ahoj holky, tak jsem zjistila, že je tu nějaká diskuze o svatbách....tak jak to, že nejsem ještě přihlášená? :-)
Dala mi tento tip kamarádka, se kterou si dopisuju o našich pocitech o svatbě a čekání, než se ten náš miláček vysloví...
Víte, já chodím s tím svým přes 5 let. Od 1.prosince 2005 spolu začínáme bydlet (už pořádně naostro, předtím to bylo jen přespávání "on u nás, já u něj") už se na to moc těšíme.
Já mu pořád básním o svatbě a on by místo toho chtěl mimčo. Jenže to já bych chtěla právě až po té svatbě. Takže se asi načekáme oba :-) Moc ho miluju a jsem si jistá, že nám to bude klapat. I naši rodiče si navzájem velmi rozumí a moc nám přejí společný život.
Možná jsem na svatbu mladá. Přece jenom mi je "jenom" 20 let a přítel má 23 let. Přesto už hodně dlouho toužím po tom, založit s ním rodinu a být šťastná.
Proč ti chlapi vidí ve svatbě jen zbytečné papírování??? :-) Vždyť svatba a dítě jsou pro ženu ty největší dary v životě!!!!
Setkal se někdo z vás s podobným názorem, nebo tu jsou vedené jen šťastné manželky? :-)
Ten květen mě moc mrzí, ale nebudou penízky. Doufám, že do toho září už budou :-(. Mě ten květen moc mrzí, ale co už. V listopadu bude mít přítel narozeniny, takže jim to řekneme. Ale oni to už ví, jen neví datum a nic přesného :-)
ahoj holky tak mě ten můj pořád říká že se musíme vzít když už máme syna...no a pak to utichne, když nadhodím téma, tak se jen usměje. Včera sme byli s kamarádama na pivu a říkal že po novým roce se vememe a já že nemáme termín a že jestli to chce na jaře jak to chtěl tak by se měl vyjádřit brzo...no ale zase nic .... pořád čekám na prstýnek , kdo ví kdy se dočkám, pořád jako že jo jo jo a pak je ticho...grrr
Holky, já tohle prožívala velice intenzivně... Jsme spolu s přítelem 4. rok a loni v srpnu začal sám od sebe plánovat naši společnou budoucnost. Jsem romantička, takže jsem nikdy netvrdila - nechci se vdávat, chci být svobodná aspoň do 30, dítě nepotřebuju... Jsem rodinnej typ a svatba jepro mě moc důležitá :-) Což přítel věděl vždycky a líbí se mu to na mě. Začal mluvit o našem vlastním bydlení a že to už bysme měli být svoji... a tak nějak mu to vyšlo, že jestli to máme nějak všechno stihnout, jak si představuje, tak bysme se měli brzo vzít. No a já byla překvapená, ale šťastná :-N Tak jsem mu naznačila, že si chci čas zasnoubení užít - žádný za měsíc se berem... Měli jsme na prosinec naplánovanou Paříž na víkend, tak jsem čakala, že to udělá tam - nic. Tak jsem začala být trošku nervózní... Na Vánoce nic... Tak jsem to řekla. A on z toho najednou začal couvat, vymlouvat se a že to asi uspěchal 8-( A nakonec že se mu do toho ani moc nechce a není si úplně jistej... ;-( To jsem vzala fakt osobně. Tak jsem mu řekla, že já si jím jistá jsem, že ho miluju a vím, že chci být celej život s ním. To že on prý taky, ale... Tak jsem začala být "zlá" Začala jsem si diktovat pravidla, že pokud mu na našem vztahu záleží, tak ať se teda chlapec snaží. Když mě nepožádal o ruku, musel aspoň jezdit častěji z práce domů (býval celej týden pryč a jezdil jen na víkendy...). A ať si uvědomí, co teda vlastně chce. Mě to mrzelo a byla jsem z toho fakt zoufalá, nevěděla jsem, co mám dělat. Byla to paradoxní situace - já si jím byla jistá a on svojí nejistotou znejišťoval mě a tak vznikal začarovaný kruh... Nakonec mě požádal o ruku v březnu, když jsem to čekala fakt každej den, co jsme se viděli a přece to dokázal udělat jako naprostý překvapení ;-) No prostě, ukecal mě. A od té doby je fakt skvělej. Dokonce se zapojuje do příprav a je moooc hodnej :-)
Věřím, ž se všechny dočkáte a stojí to za to si počkat, i když to není někdy lehký! ;-)
no u nas je to takovy slozity...on by se asi nebranil...jednou mi i rekl, ze az jednou budu chtit, tak at mu reknu, ze neodmitne...
