Ahoj holky, s přítelem jsem zasnoubená už po druhé a začínám mít pocit, že to dopadne stejně, jako poprvé.
V loni na jaře, jsme se s přítelem (ani nevím, jak to vlastně vyplynulo) dohodly, že se vezme. Možná to tehdy byl víc můj nápad a jelikož on měl na všechno dost času a nic nechtěl řešit dopředu, tak jsem se rozhodla nehádat a nechat to všechno, až on něco řekne. No, dopadlo to tak, že vše vyšumělo. Dohodnuté bylo, že svatba bude v dubnu 2013 a i když mě to mrzelo, o svatbě jsem se od té doby ani nezmínila. Hlavně jsem si připadala jako totální d...., jeho straně se sice nic neřeklo, ale ta moje už se svatbou počítala, takže pak nastaly výmluvy z mé strany, jak prva chceme pořešit ten nový byt atd...
Od té doby uplynul rok, koupily jsme si bišonka, zařídily nový byt, u obou přišlo povýšení v práci a stihla se vdát přítelova sestra (co vám budu povídat, když přišla se svatbou, málem jsem se sesypala, jelikož to bylo v čase, kdy můj přítel, měl na všechno dost času).
Na svatbě jeho sestry, mě přítel ani tak nepožádal o roku, ale řekl mi "příští rok v červnu se vezmeme my". Co budu povídat, byla jsem nadšená, že tentokrát to řekl sám od sebe a myslela jsem, že tentokrát to myslí vážně.
Tentokrát svatební přípravy zašly dál, během posledních dvou měsíců se od svatby jeho sestry vymyslel datum, domluvila schůzka s farářem, vymyslelo se téma svatby, koupila jsem si šaty a vybrala se fůra věcí a hlavně opět se to řeklo mojí straně.
Problém, ale nastane pokaždé, když po něm chci aby se to taky řeklo někomu z jeho strany, Podle něj dělám scény a on nevidí důvod proč jim to říkat dřív, než v prosinci, strašně se kvůli tomu hádáme a včera mi dokonce řekl, že jsem hysterka co umí jenom brečet a dělat scény a on se nebude ženit, aby se za rok rozváděl. Pak když jsem ho prosila, aby to řekl mojí babičce, která to prožívá nejvíc on, řekl mi, že zatím není co říkat.
Fakt si připadám jako d...., jako kdyby mu přišlo naprosto normální, že moje rodina naši svatbu řeší už podruhé a ta jeho ani neví, že se někdy něco takového mělo nebo bude dít. A jsem si na 99% jistá, že když to zase nechám být, tak to vyšumí, já každému vysvětlim, že teď opět nebyl ten vhodný čas a budu čekat až si on zase někdy za rok vzpomene, že by mi mohl říct ať se vezmeme.
Začíná mi to připadat jako bezcílný vztah, já chci taky rodinu a normálně žít a on mi připomíná houpačku. Všechno co se netýká jeho je v pohodě, ale běda, když něco chci po něm, to už jsem sobec a jestli ani neví jestli si mě chce vzít, fakt nevím jestli nezahazuju roky života. Protože proč jinak by to jeho straně tak strašně tutlal?
A mluvit se sním nedá, to už jsem zkoušela a jenom se vzteká a nechce nic řešit....
tak zjišťujju, že jsme docela exoti.....na jaře jsme měli 11. vyročí a tři roky společného žití ve společně koupeném bytě a ke svatbě nás to netáhlo ani omylem....jen jsme museli všem kamarádům, znamým, kolegům a spolužákům pořád vysvětlovat, proč se nebereme...letos v květnu na mé třicáté narozky se přítel přihnal s kytkou a prstýnem a obvyklým dotazem....byla jsem z toho úplně mimo, nějakou noc jsem nespala ...ostatní z toho měli radost...pak na mě padla vážnost situace a chtěla jsem to odložit.....no, a to se mi nepovedlo a zbývá mi posledních 10 dní svobody!!! A to se mi titul slečna tolik líbil a né být panička, co se ji ovšchno stará manžílek. Pánský přístup je asi normálně chladný, na zařizování nejsou....Ten můj třeba prohlásí, že vyřídí hudbu a spočívá to pouze v tom, že zavolá DJovi, domluví termín a vyjednávání, soupis hudby a detaily dojednávám stejně já...zrovna tak neformální párty s rautem.....zavolá, dojede tam a pak čeká, co vše vyjednám já...není kam spěchat..
