Tak jsem dlouho přemýšlela, jestli napsat nebo ne. Svatbu jsme měli před měsícem, po šestiletém chození. Po dobu příprav jsem často zavítala na tyhle stránky, ale nikdy jsem neměla potřebu diskutovat či něco řešit, přípravu svatby jsme brali v klidu, chtěli jsme jen malou, pohodovou a klidnou svatbu. Což se i povedlo, nebýt jednoho ale.
Ve svatební den jsem si vlastně ani nepřipadla jako nevěsta. Ta, která je pro svého ženicha středem pozornosti, ta, kterou na rukou nosí a má oči jen pro ni. Můj manžel byl samá srandička, samý vtípek ke kamaradům a příbuzným. Za celý den jsem ho ani jednou neviděla dojatého... Zdálo se mi, jako by se celou akci trochu snažil zlehčit (možná se chlapi cítí na svatbě nervózně, to chápu, ale přesto...). Za celý den jsme nezažili jedinou chvíli, kdy bych měla pocit nějaké blízkosti, intimity nebo sounáležitosti. Když tu vidím fotky z alb, kdy jsou ženich a nevěsta zachyceni ve chvíli, kdy třeba on se naklání k ní a něco jí šeptá do ucha, tak mohu jen závidět...
A vrcholem zklamáni bylo, když jsem po svatbě prohlížela fotky - na svatbě jsem si myslela, že jedna taková romantická a intimní chvíle přece jen byla - při prvním společném tanci. Vybrali jsme si romantickou pomalou píseň, takový doják. Byla jsem hrozně dojatá a tak nějak jsem si myslela, že cítím, že přítel taky. A ejhle, na fotkách vidím sebe, jak při tanci slzím manželovi na rameni - a on něco na někoho gestikuje a směje se u toho. Najednou mi to přišlo strašně líto. Ani v den svatby manžel nebyl schopen prožívat se mnou naší lásku, připadá mi, jako by se styděl za to, že jako chlap má někoho rád (ale u kolika mužů tady je vidět, že se za to nestydí a nejsou kvůli tomu o nic míň chlapi, naopak), že asi má potřebu to zlehčovat a dělat, že o nic nejde, že svatba vlastně nic není, že láska taky není něco, co by ho dostalo na kolena....
Když jsem viděla ty fotky, tak se mi znova vrátily všechny ty pocity a můžu vám říct, že kdyby u nás existovala nějaká taková instituce jako anulování manželstvi do týdne od svatby, tak to i půjdu nechat udělat, jak hrozně jsem byla ze svého partnera zklamaná a rozčarovaná...
Jinak manžel je moc hodný, je na něj spolehnutí a má mě hodně rád, copak o to, ale některé věci mu prostě unikají, je jako slon v porcelánu, romantika je pro něj cizí slovo, často bývá nechtěně netaktní. Vím, že to nejsou vlastnosti, které by byly pro život tím nejdůležitějším, ale prostě mě to zraňuje. A při svatbě to holt dostoupilo vrchu. Jsem moc moc zklamaná....
já o svatbě byla ze svého manžela "zklamaná" dvakrát :D poprvé, když už v pokročilejší době, začal s jeho bratrem řešit jeho vztah, tak jak to dělají často, když jsou trochu napití, to jsem se s ním pohádala, že aspoň o svatbě se měl zajímat jen a jen o mě, naštěstí si to hned uvědomil, tak byl klid :) ale co bylo horší.... jelikož jsme neplánovali "svatební noc", protože u nás nocovali kamarádi, tak jsem ji, tak nějak čekala druhý den, ale to se mi ženich v rámci posvatebního dopíjení s klukama tak zrumploval (a to přitom normálně ani moc nepije :D), že mi ho praskli do postele a bylo po všem... ráno to ale schytal a celý den žehlil, udělali jsme si krásný výlet a aspoň jsme mu pěkně proklepla peněženku! :D teď už se tomu směju, ale v tu chvíli mě to opravdu dost mrzelo... nicméně, nevyměnila bych ho, a ani v tu kritickou chvíli jsem na rušení manželství nepomyslela ;) až na tyhle dvě slabé chvilky se ke mě choval úžasně, tak jak to dělá normálně ;)
