Ahojky holky, moc ráda bych slyšela váš názor. Mám přítele, je mu 21 a mě 20 a já mám syna, kterej bohužel není jeho, ale má jiného otce, pravého otce sem opustila 8 měs. po porodu. No ale to není to téma. Jsme se domlouvali, že bychom se mohli vzít, koupit si domeček a on moc chtěl vlastní mimi. Najednou přišel s tím, že prý máme čas a že si nechce zkazit život. Prý se lidi berou až po několika letech a my se známe 7 měsíců. Jenže já sem si jistá, že ho miluju a že chci být jen a jen s ním... Před 2 dny jsme byli na návštěvě u jeho táty a najednou už opět změnil názor. Hledá dům, který bychom si vzali na splátky. A bavili jsme se taky veřejně o svatbě s jeho tátou a tátovou přítelkyní. Jenže on má velkou rodinu, tak jsme se bavili o tom, že uděláme jen svatbu malou, jako nevěsta ženich a svědci, potom oslava a hotovo. Souhlasily byste s tím?? Nebo byste si chtěli užít velkou svatbu??Já osobně váhám, ale hlavně abych už byla jeho žena...co myslíte? Děkuju za názor.
Divná nejsi, mě je 27, maželovi 31, máme vlastní bydlení i práci, ale stejně si klademe otázku, jestli jsme na to připraveni pořídit si mimi, jestli jsme schopni ho zabezpečit, i nás, a dát mu minimálně dobré zdraví, lásku a vzdělání. Je to zodpovědnost na celý život a přesně, když nechci otěhotnět tak to řeším nějakou antikoncepcí!
no chapu, ze ho mas rada a chces k nemu patrit i oficialne(i z hlediska zakona ), ale asi by ses mela zamyslet nad tim, proc ti nevysel predchozi vztah...preci jenom neni uplne optimalni vychovavat dite bez otce...nebo jestli to myslis tak, ze pokud by ses vdala byli byste uplna rodina...ale myslim, ze takhle to fungovat nebude.
a s dalsi ditetem bych urcite par let pockala...myslim, ze to bude lepsi pro vsechny. myslim, ze by ses ted mela hlavne soustredit na ditko, co uz mas a nezatezovat ho pripadne dalsim nezdarenym vztahem...ono je lehci se rozejit nez rozvist.
ja bych radila jeste tak 2-3 roky pockat a pokud se budete chtit vzit i pak, tak to udelejte a treba si i pak poridte mimco...ale ted se mi to zda naprosto blaznivy a nezodpovedny(obzvlast mit dalsi miminko).
je to ale jen tvuj zivot a stejnak si nakonec udelas, co budes chtit...ale nezapominej, ze uz neneses odpovednost jen za sebe, ale i za sve dite.
preju ti hodne stesti a mnoho dobrych rozhodnuti ;-)
Evi, přesně tak to s dítětem cítím i já, chci aby mělo všechno, co mu jen dát to nejlepší,co můžeme! ˇA mít další dítě v situaci verunky je minimálně strašně nezodpovědné!
tak děkuji moc za názory ale nějak ste mě nepochopily,já sem otce malýho opustila když malýmu bylo 8 měsíců,kvůli jeho chování,nebyl na malýho moc hodnej když to řeknu slušně.pak sem si našla kluka jterýho mám ráda strasně moc jako etě nikdy nikoho a těším se na každý nový den s ním.on přišel s tím že chce vlastní mimi jenže já nechtěla kvůli malýmu bo už na to nemám nervy prostě.řekli sme si že se vezmeme ale nejdřív vše naplánujeme,myslím že je jedno jak dlouho někdo s někým je stačí vzájemná důvěra a chut jít životem spolu...a vyrovnanost,a mít ve všem jasno,vím že já nemám a taky proto sem mu řekla že už na svatbě netrvám...a ohledně toho těhotenství nevím kdo měl ten blbej názor že mi je jedno jestli otěhotněním TO NENI JEDNO ASI NIKOMU bud clověk chce nebo ne!já nechtěla otěhotnět jenže jsem měla zdravotní problémy a selhala antikoncepce.a ted mám tendenci otěhotnět protože to se mnou a a antikoncepcí není jednoduché...prášky nemůžu brát takže sem si nechala píchnout injekci ale musí se počkat jestli sedne a ani ta není 100%!!!takhle sem to mylela ne že bych nebrala žádnou a bylo mi to jedno já sem to řekla proto že mám strach co kdyby se přece jen stalo...nevím kdo z vás si hledá kluka podle věku ale já to teda podle něj nedělám.nemohla být byý s někým komu je 30 jen kvůli tomu že mu je tolik.může mu být 30 ale chovat jak se jak....
