werumka: Přesně tak. Kdo nezkusí, neuvěří. Úplně jinak to člověk cítí, když to má říct někomu dalšímu, a je jedno že ví, že se to dál nedostane a že ho dotyčný nebude soudit, ale naopak že mu odpustí. Má to úplně jinou váhu. Vždycky je těžší říct něco někomu do očí, než se mu za to omluvit v duchu, nebo sms nebo dopisem, ani telefon není stejný, i v normálním životě. Natož někomu, kdo tě miluje, chápe, pomáhá ti, stojí za tebou a mrzí ho, když něco uděláš špatně. Je to podobné jako u rodičů. Taky člověka někdy os nějakého špatného skutku nebo jednání zachrání to, že se řekne, že by tím zklamal rodiče. Já mám otce jen jednoho, právě Otce.
Ahoj a pěkný večer.
andelka.
tu zpovedˇto je vě kterou ti vážně závidím takovej pocit byhc taky chtěla zažít.hezky jsi to popsala. je rozdíl někomu něco říct a čekat jestli tě neodsoudí nebo jestli někomu něco řekneš a on ti PÁn odpustí.
nehřeším teda myslím, ale umím být sama pěkne zlá a sobecká a kolirkát je člověk všeho uplně plnej jako třeba jako já ted všeho těhc starostí před svatbou a tak je strašná spousta a člověk to v sob dusí at tím nikoho neootravuje a já cítím že zachvíli vybouchnu jako kamna takže vtomhle bych tu zpověd brala. Jen mám pocit, že než bych s evypovídala tak by nám i ten náš maldej farář chudák zestárl.
Farář , teda Páter mi dal tu nabídku amožnost udělat si svatební příjmaní a řekl mi ale že to není otázka týdne že ktomu vede delší cesta a trvá klidně i rok.
Řekla jsem Kamilovi sama tehda že ted na to nepujdu, ale že určitě jendou ano že bych to chtla zažít a být tak o ktok blíže všemu co s eotvírá a nabízí.
Tedkom byhc nato nemněla .
Je toho ted amně všeho opravdu strašně moc.
prava: Taky si myslím. Ta cesta je dlouhá a těžká, ale krásná. Je třeba být asi v tom správném rozpoložení a mít klid na to. Hlavně na přemýšlení. Nelze celý katechismus vstřebat za týden a ještě se s tím ztotožnit. To by asi moc do hloubky nešlo. Já jsem na cestě 7 let a pořád hledám, ptám se, dělám chyby, padám a zase se zvedám. A vším jsem o krok blíž Bohu.
Svaté přijímání je krásná věc, pokud je správně a do hloubky prožitá. Já přijímala poprvé hned po křtu, ale pak asi až za rok. Příprava na křest trvala půl roku, příprava na první zpověď ještě dýl asi. Nemám potřebu chodit ke zpovědi ani k přijímání každý týden. Řídím se spíš rčením, že dobrého pomálu. ;-) Je potřeba se na to pokaždé připravit, zpytovat svědomí (po cestě do kostela to přece jen nejde), prosit Boha o to, abychom rozpoznali své hříchy a mohli jich litovat a napravit je. Vlastně ani kdybych žádné hříchy neměla, tak bych asi nechodila každou neděli k přijímání, nevím, možná ano, to teď nemůžu říct. Není to povinné, je jen doporučené přijmout eucharistii aspoň jednou za rok o velikonocích, to se snažím dodržovat a k tomu ještě vánoce. Já to mám spíš tak, že jednou za čas si v sobě udělám pořádek, vypořádám se s tím zpovědí a přijímání mám jako odměnu, která to dovrší.
