Zajímal by mě Váš názor na toto téma,protože já osobně žiju s přítelem v jedné domácnosti 3 roky a nedokážu si představit,že bych se vdávala bez této zkušenosti ;-) Díky za názory
Tak přesně tohle jsem čekala - téma se jmenuje anketa - je to o názoru, ne? A tak jako já Vám nevyvracím Vaše rozhodnutí, tak to nedělejte Vy mně! My jsme za ty 4 roky vztahu už taky něco zažili, taky jsme museli řešit problémy, dělat dost velký rozhodnutí, .... myslím si, že po 4 letech už v euforii nejsme a růžový brýle už taky nemáme! Já jsem v tuhle chvíli šťastná a věřím tomu, že náš vztah je navždy - jinak bych do toho nešla! Ale samozřejmě není zaručený, že bude pohádka pokračovat, ale to nemáte ani Vy, kteří spolu žijete před svatbou. Můj názor je, že spokojený život není v tom, jestli spolu ti dva žijí před svatbou nebo ne - je to o tom, jestli umí (a hlavně chtějí) řešit problémy. Protože ty určitě příjdou. Měsíc a půl je na bilancování určitě málo (na to máme celý život). Jen jsem napsala, že jsem šťastná! A pokud Vám jde o nějaké příklady - babička s dědečkem (jedni - 63 let, druzí 59let), naši - 28 let, tcháni - 36 let, všechny tety a strejdové - min. 20 let.....nikdo z nich spolu nežili před svatbou! Je to prostě na každým, jak se rozhodne! My jsme se rozhodli, že spolu začneme bydlet až po svatbě (hodně moc lidí nám ukázalo, že to jde) a nelitujeme toho - já mluvím jen za sebe a za manžela!
Jinak se omlouvám - nechtěla jsem tady vyprovokovat rozbroje!
Miladko - děkuji ;-)
Moment, tomu nějak nerozumím - vy dva jste se vzali... dítě nemáte... - tak jak OSTATNÍ členové domácnosti - ti snad ještě nejsou, ne? Leda byste měli zvířátka :-D
Manželé snad mají svoji domácnost, ne? I pokud bydlíte s babi a dědou... - tak oni mají jednu domácnost a vy druhou.
Pokud ne, tak to žijete jako s nima a oni se o vás starají, nebo vy o ně?
Kecy si nenechám, když svoje "kecy" napíšeš na veřejný web, musíš unést i reakce ostatních (jinak si je nech sama pro sebe :-D :-D :-D
kasparci - nikdo Ti Tvoje pocity nevyvrací, jenom je opravdu těžké dělat bilance po měsíci a půl spol. bydlení. Jinak Ti to snad nikdo nebere, že to může jít i dalších třeba 50 let :-D
Dřív spolu nikdo nebydlel před svatbou, dokonce se nevěsty vdávaly jako panny... a taky ženy nevydělávaly, takže to těžko můžeš srovnávat s dnešní dobou...
No, čistě technicky vzato, jde vlastně "jen" (zdůrazňuji ty uvozovky ;-) ) o to, jestli se pár, který zjistí, že to dohromady nejde, rozejde nebo rozvede.
Já nechápu, co tady furt píšete o bilancování - o tom jsem nenapsala ani slovo! Bilancovat nebudu ani po roce, protože ani po 10 letech si nebudu jistá tím, že spolu budeme navždy!
holky holky, no tak prece zadny hadky, stejne se tu finalne nikdy neshodneme, protoze se shodnout ani nelze. kazdy jsme z jineho prostredi, jinak jsme vyrustali, jsme jineho veku a v jine fazi postaveni na nohy.
ja jsem se od rodicu odstehovala ve svych dvaceti, a i kdyz jsou taky z Prahy, tak v dobach samoty jsem radsi volila podnajem a k nasim jezdila jen na navstevu a vyjimecne prespala.
