Nevím, co mám dělat... 5.5. máme svatbu, prstýnky jsou doma, šaty jsou doma, výzdoba skoro hotová, oznámení připraveno k tisku... a já jsem včera před spaním zjistila, že zatímco já jsem v týdnu doma vyráběla dekoraci na svatbu, přítel se někde "zapomněl" s cizí slečnou. Jezdí totiž od pondělí do pátku pracovat různě po městech na montáže, takže není doma... sice se tím nechlubím, ale zjistila jsem to omylem z jeho mobilu. S dotyčnou si psal o předešlé noci, něco o cucfleku na krku a slečna mu psala, jak ji mrzí, že se má ženit, že je to škoda, že jí popletl hlavu. A přítel byl navíc asi napitý, protože se jí dokonce ptal, jestli bylo něco víc nebo se JEN líbali, že si to nějak nevybavuje.. holky, co mám dělat...?
Tak jsem se pokusila ten hovor znovu otevřít. Ptala jsem se ho, proč to udělal, aby mi to aspoň nějak vysvětlil... nic... tak jsem mu navrhla, ať svatbu odložíme do té doby než si bude úplně jistý, co vlastně chce. Neřekl nic... tak jsem na něj přitlačila, ať teda řekne taky svůj názor. A prý že pokud to chci odložit, tak se to odloží. Tak jsem se ho zeptala, co chce ale on - on nic odkládat nechce, chce si mě vzít. Ale dál už hovor nepokračoval, protože prý do něho hustím už od včerejška pořád to samé, už neví, co mně říct. Jak kdyby mně něco velice řekl!!! A sbalil se a šel před barák měnit světlo na autě. Tím byl rozhovor u konce. Jako jedna věc je, že on opravdu neumí o problémech mluvit, to je fakt. Ale druhá věc je snad ta, že tohle není hovor o tom, jakou barvu by měly mít ubrousky. Tuto záležitost bysme asi měli snad řešit, ne?
@andelina5 Tak jsem pročetla celou tu diskuzi a musím říct, že je mi to líto i za tebe... Nedovedu si tuhle situaci představit, je to pro mě něco nemožného a snad se toho ani nedočkám, každopádně já bych tohle od přítele asi určitě nepřekousla. Mám neuvěřitelně nízké sebevědomí a tohle by bylo jako rána pod pás, běhali by mi hlavou ty myšlenky, že mu asi už nestačím, že to chtěl... i kdyby jen zkusit ,s jinou a tak podobně.
Na druhou stranu je dobře, že si aspoň uvědomuje co ti udělal, a těch několik dní bez něj asi přijde hodně vhod. Máš čas si to srovnat v hlavě a říct si jak dál... Taky asi hodně záleží jak se s ním teď cítíš, pokud to bereš jako úlet a dovedeš si představit mu to odpustit, pak by asi stálo za to zvážit mu odpuštění, ale jestli se ti od té doby třeba příčí, když tě políbí, nebo na tebe sáhne a hned si představuješ tu druhou... pak se bojím, že přes takovýhle psychický blok to asi nepůjde :-( Přeju ti ať všechno dopadne co nejlépe pro tebe a drž se ;-)
@lamorgaine Na to jsem se právě zeptala a úplně se snad urazil, že jsem asi praštěná, že co by mu chybělo. Tak pokud ale člověku nic nechybí, tak asi nic nehledá, ne?!
@lamorgaine A vím, že jsou na světě větší průšvihy... ale to víš, že mě to trápí. Beru svatbu jako velký krok vpřed, zvláště svatbu v kostele, což my máme. Nechci o svatbě uvažovat jako o tom, že se přece můžu rozvést.
@limda On se ještě ani nedovážil se pokusit na mě třeba sáhnout nebo se mně jenom podívat do očí, takže jestli se mi to příčí nebo nepříčí asi jen tak nezjistím. Já bych mu to chtěla odpustit, je mi líto zahodit vše, co jsme pracně vybudovali, jen kvůli jeho přešlapu. Ale mám trochu strach, že to bude pořád v mojí hlavě strašit, že budu mít hrůzu z toho, jestli si s ní třeba nepíše, jestli na ni zrovna nemyslí, jestli.... je těžké získat si důvěru zpět a nedokážu teď odhadnout, jako moc těžké to bude.
