Tak nevim, vypada to, že všichni v tom mají jasno.
Já teda ne. Řekla bych, že čím jsem starší, tím je to všechno míň černo-bílé.
U minulého manžela jsem taky měla pocit, že je to ON, a že s ním chci mít děti a zestárnout. Děti jsme stihli, ale zestárnout jen o 7 let. Teď si říkám, že mít spolehlivého partnera v životě je fajn, ale na druhou stranu, když to bude jinak, taky to nějak zvládnu.
Je ještě někdo, kdo taky váhá?
No podle toho, co jsem teď četla v tématu Po jak dlouhé době kste se vzali? tak mám pocit, že to jsou spíše rychlovky :-) Ale taky to řešíme po necelém roce, myslím, že když to tak oba cítí, tak je to jedno. Kamarádka chodila s přítelem 7 let a pak to nějak přešlo. Já si myslím, že by musel být zázrak aby si ji vzal, už byl trošičku pohodlný :-p
Holky, já si myslim, že záleží na situaci! Určitě i na letech, protože jak už tady naznačila marcicek, tak s každým rokem se na tuto situaci koukáte jinak. Když je člověku 18-náct, tak má v sobě ještě kus takový tý krásný naivity a bere všechno optimisticky . Postupem času se člověk přiklání k realitě ( za což mohou předešlé zkušenosti) a řiká si, že určitě nezkazí nic na tom, když budou s partnerem jen tak spolu žít,aby se trochu poznali a pokud jim to bude vyhovovat, tak se vezmou a třeba založí rodinu.
Sama vím, jak jsem se na to dívala v prvnim vztahu a jak jsem byla zaslepená. Dneska bych už byla rozvedená,ale měla jsem naštěstí partnera s větším rozumem, než jsem v tu dobu měla já. Teď jsem už pět let spokojená s partnerem se kterým jsme vybudovali náš společný domov, vztah se nám každým rokem prohlubuje a vím, že to bude báječný manžel a dokonalý táta, proto si ho chci vzít a pyšně nosit titul manželka a jeho jméno.
Vím, že při mě stojí a že je to moje opora za každý situace! Můžu se na něj spolehnout!
Další věc je počáteční zamilovanost. Prostě vám příjde první rok naprosto dokonalý a jste ochotna přehlížet jeho chyby, který vám v tu dobu buď příjdou roztomilé, nebo je díky zamilovanosti vůbec nevnímáte,ale po nějakém čase společného žití vnímat začnete! Dokážete je dál respektovat???
Proto vdávejte se, je to krásná záležitost! Proč ale spěchat? Čas vám na vdavky neběží. Vdávat se můžete v každém věku! Hlavně ať jste ve vztahu spokojený.-)
ahojky já nejsem vůbec odpurce vdavků za kratší dobu s mím přitelem jsme se chtěli vzít už před rokem, ale vyřešilo s eto samo..přibila práce, škola a bylo to tak ilepš...
Jak říká Kaci: náš vztah zažívá nové a nové okamžiky, nikdy sem nic tak krásného nezažila...ani se svými bývalímí partery.
Prostě musíte v srdíčku cítít že je to ten praví, musíte pouze naslouchat ;-)
ahoj, já vím, že nikdy člověk nemůže vědět, co se stane. jsou páry, které jsou spolu roky a stejně se pak něco stane a nevyjde to a naopak, někteří se vezmou po hodně krátké době a vydrží jim to. ale musím říct, že přesto všechno si myslím, že člověk neudělá chybu, když chvíli počká.
samozřejmě je rozdíl, když ti dva už spolu třeba bydlí, nebo už mají za sebou dost zkušeností a nezdařilých vtahů. ale i tady si myslím, že stojí za to trochu se poznat. přece jen každé období vtahu má své kouzlo, seznámení, poznávání se, svatba, děti. líbí se mi, když to jde postupně, ale je to individuální
Krátkodobá známost? Osobně bych se asi po krátkodobé známosti nevdávala. Já jsem s přítelem šest let a bereme se až příští rok. Občas jsme na nože, ale u nás už to nejde jinak. Buď svatba nebo rozchod. Přesto vím, že si ho chci vzít. Krátkodobé vztahy nejsou nic pro mě :-)
My s manželem jsme poměrně mladí. Mě je 21, jemu 25. Zasnoubili jsme se po 10 měsících vztahu a vzali se 2 dny před "výročím" roku a půl. Někomu by se to mohlo zdát moc brzy, ale proč? Do celého vztahu jsme šli po hlavě. Už po prvním měsíci jsme spolu bydleli. :-)
Myslím, že se nedá říct, kdy je ten správný čas, každý to cítí jinak. Někdo chce až po dlouhých letech vztahu a vzájemného poznávání, někdo, jako my, to chce udělat dřív, protože to tak jednoduše cítí. A určitě ani jedno není špatně. Vždy je riziko, že to nevyjde. Navíc osobně si myslím, že třeba dítě je mnohem větší závazek, než vdavky. To vás bude spojovat navždy, zatímco rozvést se můžete kdykoliv, když by to prostě neklapalo.
