Ahojte holčiny. Chci se Vám s něčím svěřit. Jak z názvu vyplývá, chytla jsem na svatbě své sestry svatební kytici a dost mě zarazila přítelovo reakce. Jsme spolu už osm let. Popravdě jsem byla v poslední době na svatbu už docela naladěná. Bydlíme spolu už dlouho, práce dobrá, máme v celku pocestováno, ale nic nepřicházelo. Nijak to nehrotím a žijeme si dál spokojeným vztahem. Velmi si s partnerem rozumíme a máme se moc rádi, okolí nás považuje za ideální pár. Po chycení kytky se na přítele samozřejmě obraceli svatební hosté s otázkou "bude svatba"? A on na to suše reagoval různě - nejdřív to se uvidí. Po té dokonce vzpomněl na svatbu sestřenky, kde kytku chytla naše kamarádka a do roka se nevdala, takže snad jsou nejdřív na řadě oni a že ten zvyk vždycky nefunguje, když oni se nevzali, takže u nás to taky zatim NEHROZÍ! Na svatbě jsem to neřešila, chtěla jsem si ji užít i když mi u jeho reakcí, bylo dost nepříjemně. Následující den jsem to ze sebe potřebovala dostat a řekla jsem mu, že mě některé reakce dost mrzely, že to z nich vypadá, jako by považoval svatbu se mnou za nějakou hrozbu a co si o tom mám myslet. Odpověď byla "ale miláčku, já jsem to tak vůbec nemyslel." Otázku "A jak jsi to tedy myslel?" už bral zřejmě jako útok a odpoklonkoval mě s tím, že se nechce hádat. Zeptala jsem se ho jak si to do budoucna se mnou představuje a na to řekl "Tak to ukáže čas". Nic víc jsme si k tomu neřekli a ve mě je pořád nějaká pachuť z toho všeho. Nějak to celé ve mě vzbudilo pochybnosti, zda-li se mnou vůbec počítá do budoucna. Co si o tom myslíte vy? Měla bych to nějak řešit nebo se mám na to vykašlat? Mimochodem už nejsme nejmladší, třicítka klepe na dveře.
@ariellaida Každý to hold bereme jinak. Ale rozhodně ti děkuji za reakci, ohromně mi chybí ten pocit "být nad věcí", který jsem do tohoto víkendu měla, prostě nic neřešit a těšit se na to, co přijde. Moc bych to chtěla zpět.
Vloni v září jsem stála jako tele s ostatníma svobodnejma holkama na svatbě kamaráda a čekala na hod kytkou. S přítelem jsme v tý době byli skoro 9 let. Když nevěsta hodila a kytka letěla na mě, přítel do toho zařval - Uhniiiii ! Na otázky ostatních svatebčanů mlžil přesně jako ten tvůj a teď jsem dostala letos v srpnu prstýnek i já. Vyslala bych na průzkum třeba společnýho kamaráda, aby se ho nenápadně zeptal apod. :) Sama bych ho s tím nezatěžovala už, ne teď, počkala bych než bych začala s otázkama. Drž se, určitě se rozhoupe :)
Ja jsem taky byla natesena kdy to prijde a vyzvidala tehdy unpritele jaky ma na to nazor a tak... Rekl mi, ze je to jen papir a rozbrecela jsem se s tim, ze se asi nevdam a prestala jsem to resit.... Byly vanoce a kamaradka -ma uz ted svedkyne dostala prsten.... Rekla jsem mu to a dodala jen, ze se snad taky jednou vdam....to jen presel..meli jsme doma i barborku, na vanoce a ta ve stedry den vykvetla a ja jsem se jen na ni usmala..zeptal se me proc a ja mu rekla, ze kdyz vykvete takhle, tak se holka do roka vda a jeho odpoved? To jsou povery....no a takhle to bylo do doby, kdy me pak pred silvestrem tyz rok pozadal v Parizi o ruku...teprve pak jsem se dozvedela jak to planoval uz cely rok a jak ho stvaly narazky pribuznych, abych nic nevytusila;)je to zlaticko;€