@andelina5 Ale tak já myslím, že záměrně nehledal. Hele já ho nechci obhajovat probůh, ale prostě si myslím, že ses ho zeptala, on odpověděl a je to. Jinak myslím, že je to celé mnohem složitější, ale sem se to asi nehodí psát, protože je to... prostě složitější :-D
@lamorgaine Tak samozřejmě, že sem nebudu vypisovat úplné detaily... šlo mně spíš opravdu jen o názor, jestli takový druh zaškobrtnutí je ještě k odpuštění nebo nemám být naivní a blbá a zrušit vše, dokud je čas.
@andelina5 Tak teď budeš mít čas si vše v klidu promyslet, buď opustit nebo odpustit, ale když odpustit, tak úplně, nebudeš mu to moc vyčítat a tak, to byste se asi časem rozešli. Nevím co bych na tvém místě dělala, někdo to bere jako malý úlet, někdo jakou velkou zradu, každá jsme jiná. Snaží se to aspoň nějak vyžehlit? jestli se snaží, tak mu na tobě záleží, aspoň to bych si myslela já.
@denisaho Tak spíš od rána lítá kolem baráku, velice dopoledne došlo na vrtání poličky, na což nebyl čas asi měsíc, pořád chodí pro dřevo a přikládá do krbu, což taky moc rád nedělá... vypadá to, že se bojí vyloženě žehlit u mě, tak se snaží aspoň takto.
A to je právě to, z čeho mám strach - pokud odpustím, tak jestli to ustojím.
@andelina5 chápu, z toho bych taky měla strach, nevím jestli bych dokázala znovu důvěřovat a nebát se, kdy se to stane znova, asi to opravdu potřebuje čas. Se vším můžeš počkat, když bude nejhůř svatbu můžete zrušit kdykoli. Jak jsem již psala, já bych možná svatbu odložila, ale třeba by vám zrovna svatba pomohla. Možná by ti poradil lépe nějaký člověk, který vás oba zná.
@denisaho Mluvila jsem o tom s nejlepší kamarádkou, která o nás ví všechno. Ta si myslí,že svatbu rušit nemám, že z jeho strany jde asi jen o nějaké polevení nervů, kdy se snaží ještě honem honem něco zkusit než se ožení. Že podle ní mě má rád, před nějakou dobou jí říkal, jak je rád, že mě má, že je se mnou šťastný... tak si to taky nedokáže vysvětlit jinak než tím, že má prostě strach, jestli mu náhodou někde něco něuteče.
@andelina5 no je to dost blbá situace, jestli se vrátí na příští víkend máš dost času si vše rozmyslet:) ale pokud se svatby bojí a má strach, že přijde o svobodu nebo nevím o co, možná měl s žádostí o ruku počkat, třeba ještě nedošel do té pravé fáze. Tady je rada nad zlato, ale nakonec budeš muset udělat rozhodnutí sama, hlavně si neříkej, že když už máte vše koupené a zařízené, byla by to škoda, svatbu rušit. Musíš si být jistá, že si ho chceš vzít, pokud nebudeš vědět, dejte si ještě nějaký čas:) Jak se říká, čas vyléčí vše a pokud ne, jdi dál:)
@andelina5 tak pokud má strach, jestli mu náhodou někde něco neuteče, jak myslí tvoje kamarádka, tak je to v čudu, protože pod tou záminkou bude nevěrný dál, za svobodna za ženata. jestli to byl ale jenom opilecký úlet, dá se to odpustit - třeba s tím, že pokud takto reaguje na alkohol, tak se mu prostě bude vyhýbat, ne?
upřímně, já bych odpustila. líbání podle mě není zas tak velkým úletem, uznávám že ztrátou důvěry být může. nadruhou stranu jsou i jiné věci, které mohou být ztrátou důvěry a jsou ve vztahu překonatelné. Vypadá, to že se fakt snaží, takže bych zůstala, pokud bych chtěla. A já myslím, že chceš:) Neřeš, jestli si na to už nikdy nevzpomeneš nebo tak... Řídila bych se tím, co chci teď.