Ahojky, můj manžel mi poví, že mě miluje, ale naše vyznávání lásky je celkově jiné, než v telenovelách nebo v jiných rodinách. Den před svatbou se můj skoromanžel válel u televize a hrál hry. Já lítala, dodělávala, obvolávala a po něm jsem chtěla, aby mi ze sklepa donesl jen jeden stůl...K ničemu se neměl a tak jsem začala řádit a nakonec to dopadlo tak, že jsem mu pohrozila naší svatbou...Pan herec na mě sehrál divadýlko, které už znám...oblékl se, že na to nemá nervy, zavolal skoro tchýni, že chci svatbu zrušit kvůli blbýmu stolu a že jede k ní na oběd..hezky se učesal, navoněl s tím, že neví, kdy se vrátí a nemám ho čekat...Vzal si klíče a odešel..Za patnáct minut slyším na chodbě šílenej rachot a už se tlemím, protože vím, co příjde. Otevřou se dveře, pan uražený strčí stůl do kuchyně a i když se tváří jako sup, vím, že mě miluje, jinak by se opravdu sebral a na stůl se vyprdl...Ted jsem ležela v nemocnici s hnisavou angínou a manžel si povyrazil z kopýtka (s kamarádem se doma zlili jak čuňata). Trošku jsem vyváděla, mně bylo zle, ležela jsem ve špitále a on si pořádá doma dýchánky..takže bylo opět dusno. Druhý den manžel přišel s nákupem a místo nějaké mňamky nebo květiny na mě vytáhl speciální zubní kartáček za DVĚ stovky, který bych si v životě za tu cenu nekoupila a argumentoval tím, že mám z té angíny podrážděné dásně a ten kartáček mi pomůže:D. Pro někoho běžná věc, pro mě opět důkaz lásky...Takže, opravdu nic není tak, jak to na první pohled třeba vypadá..
No moc nechápu názory, proč by na mě měl být manžel nalepený celý svatební den. To přece na svatbě vůbec nejde, hlavně se 70 lidmi v zádech. Je nutné se všemi popovídat, všem poděkovat, manžel si chce vklidu popovídat s přáteli, říci jim své dojmy a já také. A už vůbec asi nikdo nemůže počítat s tím, že se neopije. (pokud není abstinent :D) Nevidím důvod ani něco zakazovat, vždyť je to i jeho den. Znám i případy kdy se novomanžel vrátil ze své svatby za týden a teď na to všichni vzpomínají, jaká to byla svatba jako řemen.
Myslím, že tohle je jen o komunikaci. Sama jsem měla před svatbou strach z toho, že se mi manžel v ten den nebude moc věnovat, opije se a bude dělat ty svoje srandičky (které jsou někdy opravdu šílené). Řekla jsem mu svoje pocity a jak bych si přála aby to vypadalo. Řekl mi, že samozřejmě nemá v plánu se opít, chce se mi věnovat a chce svatební noc! Protože jsem mu řekla, že si myslím, že to nebude (na základě toho co jsem si přečetla v diskuzích zde na beremku).
Ve svatební den se choval nádherně, jeho pozornost patřila jen mě. Samozřejmě, že se věnoval i hostům (i já). A svatební noc byla i když jsme šli do postele až ve 4 ráno. :-) Stačí si jen v klidu promluvit o tom co oba očekáváte od svatebního dne.
Mě například překvapili naši kamarádi, se kterýma často popíjíme, kteří se manžela už na rozlučce ptali, jestli ho mají s pitím hlídat aby to nepřehnal...to jsem nečekala a fakt mě to dojalo :-) TEda po pravdě nikdy jsem ho neviděla "zlitýho jako prase", vždycky se připije tak do nálady a je veselej :-) Svatbu sme si perfektně užili, hlavně večerní párty, tančili jsme spolu hodně, až sem se divila,ale zároveň jsme každej pořád někde s někým kecali, takže uplně nejvíc super večer:-) Jo a svatební noc nebyla, páč sme se oba shodli, že v dnešní době, když spolu už dávno bydlíme a spíme, nemá smysl tohle dodržovat, že to je přeceňovaný :-)
@pawlynka Tak to jsi mě pobavila, zubní kartáček místo kytky :-D :-D :-D Ale tuším, jak jsi to myslela, je to milé :-) A jak to dopadlo ten den před svatbou, když zavolal mamince, že k ní jde na oběd? Opravdu tam šel, a pokud ne, jak jí to vysvětlil?
