Ahoj všem,
zajímalo by mě, kolik je nás tady takových, které budeme mít církevní svatbu s tím, že důvodem není vzít se v pěkném kostele, ale to, že jsme věřící... Jsem jedna taková:-)
but, mne je to nejasny cely a tim padem i u Husa.. Jako ze predestinace je to, ze je predem rozhodly, jestli se dostanes do nebe nebo ne a ty s tim nic neudelas at si sebehodnejsi??? nebo je to blud muj?
rosi:no rikas to spravne.jakoze ta nauka rika, ze nezalezi na tom, jak se chovame, ale zalezi k cemu jsme predurceni, jestli ke spase nebo zavrzeni :-)
kdyz jsem zacla chodit se svym nastavajicim, tak se desne tesil, az k nam prijde na prvni navstevu a zepta se myho taty, co si mysli o predestinaci (tata je farar) :-D ja vubec nevedela o co mu jde a jakmile se ho na to pri prvni navsteve zeptal, vypla jsem usi:-D kdybych je nevypla, mozna bych vam ted pomohla ;-)
zdravím Vás, ještě jsem sem nikam do diskuze nenapsala, ale tohle mi nedá. Nejsem věřící. A tak by mne zajímalo, pokud na to budete chtít některá z Vás odpovědět,
1/ jak si můžete brát muže, se kterým jste ještě nebydleli/natož nesouložili/člověka poznáte teprve řádně až tehdy, když s ním začnete žít, když s ním začnete sdílet jednu domácnost, když si utvoříte společný domov.
2/ A v čem spočívá požehnání od Boha? jak to vypadá? jak to probíhá? V čem budete mít víc šancí na to, aby Váš vztah vytrval déle než vztah, který není uzavřen církevním sňatkem?
Jestli dostanu odpovědi, předem děkuji a přeji hezký večer.
kaci:zdravim te :-)
ad otazka jedna, hodne toho bylo probranyho v diskuzi verici vs neverici, aneb na co tady neprijdeme (tak nejak se to jmenovalo) tak se mozna zkus podivat tam, at se tady neprobiraji porad stejny temata na nekolika vlaknech :-)
ad otazka dve, to je proste jen teologicka otazka, je to o krestanskem chapani sveta.manzelstvi je jedna ze svatosti, teda viditelne znameni neviditelne milosti bozi :-) podle krestanu neni civilni snatek zadne manzelstvi.to bozi pozehnani, kt v tom je neni viditelny :-) a neni to zadna magie, kt by zarucila, ze takovy manzeltvi vydrzi vic, dyl apod. to uz je pak stejne jen na tech lidech :-)
Zdravím nevěsty křesťanky :-) A přidávám se k mladým paním - taky bych si svatbu klidně zopakovala, byla nádherná. x-)
kaci: Typické otázky, ale těžko na ně odpovědět nevěřícímu, protože se obávám, že takový s odpovědí nebude nikdy spokojen, nepochopí to. Aspoň jsem zatím moc výjimek nepoznala. Prostě to tak máme.
A fakt nejde o to, že budeme mít větší šanci, že manželství vydrží. Při církevním sňatku jde o úplně něco jiného. A bydlení nebo souložení před svatbou je osobní věc. Kromě toho existují i nevěřící páry, které spolu před svatbou nebydlí ani nespí, ale jich se na tohle nikdo neptá. :-N
moc díky za odpovědi, ale proč je tak těžké mi odpovědět? když něčemu věřím, tak si to dokážu obhájit a dokážu to vyaurgumentovat. Já se nesnažím tady vyvolávat hádky, apod.. ale snažím se to pochopit, fakt mi pomůže cokoli. Hrozně ráda bych to chtěla pochopit.
a znala jsem pouhý jeden pár nevěřících, kteří se rozhodli pro všechno až po svatbě, a každý se jich ptal, proč..proč ...proč.
