 3 letech odešel ze školy a šel jinam. No a já jsem si to o rok taky prodloužila. Ale už chci fakt pryč, už mě to tam nebaví. A taky mi bude za měsíc 26. :-N Učitelství? a čeho? Já si dodělávám ped. minimum, abych mohla taky učit (asi dějepis, ZSV, nebo na co si troufnu)

Odpovědět

lusie lusie

28.05.2009

Ahoj holky můžu se k vám taky přidat? Svatbu už jsme měli před dvěma rokama a teď už máme dceru Elišku. Věřící jsme oba, sic můj manžel to nějak nedává najevo.Jinak jsem ráda že tady to téma někdo založil, taky mě zajímalo kolik nás tu je věřících.

Odpovědět

allegria allegria

28.05.2009

Tož my studujem v termínu a ženem to jak draci, páč už chcem žít jako manželé se vším všudy, tedy i s vlastní samostatnou domácností, financema atd a proto pracujem při VŠ a vůbec nás to, že máme jeden druhého a chcem spolu být, děsně motivuje...

Odpovědět

omandra omandra

28.05.2009

jojo, přesně tak, su křovačka :-D :-D :-D inak já su poslední ročník, které je eště na čtyřři rok v kuse magisterský studium, po nás ročník už je rozdělené na 3+2 roky teda pět dohromady :-) ahoj lusie, myslím, my se známe;-)

Odpovědět

nika23t nika23t

28.05.2009

My sa tiez berieme v kostole kvoli tomu, ze to ma pre nas velky vyznam. Obaja sme katolici, takze inak by to ani neslo :-)

Odpovědět

lusie lusie

28.05.2009

ahoj maruško jj někde už jsme se viděli :-D :-D jak se máš?

Odpovědět

omandra omandra

28.05.2009

nu,já se mám výborně a jak Ty? Jak manželství, rodinka, Eliška? ;-) jmenuje se Eliška,že? :-)

Odpovědět

lusie lusie

28.05.2009

jo malá je Eliška je to naše zlato, já se mám taky výborně nedávno jsem se dověděla že budu mít nového sourozence takže super :-) Jinak manželství klape jak hodinky za měsíc to bude už dva roky hrozně to letí.

Odpovědět

omandra omandra

28.05.2009

jejda, tak sourozence jo?teda ten bude mladší než vaše dcerka :-D teta nebo strejda bude mladší než neteř :-D to je hezký :-) su rada,že TI to všechno klape, už se těším,až se taky dočkám ;-) eště do příštího léta musíme vydržeet

Odpovědět

Článek se načítá

lusie lusie

28.05.2009

maru ono to uteče jak voda no uvidíš týden před svatbou si řekneš jak to ryhchle uteklo :-D já už to znám ;-)

Odpovědět

omandra omandra

28.05.2009

jo,to věřím,už ted si říkám, že před chvílou byly do svatby dva roky, ted už jen rok..

Odpovědět

herminka herminka

28.05.2009

Kato (Tvůj příspěvek ze 17.12), pro nás bylo sestěhování a svatba spojené spíš jaksi pocitově, nebrali jsme to tak, že nám církev přikazuje bydlet spolu, až se vezmeme, ale prostě jsme to tak sami cítili. Nevím, jestli jsem to popsala dostatečně, je to takové trochu abstraktní, ale v žádném případě to necítíme tak, že se bereme, abychom spolu "už konečně mohli začít žít". Máme v našem okolí i páry, které se berou proto, aby spolu mohli spát, ale to už je jiná kapitola. Andelko, vím, že bydlíte v jednom bytě s Tvou maminkou a máte za to můj velký obdiv, to bych asi nezvládla. Můžu se zeptat, po kolika letech jste se tedy brali? My právě po těch 3. Avuko, moc hezky napsáno, gratuluji, novomanželko :-)

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

hermi: no ono je to jen dočasné, už plánujeme vlastní hnízdo. :-) Brali jsme se skoro po 5 letech a už to fakt "hořelo", prostě jsme museli, tak proto jsme šli i do ne úplně standardních podmínek, stálo nám to za to. Na svatbu jsme pocitově byli připraveni mnohem dřív, moc jsme toužili po tom, být manželé, cítili jsme se tak, jen jsme to neměli "potvrzené", chybělo nám to. Prostě pocitově už jsme manželé byli, reálně ještě ne a takhle to prostě moc dlouho udržet nešlo. Tak jsme do toho při první možné příležitosti praštili a už má dušička pokoj. :-) No já obdivuju manžela, ale on se s mamkou moc nevidí, maximálně v kuchyni když si dělá jídlo nebo si pro něj jde, když ho dělám já. Já jsem styčný důstojník, ale od svatby "peču" s manželem, ne s mamkou, už nejsem maminčina a mamka si pomalu zvyká. Jako napořád nebo na hodně dlouhou dobu bych to nechtěla, ale zatím to jde a stejně se pomalu chystáme zvednout kotvy.

