Nevěsty, taky některá před svatbou prožíváte jisté pochybnosti, jestli Váš vyvolený je opravdu ten pravý? Čím víc se nám svatba blíží, tím častěji se mi takhle otázka vrací a promítá se i do snů. Třeba to je jen nervozitou, ale kdo ví... Děje se to ještě některé? Případně jak jste to vyřešily.... Díky
@lizbeth11 Tak scény na veřejnosti bych asi nevydržela, to se nedivím, že odcházíš. V takovém případě mám spíš pocit, že on se nesnaží vůbec.
Pokud by ujel občas, je to pochopitelné, i když ne omluvitelné. Ale pokud se to stává pořád, bála bych se a o svatbě pochybovala.
@lizbeth11 Tedy nevím, v tvém posledním příspěvku mě trochu překvapilo to :
"nemám strach že by na mě sáhnul, to jsem si už ujasnila dávno a kdyby nedejbože k tomu někdy došlo, rychlostí blesku bych byla pryč, to on ví a bylo mu to zdůrazňováno"
Pokud mu to bylo již zdůrazňováno, nejspíš tam nějaký náznak agrese tímto směrem je? Na to bych se soustředila hlavně. Neříkám to jen tak, mám zkušenost s dlouholetým vztahem s agresivním žárlivcem a...člověk umí hodně odpustit, aby neztratil druhého, ale nehledí přitom často na to, aby neztratil taky sám sebe... Nicméně, pokud z tohoto strach nemáš...Jak bylo zmíněno, s cholerikem není lehké žití, obzvlášť, pokud sám na sobě pracovat nechce. Nicméně, i takové lidi milujeme a oni chtějí být milováni :-) Jen to chce trochu snahy a práce :-) Neznamená to, že by neměli být součástí našeho života a středem naší lásky :-)
@carmenz Ještě mě napadá, že život není jednoduchý s žádným člověkem, zvlášť jednostranně vyhraněným, ať už je to cholerik, melancholik nebo sangvinik. Pokud dotyčný není schopen brát ohledy na druhé, bude to těžké vždy a je otázka, jestli to má šanci na úspěch, když se snaží jen jedna strana.
@carmenz díky moc za pěkný příspěvěk z obou stran, já vím budu to mít těžké a dost dlouho jsem se s rovnávala s tou otázkou "zvládnu to? nezlomí mě to časem?" a zatím jsem si sama sobě odpověděla, že to zvládnu :-)
@kacenkakaca udělal to zatím jen párkrát za ty 3.5 roku a teď na posledy po hodně dlouhé době právě a tím začalo to hnusné období...nejhorší na tom je, že "sedneme si a v klidu si popovídáme" nám zatím moc nejde, oba se snažíme nějak to zvládat, ale ještě nuemíme to klidné povídání o tom co nám vadí, většinou někde to sklouzne k výčitkám a špatnému tónu a už je zase peklo...no uvidím, já se vždycky v práci vyklidním, chci doma být OK ale on mě zas rozhodí a to pak už stačí maličkost...protože člověk se přemůže uklidnit a on zas s něčím vyrukuje, to mě teda naštve :-D
@sonickaaaaaa jak psali i jiní, i takoví lidé chtějí být milování a on ve většině případů toho pak lituje to ne že ne...ale je to chlap, slovo "omlouvám se" použije když mu teče do bot takže většinu si domýšlím z jeho chování :-D toto chování má bohužel po dědovi a částečně to má i jeho otec a on to ví, dědu za to nemá rád a o otcových výlevech ví taky....ale otec se s tím naučil krásně pracovat a žít, poznáš to na něm až jsi s ním opravdu delší čas nebo ho dobře poznáš...ale můj musí na tom pracovat o to víc a hlavně se nevymlouvat "otec je taky takový a matka s ním je doted"...takže mu to musím taktně naznačovat, ale moc mi to nejde :-)
musím bohužel konstatovat, že takovéhle vztahy končí rozvodem..divím se , že ti za to tenhle člověk stojí! :-| život v hádkách je na nic..a strachovat se, až přijdu z práce, jestli bude mít pan domácí náladu, tak by mě piclo :-D
@lizbeth11 takže až tě praští, tak si řekneš, že i takový lidé musí být milovány? mi připomínáš ty pořady v TV, jak jsou ženský od chlapů mlácený, ale furt je chudinky obhajujou, že měli třeba v práci problémy a pod..no strašný!!
já vím, jaký to je být v baráku z cholerikem!!! |-| Můj děda, a můj fotr, to je teda sílá (naštěstí jsem už táhla)matka se s fotrem rozvedla, protože se to nedalo!!! a mojí bábušce ještě v 70 ti říkám, ať se rozvede, protože žije s i..., jo a aby toho nebylo málo, tak to leze i na bráchu(lituji přítelkyně předem) :-D
@lizbeth11 Bohužel, musím souhlasit s @sonickaaaaaa . Bála bych se svazku s takovým mužem, budeš žít ve strachu z jeho nálady, později možná ve strachu, jak by se zachoval, kdybys od něj odešla. Neříkám, že vám to spolu nemůže vyjít, ale sama za sebe bych si ho nebrala dřív, dokud se spolu nenaučíte komunikovat a dokud nezačnete zvládat a ovládat jeho záchvaty vzteku.
