Ahoj všem,
zajímalo by mě, kolik je nás tady takových, které budeme mít církevní svatbu s tím, že důvodem není vzít se v pěkném kostele, ale to, že jsme věřící... Jsem jedna taková:-)
Jinak s tím, proč se vdávám tak brzo, jsem se taky setkala (spíš mezi nevěřícíma) a následující otázka hned byla jestli jsem těhotná nebo jestli plánujeme děti..A největší gól byl, když jsem řekla, že spolu ještě nebydlíme, tak to si jich hodně klepalo na čelo :-D :-p
jo, stím býváním to tak je, taky se mě všichni ptají, estli spolu jako nebudem nejdřív bydlet.. U nás by to prakticky ani nešlo, já i nastávající pořád studujem, navíc každej na iným konci republiky, takže hlásím láska na dálku jde, ale je to pořádnej záhul..a pak vlastně po škole rovnou do svatby :-D asi to bude "krutej" přelom, budem to asi chvílu rozdýchávat, ale taky to zvládnem :-D
Je fajn, že je vás tu tolik, co spolu před svatbou nebydlíte, vždycky jsem si na internetových diskusích připadala skoro osamocena a musela pořád dokolečka vysvětlovat PROČ.
Vadí mi, že se o bydlení velice často mluví jako o "zkusit to spolu" - jakoby partner byl svetr nebo bota. Když mi někdo argumentuje tím, že spolu chtějí být, ale z nějakého důvodu svatba není ještě možná, jsem ochotna to akceptovat, ale "zkouška" pro mě není argument. To jako když budou chtít mít děti, taky si na pár měsíců od někoho půjčí mimčo, aby zjistili, jaké to bude, jak se ten druhý bude chovat atd.?
Hermínka: Tak my dva to máme tak, že spolu chodíme 4 roky a 8 let se známe. Kdyby byla ideální situace (bytová a finanční) tak jsme se vzali po 3 letech. Ale ani tak bysme spolu před svatbou nebydleli. Dřív spolu lidi nebydleli a nerozváděli se tolik jako nyní, když tu možnost máme (nechám stranou, že to, že se nerozváděli neznamená nutně, že spolu byli šťastní - to by bylo na jinou diskuzi).
To, že je dnes tolik rozvodů svědčí jen a jen o naší sobeckosti a rozežranosti a neschopnosti a neochotě na tom vztahu makat (musí to být z obou stran) - bydlení před svatbou s tím apriori nemá co dělat.
Základ je někde jinde a pokud ten základ nefunguje, tak je otázka společného bydlení nebo nebydlení zbytečná jak pumpa na saně... :-)
jo, argumenty přesně tohodle typu: "Vždyt si to přece musíte spolu zkusit, estli vám to půjde.." , mě fakt dostávají do kolen...... To bych si pak "tímto způsobem" mohla vyzkoušet kupu kluků, abych zjistila, se kterým mi to jde nejlíp??
Já prostě věřím, že nás spojil TEN nahoře, taky mu to dalo práci, dyž nás to trklo, až když jsme vyjeli do zahraničí :-D :-D a nemám důvod o tom pochybovat a zkoušet něco, jen abych měla další důkaz.. za ty čtyři roky, co jsme spolu vidím spoustu "důkazů", že my dva budem jednou jeden a do konce života :-)
no jo holky ale vdavat se z duvody abyste spolu mohly bydlet? me to prijde dost blbej duvod :-D vdava se ma clovek z celkovyho presvedceni a z lasky ne proto aby se mohl konecne sestehovat :-N
nu, my hlavně už chceme být spolu, už je to dlouhý a vzálenost eště delší, už bysme se vzali dřív, já už mám na to věk ;-) ale je tu ta škola, snad aj při škole bysme se vzali, ale to by Josífek nemohl studovat v Plzni a já v Olomouci, to bysme měli nějaký víkendový manželství a to zas teda jako nechceme
hermi: Takhle přesně to tu nikdo nenapsal, o tom jáhenství, ale myslela jsem si, že to tak nějak je. dík.
No tak my jsme taky ti cvoci, co spolu před svatbou nebydleli a dokonce ani nemáme vlastní byt. Ale fakt nám nějaké předzkoušení nechybí a k tomu, abychom mohli žít spokojeně jako manželé taky nemusíme mít zrovna vilu (ale samozřejmě vlastní bydlení plánujem už brzo a těšíme se, že do něj přivedem nějaký ten přírůstek časem). A otázky jestli jsem těhotná nebo proč se vlastně berem, když nic nemáme (kromě lásky) byly taky.
Já nevím, ale beru to tak, že svatbou se něco mezi námi změní, že už skutečně budeme jedno, manželé, což lze právě doopravdy až svatbou. Tak proč bych si nutně měla zkoušet něco, co stejně není úplně totéž. Pro mě být parteři co spolu chodí a žijí je něco jiného než být manželé. Nezkoušela jsem si manžela dopředu, ale o to víc jsem zkoumala jeho povahu, jeho chování v různých situacích, až jsem došla k přesvědčení, že on je ten, kterého mi Bůh vybral a sebrala jsem odvahu spojit naše životy v jedno. Věděla jsem, že třecí plochy budou, menší konflikty taky, že se budeme muset přizpůsobit, dělat kompromisy, ale chtěla jsem být fér a nehrát si na manžele, když jimi nejsme. A byl to úžasný pocit probudit se v posvatební ráno a vědět, že toto je můj manžel, a už neodejde.