Odpovědět

herminka herminka

28.05.2009

Andel, chápu, že s maminkou asi do smrti bydlet neplánujete, ale i tak je to obdivuhodné ;-) Kamarádka takto bydlela v bytě s tchyní, ale jen pár měsíců.

Odpovědět

rosina rosina

28.05.2009

ja jsem pocitove taky nechtela bydlet s pritelem pred svatbou, ted to mame tak napul z rodinnych a organizacnich duvodu a na uplny sestehovani po svatbe se moc tesime x-) x-) x-) chteli jsme si neco nechat na po svatbe a z okoli, co znam, s tim nikdo nemel problem (myslim lidi, co se brali a sestehovavali se po svatbe - tak se zadny roztrzky na tema zvykani si na partnera nekonaly, tudiz jsem z toho nikdy nemela strach ;-) no nic, loucim se a jdu ke svagrovy na véču x-) x-) x-)

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

hermi: Tak s tchýní (i když moje je super) bych nebydlela ani 14 dní. Dvě hospodyně se spolu nesnesou, maximálně pokud jde o matku s dcerou (mají podobný systém a spíš si vyhoví). Nám mamka do života nezasahuje, pokud jo, tak to jde přese mě a já si to přeberu, než (pokud) o tom řeknu manželovi. Někdy mám svůj (jiný) názor, ale mamka to bere. Když si nejsem jistá, zeptám se jí, když potřebuju pomoct, poprosím ji. Ale spoustu věci dělám sama jak chci a kdy chci nebo se předem domluvíme. Je mi jasné, že až spolu budeme sami, bude to zas něco úplně jiného, ale přizpůsobovat jsme se museli jeden druhému i teď, tak si to prostě zopakujem a zase se sladíme. Ale už v našem. No a sotva se sladíme a zaběháme, tak nám do toho (snad) přibude miminko a můžem začít odznova. :-D

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

rosi: My jsme si taky chtěli něco nechat až po svatbě (krom toho, že bych asi nepřenesla přes srdce bydlet s někým jen tak, to už by se asi musela plánovat v té době svatba, prostě mi to přijde divný, žít spolu jako manželé a nebýt manželé, takový ochuzený. Já to tak prostě mám, no), když ten sex nám teda nevyšel :-N A jsem za to ráda. Byla to velká změna, ale krásná právě tím, že nastala dnem svatby. Tak pa a dobrou chuť. ;-)

Odpovědět

herminka herminka

28.05.2009

Andelko, souhlasím. Ona ta kamarádka je hodně tolerantní (aby ne, je ze 7 sourozenců) a její tchyně asi taky, ale přece jen jsou zvyklé každá na něco jiného.

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

Kdežto já co umím a jak umím, mám od mamky, takže ve vedení domácnosti jsme v podstatě zajedno. A když ne, tak je po mém (většinou) :-D Náš pokojíček je náš domov, tam nám nikdo neleze. O zbytek se staráme všichni, po domluvě. Já mám tchýni zlatou, ale cítila bych se tam jak na návštěvě. Kdežto můj muž vlastní kuchyň, pračku a pod. nepotřebuje. :-D

Odpovědět

allegria allegria

28.05.2009

Tak já musím říct, že všichni, co bydlí s rodiči mají můj obdiv. Já bych do něčeho podobného nešla. Snad jen za předpokladu, že bysme měli komplet všechno svý : Tzn. pokoj, kuchyň koupelnu i WC. Prostě samostatná bytová jednotka v domě rodičů jo, ale jinak se bojím, že bysme se s rodičema povraždili (ať už s mýma, nebo s tchánovcema), i když jsou všichni super. My jsme prostě dva paličatí bubáci a chcem pro sebe mít klid :-D

Odpovědět

omandra omandra

28.05.2009

taktak, moje řeč, nemohla bych bydlet ani se svýma rodičema,ani s jeho, i když je máme jakkoliv rádi :-) mladí mají být pěkně sami a dělat si už na svým písečku, co uznají za vhodný a nemít někoho pořád za zadkem :-D