už jenom když čtu tuhle otázku, tak je mi jasné, že takový člověk na svatbu není připraven, protože váhá.
já byla s manželem 4 roky a vzali jsme se. vydrželo nám to chvíli, protože jsme neustáli, že jsme si vzali hypotéku a snažili o dítě, které ne a ne přijít. na chvíli jsme šli od sebe, odpočali jsme si, vypadalo to , že to bude zas fajn.
ale nebylo, já si našla přítele a on byl s jeho manželkou. já s ním otěhotněla a tak už taky zůstala. tenhle týden jsem zjistila, že budeme mít druhé, jsme spolu 2 a půl roku a ted už to na svatbu vypadá, tak lehce z rozumu, ale i když jsme často na nože, vím, že spolu zůstaneme do konce života :-)
v mém zaměstnání se se svatbami teď roztrhl pytel. Po nás se bere jeden pár, oba se znají právě odtud. Chodit spolu začali v prosinci a v červnu se berou. Ona už je těhotná. Jsou věřící (prostě překvapení pro mě , já čekala nějakou zdrženlivost a ono to jde i za tři měsíce počít dítě jen tak chichi .:-D ) Ale fandím jim, my se taky s mužem nezáme roky, jen rok a půl a máme se rádi (zatím :-D )
Mě je 26, manželovi taky :) vzali jsme se po 10 letech chození, z toho 4 roky bydlení :) procestovali jsme kus světa a pak prostě na "to" přišel čas.. Manžel řekl, že už to tak cítil, že je vhodná doba :) Žena o tom dni snívá, ne jeden muž o tom přemýšlí :)
Na to nejsou přece nějaký pravidla :-) a hlavně je to takový ...jak bych to řekla..mužeš si myslet, že člověka znáš dost dlouho a pak se ukáže, že vlastně ani ne ..a jsou páry, co se berou po chvilce a vydrží jim to :-)
Ahoj. My se brali po 4 letech, z toho 3 a půl roku jsme spolu už i bydleli. To, že je to ON, jsem poznala po dvou měsících, po jedné jeho naprosto neočekávané reakci po oznámení jedné nepříjemnosti. Další roky mě jenom utvrdily v tom, že jsem se rozhodla správně :-)
Věděla jsem to po pár dnech. Po 3 měsících jsem se přestěhovala a po 9 měsících od seznámení byla požádána o ruku. Svatba bude v podstatě 1,5 roku od našeho seznámení...
tak mě to tak nějak došlo asi po 3 letech. Poznali jsme se po maturitě a já sotva rodičům vylítla z hnízda, chtěla si úžívat mejdanů a různých akcí. Po mých předchozích blbých zkušenostech jsem nad tím neuvažovala, bylo mi s ním fajn a nedávala jsem tomu moc času, myslela jsem si, že po půl roce spolu nebudeme! Ale on mě kolikrát tak mile překvapil v situacích, ve kterých by se ostatní chlapi na ženskou vykašlali :-) Pak mě dostal tím, že po roce už uvažoval o tom, že koupíme dům. Dívala jsem se na něj jak na blázna, že pokud by byla možnost jít s kámoškou do bytu někde v Ově, tak jdu hned (a to jsme spolu jakštakš bydleli po 4 měsících). Ale po 3 letech už mě ty mejdany a různé akce i přešly a já chtěla být zasnoubená, tak to za další asi rok vyšlo :-D
Já to poznala asi tak nějak hned.. U bývalého jsem už od začátku cítila, že to nebude ono.. A pak jak jsme se poznali s nynějším přítelem už jsem to tak nějak cítila a tušila, že on je ten s kým bych chtěla strávit celý život.. No a teď už je to jisté a příští rok bude svatba.. Jsme spolu dva roky a mě to přijde jako bychom spolu byli odjakživa :-) Myslím, že to člověk tak nějak trochu pozná.. Maminka chodila s klukem dva roky, klapalo jim to, takový klasický vztah - žádné vzrůšo.. Pak jela na čundr s kamarádkama a tam potkala mého tátu, který tam byl taky s klukama.. Láska na první pohled, mamka si tím byla tak jistá během prvních pár dní, že hned skončila ten dvouletý fungující vztah a byla s taťkou.. Do roka měli svatbu a teď jsou spolu 21 let, mají nás tři a jejich krásné manželství je pro mě obrovským vzorem :-)
Jak to tu pročítám jsem ráda že nejsme jediný se spolu jsou krátce (na svatbu 2 roky) někteří koukají jako už??? S bývalým jsme také chtěla svatbu ....... no a po 4 letech mě nechal a teď jsme vděčná - tohle je to pravé :-).