andelka: Rekla bych (nebo mi to aspon takhle vzdy bylo receno:-) ), ze eucharistie je posilou pro cloveka. S hrichem se clovek potyka kazdy den. Pokud clovek nezije v nejakem trvalem anebo nema na svedomi tezky hrich, tak by k eucharistii jit mel - vzdyt prece to neni odmena, to je telo Kristovo, ktere se vydalo za nase hrichy. A my si ho nezalouzime nikdy (proto se rika "a rekni jen slovo a ma duse bude uzdravena). Posilu clovek nepotrebuje, kdyz zadny problem nema. Naopak - tehdy, kdyz s necim zapasi, je v pokuseni...je dobre se k eucharistii uchylovat.
werumka: No to máš pravdu. Jenže já většinou právě nějaký hřích proti Desateru mám =-) Takže vždycky, zatím, když jsem chtěla k přijímání, musela tomu předcházet zpověď. Asi proto se mi to tak spojilo. Akorát jsem asi nepochopila ten konec, právě když má problém, uchyluje se člověk k eucharistii. Já to tak právě mám, že mám problém se svědomím, očistím ho zpovědí a jdu se posilnit hostií (lapidárně řečeno).
Lehkdy hrichy ma clovek porad. Ty je doporuceno vyznat u zpovedi, ale neni to striktni (tj, kdyz je nevyznas, zpoved je stale platna). Proto je na zacatku mse vyznani hrichu, zpiva se Kyrie. A proto jeste je ta veta pred prijimanim: "Pane, nezaslouzim si, abys ke mne prisel...". My si to skutecne nezaslouzime. Ale Buh nam jde tou eucharistii vstric. Se svedomim muze mit clovek problem porad, ale take ne vsechny hrichy, ktere spadaji pod desatero jsou tezke. Casto jdu na msi s tim, ze jsem na nekoho vybuchla, udelala neco spatne. Ale kdyz uprimne projdu ukonem kajicnosti, tak mohu prijmout posilu, ktera prichazi v eucharistii. K te se doporucuje chodit co nejcasteji!
werumka: Jenže já právě nevím, co je těžký hřích a co lehký, z něhož se právě nemusím zpovídat. Zatím jsem měla problém v tom, že jsem spala s přítelem, brala HA a nechodila pravidelně do kostela. Myslím, že všechno to v Desateru je. :-N Kdybych měla hřích typu, že jsem řekla že jdu někam a šla jsem jinam, že jsem líná se učit, že se vymlouvám na to a na to, že mi občas něco ujede, tak to by mi bylo hej,
Vis, rozlisovani mezi lehkym a tezkym hrichem - to je vec, ktere se clovek musi ucit, musi ji poznavat... nekdy je to tezke i pro "celozivotniho" krestana. Lehky hrich je pouze takove "oslabeni", zakopnuti na ceste k Bohu. Zatimco tezky uz se rovna "smrtelnemu" zraneni. Dulezite je vzdy si rict okolnosti, ktere cloveka k necemu vedly, bylo to skutecne dobrovolne? Neucinil bych jeste vetsi zlo, kdybych neco (ne)udelal. Bylo to v dane situaci opravdu nevyhnutelne? Proto je dobre chodit k jednomu zpovednikovi, ktery zna situaci a postaveni toho konkrteniho cloveka. Nemuzu se zpovidat z nelidskeho hnevu, pokud je ten hnev zpusobeny necim, co neovlivnim. Popisujes tady hrichy, ktere jsi delala pred manzelstvim a pocitam, ze tohle uz je passe, ne?
werumka: Jo, je to fakt těžké rozpoznat co je co. No snad to budu dělat dobře. Jasně, to už je passe, až na ten kostel, v tom selhávám pořád. Jenže zas tak dobrovolné to není. Já to nemám tak, že si myslím, že bych do kostela chodit nemusela, já vlastně chci, ale vždycky mě něco ovlivní a pak mě to mrzí. Tak co myslíš? Musím se pokaždé z toho zpovídat, když nejdu? Já vlastně moc často ke zpovědi nechodila, protože jsem říkala pořád ty samé věci a nebylo jen v mé moci je změnit. Jednoho zpovědníka mám a je pravda, že je to dobře.