Ale o to ja mu nestojim ]-( Podle me to musi bejt i jeho rozhodnuti, ze ja jsem zenska jeho zivota a ze chce, abych byla jeho manzelka a jeho rodina...A neee, ze ja se budu milostivyho prosit, jestli by se teda pro me neobetoval a nevzal si me.
Takze bez proseni nabehnout s prstykem a rict, ze ON si me chce vzit...
Ale to si asi pockam :-|
Já bych se vdala hned, nějak na mě přišla ta myšlenka a nemůžu se jí zbavit (prohlížím tu alba a tiše závidím), ale ještě studuji, takže si asi ještě rok počkám, ale kdyby se mě můj milovaný zeptal, neodmítnu
Ahoj devcata,
s pritelem se uz minimalne pul roku vazne bavime o svatbe. Lepe receno vlastne uz planujeme, i kdyz zatim jen nezavazne jako "az jednou"...treba jaky saty by se nam libily, jaka vyzdoba, mame vybrane i misto, vime i koho chceme/nechceme pozvat na svatbu atd.... Ale nejsme vlastne ani zasnoubeni, pozadani o ruku jeste neprobehlo. I kdzy vim, ze zrovna tohle je pro meho pritele velice dulezite, hodne si na tom zaklada...je romantik, a zajima se i o etiketu a tak...a vsechno kolem svatby vnima jako neco krasnyho ale zaroven vyjimecneho, je to pro nej dulezite.... A ja mam kazdym dnem pocit, ze uz "to" prijde... A nevim co delat, abych se z toho nezblaznila. KDybych to vubec netusila, kdybychom neplanovali, byla bych pochopitelne v klidu. Ale kdyz planujeme, a on mi dokonce nedavno sam od sebe rekl, ze si me chce vzit, a ze kdybych mu rekla "pojdme to zkusit na psi knizku" nebo ho odmitla, ze by to znamenalo asi konec...ze je to pro nej dulezite, ze chce spojit nase zivoty, atd.... A ja ted nevim, jak se vyrovnat s cekanim, kdyz vite, ze to prijde, ale stale to neprichazi....Nevim jak ty pocity vysvetlit. Cekam to kazdou chvili, ale cim dyl to neprichazi, tim vic jsem nervozni, mam nervy vic napnuty, nekdy jsem az protivna a neprijemna, protoze je to napor :-( Myslela jsme ze chysta prekvapeni na moje narozeniny co mam za dva tydny, ale chci se ty ymslenky zbavit, protoze jestli se to nestanu, budu strasne rozcarovana.
Co delat, aby se clovek nezblaznil a zamestnal hlavu, kdyz VI ze se to blizi, ale zatim stale nic? :-S
Nespecham na to, ale je tezky na jednu stranu planovat svatbu, a na druhou stranu nemyslet na to, jestli uz me pozada nebo ne.....
Doufam ze si to muj mily neprecte :-N
já také tak čekala, zhruba jsme to měli naplánované a nic se nedělo. Nechala jsem to nějakou dobu úplně být, nemluvila jsem o žádných planých přípravách. Pak když náhodou přišla řeč, řekal jsem necháme to až to bude aktuální. A za chvíli už mě požádal, zas bych to moc nepřeháněla. Nech ho taky vydechnout...