Klidně bych si promluvila s jeho otcem a matkou, probrala s nimi tenhle problém, zeptala se na postřehy z poměrně úspěšné praxe.
@litbeth No to víš, že se to dá zvládnout :-) A hlavně, jste mladí, tak ta horká hlava je znát víc - někdy se to zhorší, ale jindy naopak se to soužití nějak ustálí. Naši, když jsme byli opravdu malé, tak se uměli teda hádat! Dveře bouchaly, věci lítaly...a pak to postupně nějak ustalo. Dokonce byli schopní i společně pracovat. Takže neházej flintu do žita, hezky si tu vždycky zanadávej a držím ti palce :-) Ten člověk, který mě kdysi uhodil má teď taky svojí rodinu, prostě našel asi někoho, kdo ho umí korigovat lépe...Jak jsme každý jiný, jsou jiné i vztahy.
Sceny na verejnosti bych teda nevydrzela..
A s timhle @kacenkakaca, naprosto souhlasim :) Takhle jsem se to snazila napsat sama.. a neslo mi to :)
""Ustupovat před cholerikem, chodit se vydýchávat, to je projev ústupu a strachu. To není dobrá cesta s cholerikem, který si myslí, že jeho výbuchy vzteku jsou v pořádku. Naopak ho to utvrdí v tom, že když bouchne, bude mu pro klid ustoupeno. Pokud má dotyčný záchvat, nemá smysl dělat cokoli, protože jak opětovaný vztek, tak ignorace můžou dotyčného rozdráždit ještě víc. Chce to počkat, až bude po záchvatu vzteku a pak teprve řešit jádro věci.
Jinak to, že bych manželovi nemohla říct, co mě trápí, to je pro mě naprosto nepředstavitelné. Naprosto chápu, že mám někdy naprosto neopodstatněný strach z nějaké banality, ale od toho tu přece je moje drahá polovička, aby mě vrátila do reality. My jsme v životě spolu, ne každý zvlášť. ""
Akorat proste kdyz mam nejakej uzkostlivej strach z nesmyslu uprostred noci, tak ho s tim nebudu napr.chodit budit... sice jsme ve vztahu v zivote spolu, ale porad jsem individualni clovek, kterej se musi snazit se sama se sebou vyporadat, a to samy ocekavam od nej... samozrejme, ze se podporujeme, ale vsechno ma sve meze..
Abych to upresnila, u myho chlapa jde o to, ze mu neco spadne na nohu a zarve ''do p*ci'' a me to vadi.. to je zhruba tak cely :) Agresivni na me primo nikdy nebyl, akorat si obcas rad zanadava a ja nemam rada nadavky...
Jinak rict mu muzu cokoliv, a jakekoli nedoruzumeni vzdycky vyresime a vyrikame si to.
Strach by ve vztahu rozhodne byt nebyl.. hadky jsou obcas normalni, nastvani taky, ale strach ne.. pokud se sveho nastavajiciho mas nekdy duvod bat, tak je to spatne...
Ale na zaklade toho, cos napsala, bych ti ted neradila se s nim rozchazet, akorat bych ti radila mu durazne dat najevo co od nej ocekavas za chovani a trvat na tom, aby to dodrzel :)
@karlajasmine Upřímně, nadávka po tom, co mu něco spadne na nohu (a obdobné situace), jsou podle mě naprosto normální, i u "necholeriků". pokud nesměřuje nadávky na tebe, neřešila bych to ;-)
@kacenkakaca Jj, ja vim no :) Prave ze ja jsem vztahovacna a uzkostliva, takze jakykoliv '''do p*ci'' beru jako nadavku primo na me, i kdyz to neni nadavka na me :).. Proto jsem se snazila vysvetlit, ze je to cely o komunikaci, o tom, vysvetlit, co cloveku vadi a vysvetlit proc... atd. Jako ze je mozny, ze pritel @lizbeth11 nadava do vetru a nebere to jako ze by nadaval ji, ale proste tohle si musi ujasnit oni dva a pokud ji je neco neprijemny, tak by to on delat nemel...