Ahojky, tak to tedy nezávidím. Je těžké radit, ale já osobně, bych asi svatbu zvážila. Je pravda, že taková věc se může stát každéme, že prostě podlehne, ale pak zálěží, jak se k tomu ten dotyčný postaví. Je rozdíl jedna noc a pak se už víckrát nevidět a je rozdíl jedna noc a ještě si pak vypisovat :-|Štát se to může opravdu každému,záleží te´dka na Tobě, jak se k tomu postavíš, jestli to prostě hodíš za hlavu a nebudeš mu to při každé hádce nadhazovat, že udělal to a tamto, že prostě na to uplně zapomeneš, jako by se nic nestalo a budeš zkrátka věřit tomu, že to skončilo jen nějakou pusou a dál po tom nebudeš pátrat.Pokud tohle nedokážeš, tajk ze své valstní zkušenosti radím, raději vztah ukončit, pač jak říkám, při každé hádce mu to nadhodíš, když někam půjde celou noc budeš dumat kde byl a ským a co dělal a to jde pak vztah do háje, tak se budete trápit oba. :-S Je to těžké, ale rozhodnutí je jen na Tobě, které ti vůbec nezávidím. Držím pěsti a rozhodnutí ať bude jakékoliv, věř, že bude jen to nejlepší.... ;-)
@andelina5 Není to jednoduché, ale já bych mu odpustila. Popravdě, mám za sebou podobnou zkušenost.. z opačné strany tedy bohužel. Můj první přítel je vlastně moje první vážná známost, jsme spolu přes 8 let a v jednu chvíli jsem hodně přemýšlela, jestli mi nebude vadit, že opravdu první je a bude. Takže se mi to taky stalo, došlo taky "jen" na líbání, na víc ne, taky jsem byla opilá.. bylo to ale přitom něco, co jsem "musela" udělat, abych si nepřipadala, že mi něco uteče nebo tak.. možná to má něco podobně, možná si ještě před svatbou chtěl sám sobě něco dokázat, něco, co by za střízliva stejně neudělal jako já.. S přítelem jsme spolu pořád, tohle období máme za sebou, nevracíme se k němu, on mi to nikdy nepřipomíná a vím, že můžu 100% říct, že si důvěřujeme oba, ví, jak to bylo a proč to bylo a já nemám absolutně žádnou potřebu to dělat znovu nebo o tom jen přemýšlet. Tím chci jen říct, že i pokud něco takovýho udělal teď, neznamená to, že to udělá znovu. Jestli chceš vědět, proč to udělal, sedněte si a řekni mu, že svatba nebude do té doby, dokud v tom nebudeš mít jasno. Podle toho, co píšeš, ho to strašně mrzí, ale neví, jak a co ti říct.. Uvidíš, až zase za pár dnů přijede, to se to rozleží tobě i jemu.. Držím pěsti ;-)
Je mi špatně od žaludku za tebe :-( Vůbec nevím jak bych tohle řešila. Rozhodně by mě ale nenechávalo klidnou to, že se jen líbali, přesto na sebe mají tel. čísla a jak psala cizí slečna, popletl jí hlavu.
Chápu jak těžké rozhodnutí musíš udělat, proto bych od něj chtěla lepší dialog a vysvětlení a taky bych musela cítit, že tu svatbu chce, že všeho lituje, atd. Ale to už je jen a jen na tvém uvážení. Každopádně se drž a já ti budu držet palečky, aby to dopadlo jak ty si přeješ.
