Pochybnosti před svatbou...

Zobraz úvodní příspěvek

ewee89 ewee89

Autor diskuze

17.05.2014

Nevěsty, taky některá před svatbou prožíváte jisté pochybnosti, jestli Váš vyvolený je opravdu ten pravý? Čím víc se nám svatba blíží, tím častěji se mi takhle otázka vrací a promítá se i do snů. Třeba to je jen nervozitou, ale kdo ví... Děje se to ještě některé? Případně jak jste to vyřešily.... Díky

Odpovědět

1 2 3

alubif alubif

08.08.2014

@lizbeth11 ježiš, nikdo ti nenadával ani neurážel!!!! Z čeho tak usuzuješ? Trošku už překrucuješ co jsem napsala. No nic tahle diskuze je opravdu absurdní! Teď mi začíná pár věcí docházet.....

Odpovědět

kacenkakaca kacenkakaca

08.08.2014

@lizbeth11 To je právě to riziko, že člověk snadno zapomíná to špatné. S tím bych byla opatrná, máš dva dny klid, ale dva dny nic neznamenají. Pokud to bude pokračovat, je to jen dobře, ale co když nebude? Co když se to po svatbě vrátí do těchhle kolejí nebo to bude horší? Nebudeš si pak říkat, žes to měla hodit za hlavu? Neříkám, aby sis ho nebrala, ale dala bych tomu všemu trochu času

Odpovědět

lizbeth11 lizbeth11

08.08.2014

@sonickaaaaaa děkuju :-D

Odpovědět

lizbeth11 lizbeth11

08.08.2014

@kacenkakaca beru si to k srdci, neberu tuhle situaci na lehkou váhu i když to tak možná vyznělo, přece je to jen "psaní" a do obličeje si nevidíme :-) @alubif no konečně :-)

Odpovědět

alubif alubif

08.08.2014

@lizbeth11 no comment ..... :-D

Odpovědět

lizbeth11 lizbeth11

08.08.2014

@alubif zajímavé, že se vysmíváš této diskuzi, ale pořáíd sem musíš psát. Pokud ti to přijde absurdní, tak sem nechoď a nechej ostatní, kteří si chtějí slušně popovídat, protože mají něco na srdci. Beru kritiku jaká je, ale slušně. Hezký den všem, já už sem nelezu :-)

Odpovědět

alubif alubif

08.08.2014

@lizbeth11 začínám tě už opravdu litovat, nikdo se ti nevysmívá an neuráží, jen jsi přeborník v překruvování... Howk, je to čím dál tím větší absurdnost diskuze s lizbeth.

Odpovědět

videostudio7 videostudio7

11.08.2014

Tak tak, časem se vše projeví, jenže někdy pak už může být pozdě... :-| S partnerem typu násilník, chorobný (-ná) žárlivec (-vka), alkoholik (-čka) a nemakačenko nelze mít dlouhodobě spokojený vztah. :-( Pokud některá z vás má indicie o partnerovi, který má uvedené sklony, je nutné si dát na to moc pozor a partnera bedlivěji pozorovat a třeba i vyzkoušet. V případě, že si partner (-rka) své chyby uvědomuje a PROKAZATELNĚ se snaží je odstranit, pak je vše na dobré cestě a není nutné jej opouštět. Pozor ale na to, že tito lidé také mají zprvu své "světlé chvilky" a neprojevují se zpočátku tolik a tak intenzivně jejich záporné vlastnosti. Postupem času ale těch světlých chvilek ubývá a po svatbě bývají ještě méně časté (pokud vůbec ještě nastanou), než před svatbou. Proto je vhodné se snažit s nastávajícím (-cí) partnerem (-rkou) ještě před svatbou společně dlouhodoběji žít ve společné samostatné domácnosti. Jen tak se později naplno projeví nebo neprojeví jeho (její) negativní vlastnosti. Žádné z vás bych si ale neodvážil radit, zda s tím kterým konkrétním partnerem máte zůstat, či od něj odejít. To je vždy rozhodnutí, které musí učinit každý sám za sebe, i když vím, že je to někdy těžké a bolestné. Přeji vám všem, abyste našly toho pravého a prožili jste společně krásný život... Je však nutné upozornit, že i když bude vaše soužití vcelku krásné, vždy přijde i období, kdy zase tak krásné nebude. Je ale nutné se snažit, a to z obou stran, aby těchto méně krásných období bylo co nejméně a byla co nejkratší. K tomu je nutná vzájemná láska a porozumění, ale zejména vzájemná úcta a respekt k tomu druhému. Vím o čem píši, poněvadž jsem vcelku šťastně ženatý již 27 let a to už je vcelku dlouhá zkušenost, i když je mi jasné, že někteří ji mohou mít delší. ;-)

Odpovědět

kitkum kitkum

11.08.2014

Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.

soda365 soda365

11.08.2014

@lizbeth11 přečetla jsem celou tuhle diskusi.. A mám s tímhle osobní zkušenost (ne jako žena, ale jako dítě). Rozumím tomu, proč od něj nechceš odejít, ale zároveň i chápu trochu tvrdé odsouzení alubif. Kdysi a někdy i dneska, když se neovládnu bych reagovala stejně, ale právě protože jsem v tomhle vyrostla jsem až někdy příliš emocionálně ovlivněná a proto se od tak tvrdých soudů snažím držet zpátky.. S mým otcem to takhle taky začalo, kytky, miluju Tě k zbláznění.. pak se to otočilo - za vše můžeš ty a "chcípni".. Vždycky se to na nějaký čas uklidnilo a chudák moje matka se tím nechala ukolébat.. Časem se jeho nenávistné stavy přenesly i na mě (bylo mi 7 let) a to jen proto, že mě moje máma porodila, takže když zrovna nenáviděl jí, tak musel nenávidět i mě.. Hloupé bylo, že já byla ve stejném stavu jako máma - naprosto bezmezně jsem ho milovala.. Jenže jsem si taky po čase začala přát, aby máma od něj odešla, nebo aby prostě radši umřel (zní to hrozně, ale on nás psychicky týral a já bych takovým lidem nesvěřila ani myš natož dítě). Abych to ukončila - návaly vzteku časem opravdu přešly až k fyzickému násilí, byly jsme s mámou úplně modrý od hlavy až k patě.. Teď už je nám dobře, táta svoje psychické stavy sám nezvládal a během pár let si propil játra a umřel.. Někdy se mi po něm stýská, ale nikdy si nepřestanu uvědomovat, jak mě a mámu zničil.. Tohle vůbec nemusí být tvůj případ, přála bych Ti, aby to byl jen mráček, který už je nadobro pryč - jen jsem Ti chtěla říct, kam až to může dojít.. I když mám tak špatnou zkušenost, mám stále jistý odstup a proto jsem schopná říct - JE TO JEN TVUJ ŽIVOT, my máme spoustu rad a zkušeností, ale ty v tom budeš žít a hlavně žádná z nás nevidí do toho jak to skutečně doma máš ty, my to jen odhadujeme..Držím Ti palce a přeju Ti hodně štěstí..