Už jsem to někde psala, ale kamarád takhle plánoval zásnuby pro svou partnerku (naši kamarádku) a mlžil hrozně netaktně. Když například na naší svatbě kamarádka moji kytku těsně nechytla, řekl jí na to přede všema a dost nahlas "hm, tak letos zase nic". Přitom už měl prstýnek a jen čekal na jejich dovolenou v Římě, kde ji požádal o ruku. :-) Mně zase manžel pořád tvrdil, že mě požádá o ruku v obyčejný den. Díky tomu jsem nebyla zklamaná na výročí, narozeniny apod. jako většina zdejších čekatelek a kdy myslíš, že mě požádal o ruku? Na Štěpána po Štědrém dni, takže v podstatě o Vánocích. Já bych na tyhle mužské řeči nedala, na druhou stranu mluvit o svatbě mi přijde naprosto přirozené a moc nechápu, proč jsi z toho tak špatná. :-) Prostě jen hoďte řeč, na tom není nic špatného. Tohle spekulování je typicky holčičí vlastnost a podle mě si jen zbytečně děláš hlavu a už vymýšlíš nesmysly (nic ve zlém, taky jsem taková a občas si konstruuju realitu, která neexistuje). ;-)
@zorkaska Ahoj, já jsem loni v dubnu taky chytla kytku na jedné svatbě a tak kyselý přítelův obličej jsem ještě neviděla a v podstatě mi na to nic neřekl:D navíc tam měl dost kamarádů a ti mu hned všichni šli gratulovat a "strouhali mu mrkvičku"... a všem tvrdil, že to neplatí, že to bylo nahraný a zfalšovaný :D A ženich mu hned ukázal snubák a řekl: "to si nevybereš, tak se s tím smiř"... no a já zhruba od srpna průběžně o svatbě mlela a snažila se krotit, ale nešlo to.. a on vždycky jen "hm".. No a v prosinci o vánocích, jsme jeli na půlnoční (víc otrávená jsem být asi ani nemohla) a po ní jsme se kochali výhledem na město a řeku, když tu najednou: "Vezmeš si mě?" a prstýnek :D Takže to jsem fakt nečekala! No a v sobotu máme svatbu. Takže nevěš hlavu. On jen mlží, aby neměl poct že s tím počítáš a že "musí". Udělá si to po svým a o to větší budeš mít radost ;-) Držím pěsti.
Zahlídla jsem v předchozích příspěvcích podobné reakce, jaká napadla mě. My s, dnes už, manželem nijak konkrétně o svatbě nemluvili. Ano, občas zaznělo něco v tom smyslu, že po svatbě to a ono a tak. Ale nikdy nic určitého. A po pěti letech vztahu přišla žádost o ruku naprosto nečekaně jako dárek k mým narozeninám :-) A to je přece to krásné. To překvapení. Teda, pokud o něj stojíš samozřejmě :-D
Ahojky. Tak jsme spolu včera pokecali, ale nic podstatnýho z toho nevzešlo. Prostě mlžil, odpovídal frázemi nebo neurčitě. Prostě trapárna, jsem na sebe fakt hrdá, že jsem nevybuchla a zachovala si tvář jako při "normálním pokecu". Začali jsme plánováním zimní dovolené, kam pojedeme na hory - jestli před Vánocemi nebo až po. Domluvili jsme se, že před a tak jsme došli k tomu co si pořídíme za vánoční premie - samé praktické věci, které jsme plánovali už dřív. Tak postupně jsme se dostali k budoucnosti, já řekla co by tak rád za další rok dva - on nasadil "nechápavou" a odpověď něco v tom smyslu, "že co, by?". Já jsem se ho snažila nasměřovat, aby mu došlo, že se to týká našeho vztahu - pořád hrál, že nechápe i když podle mě už přesně věděl o co mi jde. Takže jsem mu to řekla na rovinu a pořád jsem si držela milý tón - byli jsme k sobě v tu chvíli přitulení, před námi na monitoru naše právě vysněná dovolená, tak mu říkám "jestli ten náš vztah někam neposunout, jestli nad tím třeba už někdy uvažoval". A on se naprosto nepochopitelně vrátil k té svatbě a řekl "jéé jéé to zas ta kytka viď, miláčku nebereš ji nějak moc osudově?" Říkám, že ne, že mě jenom zajímá jak to do budoucna vidí on. On, že "kdybych se tebou nechtěl být, tak s tebou nejsem". Na to jsem se usmála a řekla "tak to doufám, ale víš co ...?" On mi skočil do řeči, že teda fakt neví, co jako řešim, o co jde". No a už to nabralo divnej spád zvedl se, říkám, že "vždyť víš o čem mluvím, svatba přeci není žádný tabu, ne?" On už polonasraně, že není, ale že nechápe proč se o ní bavím zrovna teď. Tak říkám, že na to přeci nezáleží jestli teď nebo za týden, že mě prostě zajímá jakej na to má pohled. On to zakončil "opravdu perkfektně" s tím, se kvůli tomu, že se mi vdala segra nepoběží hned pro prstýnek. To už jsem měla v krku knedlík a jenom mu sdělila, že to spolu vůbec nesouvisí, že jsem se chtěla bavit o nás a ne o segře. Na to se tak ironicky pousmál, že jako souvisí. Tak jsem to ukončila, že když je mu to tak nepříjemný, bavit se o naší budoucnosti, tak že toho nechám. On mi na to řekl - "děkuji!" ;-(
@zorkaska Ach jo, to mě moc mrzí, že to tak dopadlo... :-( Dej tomu čas. Teď už ví, že by ses chtěla vdávat a co víme, třeba chystá prstýnek a chce tě překvapit.. Držím palce! ;-)
@zorkaska Zbytečně to řešíš. Nebo sis snad myslela, že každému hned bude říkat "samozřejmě, příští rok bude svatba", aniž by tě třeba požádal o ruku? Upřímně chudák chlap, nebyl zrovna v lehké situaci.
@zorkaska Přečetla jsem si Tvůj úvodní příspěvek a poslední a musím říct, že být chlap a ty to na mě takhle vybalit tak jsem nasraná taky. Chlapi prostě na jemný narážky nereagují. Když něco chceš, tak si o to řekni. Jak mi kdysi řekl můj přítel, nyní manžel, pokud se chceš vdát, řekni mi to. Já jsem tehdy řekla, že nechci, ale protože pak jsme se začali bavit o mimču, řekla jse mu, že jestli mimčo - tak svatba. A on, že ano. Pak mě na moje 30 požádal o ruku v Benátkách. Teď jsme na dovolené oslavili svoje 9 výročí a roční výročí od svatby. Jestli máš pocit, že se musíš vdávat, tak mu to řekni, ale na rovinu Ti říkám, že pokud bysme se my rozhodli, že dítě mít nebudeme, tak se nevdávám. Dalším krokem ve vztahu podle mě není ani tak svatba, ale rozšíření rodiny a před tím případná svatba. Dneska se to prostě bere všechno jinak. Buď v klidu a nehledě na to - přítele můžeš o ruku přece požádat i Ty sama, ne? Máme rovnoprávnost...
@zorkaska To mě opravdu strašně moc mrzí. Co předvedl Tvůj přítel mi připadá jako nezralá reakce puberťáka - ne třicetiletého chlapa. Napadlo mě, jak to máte třeba pořešeno s dětmi, protože zatímco na svatbu se dá čekat do pětačtyřiceti, s dětmi je to horší a nejpozději kolem třicítky to začíná být dost aktuální téma. Pokud se samozřejmě shodnete , že "času dost" není problém, ale v opačném případě..? Tady si fakt netroufám radit, jen můžu říct, že bych z toho byla hodně zklamaná a asi by to i dost nahlodalo mou víru v daný vztah.
Dej mu čas a nenu´t ho do toho. Chlapi nemají rády když jsou do něčeho tlačení. A já se jim ani nedivím :) Já sama vycouvám když mě někdo do něčeho tlačí, takže fakt radší netlačít. Chce s tebou být, ví že svatba je pro tebe důležitá..tak mu dej čas a on tě jednou o ruku pořada :)
@xpila Můj chlap na dotazy kdy bude svatba odpovídal, že už brzy příp. ať se nechají překvapit. A já byla šťastná už jen proto, že dává veřejně najevo, že si mě chce vzít - někdy. Ale ne, že to nehrozí nebo že teď teda rozhodně ne. A minimálně u toho rozhovoru už pak nikdo jiný nebyl. Nepřijde mi, že by na něj @zorkaska tlačila, spíš naopak - chtěla si o tom v klidu promluvit. Po osmi letech vztahu, který chce posunout dál, už mi to přijde docela na místě..Na co ten chlap jako čeká?