Jinak když tady někdo mluvil o netaktnosti manžela, můj mi dokáže dělat opravdu nádherná vyznání, ale někdy by bylo lepší, kdyby mlčel :-x Kupříkladu krátce po seznámení jsme šli na romantickou procházku, začátek jara, všechno se probouzí k novému životu, vzduch je láskou úplně nabitý, teď už manžel se ke mně nakloní a zašeptá: "Víš, že jsi první holka, kterou jsem sem vzal?" Než jsem se nad tím stačila dojmout, s přesností matematika (vystudoval matfyz) povídá: "Ne, vlastně druhá, teda třetí..." Pro jistotu jsem ho zarazila, abych nevyfasovala příliš vysoké číslo :-D Takového chlapa prostě musíte zabít, nebo milovat ;-)
@makovaapanenka to víš, že tam nejel..:D. Tchýně celá vynervovaná asi po hodině volala a manžel na její otázku (co se děje) odpověděl, že NIC :D. I když mám někdy chuť nakopat ho do zadele, tak si sama říkám...: Věděla jsi, jaký je a i přesto sis ho vzala.. :-D
My jsme se teda s Petrem domluvili, že bychom měli zůstat tak nějak přibližně střízliví, ovšem ani kdyby se opil, nezlobila bych se na něj :-D A ostatní jsem naopak vybízela, aby neváhali a naši svatbu si pořádně užili. Co jsem zaslechla, vyváděli jen naši kamarádi DJs ke konci :-D
my jsme to melo trochu jednodussi tim ze zacala prohibice, takze tvrdy se nepil, dopredu jsme si nedomlouvali, jak budem nebo nebudem pit, a to ze se manzel nakonec lehce picnul,tak snad se zeni jen jednou za zivot a ze by to byla takova opice, ze by to druhy den horko tezko rozdychaval, to ne... ale pri spolecne snidani na hotelu si z nej delali vsichni srandu, protoze jako jediny snidal jen caj :-p
Můj manžel tvrdil že svatba bude jeho nejdražší "ožíračka" v životě. Nakonec mi přišel docela střízlivý a vše si pamatuje, tak se toho holky tak nebojte. Myslím že chlapy mají spíš silácké řeči :-D
@happyhelen My jsme měli na svatbě slivovici a tak se báli spíš lidé okolo, aby svatba nebyla divoká až moc a něco se nesemlelo. Tatínek mě dokonce varoval, že na svatbách se může stát cokoliv :-D I když teda nevím, kde tu obavu vzal, když pár let předtím organizoval svatbu mojí sestře, nic se taky nestalo :-)
My jsme si svatbu užili oba dosytosti. Oba dva jsme se hrozně těšili, ale především na to, jakej to bude super mejdan se všemi kamarády a rodinou...protože všichni ti lidé se dohromady prostě už nedají...a kdy se ti povede mít kolem sebe 50 lidí které máš nejraději a všichni společně s vámi slaví tenhle úžasný krok? Užili jsme si hodně obřad, byli jsme oba neuvěřitelně vystresovaní a dojatí, protože to bylo emočně tak neuvěřitelný, že nás to oba málem položilo...:-D ale pak? pak jsme oba slavili, bavili se s kamarády, popíjeli, tančili, a spíš byli s ostatními, než spolu...ale vůbec nám to nevadilo...žijeme spolu, jsme spolu pořád, chtěli jsme si užít hlavně společnost a to, co jsme společně chystali půl roku. Opili jsme se dost oba, spát jsme šli v půl šestý a druhý den oslava pokračovala zase do šesti do rána, takže svatební noc byla za tři dny :-D Ale my jsme prostě takoví, svatba byla přesně podle našich představ....kdybychom chtěli intimní romantiku, bereme se někde sami v ústraní, my si to chtěli užít s přáteli.....romantiku si můžeme užít kdykoli jindy :-)
Proč jsem měla obavy? Dva měsíce před svatbou nám známý vyprávěl, že se na své svatbě opil do bezvědomí už v 21 hod! :-D A prý to jeho manželce vůbec nevadilo. :-)
Jinak mě docela překvapuje, jak někdo hodně řeší, že se ženich na svatbě opil....pochopila bych to u úplných abstinentů,a le pokud někdo pije alespon občas, myslím, že je naprosto normální, že se opije na své svatbě....vždyď se přece slaví....vítá se panákama, připíjí se, a tak to jde celý večer a celou noc....já s tím počítala a nějak si neumím představit, že bych ze za to pak na manžela zlobila :-D
@whiteswan mě naši dodnes říkají, že táta na jejich svatbě usnul v devět pod stolem :-D :-D to by mě asi trochu naštvalo, ale myslím, že by on byl naštvaný mnohem víc, že to prospal a vůbec si to neužil :-D
@yumy To věřím. :-D U nás si to ženich odbyl naštěstí už na rozlučce, která byla fakt hodně, hodně divoká. A od té doby neměl ani kapku tvrdého.
Mě by ani nevadilo, kdyby se opil. Ale kdyby se opil tak, že by už v 9 byl pod stolem. To by mi opravdu vadilo. Z toho jsem měla obavy.