třeba to nakonec dopadne super, já chci tajnou se svědkama, nechceme nic řešit, máme rodiny oba daleko, Honza je rozvedenej a bavit se umíme i bez svatby... navíc finance nás taky tlačí
bud v klidu, to dáte
@nikinnna Dobrovolne priznavam, ze jsem necetla co vsechno ti tu kdo radi, ale po prvni strance a tvych prispevcich bych to videla tak, ze zatimco on si mysli, ze ty si jenom zenska, tak ve skutecnosti je on jenom chlap :D a kdyz ma jit fakt do tuhyho, tak se zalekne a porad ma pocit ze zadni vratka nejsou ouplne blba vec, ale ve skutecnosti si te vzit a byt s sebou chce :) proc by to jinak povidal? Jen nechape, ze pro tebe to neni jako "pristi vikend pojedeme parit na chatu", ale udalost, ktera chce byt rozplanovana, se zapojenim rodiny apod. Ja bych to s naivnim nadsenim oznamila na nejake navsteve i jeho strane a trosinku bych ho stavela pred hotovou vec. Prstynek ti dal, sem tam o tom mluvi, tak ho netlacis, jen jsi organizacne schopnejsi a realizujes jeho napad :) A take je mozne, ze si vubec neuvedomuje, ze svatba se rodine rika dopredu a ze treba jeho mamince by mohlo byt dost lito, ze tvoji rodice o vsem vedeli o hodne drive a na ni se zapomelo :(
nečetla jsem všechny příspěvky, pouze prvních pár....a narovinu, to že to neřekne rodině ted nevidím jako problém, my to všem řekli dva měsíce předem....prostě jsme poslali oznámení...vlastně kecám, dva a půl....a co jako....na to je fakt času spousta...
a to jak tu radí holky ohledně rozchodu, to bych ho kopla....no narovinu, ty by jsi chtěla, aby jste se při nedorozumění hned rozcházeli?? chápu, že ti to je líto, že tě to mrzí..ale spíš bych řešila otázky typu, je on ten pravý? a nehodnotila bych věci ohledně svatby, ale ohledne toho, jestli ho miluju, jestli on opravdu miluje mě, zda mi doma pomáhá, jestli enchodí do hospody, jestli když budu nemocná, bude me mít rád a nebude chodit s kámošema po hospodách, až budeme mít dítě...zda mě pomůže...zda bude i dobrý táta...
@nikinnna
@nikinna Ahoj, opravdu souhlasím s těmi, co tvrdí -netlačit příliš na pilu (jako nemluvit pořád jen o svatbě) anebo jen "nenápadně", co jsem pochopila, tak některé věci už s tebou plánuje (farář, ubytko...)...takže o tu svatbu stojí, jen se o tom nechce pořád jen bavit a možná to chce nechat rodičům jako překvapení k Vánocům. A proto jim to nechce říct teď. Je pravda, že 6 měsíců předem oznámit je úplně v klidu, i když třeba obojí naši rodiče to věděli hnedka (žádná ofociální žádost našim o mou ruku s kytkou neproběhla, to jsem mojemu taky pak vyčetla, že to jako mohl, prostě se to našim oznámilo jen tam mimochodem -stejně už to věděli, protože se prokecla ségra), já jsem už nějakou dobu před tím básnila, že bych jako už chtěla, takže se s tím počítalo, hlavně co nás s požádáním předběhl švagr (tehdy mě to docela vzalo, já o tom právě mluvila, že bych chtěla, sestra nic, je mladší, o svatbě ještě nepřemýšlela...a najednou byla dřív zasnoubená než já). Můj prostě k tomu musel dospět, hlavně když viděl, jak jsem z toho zklamaná...i tak to potom udělal hlavně kvůli mně, protože jsem mu taky dala jasně najevo, že svobodná matka prostě nebudu a on si děti přeje. Jinak my se bereme tuto sobotu a on doteďka mě furt škládlí s tím, že na co potřebuju ke vztahu papír a že jestli budu zlobit, že si to furt zatím může rozmyslet (neudělá to, ale zlobí mě tím).
