Já se vdávala ve 32, nastávajícímu bylo 35. Docela chápu tady tu horkou diskuzi o věku a zkušenostech. Já byla taky hrozně "chytrá" ve 20 a všechno jsem věděla nejlíp. Nenechala jsem si nic vysvětlit a stejně jsem si myslela svoje. Dneska víc poslouchám a naslouchám, než něco vystřelím z úst. Docela obdivuji ty holky, že se zavazují tak mladé, znám pár mladých párů a jsou spolu poměrně dlouho. Jak moc jsou šťastní, to nevím. Já bych se jako mladá vdávat ani nemohla, protože jsem se potřebovala "uklidnit" :) Nakonec až jsem přestala urputně hledat, našel si mě sám, úplnou náhodou, na druhé straně světa. Jsem vděčná za to, že jsem počkala a našli jsme se "trochu později". Ale brali jsme se po 16 měsících známosti, věděli jsme, že to je to pravé ořechové :)
Mě bude v den svatby necelych 26 let a snoubenci cerstve 28 let, svatba bude v rijnu 2016. Jsme spolu pres 8 let a rok a pul spolu bydlime ve vlastnim. Pritel pracuje celou dobu naseho vztahu, ja letos koncim vysokou ale celou dobu behem studia i pracuji (sice brigadne, ale vychazi to minimalne jak kdybych delala na pul uvazku). Kdyz ne pocitam "pubertalni lasky", tak je to pro nas oba prvni vztah. Ani jeden si nedokazeme predstavit ze bysme byli s nekym jinym (nerikam ze se to muze zmenit, prikladem jsou i snoubencovi rodice kteri skoro po 30 letech manzelstvi si zacali delat naschvaly a uz to dopadlo podanim zadosti o rozvod, kterou pak stahli ale i tak spolu doma vicemene nemluvi...). Tim ze jsme spolu zacali bydlet a plne jsme se osamostatnili, musime resit bezne veci atd., tak si vztah i vice uzivame a je to snad i lepsi nez na zacatku:D za me urcite doporucuji aspon rok spolecneho bydleni pokud to jde. K tem svatbam cca 20 letych nevest, nas to ve 20 asi ani nenapadlo, o svatbe jsme zacali nejak mluvit kdyz jsem dokoncila bakalare, ale zrovna jsme se v te dobe stehovali a nechteli nic uspechat. Ale jak uz tu nekdo psal, je to o jednotlivcich...
Když to tak čtu...asi bych už se vůbec neměla vdávat :-D :-D :-D ...ale až teď ve 38 letech to tak cítím, jsem ochotná si to s někým představit opravu do konce života, mám za sebou spoustu špatných zkušeností, vím co je opravdu důležité, umím být vděčná za maličkosti, vážit si každé krásné chvíle...vdávat se ve 20ti??? tak to bych byla už rozvedená 3 krát :-D přítomné mlaďoučké slečny mi prominou, neříkám že všechny musí být takový ztřeštěný rozjívený střeva s touhou po cestování, dobrodružství, poznávání jako jsem byla v tom věku já...
Já 31, přítel skoro 28 :-) Známe se 5 let, chodíme spolu rok. Ale od začátku jsme oba věděli, že chceme být spolu. Zasnoubení teda někoho trochu zaskočilo, ale už nejsme žádní smrkáči, oba už nějaký ten pátek pracujeme a hodnoty máme srovnané.
Jsme spolu 5 let, 2 roky spolu bydlíme a stavíme si vlastní domeček svépomocí, máme i vlastní ovečky, takovou minifarmu. Já chodím do práce a on je podnikatel doma. Jak jsem psala, mě bude 22 až se budem brát a příteli 23. Jsme mladý, dost lidí nás nechápe, ale my k sobě prostě patříme. Hodně lidí v našem věku je ještě u rodičů a neumí si ani uvařit nebo vyprat. My už jsme na společnou domácnost zvyklí, utekla jsem od rodičů ještě před maturitou do vlastního a nelituju toho :-) , maturu jsem zvládla levou zadní. Navíc já mám doma chlapa, který je na vše šikovný, není to žádný nemehlo, práce se nebojí a barák stavíme defacto ve dvou. A jde to.
Zasnoubeni v mych 21 letech,vdavat se budu letos ve svych 22 letech. Pritel je o rok starsi a jsme spolu pres ctyri roky :) Zacali jsme na stredni take :) A spousta lidi to taky nechape... pry jsme mladi a casu dost.. dokonce strana od pritele je taky toho nazoru, kdyz jsme spolu zacali bydlet tak pritelova babicka dokonce mela starost, at mu pri rozchodu nevemu veci nebo penize snad ci co xD :D a hle uz se bereme :D Takove reci typu " jsme mladi" fakt neberu, obzvlast kdyz v nasich letech byly generace pred nami nejen vzati, ale i s detmi cekajici... a ted je to najednou brzo :D
Mě je 29, partner je o 2 roky starší. Spolu 5 let, bydlíme spolu 2 roky. Klape to, je to tak jak to má být, tak jsme si řekli, že to posunem dál a vezmeme se. A taky jsem asi staromódní a nechtěla jsem mimčo před svatbou. Po svatbě tomu necháme volný průběh a i domeček se nám jistě bude stavět lépe jako manželům. Už se na to těším, že budu vdaná paní. :-)
@andien@jvj Vůbec to není brzo, hlavně když víte, že je to ten pravý. Dle příspěvků je vidět, že něco už jste spolu prožili, tak to asi nebude postpubertální úlet :-) Kašlete na okolí a užívejte, že jste ty pravé potkaly tak brzo... Některé tu jsme si musely počkat trošku déle. A někdy si říkám jaká škoda, že jsem pár let ztratila ve vztahu předtím.
A s věkem bych opravdu negeneralizovala... Někteří lidé se berou z pošetilosti bez ohledu na věk - ať už z "mladické nerozvážnosti" nebo naopak z náhlého pocitu ujíždějícího vlaku a nutnosti založit rodinu s prvním ucházejícím co jde okolo... :-)
@puhelin je hezký,že se tady taky najde někdo,kdo je zasnoubený delší dobu a kdo nemá pocit,že by svatba musela být do roka a do dne. my byli zasnoubení 2 a čtvrt roku,než jsme se vzali :-)
@stastnanevesta Prostě jsme si řekli, že se jednou vezmeme. Museli jsme ale počkat až po škole, až když jsme se postavili na vlastní nohy a dokázali si vše zafinancovat ze svého.
Co se týče prstýnku, tak tam do, co se zasnoubení týče bude méně než rok, ale to že bude svatba jsme si řekli ještě tak rok předem... Jenže než jsme se rozhoupali začít to řešit, tak přišel snoubencův brácha s tím, že se bude ženit... A v září, což nám přišlo hloupé říct, tak mi to stihneme dřív :-) Tak jsme to přestali řešit, že to počká... No a pak přišel prstýnek a půl roku po jedné svatbě bude svatba druhá... Nějaké do roka a do dne je přežitek... :-)