2kaci: je vazne tezky na tohle odpovedet, je to otazka duvery Bohu a samozrejme i toho, jak se ti dva znaji. vim, ze po svatbe o sobe zjistime najednou milion sest novych veci a budeme se muset szivat a nebude to s velkou pravdepodobnosti jednoduche, ale nebojim se toho. rozhodli jsme se, chceme byt spolu, a to pro nas znamena byt manzele. nechceme mit zadni vratka tim, ze nebudeme svoji. myslim, ze takhle je to az moc jednoduche. pak se ti na druhem neco znelibi a je dost mozne, ze te u nej uz nic neudrzi, protoze konflikty jsou vzdycky, kazdy ma jine potreby, jina ocekavani, jinou povahu ... myslim, ze ten fakt, ze se jeden clovek druhemu zavaze slibem, je dulezity a dokaze delat divy:-)
o sexu mi pripada zbytecne mluvit, jsem si jista, ze co nepujde, o tom si promluvime, muzeme se spolu bavit naprosto otevrene, nestydime se, a rozhodne nejsme takovy par, ktery by planoval prvni pusu na svatbe:-) nejsme ze dreva, zname svoje telo a na sex se tesime.
a ta druha otazka ... Bozi pozehnani je dulezite pro ty, kdo v Boha veri ... to asi vis:-) neberu to jako zaruku toho, ze nase manzelstvi vydrzi, ale verim, ze ma Buh moc delat veci, o kterych se nam ani nezda, a ze nam opravdu muze pozehnat - ze se nam bude spolu darit, a kdyz se zrovna darit nebude, tak ze se nam tim zivot nezhrouti. verim tomu, ze je nas vztah v Bozich rukou. a jak to probiha? u nas tak, ze se kazatel za snoubence modli a vyprosuje jim pozehnani. neni to zadna veda:-) jen duvera, ze neco takoveho je mozne.
Nechci rýpat nebo tak, ale podle mě každýho páru, který spolu nespí se lidi ptají proč a co je špatně. A jinak můj názor je, že rozhodnout se s někým do smrti žít bez toho abych věděl, že to mám ozkoušený a že to fungje je podle mě docela loterie. Nejvíc rozchodů je podle mě z důvodu, že lidi nemůžou zdílet domácnost a nebo si nesedí v posteli,aspoň v mým okolí to tak je. A když se lidi veznou a zjistí že to nejde tak už to není rozchod ale rozvod. Jestli teda věřící takovouhle věc vůbec uznávají.
nechci tady psat romany:-) ale zkusim odpovedet i na to, proc je tak tezke odpovedet:-) ja pro svoji viru argumenty nepotrebuju ... nevim, pro me znamena byt krestanem to, ze mam s Bohem vztah. chci zit tak, jak to chce on, tak, jak to ctu v Bibli a tak, abych tady byla pro ostatni. myslim, ze takhle by clovek mel zit. tak jsem to sama prozila.
a argumenty pro manzelstvi a pro sex a bydleni az po svatbe mame, myslim, celkem jednoduche: Buh chce, abychom byli ve vztazich zodpovedni. svatba mi pripada jako zodpovedny krok. stejne tak to, ze spolu budeme bydlet az pak ...
bedrich: :-D :-D :-D ja nevim, byly doby, kdy se lidi brali v 18, jejich manzel byl jejich prvni a ti lidi spolu zili vetsinou stastne az do smrti.dnes spolu 90% lidi zije pred svtabou, maji x sexualnich partneru atd. podle tve teorie by teda lidi vstupujuci dnes do manzelstvi meli vedet, ze to bude klapat..ale ouha..rozvodovost je takova jaka je ;-)
já mám spíš ze svýho okolí pocit, že se lidi rozchází proto, že nemají odvahu ty konflikty a problémy řešit. a děsí je představa, že by neměli tak snadnou možnost ze vztahu vycouvat. připadá mi to nezodpovědný. myslím, že je pak hodně těžký najít vyhovujícího partnera, když má člověk za sebou tolik nepovedených vztahů ... tím nechci říct, že všichni, co nevěří v Boha, jsou líný řešit vztahy a dávat je do pořádku a že křesťani jsou v tom lepší - takhle to vážně nemyslím, vím o věřících, kteří se taky do svatby nehrnou a radši si chtějí všechno vozkoušet...