@ttm Na co čeká? Třeba na to, až bude chtít on sám, a ne proto, že se ho na to zeptá? Co když to měl už naplánované a díky těm řečem to prostě neudělá?
No víte co, může to být tak, že něco plánuje a já mu to tímto komplikuji nebo to může být tím, že je pro něj ta představa zatím nepředstavitelná a tudíž je mu o tom nepříjemné mluvit - může to být 50:50. Mě přijde, že se lidi zasnubují z nejrůznějších důvodů, já si vysnila asi ten nejideálnější - že mě požádá čistě z lásky. Ale já se poslední dobou setkávám s tím, že často svou partnerku protějšky žádají buď - že ona chce a naznačuje do aleluja, tak jí prostě chtějí udělat radost, protože ji mají rádi a nebo je ještě časté - že si ji tím chtějí pojistit, aby jim nefrnkla s nikým jiným. Často je to mix tohoto všeho. Ale ten poslední příklad se mi zdá hodně častý. My jsme spolu s přítelem k sobě dá se říct, v životě přilepení jak žvejky - spolu jsme dostudovávali stejný obor, máme stejnou práci, kde děláme v jednom týmu, společný známý, děláme spolu prostě vše. Prostě taková ta "jistota" ve vztahu, jako kdyby bylo už po manželství, tak ho to prostě netrkne. Ale já se včera odhodlala ke změně. Plánuji se od něj trochu odstřihnout a věnovat více času i sobě, aby si uvědomil jaké to beze mě je - možná se mu to zalíbí a vztah se i tak posune, tam kam má a nebo se mu připomenou časy, kdy byl beze mě a začne si toho našeho "společnýho" víc vážit. Změním pracovní tým, budu častěji jezdit za rodičema, kde mám staré známé a přihlásím se do jazykovky a uvidím co se bude dít :D. Nechci, aby to vypadalo, že to nějak hrotím, ale změna je život :). Děkuji za všechny příspěvky!
@xpila A co chce ta žena je jedno? Že on ještě nechce znamená, že žena musí poslušně čekat a ani se o tom nezmínit? Na té svatbě reagoval tak, že bych z toho byla taky špatná a taky by mě hlodalo, jak to tedy je a jestli svatba vůbec někdy bude. Musel počítat s tím, že se na to téma otevře rozhovor. Chlapa, který není schopný si se mnou otevřeně promluvit o tom, jak vidí naši budoucnost, bych nechtěla. Vždyť to není jenom jeho budoucnost, ale i budoucnost té ženy! Mohl říct jednoduchou větu, že se svatbou počítá, že jednou ano, ale ne teď a ať mu dá čas... Jako normální dospělý člověk ;-)
@xpila Mně zas přijdou zvláštní páry, které jsou spolu x let a o svatbě nemluví, protože s žádostí má přijít muž...a tak slečna čeká a čeká...no a někdy po dalších x letech zjistí, že on svatbu vlastně nikdy nechtěl a diví se...
@xpila On, je ale v situaci, že buď 1) nechce nebo 2) neví, že chce. Tak když se ho někdo zeptá, tak ho to může nasměrovat. Něco jako, nevím na co mám chuť a nedám si to, dokud mi to v restauraci někdo nenabídne - rozumíš mi?
@xpila Jako to nechápu, to jako má celou dobu co jsou spolu mlčet o tom, že by se ráda za něho časem provdala ? Jak tedy ještě dlouho o tom nesmí mluvit?
@ttm Já se mu teda vůbec nedivím, že reagoval tak, jak reagoval. A stačí se ho na to zeptat jednou. Naopak pokud to bude pořád říkat, tak se on tím jen zablokuje.
@strelenka Tak ale ona mu to řekla, tak je to trochu jiný. A to je věc ženský, že si myslí, že stačí nějaký "náznaky" a chlap to pochopí. Ne, nepochopí.
@zorkaska Mně to tak ale nepřipadá. Co když fakt něco plánoval a tohle mu to prostě úplně zkazilo? A jak sama píšeš, jste spolu neustále, tak třeba ani nemá potřebu to posunout dál, protože mu to takhle vyhovuje. A to prostě nemůže být 100 % zdravý vztah, když jste spolu neustále.