Jinak i my bychom se byli vzali po 3 letech, kdyby to bývalo šlo.
omandra: No už "válčíme" skoro dva roky, krušné chvilky občas přijdou, ale to asi všude. Přesto jsme nikdy nelitovali a pořád si vědomí, že jsme manželé užíváme. Je to nádhera :-) :-)
om: Jaký si to uděláte, takový to budete mít. Vždycky je to jen na těch dvou. ;-) Takže žádný strachy.
Koukám, že taky budete mít srpnovou svatbu :-) Už se to blíží, co? Já bych se vdávala zas x-) Ale ne, teď už radši ty křtiny, všechno pěkně postupně. :-)
Já tu byla taky dřív a vyplatilo se. Jinak by se asi nestihla vybavit svatba za 3 měsíce. Ale už jsem měla spoustu věcí promyšlenou, tak se zvládlo. :-)
a Ty ted eště studuješ? my to schouknem po škole, jak jsem psala, bydlíme a studujem každý na jiným konci republiky, takže nám nic jinýho nezbývá, než to nechat po studiu
omandra: Ještě jo, ale už se blíží státnice. A další studium mám dálkově na 2 roky, už jsem skoro v půlce, tak až skončím i to, chtěli bychom mimčo.
My jsme studovali oba, vzali jsme se taky až 3 měsíce po manželově nástupu do práce. Dřív by to fakt nešlo. Sice jsme studovali ve stejném městě, ale bydleli každý doma a dojížděli, byli jsme rádi, že se vidíme tam, během pauz.
Omandra: Tohle jsou ty "nejtěžší případy" :-) . My jsme to měli taky tak, ale já jsem pak přestoupila do Olomouce, byteček jsme našli na půl cesty meti Brnem a Olomoucí a jdem do toho i když mě ještě rok VŠ po svatbě čeká...
Ale letos jsem zabrala, takže už mi na páťák zbývá získat jen 10 kreditů - tak budu převážně v práci, nebo psát diplomku, nebo se věnovat manželovi ... ;-)
Ahoj holky, přidávám se k nevěstám křesťankám. Jsem ráda, že Boha mám, jak ve vztahu s přítelem, tak v ostatních vztazích a vlastně ve všem. Líbí se mi, že nemusím spoléhat právě jenom sama na sebe, jak tady v diskusi bylo zmíněno, ale že v mém životě je někdo větší a silnější než já. Přeju hezký přípravy všem ;-) ;-)
ahojte,manzelsky zivot je nadherny a je krasne spolu prezivat,to co clovek este s nikym predtym neprezival...vsetky tie kecy o tom,ze vsetko treba predtym vyskusat,su blbost...nic netreba uponahlavat...obrali by sme sa o krasu jedinecnosti nasho vztahu :) my sme sa tiez rozhodli so sexom a spolocnym byvanim pockat po svadbe.je to uplne super,naplno si uzivame medove tyzdne...veriacou som z vlastneho presvedcenia,ale viem,ze aj neveriaci dokazu rozoznat spravne zivotne hodnoty a zit podla nich (nebyt egoista a sliapat po inych,ale zit tak,ako si sami zelame,aby sa ini spravali ku nam) my sme si nic nechceli odskusavat,lebo si jeden druheho vazime ako cloveka,byt pre niekoho len lubeny na skusku,ma uraza.a ze sme cakali so sexom (hoci neznosti v nasom vztahu samozrejme boli),to sme si chceli darovat nieco jedinecne,co iny clovek od nas neziska samozrejme doveru,istotu v tom druhom. nemusim ho s nikym porovnavat,ze dakto bol mozno lepsi milenec a lutovat,ani ze dakto bol horsi milenec a lutovat,ze som vobec s takym nanic chlapom daco mala...a tiez,ked z roznych dovodov (choroba,vzdialenost) nebudeme moct mat spolu nas krasny sex,tak si mozme verit,ze si nebudeme hladat nahrady v niekom inom...proste naucili sme sa zriekat a cakat a inymi roznymi sposobmi davat si najavo ,ze sa lubime,ze sme si navzajom drahi.pozornost a laska sa da vyjadrit aj inak ako sexom-a tesim sa,ze sa budem citit lubena,aj ked uz budem babicka a na sex uz zrejme nebude sil ani chut :)
můj drahý studduje, jak má, akorát já su takovej lempl, že nejsu schopná dodělat školu, přestoupila sem totiž před třema rokama z brna,kde sem po třech letech školu bez dokončení opustila, takže už mě to trochu leze na mozek a těším se, až budu mít školu za sebou :-) já to studijum do šestadvaceti absolutně využiju, poněvadž až budu promovat, tak už 26 budu nějakou dobu mít..
omandra: Tak to ti schvaluju. Já jsem 14 dní po svatbě odevzdávala ročníkovou práci :-p Ale i to jsem zvládla. A taky jsem si na 5 ročník nechala jen lehčí předměty a měla jsem jich málo. Akorát jsem se další rok patlala s diplomkou. Tak jsem si aspoň začla k tomu dál studovat něco jiného. :-N
avuka: Pěkně napsáno x-)