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

Tak by to bylo sice správné a ideální, ale někdy to prostě nejde. A když se chce, tak i tyhle bojové podmínky se dají zvládnout. :-) all: No já radši nenechávám muže a maku dlouho pohromadě, oba jsou štíři :-D

Odpovědět

petronelaaa petronelaaa

28.05.2009

Ahoj , moc vas zdravim....uzivejte pripravy! Skoda, ze uz jsem vdana, hned bych to s vama prizivala znovu!!!! x-)

Odpovědět

allegria allegria

28.05.2009

Andělka: Já tě za to fakt obdivuju, páč si moc dobře dokážu představit, jaký by to pro nás bylo, chodit spolu 5 let a mít svatbu " v nedohlednu jen kvůli bytu" Já bych pak už asi taky šla do jakýhokoliv bydlení, hlavně s manželem. Vím jak už jsme po dvou a půl letech začali být špatní z toho, že by to chtělo svatbu a sestěhování, ale žádná vize nebyla... Problém je v tom, že my jsme oba štíři paličatí, cyničtí, občas dost jedovatí a životně nutně potřebujem naprostý soukromí, abysme byli v klidu. Já např. pokud změním kolektiv, tak se minimálně prvního půl roku chovám hrozně křečovitě, ostražitě, atd... než si zvyknu, uvolním se a začnu se chovat normálně... a přesně jak píšeš: u tchánovců bych byla pořád v cizím, ve stresu, jako na návštěvě...

Odpovědět

omandra omandra

28.05.2009

all: moje řeč s tím otrkáváním v kolektivu, taky su celkem k nepoužití ze začátku 8-) jo a inak myslím, že chlap se dycky líp přizpůsobí u rodičů své ženy, než dyž bydlí nevěsta u tchýně.. Pak to není daleko od toho jako maminka vyřila jinak, to dělala jinak, to bylo lepší a tak.. a s mamkou se člověk přece líp domluví, sou na sebe zvyklí, sou to takový dvě hospodyně ale ze stejnýho těsta, s tchýní je to uplně o něčem iným.. takže asi tak.. u nás se to taky rýsuje, že chvíli budem u našich, než vyrostě baráček, nebo se naskytne něco inýho

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

all: No u nás už bylo za 5 minut 12. Já už jsem ten rok měla normálně frustraci. Naštěstí můj muž svatbu taky moc chtěl. Prostě jsme se už "nutně potřebovali" vzít, jinak by nám asi hráblo, tak jsme vzali tohle provizorium (původně mělo být i na kratší dobu). No já jako rak, dokážu ty své dva štíry držet na uzdě, dokážu vytvářet pohodu domova, dokážu "zařídit" aby byl můj muž spokojený a tím jsme spokojení všichni. Jako tchánovci jsou zlatí, chovám se tam jako doma, i v kuchyni, ale prostě bylo by to jak na návštěvě, je to jiné než s mamkou se kterou žiju 25 let. Od tchánovců mám větší odstup. Navíc mají dům, na to nejsem zvyklá. Kdybychom bydleli tam, tak to vyjde nastejno, ale místo 3 lidí bychom se dělili o kuchyň a koupelnu s (jednu dobu) dalšími 5 dospělými a 2 dětmi. to bych si jako doma nepřipadala. Uvažovala jsem, že bychom šli do pronájmu, ale teď už mi to přijde zbytečné. No a dřív jsme si to nedokázali představit, nevěděli jsme, jak bychom vyžili, manžel v práci teprve začínal, takhle to bylo jistější a po pravdě i výhodnější.

Odpovědět

andelka andelka

28.05.2009

omandra: No tak na tchýni ve vaření nemám, ona je profík. Ale manžel mi v životě neřekl, že by mu ode mně něco nechutnalo, nebo že by se mi to nepovedlo, naopak, vždycky pochválí (pokud teda nevaříme spolu, což děláme často). Složitější věci nebo co jsem ještě nedělala vařím o víkendu s mamkou. A teda pokud si vzpomínám, tak mě nikdy se svou mamkou nesrovnával, v ničem. Prostě jsme manželé, musí držet při mně. A já při něm. Mamka má občas kecy, že by měl to a tamto, a ať mu to řeknu a kdesi cosi, ale já stojím za manželem (a pokud má pravdu, řeknu mu to, ale jako můj názor, ne její), protože my dva jsme teď jedno. Ale jinak mamka každému kdo se ptá jak nám to bydlení jde říká : " Já se o ně vůbec nestarám." A z většiny je to pravda.