Jenze ja uz ho prave vydechnout nechala :-( Prestala jsem o svatbe uplne mluvit, jakkoli planovat. Byl to naopak on, kdo stale pokracoval v planovani, kdo mi do prace posilal obrazky, na ktere nahodou narazil na internetu, a co by se mu libilo na svatbe..... Neuhanim ho, do niceho ho netlacim, nejsem ten, kdo se chce mermomoci vdavat a on ten, co to chce nechat plynout.... Dokonce z nej vypadlo, ze na pristim svatebnim veletrhu v breznu 2010 uz bychom mohli vyuzit nejake slevy.... Ale ja si tim vubec tak jista nejsem. :-|
nuuna mela jsem stejne pocity a meli jsme s pritelem i podobnou situaci. ja jsem to cekala take porad, apak byli me narozeniny (v prosinci) - dostala jsem krasny darek ale ne ten co jsem myslela :), pak jsme meli vyroci.. take nic., pak byli vanoce....ja cekala, a zase nic, pak byl silvestr o tom uz jsem byla presvedcena,..... a zas nic. No a den po silvestru kdy jsem to necekala vubec, najednou vytah prstynek :DDDDD
Kdyz uz to takto planujete, tak to vfakt za chilinku prijde a nebud nedockava, mozna ti neco chysta mozna ne, hlavne ho nech v klidu se na to pripravit, pro kluka je to jeste tezzsi ukol nez pro holku :)
nuuna: s pritelem jsme to meli uplne stejne. bavili se o svatbe, vedeli, ze se chceme vzit,zhruba si rekli kdy a premysleli nad tim tak zhruba.a ja se ho minimalne trikrat tydne ptala, kdy dostanu prstynek :-D delali jsme si z toho oba prcu a ja rozhodne neresila, kdy a jestli vubec prstynek dostanu :-)
Ja ale neresim, jak ho primet, aby uz me pozdal...spis resim jak se z toho nezblaznit a neztratit nervy. Specielne kdyz za dva tydny mam narozeniny a dva tydny potom vyroci..... :-N On ocividne pocita s tim, ze bychom se pristi leto mohli vzit, kdyz vyjdou penizky. Tak doufam, ze jestli to tak chce, nebudu cekat dalsich mesicu, protoze nemam rada kdyz se pri zarozovani musi clovek strsovat jestli vsechno stihne...
Kdyz se nad tim zamyslim, nejvic nervozni jsem z toho, aby to neprislo prave moc brzo nebo v nepravy okamzik...protoze to uz se nevezme zpet...a zaroven si rikam, ze az to prijde, ze to bude super...
Ahoj holky, to od roku 2009 už žádná nečeká na žádost o ruku :-D ? Já jo! :-) Ale jelikož se chlap k tomu jaksi nemá, tak tu chodím jen na čumendu :-p Ale je fajn vidět, že spoustu z vás, které taky čekaly, jsou už dááávno vdané. Naděje umírá poslední :-)
@dance01 tak to moc gratuluji :-) My spolu budeme v lednu 9 let, krucipisek... :-D To už i přítelův brácha, který je se slečnou necelé 3 roky, mluví o svatbě víc než ten můj :-) Jestli se vezmou dřív, tak mě asi šlehne :-D :-D :-D
Holky,my se sice zasnoubili po 4měsících,ale na svatbu jsme si počkali 2 a čtvrt roku od zasnoubení, svatba byla letos 7.7. Manželův brácha se zasnoubil na jaře,původně chtěli svatbu příští květen a pak se rozhodli,že nechtějí čekat a vzali se jen s rodiči a svědky a bez bílých šatů a hostiny 27.7.
@kuzle1984 Tak svištíka bychom brali, ale vzhledem k bytovým podmínkám to není na pořadí dne...a navíc v dnešní době si člověk může plánovat co chce a příroda si usmyslí jinak, takže tomu necháváme volný průběh :-)
@lllcy tak tohle znám ze svého okolí taky hodně a bohužel právě z okruhu jeho přátel- tam jsou spolu třeba i 13,15! let... je to mazec, na jedu stranu si člověk říká, že je to jen papír, není to důležité, je nám fajn i tak, ale na druhou stranu... ;-)
@zoozca Bud v klidu, ja pres rok cekala, nez se vyjasnilo, jestli spolu teda chodime nebo co to jako spolu vlastne delame:-) v zaveru jsem nastesti zjistila, ze spolu fakt chodime a dokonce me i miluje:-)
Vzdycky mi rika, ze mam na jednu stranu kliku, protoze zadna zenska (krome me samozrejme) by nevydrzela tohle cekani, az se teda rozhodne co a jak a jak a co, takze mi ho zadna nema sanci uhnat:-)