jasně že čím lp se dva znají tak je to lepší a ví co od sebe můžou čekat jenže já měla předtím kluka(otce malýho)skoro 4 roky a někdy sem to ani neodhadla co od něj můžu čekat..
Ahoj holky, četla jsem si celou diskusi a musím říct, že nechápu jak Verunku, tak vás. Jak psala Veru, asi se neseznamuje (a myslím, že většina z vás taky ne) ahoj jsem Veru, kolik ti je, jsi zajištěný a jsi ochoten se postarat o mě a mé dítě..Asi je jasný, že když je jí 20, tak si asi víc rozumí s lidma stejnýho věku. Nicméně tím nepodporuji její chování, taky si myslim, že by mohli nejdřív zkusit spolu žít a když to půjde, tak se pak vzít a případně mít další dítě. Nevim kdo vám dal právo soudit toho kluka, neřikám že v 21 letech je vyzrálí, ale zeptejte se svých třicátníků jestli by byli natolik odpovědní a chodili by s holkou co má dítě s jinym. Myslim, že v tom snad trochu odpovědnosti je ne??Taky by se na ní mohl vybodnout a chodit pařit s klukama a neřešit nějaký,,cizí" dítě. Ale to je jedno vim, že mě za tyhle názory ,,sežerete", ale chtěla jsem se jí jen trochu zastat. ;-)
Broukb : já Tě rozhodně za Tvé názory "nesežeru" ale pokud si četla celou diskuzi, tak by Ti možná také mohly důvody PRO svatbu jako že - chce mít jeho příjmení
- chce aby se mohla dozvědět informace, kdyby se mu něco stalo
- aby neměla dvě děti jako svobodná matka apod. ...
připadat zvláštní...
Souhlasím s broukb, bereš mi slova z úst. Když žije v 21 letech s holkou s dítětem, tak asi nebude zas až tak nevyzrálý. A taky těžko si vybírat partnera podle věku.
A v podstatě i chápu ty Verčiny důvody, jen je asi nedokáže dost dobře vyjádřit - prostě svatba pro ni znamená nebýt už svobodná matka, protože ať se nám to líbí nebo ne, tak společnost pořád na svobodné matky kouká skrz prsty. Taky by možná měla pocit, že by se z nich tím stala rodina, přestože dítě není přítelovo. Umím si představit, že jako svobodná matka s dítětem bych toužila po tom, aby se někdo jasně deklaroval, že mě i dítě chce, třeba manželstvím.
Ale na druhou stranu ten nápad nepodporuju, myslím, že je skutečně potřeba počkat, až se hormony vybouří, rok je naprosté minimum, ale lepší jsou dva (to je takové to období "normalizace" vztahu, kdy přechází zamilovanost do stálé lásky anebo se lidi naopak rozcházejí, protože už to není takové "vzrůšo"). Takže tak, Veru...
nysek: myslim, ze to opravdu neni nijak zvlastni duvod, ze se Verunka chce dozvedet informace v nemocnici, pokud by se jejimu priteli neco stalo... Ze sve vlastni zkusenosti vim, ze nekdy ti opravdu odmitnou cokoliv sdelit, protoze "nejsi rodina"... Nevim, jake duvody jsi mela pro vstup do manzelstvi Ty, ale pro me je zrovna tohle hodne dulezite...
loona: Můj přítel byl před časem v nemocnici a normálně jim tam nahlásil moje jméno a vše mi sdělili bez problémů... Samozřejmě je to něco jiné, když by šlo o nějakou nehodu a on byl třeba nedej bože v bezvědomí... Ale třeba v Motole si to ukládají někam do systému, takže tam by ten souhlas s tím, že já mohu vědět, co s ním je, mohli najít... Takže myslím, že aspoň tohle se dá vyřešit jinak a že to nemusím být důvod ke svatbě...