Proste ja se muzu snazit nejaky 'do p*ci' ignorovat, a on se muze snazit nenadavat, ale musi se vzdycky snazit oba no.
@karlajasmine Tak u nás je to přesně naopak, za sprosťáka jsem já a manžel to taky těžce nese (když se praštím a zanadávám). Vyřešili jsme to tak, že pokud se to stane v jeho přítomnosti, jdu ho potom obejmout a říct, že to nebylo mířeno na něj. Já si ulevím a on je taky v pohodě :-)
@kacenkakaca@sonickaaaaaa holky chtela bych jenom upresnit, ze tenhle odstavec jsem myslela tak, ze ona ma tohle RICT klidnym hlasem jemu, ne tak, ze ona si ma jit nekam bokem :) To by prave mel udelat on. Jenom to upresnuju, protoze si myslim, ze jste me predtim spatne pochopily :)
''Vsechno neni tvoje chyba, ale at si jakkoliv vytocenej, tak takhle na me nikdo mluvit nebude. Kdyz te vytoci neco, co nema se mnou nic spolecnyho, tak si to nebudes vybijet na me, protoze to nebudu tolerovat. Napocitej si to desiti, bez si nekam zanadavat bokem potichu, ale me do toho proste netahej, protoze se jinak tvuj stres prenese na me a zacneme se zbytecne hadat.''
Svatbu máme 23.8. a ano, taky jsem mela pochybnosti...a pred mesicem jsme se i casto dohadovali ... mela jsem fakt pochybnosti... ted uz je to fajn a je to chlap, s kterym chci stravit pozbytek zivota... myslim, ze si nikdy nebudes 100% jista zda si ho vzit nebo ne .... to proste nejde.... to pozname az postupem casu :) zda to bylo dobra volba . ale dozfam ze jo .
@karlajasmine mám to samé, přítel právě hodně mluví sprostě a já jsem byla vychovaná, že sprostě mluví jenom povaleči a opilci apod. - takže vždycky když se vztekne a u toho samozřejmě i mluví sprostě, tak mě to hodně raní...ale naučila jsem se to nebrát osobně (zezačátku to bylo šilené si to nebrat :-) ) a prostě neposlouchat -není to na mě. On se sám vytrestá tím, že zpětně vidí, že se choval jako blbec ;-)
Vlastně když to tak vezmu kolem a kolem, on se snaží od začátku nedělat to co mi vadí (přestal dokonce kouřit), já se snažím to relativně tolerovat (pár sprostých slov taky řeknu a nadávám u řízení :-D ) ale poslední dobouo vše porušuje a opravdu nenacházím společnou nit na to, jak se z toho vyvléct ven a nevím zda je to svatbou, nebo se mu už prostě nechce mi vycházet vstříc :-)
@lizbeth11 Tady je asi nejdulezitejsi vlastni sebevedomi, proste aby z tebe citil, ze to myslis vazne, ze se ho nebojis, a ze te ma respektovat a chovat se k tobe hezky, protoze budes jeho manzelkou.. :) A trvat na tom...
Drzim palce!
@karlajasmine přesně tak, slíbila jsem si dneska, že se 100% vyklidním, až přijedu večer domů a budu jen mluvit, klidně a jasně, uvidíme jak dlouho mi to vydrží a jak on bude chtít mluvit...nebude chtít, tak s ním stejně nehnu že ;)
Doteď si pamatuji ten moment, když se na mě táta otočil před kostelem a řekl- Tak můžem? A já mu odpověděla - Vykašlem se na to a utečem do Mexika .Tehdy mi řekl, že jsem nervózní. O pár bolestných zážitků a rozvod bohatší je přede mnou druhá cesta k oltáři..... tou už jsem si jistá daleko víc, ale o to víc jsem cynictější....
@lizbeth11 Mozna, kdybys rekla snoubenci, ze mas pochyby, tak ho to donuti se trochu nad sebou zamyslet..
Ja bych toho svyho obcas prizabila ale pochyby o svatbe nemam.. :(.. pokud mas pochyby tak nad tim jeste fakt popremyslej..
@karlajasmine pochyby o svatbe jako takove ne, spise to chovani pred svatbou me dost nici...jako ja vlastne nevaham, nechci vahat, ale jeho chovani me k tomu nuti o tom premyslet ;-) pevne verim ze to doma poresim a bude zas klid. navic rict mu, ze vaham, tak ho to položi uplně, to mu nemužu řict pokud bych si nebyla jista, ze to chci zrucit a to nechci :(
@lizbeth11 já přeju aby se ti to nestalo.......pro mě to byl varovnej signál, kterej jsem neposlechla a vymstilo se, teď už svýmu šestýmu smyslu důvěřuju víc :-)