Poprvé jsem se vdávala ve 29 letech po 7 leté známosti.Manželsví se po třech letech rozpadlo,rozvedli jsme se.Podruhé jsem se vdávala 4 měsíce po rozvodu ve 3 měsíci těhotenství ve 32 letech.Život je někdy opravdu o náhodách.Přeji hodně štěstí. :-)
@puhelin skoro:)) potkali jsme se až na vysoké škole, i když máme spoustu společných kamarádů už od dětství a v podstatě jsme se potkali i dřív, ale nevěděli jsme o sobě. Narodili jsme se ve stejné porodnici jen pár hodin od sebe, takže si děláme srandu, že jsme si brali peřinky (teda já mu:-))
Svatbu máme 30.4.2016 Mě je 22 a skoro manželi bude 30 . Jsme spolu 6 let, bydlíme spolu přes rok. Plánujeme rodinu, budoucnost, tak proč se nevzít, když se milujeme. :-)
já se vdávala před rokem v 19 letech, partnerovi bylo 29..a čistě z lásky :) a 2 měsíce po svatbě jsem otěhotněla a dnes už máme 5-ti měsíčního Samuelka :)
Ahoj holky, mě bude 27 a přítelovi 29. No četla jsem tu hodně příspěvků a názorů, tak taky připojím.
Určitě je to tom, co je nevěsta a ženich za lidi, ale...
Tady se pořád dožadovaly některé slečny jakéto přesně zkušenosti ty "zkušené" mají na mysli. Ale o to právě jde. Když je člověk kuře v těch dejme tomu 18,19,20,21 atd atd, tak si právě myslí ,že už všechno ví nejlíp a chce slyšet konkrétní zkušenosti, ale to nejde takhle říct. O tom to právě je, vy ještě nemůžete tušit, co to slovo "zkušenosti" v životě znamená. Neříkám, že jsen nějakej starej bard a vím o světě a životě úplně všechno, to netvrdím. Ale v tom mladým věku jsem netušila, co vše mne s chlapama může čekat. A nemůžu to říct konkrétně, prostě od každýho z nich jsem se něco naučila.
Měla jsem pár románků bez sexu, dva vážné vztahy (Opravdu dlouhodobé) a můj snoubenec je můj třetí partner.
A neměnila bych, ale popravdě absolutně bych ho nechtěla znát v jeho 18-22 letech. Potkat ho v tomhle jeho věku, asi by to byla láska jako trám, ale vydrželo by to jenom rok...ale protože máme oba něco za sebou až teď si můžeme říct, že k sobě patříme, ale jak tu již někteří psali, potřebovali jsme se vyblbnout, prožít si zklamání a románky, abychom se dostali až k sobě.
Případů znám mnoho, některá mladá manželství vydržela jiná ne. Ale konkrétně mne zaujal případ a bohužel to je případ mojí sestry.
Jejímu manželovi (skoro bývalý jsou v rozvodovém řízení) bylo 20 a jí 25 když se brali. Po svatbě přišly dvě děcka no a najednou se nám to před dvěma rokama, jemu teď 30 let, začalo hroutit. Důvod byl jediný , manžel měl po 10 letech pocit, že si nic neužil, ne že by zahýbal (respektive třeba jo, ale to bůhví jak to je, neřekl nic), ale hlavně začal zanedbávat svou ženu, děti, protože prostě pro něj najednou začaly být důležitější pařby s kámošema, protože se snažil vše dohnat. Byli jsme všichni na jedné rodinné akci, kde v hospodě normálně flirtoval s cizí holkou a to přímo před mojí sestrou a vše jen proto, že byl nevybouřenej, ale bohužel mu to došlo až po 10 letech manželství...
Nechci tim nic říct, nikomu nutit své názory jen já osobně jsem ráda, že ty "zkušenosti" mám.
A teď se do mě pusťte :-D
Přítel má 26, mě bude v lednu 24. Svatbu máme v červenci po necelých 9ti letech. Je to můj první a doufám, že poslední partner. Před pěti lety jsme si koupili byt a sestěhovali se. Za dva měsíce mám termín porodu, tak se trošku rozrostem :-) Nemám pocit, že by to bylo brzo nebo že o něco přicházím, partner má stejný názor. Neříkám, že se to za dalších 10-20let nemůže změnit, ale určitě bych neopustila nikoho, kdo mi dělá každou sobotu k snídani palačinky do postele :-D Cítím se víc zamilovaná, než na začátku vztahu. 8-)
@manelka88 absolutní souhlas. Vnímám to úplně stejně. Mě je 29, vdávala jsem se v 28. za sebou jsem měla 8 letý vztah, jeden 2 letý a 2 kratší románky. S manželem jsme se znali 2 roky, rozešla jsem se kvůli němu s partnerem po těch 8 letech (on kvůli mě opustil 4 letý vztah) a nelituju ničeho. Jediné co vím je, kdybych se vdávala ve 20,22, 24 letech za toho dlouhodobého partnera, už bychom spolu teď dávno nebyli. Mezi 18 a 25 rokem člověk urazí velký kus cesty, odejde z domu, dokončí vejšku, začne pracovat a život se dost změní. Neříkám, že to nemůže vydržet, ale ze své zkušenosti vím, že je to těžké. Všem přeji jen to nejlepší a ať jsou lidé i se svými prvními láskami od 15 let do smrti šťastní (nic není hezčí než šťastný člověk a s takovými se líp jedná, tak ať jich je na světě co nejvíc), jen jsem vůči tomu trochu skeptická. To je vše.