Porad se tu dokola omyla nemocnice... pokud nebude v komatu, staci aby ji uvedl jako nejblizsi pribuznou. Pokud bude v komatu, myslim ze je to dostatecny duvod na usmireni s tchyni a informace se dozvi tak jako tak. My jsme sezdani nebyli kdyz se nam stala dost hnusna bouracka, juru vezli do nemocnice a me normalne rekli vsechnyi nformace. Sanitaci mi rekli co mu je a kam ho vezou, na vratnici v nemocnici mi rekli kde je a pak mi doktor rekl co mu je, jake leky mu dal atd. protoze predpokladal ze jura bude v soku, tak mi to rekla by to vedel nekdo dalsi. Doktori nejsou zadni pitomci a ve vetsine pripadech ti tu informaci sdeli. Nereknout ti to po telefonu, ale v nemocnici ano.
A veru on ti tu nikdo nenadava, trosku vaz slova. Ptala ses na nazor a holky ti ho rekly. To, ze s 99% prispevku nesouhlasis a neni ti to po chuti, neznamena, ze ti nadavame. A to ze o tobe nekdo rekl, ze se projevujes jako zalaskovany pubertak, to neni nadavka. Puberta je normalni oznaceni jedne urovne vyvoje cloveka, se kterou souvisi urcite psychicke projevy. V realnem zivote verim, ze jsi skvela a zodpovedna holka, ale bohuzel si trosku neuvedomujes co pises. Proto se nam vsem zda, ze bys mela driv dospet, nez si porizovat dalsi dite. Nezlob se, nikdo nemel v umyslu te tu urazet, my jsme ti jen radily z pozice trosku starsich (nerikam rozumejsich, ale vzhledem k veku mame mozna trosku vetsi nadhled) ;-)
ahoj holky ted jsem dočetla celou diskuzi :-D
s tou nemocnicí mají holky pravdu když tam zadáš komu chceš poddávat informace rádí je tomu dotyčnému sdělí
s tím dítětem to trochu nechápu máš zatím jedno ted nevím kolik mu je,ale dělat si další když toho člověka zase tak neznáš
jinak nesouhlasím s názorem nebrat po 7 měsících to se klidně vemte jestli to tak cítíš
já sama chodila s bývalým 5 let a absolutně jsme ho neznala,současný přítel a budoucí manžel mě požádal o ruku po půl roce,svatbu budem mít po roce a měsíci známosti,sle je tu jedno ale!!bydlím s ním od začátku a nejlépe poznáš člověka když s ním bydlíš chození je úplně jiná věc,takže doporučuji si nejříve vyzkoušet společné bydlení,protože tak poznáš zda s tím člověkem dokážeš vůbec žít tot můj názor!!!
a ted příběh ze skutečnosti mojí kamarádky,chodila vždy s klukama delší dobu-5 let,s druhým 4 roky a pokaždé jí to nevyšlo a řekla si dost poznala jednoho kluka poláka-nerozvedeného s jedním dítětem v polsku!!!!nastěhovala si ho k sobě po měsíci no a další měsíc otěhotněla,v prosinci 07 se jí narodila krásná holčička,a tohle nechápu dala té holčičce jméno po něm-myslím přijmení,což se mi zdá největší blbost může jí ho vzít a utéct :-(
no ated se z něho vyklubal pěkný ptáček-hrozně na ní žárlí,vše jí vyčítá žárlí i na tu malo,chlastá nepomáhá,a to byla ta kamarádka rozhodlá si ho vzít-on se ted rozvádí s tou v polsku,včéra byla hrozně smutná a je od něj rozhodlá asi odejít,je to v tom že ho strašně málo poznala měli hned miminko a udělala to jen proto že tamty vztahy nevyšli a ona si řekla tak to zksusím budu zase čekat5 let a ono to nevyjde??to už byl špatný začátek :-(
prominte že jsem se tak rozepsala ale co vy si otom myslíte?