Správný čas na svatbu? To musí každý vědět sám - vždy si myslíme, že tenhle je ten pravý, ale to ukáže teprve čas. Někteří se berou brzy do roka nebo dvou, někteří čekají 10 let > možná se pak berou že se to očekává - je to dlouho - a pak se hned rozvedou.
Správný čas je vždycky a zároveň nikdy :D.
My jsme se zasnoubili po roce a pul a budeme se brat rok na to (v srpnu 2014). A poznala jsem, ze je to on, velice brzy. K tomu, ze jsem ho moc miluju se pridal jeste pocit, ze je má rodina a ze spolu prozijeme zbytek zivota. :) A|e urcite bych si nikoho nebrala, pokud uz bych s nim chvili nebydlela, to se pozna totiz nejvic, jestli za to ten chlap stoji, precejen si nebereme cloveka jen tak pro srandu, ale musime myslet i na to, jakym otcem bude pro nase deti a jakym manzelem bude do zivota. :) A to jsem hned poznala, ze Petr bude tím nejlepším!!!
já kvůli mému muži taky vpodstatě ukončila předchozí vztah, ačkoli to částečně bylo nakonec oboustranný to ukončení. Ačkoli bylo docela divoké, co se ve mě dělo, protože člověk nechtěl ukončit skoro dvouletý vztah kvůli někomu, koho vlastně neznal. (znala sem mého muže týden, z toho jsem ho viděla 2x). Ale riskla jsem to, protože už naše první setkání bylo docela zajímavé a druhé ještě zajímavější a při třetím bylo jasné, že to cítíme oba...
A cítila jsem po pár měsících, že to je člověk, se kterým bych chtěla být ale u předchozích dvou vztahů to tak nebylo. Bylo to fajn, ale nenapadlo mě, že bych si je chtěla vzít. Myslela jsem, že to bylo tím, že jsem první začala někdy ve 20ti, tedy že jsem moc mladá na to, aby mi to ještě přišlo na mysl, ale asi to bylo tím vztahem samotným...
My se budeme brat po 12 letech, takze ja tu nemuzu byt prikladem pro netrpelive a desne zamilovane :-N Ale jsem rada ze se vdavam ted, urcite vim, ze mladsi bych si tim tak jista nebyla. Sice tak po 5 letech jsem asi vedela, ze jeho si vzit chci, ale on k tomu sel o trochu dele Ja ted aspon vim, ze chce za zenu me a to je krasne.
Myslím, že člověk nikdy neví, koho má vedle sebe, mohlo by se zdát, že je jistější vzít si někoho, koho známe déle a asi je to rzumější a "jistější, chceme-li, ale že by to bylo pravidlo...
Moji rodiče se třeba "museli" brát po tříměsíční známosti, v momentě kdy mamce bylo 18 a půl, klasika té doby, že :-D A za měsíc to bude už 36 let, co jsou spolu, a to nejen papírově, ale musím říct, že znám málo pohodovějších a harmoničtějších vztahů, dodnes si dávají pusu, když přijíždí/odjíždí, chodí na večeře, koncerty, výlety...prostě měli tenkrát štěstí a našli se.
Já jsem sice v tomhle taky pragmatičtější a se svými zkušenosti se vztahy a změnami lidí v nich a v mém věku bych se dnes po třech měsících nevdávala a asi bych to považovala za čiré bláznovství :-D , ale jak je vidno, je to alchymie... ;-)