kdyz jsem poznala sveho manzela, on byt mel, ja podnajem, na svuj byt jsem cekala. sestehovali jsme se docela rychle )nac vyhazovat dalsich x tisic za podnajem), ale je fakt, ze brzy jsem prebirala svuj byt. ten jsme pak spolecne zarizovali, a i kdyz jsme se znali kratce, nic mi neprislo tak samozrejmy, jako ze my dva k sobe proste patrime ;-) a jsem rada, ze jsme spolu bydleli uz pred svatbou, ale jemu uz bylo tricet, me osmadvacet, oba na vlastnich nohou, tak proc ne. a fakt je, ze obcasne trenice byly (ja chodim z prace pozdeji, nektere prace zustavaji na manzovi), ale nic, co by se nedalo zvladnout :-)
p.s. taky si myslim ,ze to andelce vydrzi ;-)
ale doufam, ze i nam vsem ostatnim :-)
Martinko, psala jsem to já a píše to i kašpárci - ona bilanci nedělá, nehodnotila, že něco zvládli, jen napsala, že je šťastná a na to má snad nárok! A taky myslím, že její rodiče oi prarodiče už řžili v době, kdy i ženský chodili do práce a panny být nemusely ;-)
Myslím, že není potřeba slovíčkařit. Verča napsala, že bydlí u babičky s dědou a necítí se u nich dobře. Pokud je nazve členy domácnosti, tak asi nikoho nenapadá, že by s nima babi s dědou spali v jedný posteli, ale prostě že s nima bydlí. A že spousta holek má problémy při soužití s tchánovcema nebo prarodičema není nic divnýho, je tu na to řada diskusí...
marti: ale to je omyl. Nevydělávaly jen ženy vyšších vrstev, a těch byla v národě menšina. Většina manželství naopak byla dneska by se řeklo dvoukariérová, ale o kariéru tehdy moc nešlo. Ani to, že se vdávaly jako panny není moc pravda, ve městech ne a na vesnici, možná ještě míň. Tady jde spíš zas o vyšší vrstvy. Pravda, nebyly rozvody. A to proto, že taková možnost v zákoně nebyla. Ve 20. století už ženy zaměstnané byly a to i ty z vyšších vrstev a byla i možnost rozvodu. Nakonec, když o tom přemýšlíte, tak vám vždycky vyjde, že nejvíc, kromě celkového ovzduší společnosti, záleží na těch dvou a na jejich motivaci. ;-)
Verunka: Support ;-)
Už tu byla jedna taková, co měla vždycky pravdu!!! :-D - ta už sem moc nechodí, tak tu máme další.
Osobně si myslím, že:
1) Ne každej, kdo je mladej je debil. Marti, to ti říká ta tvoje ezoterika nebo tvůj učitel "psychologie"?
2) Ne každej, kdo si nezkusil společný bydlení je chudáček, co ví houby o životě a měl by držet pec.
3) Ne každej, kdo jde občas k rodičům, zdrhá od manžela - Verunka nic o manželovi nezmínila. Navíc, když jsi takovej psycholog a psychoanalytik, tak jistě víš, že když někde žiješ 22 let a je ti tam dobře a máš tam své blízké, tak je asi náraz, když se nastěhuješ jinam (de facto k cizím) a proces adaptace chvilku trvá - to nemá se svatbou nic společného.
Takže milá starší osobo ;-) klidně kafrej dál, ale odpusť si ten tón: "To je pravda a hotovo" nikde není napsáno, že nevíš o životě daleko větší houby než jiná krásná mladá vdaná paní jen proto, že máš v občance jiný rok narození.
Ps. Veru: moc hezký fotečky :-)
milada: jo, ok... - možná je to tím, že já bych na společné soužití (jakože já + manžel + kdokoliv jiný - ať babička nebo rodiče) nepřistoupila v žádném případě... - radši bych šla do podnájmu...
- ale taky je to tím, že naši bydlí ve 2+1 ještě s 2 sourozencema a 100 km od nás... - takže by to nešlo,
a babičku mám jednu - táhne jí na 90, je plně invalidní, jenom leží a teta se o ní celodenně stará.
Tchýně by si svojeho jedináčka nejradši nechala, i na svatbě se tvářila kysele, takže u ní bych nevydržela ani jednu noc :-)
Pro mě není nad to, mít vlastní bydlení - odděleně od rodičů, tchýně, či kohokoliv jiného.