Ahoj. Mě bude 27, partnerovi je 28 let. Jsme spolu 9 let, 4 roky spolu žijeme a troufnu si říct že i po té době mě dokáže překvapit. Milovala jsem ho vždy, ale ne vždy to bylo snadné, prošly jsme si vším možným i nemožným. Teprve poslední rok můžu zpětně říct, ano měla jsem ho ráda vždy, byl pro mě důležitý atd. Ale teď ho opravdu miluju, už nejsme děti. Je to chlap který se o mě i domácnost postará, když skončím v nemocnici v bolestech, každý den u mě několik hodin seděl a držel mě za ruku.. A ruku na srdce, ve 20ti byl dítě jako mi všichni. Jsem ráda že jsem se nevdala dřív, přišla bych o tyhle pocity.. pařit s holkou umí chodit každej. Plánujem rodinu, stavíme domeček a i když jsem vždy myslela jak jsem happy, tak to byl omyl. Tohle je opravdové štěstí a jsem moc ráda že jsme se nevzali dřív - jsem přesvědčená že by jsme už spolu nebyly...
Je to jen moje zkušenost, pomocí které nikomu nic nevnucuju :) třeba zrovna vy máte neuvěřitelné štěstí a moc bych Vám to přála :)
@manelka88 Ta, která se dožadovala konkrétních zkušeností, jsem byla třeba já. Protože tu každý tvrdí, jak mi schází zkušenosti, ale já chci vědět, s čím bych tu zkušenost měla mít. S různými partnery? S rozchodem? S rozdílností vztahu ve 20 a ve 30? S čím?
Já zcela chápu, že většině lidí ta první láska (nebo tomu říkejme první vážný vztah) prostě nevyjde, že třeba ani ta druhá...Že prostě vždy najdou něco, co jim na tom druhém vadí a proč se s ním nakonec rozejdou, dokud nenajdou někoho, u koho mu ty chyby nevadí. Což je ale normální, já kdybych na svém manželovi v době našeho chození našla něco, co je pro mě nepřijatelné, určitě bych si ho nevzala. Nenašla jsem, poznala jsem ho ve všech možných situacích, v něčem mě štve a v něčem já jeho, ale dokážeme se vzájemně milovat i přes ty chyby. A co víc, ta láska fakt roste, jakkoli to zní jako strašné klišé.
Co víc potřebujeme pro manželství, než vzájemnou lásku a upřímnou touhu dělat toho druhého šťastným? Nepotřebujeme nic víc, než to, co jsme si slíbili. A to jsou láska, úcta a věrnost v časech dobrých i zlých. V tom je obsaženo úplně všechno. Jestliže toho člověka miluji, vážím si ho a jsem mu věrná (nejen tak, že mu nezahnu, ale věrná ve všem co dělám - ať už v tom, že s ním opravdu řeším problémy, že neventiluji naše soukromé věci jinde, že nepřemýšlím, jaké by to bylo, kdyby...a spousta dalšího, co do věrnosti patří), tak neuteču při prvním větším problému a vydržím i v těch časech zlých.
Pokud člověk pochopí, o čem jsou slova manželského slibu a o čem je vlastně manželství samo, nepotřebuje žádné zkušenosti. Pokud člověk myslí manželský slib opravdu vážně, je jedno, kolik mu je.
@ttm na veku nesejde... ja se budu vdavat ve 27 letech (bez 1 dne :D) ale budu si brat partnera se kterym jsem od 15 :) kdybych mohla uz jsem si ho vzala ve 20 - ale on dodelaval skolu ja pak vycestovala ted sme zarizovali byt - vzdy bylo neco jineho co nam to neumoznilo... ale vzala bych si ho i predtim :) Nekomu to klapne v 19 jinemu zase ve 30
Jeee, vy jste vsechny tak mladoucke. :-) Takze ja jedna ze starsich nevest...35 a pritelovi 33, po dvou letech znamosti se nam narodil Mikulasek a v cervenci svatba po dvou a pul letech znamosti a spolecneho bydleni. :-D
My tvrdime, ze jsme si na sebe krasne zbyli. ;-)