Andelko, to ze clovek rika porad ty same veci neni o tom, ze by se opakoval, ale pouze o tom, ze ma sklon delat porad ty same chyby... Cetla jsem, ze existuji dve nemoci svedomi: jedno je apaticke - tj. clovek ma pocit, ze vlastne ani nehresi. A pak to druhe je naopak: Clovek vidi tezky hrich skoro ve vsem. Mozna by bylo fajn zeptat se zrovna na tuhle vec sveho kneze. Ale kdyby se jednalo o me (pocitam i s tim, ze proste nejsi praktikujici tak dlouho a mas ruzne otazky a problemy, ktere se s tim spojuji), tak bych nedodrzovala striktne to, ze musim pokazde ke zpovedi. Naopak bych se snazila to "dohnat" - jit treba jednou ve vsedni den a naopak pri pristi prilezitosti k te eucharistii jit a prosit o pomoc a posilu. Ke zpovedi je doporuceno chodit jednou mesicne - je dobre to dodrzovat. Mela jsem posledni rok krusne obdobi i duchovne a do kostela se mi opravdu nechtelo. A nekdy jsem ani nesla. Ale byl to duvod tomu, abych to pri pristi prilezitosti udelala a sla k prijimani. Protoze jsem vedela, ze bez Bozi pomoci se v tomhle utopim:-)
werumka: To já vím, teď už mám ten sklon jen jeden, ostatní jsem napravila. Tak tu nemoc svědomí mám spíš tu druhou. Prostě fakt nevím a pak si říkám, nebude to svatokrádež, když půjdu k přijímání a kvůli tomu a tomu nejsem smířená s Bohem? Lituju toho, snažím se to napravit, účastním se mše "vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem.." ale pak stejně nevím. Máš pravdu, zkusím to tak. Pomalu a klidně. Vždyť když udělám chybu, tak Bůh ví, že to nebylo schválně.
Taky si myslím, že spíš inklinuješ k tomu druhému:-) Opravdu, víra nejsou dostihy a ani se nehraje na body. Jak víš, že nejsi smířena s Bohem? Ty se s ním přece smířit chceš a on je ten, kdo vždycky udělá ten krok první:-) Podle mě zkus opravdu dodržovat ten měsíc a buď klidná. Nebe není za dokonalost, to by bylo prázdné:-D
werumka: No jo, on když v tom člověk nevyrůstal, tak to nemá zažité a prostě neví. Dík, jsi mě povzbudila :-) Půjdu teď v neděli na mši a předtím ke zpovědi. stejně mi ale bude blbé se vyznat jen z toho, že nechodím na mše a že mě to mrzí a chci to změnit. Já si totiž nijak ničeho dalšího nejsem vědoma. Asi o tom budu muset víc přemýšlet a však ono se něco najde ;-) Ale zas aspoň to bude rychlé a nebudu moc zdržovat. :-D
Možná máš už na to nechození na mše nějaký stihomam :-D Asi bych to být Tebou teď zkusila trochu upozadit, zkus se zaměřit na jiné věci, třeba pak zjistíš spojitosti a příčinu s tím kostelem. Určitě se na to zeptej svého zpovědníka. Bude to dobré, choď k přijímání, kdykoli tu možnost máš, určitě na tom Bůh zapracuje:-)
standici a proc ne? treba ja si myslim taky ze nemam nejaky zvlastni hrichy ze kterych bych se musela zpovidat...vim ze to zni blbe ale proste to tak citim :-N
werumka: Taky už mi to tak připadá :-D Díky. Asi se na to moc upínám a nevidím spojitosti. A neměla bys tip na nějakou dobrou knihu o tomto? Chtěla bych zjistit, co na to říkají jiní a jak se to řeší, nějaké zkušenosti, nevím. Zrovna tohle mi přijde dost složité pro "začátečníka".
standici: Uvažuju nad tím a ne, nejsem si žádného těžšího hříchu vědoma a z drobných poklesků se nemusím zpovídat, ty jsou odpuštěny při mši, pokud člověk lituje a odpuštění chce.
kata: Mám to stejně.