@andelina5 Já bych asi taky nedokázala odpustit, ale opravdu asi záleží na tom co jste spolu prožili a tak..ty ho znáš nejlíp, můžeš aspoň předpokládat jestli to udělá znova nebo ne ... můj přítel byl na svých mladých let takovej hodně na holky...rád je balil, rád podváděl hlavně na diskotékách, když mi to vyprávěl když sme se poznávali tak sem z toho byla zděšená a po pravdě doteď se celkem často bojím že mě podvede, resp. mám takové myšlenky aniž bych o ně stála a to i přesto že vím že už dávno dospěl, že ví co chce a že mě miluje a nikdy by mě nepodvedl...ale strašák toho alkoholu tam je ...
@vroninka22 Tak oni to svoje psaní ukončili tím, že ona mu přála, ať je šŤastný a že mu docela závidí, že by se taky hned vdávala a měla děti a on jí naopak přál potkat hodného chlapa.... takže teoreticky vzato to bylo prostě jen nějaké prohození pár sms a tečka. Ale to víš, že teď momentálně je moje sebevědomí na bodu nula, takže sama nevím, jestli to tak dovedu brát...:-( I když na něm vidím, že ho to opravdu trápí.
@kija Já vím, že se to může stát, že je to taková chvilka, ve které se člověk takto rozhodne, že to pomalu ani neovlivníš a už se vezeš... jen je mi zkrátka i tak strašně líto, že to dopustil. Někdo řekne, že jde "jen" o líbání, ale pro mě je i tohle dost intimní věc, která, když už nejsi patnáctiletý puberťák, prostě patří pouze do vztahu. A on to tak bere taky, proto to prostě nemůžu pochopit, že mohl na těch pár chvil být tak sobecký.
@luca.s Ahoj, děkuju. V těch jejich sms mu nakonec přála šťastné manželství a že mu závidí, že by se hned taky vdávala a on jí přál nějakého hodného chlapa. Takže na jednu stranu si říkám, že je to možná opravdu tečka, ale samozřejmě jsem tak rozhozená, že zvažuju všechny možnosti toho, jestli to dnes třeba náhodou nepokračuje. Včera jsem ho celý den pozorovala a snažila se z něj vyčíst nějaký pocit, názor, cokoliv. Viděla jsem na něm, že je z toho opravdu špatný, že je mu zle za mě, že mě pořád tak po očku pozoroval, jak se tvářím, co dělám. Byl jak přejetý buldozerem. Tak já nevím... asi to chce víc času, abych zjistila, jestli to překonám.
@phuskova Když jsme spolu začínali, tak jsme taky obráželi diskotéky, vždycky se kolem něj něco motalo, ale nestalo by se teda, že by mě podvedl, to ne. Jen jsem vždycky měla tak nějak obavy, on je prostě co se tohoto týče dost společenský a zábavný, takže byl vždycky obklopený lidma. Asi po roce měl dokonce pár okamžiků, kdy se "spustil" s klukama a jel třeba sám pařit, v takových chvílích jsem s hrůzou čekala, jestli se pak někde něco nedozvím... pak to ustalo a teď, po pěti letech, jsme spíš opravdu zralí na tu svatbu a miminko, bydlení máme opravené, prostě si hezky žjeme. Nikam nechoidíme, maximálně občas na pivo nebo někam na ples či zábavu. Proto nemůžu vstřebat, co to mělo znamenat, jestli to byl nějaký SNAD poslední výkřik do ticha nebo co...:-(
@andelina5 Však já to taky neberu jako něco, co je běžný a co se přejde jak kdyby se nic nestalo, taky mě to mrzí, nejsem zrovna ten typ, u kterýho je něco takovýho běžný. Ale prostě se to jednou stalo, on to vzal a žijem dál. Dneska už tak, jakoby se nic nestalo. Tak to zvaž, jestli Ti tenhle jeho opileckej úlet bude stát za to, aby jsi rušila svatbu a celý vztah s ním a všechno, co jste si budovali.. to už musíš vědět ty. A chlapi občas chodí sami, nenazývala bych to "spouštěním se", prostě jsou jen pánský jízdy, stejně jako dámský občas jsou a neznamená to, že bude jeden druhýmu jakkoli nevěrnej přece =-)
