Nevím, co dál..

Zobraz úvodní příspěvek

Zobrazit profil

squeeze squeeze

Autor diskuze

01.01.2015

Ahoj holky, dlouho jsem se přemlouvala k tomu sem napsat, ale nakonec jsem se rozhodla, protože jste tu všichni hrozně fajn a máte určitě také své vlastní zkušenosti :) Nevím, kde začít, ale nějak se tu posnažím rozepsat můj problém (a doufám, že to nebude na 3 A4 :) ). Je mi 22 let, příteli 26, jsme spolu za měsíc 4 roky. Mám několik pohybností o našem vztahu a poslední dobou se v tom strašně topím a ztrácím sílu. Postupně od začátku vztahu jsme se dopracovali k tomu, že jsme se vídali 4 dny v týdnu v kuse a teď spolu od června bydlíme. Mám ale teď nastupovat na vysokou školu a znamenalo by to, že bychom se spolu zase vídali jen 4 dny (kdybych se odstěhovala na kolej), to jsem ale hned odmítla a chci zůstat doma a pokračovat v našem společném bydlení. Nesetkala jsem se ale bohužel se stejným názorem z jeho strany. Řekl mi, že by klidně jen ty 4 dny vrátil zpět, že jsme spolu už moc často. No po 4letém vztahu si myslím, že je docela načase (no ne? ). Tím mě docela zaskočil. Je pravda, že teď jsme spolu hodně - máme i společnou práci, takže se nevidíme za celý týden cca 2 dny v týdnu dohromady asi 20 hodin. Nevím, jestli se dá úplně mluvit o "mamánkovi", ale situace je taková, že jeho máma (přesto, že příteli je 26 let), stále píše, volá a kontroluje. Když nevidí přítele týden, už píše, kdy přijede a citově ho vydírá. Přítel se vždy jednou za 14 dní sebere a jede za rodiči a při té příležitosti jde s kamarádem do hospody (který mu mimochodem také stále píše kdy už se uvidí) a tam se opije dá se říci do němoty a ještě v tom nejhorším případě si vezme druhý den volno v práci a pokaždé tam přespí. Někomu se to může zdát jako prkotina, ale mě tohle úplně vytáčí. Vadí mi, že pokud tedy má tvrdit, že spolu bydlíme, tak proč tedy mám potřebu přespávat jinde? Nedávno jsme se o tom bavili a řekl mi na to, že jsem strašná, že mu všechno zakazuju a že to nehodlá změnit. A nedokáže pochopit, že pokud bych s ním někdy měla mít třeba rodinu, že jako nebudu dětem říkat, že tatínek jel za mámou a vožrat se s kamarádem :/ A když už jsme u těch kamarádů, tak s tím souvisí také jedna věc. Už když jsem ho poznala, tak kouřil trávu. Bylo mi 18, nějak jsem to neřešila, nepřemýšlela jsem nad tím, že s ním budu třeba plánovat společný život a bude mi to vadit, byla jsem zamilovaná. Ale situace se změnila a já jsem naprosto nepříčetná, když jen kdekoli slyším slovo marihuana. Párkrát jsme to s přítelem řešili, věděl, že mi to vadí. A jednou mi řekl, že jsem si nevšimla, že už nekouří trávu (jak bych si toho asi mohla všimnout - samozřejmě u nás doma nic takového neprobíhá a co dělá s kamarády, fakt nevím). A já jsem mu tvrdila, že mu to nevěřím. Přesvědčoval mě, že to je pravda. Nedávno se mi potvrdilo, že mi lže a že to stále trvá. No a s marihuanou souvisí další věc a to kouření (to se nám to panečku prolíná :) a já už vidím, že textu je mnoho a mnoho, zabijte mě :D ). Přítel kouřil (ty 4 roky tak 1-2 krabičky denně) když už jsme se poznali, ale já k tomu měla naprosto stejný postoj, nějak jsem to neřešila. Ale teď tuto věc stavím na problém č. 1. U nás doma nekouří (ani na balkóně), ale jakmile vyleze ven, už pálí jednu za druhou a to někdy