Prostě chlapi jsou v tomto trochu "jiní", jakmile slyší slovo "svatba", tak jim bliká kontrolka a myslí si, že je to konec jejich světa, konec svobody a budou mít už na doživotí okovy na nohou...kdybych se měla rozcházet kdykoliv, kdy jsme si vyměňovali názor ohledně svatby, tak jsme už x-krát rozejití...to se potom nedivím, že je v ČR tolik rozvodů, jestli se každej hned kvůli každé kravině rozvádí, jak tu většina píše ve stylu - nechce okamžitě to, co ty=je to sobec, rozejdi se s ním... Chlapi prostě v některých věcech potřebují více času a taky to v klidu vysvětlit a probrat. Co jsi psala, jste oba cholerici a jestli vaše klasické "diskuze" probíhají ve stylu křiku, dohadování nebo vyhrožování, tak se ani nedivím, že bere zpátečku - chlapi to prostě nemají rádi toto.
@nikinna Jinak naprostý souhlas s @tarra27 Dřív bylo normální, že se lidi brali ve 20, max. 22, nejlépe už s dítětem na cestě, dneska většina kluků začíná o nějaké budoucnosti uvažovat tak nejdřív v osmadvaceti, třiceti, ne-li později. Tvému je 27, tobě 23, jste "mladí" (na dnešní poměry věku, kdy se řeší svatby), takže fakt nehrotit, všechno v klidu a řešit hlavně spíš charakterové vlastnosti partnera, jestli si ho dokážeš představit vedle sebe i za dvacet, třicet let, než se zbytečně hádat kvůli jeho laxnějšímu postoji ke svatbě (u nás taky co jsem já nezařídila nebo přímo neřekla třikrát jemu, ať to nějak zařídí, tak to by nebylo - všechno bylo na mně, takže tě dost chápu v tom, že tě to štve, že se dostatečně nezapojuje, já měla to stejný, ale (zatím ještě) přítel je prostě takový, nesnáší plánování čehokoliv, má pocit, že se všechno snad zařídí NĚJAK samo a na všechno času dost a tak...)
Můj bývalý byl to samé,nejdřív svatbu naplánoval na červen,pak na listopad,pak zas na léto...a z toho bylo nakonec dlouhých 5 let.A když jsem se zmínila na téma svatba,vždy se naštval,a vyhrožoval že pokud mu budu předhazovat pořád svatbu,tak že si mě nikdy nevezme.Nakonec jsem si našla nynějšího přítele,jemu se do toho taky moc nechtělo,tak na něj jsem šla na tvrdo-budˇ a nebo...A tedˇ se nakonec těší na svatbu víc než já.
@88renca88 Taky mám podobnou zkušenost, jen s tím rozdílem, že mně se to natáhlo na 11 let. No a současný přítel s tím přišel sám od sebe po roce vztahu, a teď už jsme několik dní manželé :-)
@lemona Já bych možná taky čekala tolik let :-) Naštěstí mi vstoupil do života nečekaně můj nynější ženich. Člověk by s těma praštěnejma chlapama snad ztratil celý mládí,a zbytečně.... :-|