Nezávidím ti tuhle situaci. Jen bych k tomu odpustit/neodpustit napsala jedno (pochopila jsem to před nedávnem po kázání jednoho úžasného kněze)- odpustit by měl člověk vždycky, protože odpustit neznamená, že ten vztah bude jako byl dřív (ať už je to partnerský vztah, přátelství..), odpustit znamená, že TEBE přestane bolet myšlenka na věc, kterou ti ten člověk provedl (prostě nebude v tobě vzbuzovat emoce). Samozřejmě můžeš odpustit a vztah zůstane stejný, ale jak říkal ten kněz, záleží, jak moc to toho druhého zranilo- je to jako váza, když se rozbije, je prostě rozbitá a už nebude úplně stejná, jde ji slepit. A vztahy jsou stejné, někdy to nebolí tak moc a člověk dokáže ten vztah udržet na původní hodnotě, ale taky může dojít k tomu, že se ten vztah musí začít znovu budovat a nebo zanikne, protože už to slepit nejde. Já bych asi doporučila si v klidu sama sednout (máš na to celý týden) a ve volných chvílích o tom přemýšlet (a dle tvé víry/nevíry) si o tom meditovat, modlit se (prostě co uznáš za vhodné).
Bude to teď pro tebe těžké, ale o tom jak moc ti to ublížilo a v jaké pozici jsi schopná udržet vztah je na tobě. Rozhodně se nesnaž dělat ukvapené závěry, svatba se dá zrušit kdykoli. Srovnej si to sama v sobě a uvidíš.
Tak jsem se tím tady pokoušela prokousat, ... no masakr, .... vše tady už asi padlo, nevím, napadá mě, co Tě vedlo k tomu, že jsi šla (náhodou?) do toho mobilu ? Pokud máš nějaké pochybnosti, tak buď něco najdeš, což je bohužel Tvůj případ |-| a nebo nenajdeš a stejně si budeš myslet, že to jen smazal 8-) jsem extra žárlivá, vím, co to je, když se Ti zatemní mozek ... a hledáš něco, co není :-N a jak tu už někdo psal, zkus to vidět z jeho úhlu pohledu, to bývá nejlepší zrcadlo ... Tvé oči vidí věci jinak ..... a myslím si, že neplatí, že pokud člověku nic nechybí = nedělá hlouposti, to tak bohužel není, ve vztazích neplatí žádná logika .... bohužel, bohudík ? 8-)
přeji Ti, ať jsi hlavně šťastná a vyřešíš to, ať to bude jakkoli, nějak to dopadne ;-) tak se drž !! :-)
andelina, vidim, ze se opravdu potrebujes vykecat:-)
urcite ho neomlouva, ze se napil a nasledne skoncil s nejakou zenskou - na druhou stranu to pravdepodobne pro nej nic neznamenalo(i kdyz ty to vnimas jako podraz) a jakmile alkohol vyprchal, bylo mu jasny, ze to byla hloupost - takhle mi to pripada, kdyz se ted snazi montovat policku:-) myslim, ze je uplne jedno, jestli se jenom libal nebo to doslo i dal(pod vlivem alkoholu a kamaradu a za ucastni svolne slecny bych se nedivila nicemu..)
v dane situaci by me zajimala pouze jedna vec - jestli pouzil ochranu
pro tebe by melo byt dulezity, jestli dokazes uprimne zhodnotit, ze se vas vztah za tu dobu 5 let vyvinul spravnym smerem a ze se stale vyviji tim spravnym smerem - ze si to denne dokazujete a ze se nechcete brat a mit deti jenom proto, ze to ma tak byt, ze to je nejaka dalsi faze, do ktery byste meli automaticky prejit
jedno uklouznuti nic neznamena, problem bych videla, kdybys objevila, ze se rad pravidelne klouze:-) nebo kdyby ted nejevil zadne znamky litosti