@xpila Myslím, že tazatelce ale nešlo o to, aby ji aktuálně a ihned požádal o ruku,ale aby si vyjasnili, že svatbu do nějakého časového horizontu chtějí oba dva. To se ale nedozvěděla, takže chápu, že je z toho rozladěná.
@xpila No jo, jasně, valilo se to na něj od všech možných lidí, takže byl podrážděný, je to chlap, chápu. Jen už si jaksi neuvědomoval, že to třeba slyší jeho přítelkyně a že ji to třeba mrzí...Znám dost chlapů, kteří na podobné otázky reagovali mile s tím, že se máme nechat překvapit a že to určitě přijde.
Pokud vím, tak @zorkaska na to, podle toho, co tu píše, zavedla rozhovor včera, zeptala se, odpověď nedostala, tak se podle toho zařídí a nikdo tu na nikoho netlačí. Nemám pocit, že by ho už kdoví jak dlouho uháněla a nevím, jak jsi na to přišla.. ;-) Přijde mi, že tu vytváříš závěry z nějaké své představy, že se o svatbě baví a ona po něm chce zásnuby. Což tu vidíš jediná...
@xpila Můj přítel je dost empatický a inteligentní člověk. Jsme na sebe už dost "naladěni", že kolikrát spolu dovedem komunikovat bez mluvení, poznáme na sobě co si druhý myslí - ze začátku jsme z toho byli docela vyšokovaní, ale teď už nám to přijde normální. Klasika je, že někdo koupí nějaké překvápko a ten druhý to naprosto "nepochopitelně" odhalí. Zkrátka se známe opravdu hodně dobře. Tak jsem si na sto procent jistá, že přítel ví o čem jsem se s ním bavila - dokonce slovo svatba bylo vyřčeno, takže žádný naznačování, jak popisuješ. Já prostě jen toužím po tom vědět, zda-li je to i pro něj představa reálná či nikoli. A dokážu se srovnat s oběma variantama i když ta jedna bude o dost bolestnější. Ale bez přesvědčení, že bych to dokázala ustát, bych se do tý otázky ani nepouštěla, to mi věř. Myslím, že ho na tom rozhovoru mohlo znervoznět i to, že kdyby mi řekl, že se ženit nechce, tak by o mě mohl přijít.
@zorkaska
Je jasné, že tvůj přítel s tebou rozhodně chce být dál, napořád, a že třeba i o svatbě uvažoval, resp. chce si tě vzít. Jenže ty ses jakoby po chycení nějakého hloupého plevele otočila o 180 °. Tím myslím, jak se projevuješ navenek. Není nic špatného chtít manželství, abych nebyla špatně pochopena :-D Tvé reakce po oné události mu mohou přijít naprosto nečekané a nátlakové. Ty jsi to totiž nebrala jako nějakou příležitost k bilancování, ale jako nějaký začátek nové epochy, která teď už prostě musí přijít, protože jste spolu tak dlouho a chytla jsi kytku! Vlastně na něj vyvíjíš nepříjemný nátlak, a ten, ja víme, nemusí být jen přímý, že :-) A pokud se k tomu přidá i tlak okolí, zákonitě mu to leze krkem. Ne že by nechtěl přikročit k činu, ale třeba tě najednou nepoznává, když jste spolu x let pokojně žili a najednou se má bůhvíproč něco měnit? Když objektivně k tomu není důvod? Ty sice tvrdíš, že pro tebe není důležitý akt sňatku, ale v reálu se chováš přesně opačně. Takže já bych si o tom otevřeně pohovořila, klidně bych začala sama přímo: "hele, já si náš život představuju třeba tak a tak, co ty?", bez nějakého připomínání cizích svateb, chycené kytky atd. Zkrátka bych se vyvarovala vytváření nějaké atmosféry očekávání něčeho přelomového. Prostě si promluvit a tím to taky uzavřít.
Někdy si lidi moc berou všeobecné představy a očekávání a tradice a trendy, zvláště co se týče svateb a svatebního průmyslu. A často kvůli tomu zapomenou na sebe a na svůj vztah. Ten má každý jinou dynamiku, danou jedinečnými vlastnostmi každého z partnerů.