ale takhle to prostě vnímám...
aktebalka: chápu, jak to myslíš, ale nechápu, jak může člověk říct, že je ten vztah v Božích rukou. Naše životy jsou pouze v našich rukou, je pouze na nás, jestli si ten náš život užijeme, nebo jestli ho promrháme, nebo si ho zkazíme, atd.
to je jako kdyby člověk řekl, že nevěří v sám sebe, ve svoje schopnosti, v to, že si nebude umět poradit se svým vlastním životem.
a přijde mi teda dost hrozné, že se pak ten vztah drží proto, že jste svázáni Bohem. Když spolu dva žijí, je mnohem snadnější se rozejít, než když rozbíjíte manželství, a proto je podle mého názoru lepší si vyzkoušet soužití s drahou polovičkou. Teprve pak si člověk může být stoprocentně jistý, že s ním chce prožít zbytek života.
No nebudu uvádět diskusy uplně jinam než je téma, ale nejsem si uplně jistej že v 18ti to byl vždycky první, a už vůbec že žili šťastně až do smrti, a myslím že tu rozvodovost zajišťují hlavně lidi kteří ještě Dojíždějí z týhle rychlo brací éry, myslim že žít spolu před svatbou neni běžné tak dlouhou dobu. Ale to je jedno už to tu dál nebudu zaplácávat. A přeji nevěstám křeťankám i všem dalším, aby všechno vyšlo podle jejich představ.
kaci: no, to je prave ta vira, rekla bych:-) to, ze nechapes, jak muzu rict, ze je nas vztah v Bozich rukou. ja moc dobre vim a uznavam, ze je na nas, co se svymi zivoty udelame ... verim v sebe i v to, co umim, ale proste vnimam, ze to neni vsechno jen ze me, ze to nejsou vsechno moje schopnosti, ale ze mi v hodne vecech pomaha prave Buh a to, ze nekdy vim, co je v zivote dobre a co ne.
to, ze je nas vztah v Bozich rukou myslim tak, ze vim, ze ho Buh chrani. pokud si ho my dva pokazime, tak to je nase blbost. ale je tu moznost, jak ty blbosti napravovat - a to je moznost s Bohem, moznost odpusteni, moznost znovunalezeni lasky treba ... je toho hodne:-) a zase - nerikam, ze si nemuzou odpoustet neverici:-)
stejne tak nechapu manzelstvi pozehnane Bohem jako "svazane" Bohem. ... zavazujeme se my dva, z vlastniho rozhodnuti, a chceme, aby byl i dal Buh v nasich zivotech dulezity. "zveme" ho do toho manzelstvi. chceme, aby se ho ucastnil, abychom v nasem vztahu mohli hledat to, co po nas chce on, protoze verime, ze to jsou dobre veci. je to vazne tezke vysvetlit:-)
My jsme spolu víc jak pět let, brát se budeme příští rok. Jsem věřící, ale jak to tak čtu, tak asi ne dost, protože u nás se "sex až po svatbě" nekonalo. Taky jsme spolu bydleli nějakou dobu na studentském bytě. Přesto musím podotknout, že to, že sním chi prožít celý zbytek života jsem věděla po 4 měsících vztahu, před tím, než došlo na obojí, co kladeš jako podmínku "jistoty". A upřímně, nebýt oba studenti, vzali bychom se už dávno. Myslím, že poznání, zda ho miluješ i s jeho chybami, není podmíněno ani soužitím, ani sexem, ani vírou v Boha. Je to věc, kterou prostě víš. Anebo já to teda vím ;-)
A mimochodem, nejde o to držet vztah kvůli Bohu, ale prostě udržovat vztah. Rozvést (utéct) je vždycky jednodušší než hledat řešení... Řekněme, že svatbou před Bohem dáváme najevo vůli, že ten vztah opravdu udržovat chceme.