A je fakt, že nějak nemůžu pochopit, jak to ti "druzí" - tj. ti, kteří dobrovolně bydlí s rodiči/tchánovci/prarodiči - i po svatbě, můžou vydržet :-) - tj. nemít domácnost podle svého, nemít svoje soukromí, vyzpovídávat se kam jdu atd. - nemít vlastní ledničku, obývák atd. - max. pokud je to dům a má oddělené bytové jednotky, tam bych to pochopila...
Přestože jsem byla zvyklá na dost krušný podmínky v bydlení, ubytovny, podnájmy, 3 lidi na pokoji, záchod na chodbě atd. - za svobodna, tak v manželství bych chtěla mít soukromí... :-)
Asi je to všechno i o vnějších podmínkách, plus o rozhodnutí těch dotyčných.
Tímhle příspěvkem se nehádám!!! - tak na to prosím taky hádavě nereagujte, děkuji :-D
Martinko, já myslím, že tenhle příspěvek byl (promiň, ale po delší době ;-) ) naprosto v pohodě, mající smysl a nehádavý :-) Taky bych nechtěla bydlet s nikým dalším. Holt někdo asi nemá (zatím) moc na výběr a radši to řeší tak, aby mohli bydlet spolu s přítelem/manželem
Já už asi opravdu budu muset odejít, skoro všechno co napíšu (v dobré víře) si ostatní vyloží tak, jako bych vás vraždila... - to je mi líto. Tak si to tu užijte.
marti: I tady platí, že když se chce tak to jde. My to tak máme, ale to asi víš. Na druhou stranu to není řešení nastálo, byl to kompromis. Do vánoc snad budem bydlet ve svým x-)
Víte, ta otázka svatba - bydlení. Pro mě je svatba záležitost vnitřní, záležitost srdce a bydlení vnější, podle možností. My bychom klidně ještě vydrželi nějakou dobu společně nebydlet, ale nemohli jsme už vydržet nebýt manželé. Proto jsme šli i do ne zcela ideálního bydlení, svatba měla prostě přednost.
andelko: každý to máme trochu jinak. pro mě bylo asi důležitější být se svojí drahou polovičkou a mít kde spolu být než to, zda jsme manželé. i když pocit je to určitě moc pěkný ;-)
vecernice: jo jo, já vím, že to má každý jinak. Ale my jsme důkaz, že jsou lidi, pro které je svatba důležitější než všechno ostatní. A pocit je to nádherný i po těch "letech" :-D A neměnila bych, udělala bych to stejně.
vecernice: Já vím, to já taky ne, tyhle věci nefungují univerzálně. Jen, že prostě to jde tak i tak, tak proč si o tom nepopovídat a nesdělit zkušenosti, třeba to někomu pomůže, aby věděl, že to jde různě a stejně dobře.
Jo jo, kéž bychom se my všechny nevěsty a mladé manželky co tady jsme nikdy nedostaly do rozvodových statistik. :-) Někdo to prolomit musí, tak hor sa do toho :-D
já se na to chystám, ale sama nestačím :-D veřím, že to nebude snadný, ale já se už jen tak nevzdám ;-)
univerzální pravidlo není na nic, to by ten život nakonec byl strašně nudnej. a věřím, že to může vyjít s bydlením i bez bydlení. že může vyjít svatba po 2 letech známosti či po 5 letech. v 23 letech nebo ve 30 anebo i později, záleží na schopnosti komunikovat, míře tolerance, pochopení, úcty a taky pořádný dávce štěstí ;-)
tady ten server by mel byt vic o vymene nazoru a rict si proc to kdo delame tak ci onak. mozna nam ostatnim to v necem otevre oci, a v budoucnu tez budeme resit neco jinak. bohuzel se to tu obcas zvrhne do chytani za slovicka, a prosazovani pouze jedne pravdy ....
vecrnice: Všimla jsem si, taky mě to štve, takže do těch žabomyších válek se nezapojuju, pokud možno. Navíc netřeba tyhle věci řešit tady, máme IP, ne?
Jeežiš marja...teď sem si teprve přečetla diskuzi trošku dál a nedivim se že je tady spor...já bych se totiž nenechala analyzovat od cizího člověka... 8-(