murynka: Tyjo to je komplikovaný... Podle mě taky až tak úplně nezáleží na délce vztahu, když si sednete, tak si prostě sednete a nemusíte až tak řešit "KDY", ale podle mě je fatálníí chyba počnout záměrně dítě s nerozvedeným chlapem.
jo jo je to komplikovaný,ale nejvíc je mi líto tý malý co se narodila a vlastně i té kamarádky asi to vážně udělala ze zoufalství a z toho že se bála že už nikoho nenajde není zrovna hezká a je hodně silná a ten její polák je docela pěkný kluk,byla to hloupost.
a co je nejhorší že je úplný blb,on si myslí že ho podvádí já si myslím že ženská na mateřský se 3 měsíčním dítkem fakt nemyslí na to jak podvést bud přítele nebo manžela
Trošku se mi zdá, že se takhle diskuze, která měla poradit verunce, vrhla do vzájemného gratulování "starších a zkušenějších" k tomu, že je jim ke 30 a "takové" názory neměly ani v 15... Já si zas myslím, že člověk sám za sebe nemůže posuzovat, jestli byl před x lety roumnější než jinej, už jen proto, že co teď beru jako samozřejmost, kterou jsem určitě zastávala už tenkrát, tak to tak vůbec nemuselo být... Btw. mě zas vůbec nepřijde normální, být ve třiceti vdaná, zajištěná a necítit se na dítě.
JVeru:asi tě zklamu, protože v názoru na tvoji svatbu se přidám k většině: ještě bych do toho nešla. Věřím tomu, že ty důvody,proč se vzít, co jsi nám tu uvedla, nebyly ty hlavní. Troufám si tvrdit, že většina lidí se bere prostě z lásky, jenže to okolí u mladých lidí slyšet nechce, tak jsi tu napsala ty oblíbené a často zmiňované.
Přesto bych svatbu ještě odložila a to z několika důvodů: ač je tvůj přítel určitě dospělejší než jeho vrstevníci, zatím na svatbu nemá vyhraněný názor - chvíli jo, chvíli ne, tak bych mu dala aspoň ten rok, dva, ať si udělá pořádek sám v sobě a je si svým rozhodnutím jistý.
Tvoje album jsme neprohlížela, ale pokud bys ráda větší svatbu, než jen se svědky, tak si na ni můžete pomalounku šetřit a ty si pak ten velký den aspoň užiješ tak, jak sis to možná kdysi vysnila. Určitě sis prošla nelehkým obdobím, tak by sis to zasloužila.
Pokud bys svatbou ráda změnila pohled okolí na tebe, tak se neboj. Když budeš s přítelem normálně delší dobu žít, určitě si nebudou myslet nic špatnýho. Vždyť už se tu u některých dvojic vlastně ani neví, jestli jsou svoji ofiko nebo ne.
Buď ráda, že máš fajn partnera, a věř, že to, jestli teď máte nebo nemáte společné příjmení je to poslední. Držím vám pěsti, ať je vám spolu dobře pořád,ať už se svatbou nebo bez.
loona: mé důvody ke svatbě nebyly takové, že jsem chtěla mít stejné příjmení a vůbec mě nenapadlo přemýšlet, že by se něco manželovi mělo stát :-N takovýhle věci já si prostě nechci připouštět... :-|
Vdávala jsem se sice ve 21, jak už jsem zde někde psala, ale za chlapa, kterým jsem si jistá a vím že je rozumnej a zodpovědnej a že má své zásady, které nemění.
já myslím,že člověk by si to měl napřed pořádně rozmyslet,než vstoupí do manželství,ale pokud nysek věděla,co chce a je si svým mužem jistá,pak na věku, v kolika se vdáváš,nesejde.