ASi jsem to zas řekla blbě, s těmi hříchy, ale měla jsem namysli to, co psala werumka včera ve 22.30. Že vyznávat lehké hříchy ve zpovědi není striktní a že se i s nimi k přijímání může.
Ahoj.četla jsem si tady ty věci. Dost mě zarazilo, že ke zpovědi nemusíš chodit, když děláš jen lehké hříchy. že ti stačí jen nějaká věta nezasloužím si, abys ke mě přišel, ale řekni jen sllovoa má duše bude uzdravena. jenže kde je ta hranice lehký a těžký hrích???
desatero co jsme se učili je jen malá část, kažký si ho může vyložit po svém. Někde je dost rozvedeno a je to dost hustý. Asi by se podle toho v dnešní době nemohl nikdo řítit uplně doslovně.
lilibca: Hranici lehkeho a tezkeho hrichu Ti nerekne ani studovany a zivotem protrely teolog:-) Proto se doporucuje pri pochybnostech zeptat se zpovednika a chodit pokud mozno k jednomu. Je to prece jen clovek ,ktery sice zna zivot toho konkretniho cloveka, ale taky ho vidi s odstupem a urcitym zpusobem objektivne. Myslim, ze kazdy ma slabost pro neco jineho a zapasi s necim jinym. Je to stejne jako s nemoci - musis ji umet poznavat, abys s ni umela zachazet a lecit ji.
Andelka: Po necem se Ti mrknu a napisu pak do IP ;-)
lilibca: to není jen tak nějaká věta věta, je to součástí bohoslužby, resp. součástí slavení eucharistie. A taky už na počátku je úkon kajícnosti, kdy litujeme svých hříchů. Tak si myslím, že právě tohle ty lehké hříchy smiřuje.
werumka: To bys byla hodná, díky. :-)
Andelka: někdy si holky přečtěte podrobné rozepsání desatera a ostatních hříchů. Myslím si, že pak si rozmyslíš, že máš jen jeden větší hřích...je tak strašně moc věcí a vlastností, které děláme, že, promiň, nevěřím, že máš pouze tento jeden hřích, kterým je, že nechodíš pravidelně do kostela. Nejdůležitější si myslím je připustit si hříchy!Nikomu to zatím neuškodilo přiznat si, jaké hříchy máme a pak se z nich vyzpovídat :-)
Já teda už dlouho pročítám tuto diskuzi, ještě nikdy jsme nic nekomentovala, ale teď už mi to nedá.
Moje rodina bývala hodně věřící, tím pádem i já jsme byla nucena chodit pravidelně, třikrát týdně do kostela.....naprosto nic mi to nedávala, ani jako dítěti a v podstarě ani jako dospělýmu člověku, takže jsem s tím skončila. V Boha ale věřím, jen mi tak úplně nesedí ta instituce-církev a všechno kolem. Svatbu v kostele mít ale budu, nedovedu si to jinak představit.
A co se týče těch hříchů- jeho velikost pro mě určuje svědomí. Rozhodně ale nemám potřebu chodit do kostela, povídat to knězi......pokud Bůh existuje, tak je pro něj přece m,nohem důležitější, aby toho ten člověk litoval, než že se půjde vypovídat do kostela,a pak zase dál bude v pohodě dělat to stejný
To máš pravdu, každý si může věřit svým způsobem, ale tady se jedná spíše o to, že Andělka si myslí, že nemá jiný hřích než ten, že nechodí do kostela. To jsi trošku otočila téma na to, jak kdo věří a co si kdo myslí o víře v Boha.
To asi musí vědět ona sama, jaké má hříchy.....asi je to hodná holka, která s nikým nemá problém a jestli jednou řekne sprosté slovo...z toho bych se taky nevěšela. Největší sranda na tom totiž je, že lidi bohu přisoudily lidský vlastnosti, že by mu třeba vadilo, že někoho pošleš někam....to by mě zajímalo, jak na to přišly, jak to můžou vědět