Zajímal by mě Váš názor na toto téma,protože já osobně žiju s přítelem v jedné domácnosti 3 roky a nedokážu si představit,že bych se vdávala bez této zkušenosti ;-) Díky za názory
Takže - řeknu Vám svůj příběh. Já a můj přítel se moc milujeme, nějakou dobu jsme spolu chodili, jenže přítel je Brazilec. Jednoho dne se rozhodl, že chce žít tady, což znamenalo odjezd zpět do Brazílie. Tam měl vyřídit papíry a vrátit se za mnou. Jenže ejhle - byrokracie je všude - vízum nedostal. Byl tam celých 14 měsíců, aby se vrátíl zase nelegálně. Takže co?? On černoch z jednoho ze slavných slumů v Rio de Janeiru bez pracovního povolení a já sotva odmaturovaná. Chcete teda říct, že jsem měla říct: "Promiň, lásko, ale já s tebou chci před svatbou bydlet. Takže bohužel, jeď zpátky do Brazílie. Čau."?? Hm? Je fakt, že jsem s nim chtěla zkusit žít (což, když jde o chtění, asi jako každá z Vás) - fajn, tak jsme se postavili na hlavu, abychom spolu bydleli aspoň ty dva měsíce. A co? Svět se nezboří. Vždyť přece žena, která se vdává, by měla vztahu bezmezně důvěřovat. Každá by si měla říct - sakra, to bude nádhera, až spolu budeme usínat. A ne si říkat - můžeme se kdyžtak rozvést.
Druhá věc jsou ty za*raný peníze - pardon. Podle mě se se svatbou nemusí čekat až na to snoubenci budou mít. Ale každopádně snoubenci nemají sebemenší právo si myslet, že jim to snad zaplatí rodiče. Jo. Měli jsme původně prostě jen podepsat papíry na matrice. Jenže někdy prostě čekat nejde. Tak jsem se s tim smířila. Teď děkuju všem svatým, že mám tak svělou mámu, která by nedovolila, abych neměla tu nejlepší svatbu na světě.
Achjo. Tak chci tím prostě říct, že každej má jiný možnosti, jinej osud. Jiný žebříčky hodnot a jinou míru naivity (před svatbou se nehodí myslet pesimisticky). Tak pokud se jedinec smíří s tím, jak to má zrovna on ... Pak je všechno v tom nejlepším pořádku, ne?
Tak nad tím přemýšlím a pamatuju si,kdy jsme si řekli,že spolu "budeme chodit",ale vůbec nikdy jsme neřešili,jestli spolu bydlet nebo ne.Jsme každej z jiný strany ČR a když jsme se uprostřed potkali,tak jsme tam zůstali a nějak to vyplynulo hned,začali jsme na koleji před 4 roky a pak už se jen stěhovali.
Ale kdybychom byli ze stejného města, tak by to bylo asi jedno,kromě toho,že bychom asi chtěli být v noci spolu,že jo ;-)
Jinak se nic převratného s tím bydlením nestalo,takže asi není problém sestěhovat se i krátce před svatbou nebo po svatbě
Určitě to není od věci, objevíte tím ledascos, ale ne každý si to může úplně dovolit. Dřív se lidi taky brali aniž by spolu dřív bydleli a nějak to zvládali...
http://svoji.zde.cz