i 2-3 cigarety ihned po sobě. Začala jsem mít na tenhle hnus totální averzi. Také samozřejmě se to stává tématem rozebíraným na prvním místě, zejména z mojí strany, protože to ve mě vře neskutečně. Někdy v létě jsem mu řekla, že pokud mu záleží na tom, abychom spolu byli, tak s tím něco udělá. Nikdy jsem mu nedala ultimáta "zítra přestaneš" nebo "já nebo cigarety". Nechci být samozřejmě k němu bezohledná, ale já prostě se hodně měním a začínám myslet na rodinu a je pro mě nepřípustné, abychom měli spolu třeba děti a u kočárku by chodil s cigaretou, pokud bychom měli dům, na zahradě by byl popelník, aby mi děti nacházeli cigarety po domě, zapalovače a brali kouření jako normální, protože to dělá jejich táta. Situace je v mojí hlavě snad s každou zapálenou cigaretou horší a horší. A začínám cítit, že to nezvládnu a v hlavě se mi honí ty nejčernější myšlenky. Nechci kvůli kouření zahodit náš vztah, ale když si s každou cigaretou říkám, že se to stejně nikdy nezmění, že nikdy nebude na prvním místě rodina, ale ten hnus? Strašně mě to trápí.. On to ví a přijde mi, že se to ještě horší než aby mi dal najevo, že o mě stojí. Nechce se mnou komunikovat o vážnějších věcech. Prý není na to se se mnou bavit o bydlení, o dětech, o svatbě a tak. Prý to všechno má nějaký přirozený vývoj a podle něj to vše přijde i bez mluvení. Já jsem jiného názoru. Chtěla bych se o takových věcech bavit. Já rozhodně automaticky přirozeně neodhodím antikoncepci a neřeknu si, tak teď je ten správný čas. Vůbec nevím na šem jsem. Partner by měl asi vědět, jak to ten druhý vidí, ne? Hodně nám to neklapalo v posteli - nespali jsme spolu třeba celých 14 dní a ani si nedali pusu (což teď stále trvá, ale je to třeba 3 dny). Naštěstí se ten problém nějak vyřešil, ale i to nebylo asi dobrým znamením. No a teď babo raď :( Mám vedle sebe člověka, se kterým si strašně rozumím, rozumím si i s jeho celou rodinou (sourozenci, sestřenice,..), on si rozumí také s celou mou rodinou, působí na všechny strašně mile, investuje do nás (nákupy, jídlo, vybavení), je chytrý, úspěšný v práci, máme stejné názory, byl by skvělý táta, nepodvedl by mě, spolu se zasmějeme úplně všemu, stejný humor, máme si stále co říct. Dřív jsem byla přesvědčená tom, že to je ten pravý a že ho miluju, ale asi zmizely ty růžové brýle :( ALE, utrácí tisíce měsíčně za cigarety a ničí si zdraví, někdy přijde na řadu marihuana, když přijdou na řadu kamarádi nebo jediná příležitost pokaždé se opije skoro do němoty, neexistuje den, kdy si nedá pivo nebo víno a asi mu nevyhovuje bydlení se mnou. Působí to na mě trošku dětinsky v tom, že si neuvědomuje možná, co je v životě důležité. Radši si koupí nový počítač než třeba našetří na novou sedačku. Mám z něho poslední dobou pocit, že se chová dost sobecky. Poslouchám furt, že si bude dělat to, co on chce, že není uvázanej doma u stolu. Nikdy mi jen tak nic nekoupil, nepřinesl kytku, nepřekvapil. Neuvědomuje si vůbec, co se děje, myslí si, že je všechno v nejlepším pořádku a funguje nám to. No a co vy na to holky? :( Já třeba si nedokážu představit, že by mě požádal o ruku, co řeknu. Mám k našemu vztahu prostě docela výtky, ale podle mě nic neřešitelného.

---

0

Líbi se mi to

Odpovědět

Více...

Poslat soukromou zprávu

Nahlásit příspěvek

Článek se načítá