Kaci: tak pro me je kazdy manzelstvi pozehnany, verim ze tas k tomu Buh stvoril , muze a zenu aby byly jedno, a taky ve vzhatu jedek druhymu odrazime lasku bozi pro lidstvo. takze verim ze verici, neverici sme v tom stejne, jen asi sestli rozeznavame ze je to dar bozi, se mezi nama lisi, a tim padem jak se stavime nebo nestavime k vire. a ke vztahu. jestli to klapat bude nebo ne, zalezi na nas, ale ja verim ze Buh je nablizku tomu kdo ho hleda a rozeznava nutnost po pomoci, takze i kdyz je to tezky i v manzelstni verim ze buh, nejakym zpusobem odpovida na nase prosby, je prece nadprirozenej a muze cokoliv ze? :-D :-D je toho vic, ale nechci sepisovat romany :-D :-D :-D moje nazory se ale asi lisi od tradicne katolickych....a vlastne i tradicnich evangeliku a ....
ahoj :-) přidávám se, právě jsem dnes odstátnicovala a příští víkend je svatba :-) Jak jsem si to tak četla, napadlo mě podělit se s váma o jednu takovou věc, co nám říkal jeden salesián na přípravě. Je to asi trochu k tomu požehnání. Že se často v souvislosti se znázorněním církevního manželství kreslí ten trojúhelník, kdy v bodech základny jsou muž-žena a ve vrcholu Bůh, a že pokud nefunguje dlouhodobě jedno z těch "ramen", je to špatně, ale v krizích mu ty dvě zbylá můžou pomoct a tak..A on říkal, že by to asi nemělo být jako "já-partner + já-Bůh", kdy jsou ty vztahy víceméně každý za sebe. Lepší znázornění by bylo" já s partnerem v Bohu". Prostě takové kolečko objímající ten pár. To se mi tak líbilo:-)
to kaci: Líbí se mi, jak to napsala aktebalka. S Bohem je to taky o vztahu. Jako s dobrým kámošem, který Ti řekne, že Tě má fakt rád a slíbí, že Ti pomůže kdykoliv se na něj obrátíš a tak moc, jak ho necháš. A někdy prostě vycítí že potřebuješ a přijde Ti pomoct aj když sis vůbec neřekla.. Nebo udělá něco na první pohled úplně mimo a pak po čase zjistíš, že to bylo to nejlepší, co v danou chvíli šlo. To se mi na tom líbí, že je to o důvěře a o svobodě a hlavně o lásce. Tak vnímám požehnání :-)
tak koukám nové téma a už se to začíná zvrhávat :-D
jinak já v Boha spíš věřim, než nevěřim, ale nejsem křestanka ani nic jinýho, ani nechodim do žádný církve a ani nebudu, protože jestli bůh je tak se mnou mluví přímo a nepotřebuje na to církev nebo kněze nebo já nevim co a pokud neni tak je to stejně jedno - at´tak nebo tak řídím si svůj život pokud to jen trochu jde sama (aspon si to myslim :-D :-D ) - tedy věci které mohu ovlivnit ovlivním a které ne,tak se s nima holt pokusím smířit :-D
co se týče párů co se brali v 18-ti tak všechny co znám (a znám jich spoustu) jsou dávno rozvedený a to právě z toho důvodu že byli první a jediní - generace těch 60tých, 70 tých a 80 tých let právě dnes plní statistiky rozvodovosti :-S a jsou to většinou známý, kamarádi a spolužáci mýho muže (ročník 68), kdy dejme tomu z 50 ti lidí co bylo kolem něj a brali se v 18 ti mají štastný manželství dodnes tak max.10 lidí a to ještě přehánim :-| :-N, zbytek jsou všichni rozvedený nebo vdaný, ženatý podruhý - naopak ti co si počkali a v mládí dostatečně vyřádili, partnera předtim vyzkoušeli společnym soužitim jsou spokojenější 8-)
jasně vždy je to jen o úhlu pohledu a o lidech jako takových, já bych naopak kdybych teprve se s tim svym měla sžívat tak hned uteču a dávám žádost o rozvod :-D :-D :-D takhle jsem do toho šla s tim, že když to náhodou nepude tak se nic neděje a prostě se seberu a jdu a když to pude a opravdu se budeme nejen milovat ale fungovat bude i to všechno ostatní tak se klidně vezmem ;-) + u mne tim hlavnim rozhodnutim nebyla svatba - ta už ted´bude jen takovej dodatek, ale to že jsem se rozhodla s nim mít dítě, to je pro mne sakra závazek - protože jenom se vzít, tak se můžu rozvést a v životě už ho třeba nemusim vidět, když nechci; ale když s nim mám dítě tak je to na celej život a to i když se rozvedeme - tedy to předpokládá že sme schopni se rozumně domluvit i když bysme se my dva nemuseli, ale jednou máme spolu syna - takže kvůli snovi určitě a musela bych ho vidět i když bych třeba nechtěla :-D
a nemyslim, že je to o tom že nechcem řešit problémy, naopak kdybysme je neřešili a hned utíkali tak už spolu dávno nejsme a i když to třeba nemusí vydržet třeba do smrti, tak pro mě už to že se s nim vydržela 10 let a to i když to nebylo vždycky růžový a proběhlo pár krizovek a neutekla i když dle Vás mě teda u něj vlastně nic nedrželo :-N je teprve dostatečná záruka - nebo jinak řečeno to že s nim jsem tak dlouho i když vlastně nemusim, protože když bych si ho hned vzala a kdybysme si nesedli tak vlastně musim, protože před Bohem je to takto daný - a já nesnášim když něco musim :-D :-D :-D
Tak docházím k poznání - a to, že tohle asi v životě nepochopím - asi je to tak nejlepší. Dál budu věřit sama sobě a to, že manželství zvládnu.
to Klara: nechápu, jak můžete říct, že je to vztah tří osob. Prostě manželství je o dvou lidech.
to aktebalka: já se snažím dělat správné věci, pomáhat druhým, být tu pro druhé, když potřebují a nepotřebuji, aby mi to někdo říkal. Já Vás rozhodně nechci urážet, doufám, že to tak nevyzní, jestli ano, tak se omlouvám, ale přijde mi šílené napsat, Bůh mi řekl, abych... Bůh mi odpustil...apod... to je pouhý alibismus, já to vnímám jako neschopnost vyrovnat se s vlastní osobností, já prostě tyhle věci znám a je to přirozené se chovat k lidem slušně, apod.. a nikdo mi to nemusí říkat, žádný Bůh mi nemusí říkat, co mám nebo nemám dělat, své životy si řídíme sami, a manželství taktéž.
Omlouvám se, nemyslím to zle... jen bych to fakt chtěla hrozně ráda pochopit.
Přeju všem dobrou noc.
kaci: a to je presne to proc v Boha verim, ale nema to cenu se hadat, pokud se nebudem vzajemne poslouchat a snazit pochopit :-D :-D :-D kaci neveris v nic?horoskop ? posmrtnej zivot?.... jinak vira si neni o pochopeni, ale prece jen nam Buh dal mozek a co se kolikrat v cirkvi (jakekoliv) kaze, tak jeden premysli kde to ten dotycnej sebral a clovek chape, proc se tam lidi zrovna nehrnou :-N takze podle me mimi jinych veci je dobry zkoumat, ptat se a premyslet ..... but: neni to nic osobniho, ale pro verici je to kolikrat daleko vetsi trapeni :-D :-D :-D :-D :-D :-D
Já teda za svůj život (a došla i fáze krize víry), že víra je vyšší stupeň poznání. Poznání, že na světě a mimo něj jsou věci, které neumím vlastním rozumem vysvětlit ani svojí silou ovlivnit, a za (nad) tím, že vznikly nebo že se dějí, musí být něco, nějaká "vyšší moc". Pro mně je to Bůh... Jednoduché, ne? ;-)