@whiteswan u nás z toho měl obavy hlavně on :-D dělali jsme si neustále s kamarády před svatbou srandu a sázeli se, do kolika vydrží (já umím totiž pít líp než on, vydržím víc, on zničeho nic usne:-D)a já tipovala do půlnoci :-D nakonec překvapil i sám sebe :-)
Mě by spíš přišlo divné, kdybychom se neopili...pili téměř všichni, slavili jsme...přijde mi to tak v pořádku...ale zase chápu, že když někdo normálně nepije a pak se ožere jak prase a dělá ostudu, tak to asi nevěstu moc nepotěší ;-)
@yumy :-) Jsme taky zvyklí občas dost pít. Každý rok máme několikrát pařbu. Jen mě prostě vyděsil ten známý. A pak jsem se uklidnila po rozlučce mého nastávajícího, protože mu bylo fakt zle, celý víkend zvracel, nejedl. :-D
Osobně na chlast moc nejsem, ale když už, tak se umím pěkně rozjet. Na svatbě jsme měli něco přes 100 litrů vína a neomezené množství piva. Chlastalo se hodně, ale všichni byli do 4 rána v pohodě. Teprv, když jsme se ve 4 přesunuli na pokoj, tak kamarádi pokračovali a už to bylo až až. Pár lidí mělo ráno kocovinu. :-) Už se těším, až půjdu v září na svatbu kamarádce a bude se pít. Kvůli tomu jsme se s manželem domluvili, že mimi bude až po jejich svatbě. :-)
Jelikoz se zenich zpil pomalu do bezvedomi tyden pred svatbou pri rozlucce a mel u me vroubek (ne proto, ze se zpil, ale protoze ZASE v opilosti ztratil bryle), tak jsem vedela, ze o svatbe to rozhodne neprezene (preci jen ho znam uz pomalu deset let :-D ). Jinak ac take neni zadny romantik, tak svatbu jsme si spolu uzili a myslim, ze se cely den choval hodne zamilovane :-) V beznem zivote je ale na romanticka gesta skoupy :-( Ale zase kdyz pak na nejake z tech gest dojde, tak to stoji za to x-) (za nejromantictejsi povazuji to, kdyz jsem byla vazneji nemocna a omdlela jsem mu doma, tak jak me pak objimal a skoro brecel, ze se o me moc boji)
Ahoj,
za pár dní se vdávám i já.
Můj partner je úplně to samé. Všechno je sranda ... ha ha ha ... už mě ani nebaví s nim chodit někam do společnosti, protože mám pocit, že mě jen před kamarádama a rodinou ztrapňuje svým věčně rádoby vtipným chováním.
Mám hrůzu ze svatebního dne... nechci aby se choval jak opice v cirkusu... přece jenom má ten den mít nějakou vážnost.
Nikdo by jsme se z toho neměli potentočkovat, ale i tak ... chceme to mít hezké a ne plné trapných narážek, vtipů a odtažitosti. To si můžu vzít nejlepšího kamaráda.
Jen v posledních dnech přemýšlí, jestli nejsme jen zblblé z amerických filmů .... =-)
@siela1 Já myslím, že je rozdíl mezi přeslazenou kýčovitou romantikou a láskyplným chováním naplněným vzájemnou úctou. Pokud tě snoubenec ve společnosti jen ztrapňuje, řekla bych, že je něco špatně, i když chápu, že pár dnů před svatbou se ti to řešit nechce...
No asi bych se na neho nezlobila, vzhledem k tomu, ze jsem mu typove asi podobna, ale zase nevim, jak se chova kdyz jste sami dva doma nebo tak. Ja nedavam na verejnosti najevo city, nejde mi to a pripadam si hloupe. Nerada se na verejnosti libam, nerada tancim plouzak. To je proste moje povaha. Za to doma jsem mazliva kocicka, kdyz u toho nemam publikum, treba to ma stejne.
Manzel taky rad dela ve spolecnosti vtipky, ktere mi ne uplne vzdy prijdou vhodne nebo vtipne, ale vsichni co byli na svatbe jeho humor znaji, vi jaky je a hlavne se opravdu nikdy nejedna o vtipky smerujici na mne, takze z podobneho chovani jsem strach nemela. Nicmene taky nejsem ten typ, ktery by se musel na verejnosti k druhemu neustale tisknout a vubec jsem necekala, ze bychom meli cely den stravit porad jen spolu, venovali jsme se i hostum a uzivali si zabavu i samostatne, nicmene manzel si mne pravidelne vyhledaval, aby mi rekl neco hezkeho nebo aspon dal pusu :-)
jedine cim mne zklamal bylo, ze si dal cigaretu tesne pred obradem, takze prvni novomanzelska pusa byla fuj :-( a pak mne po foceni nechal cekat venku opet kvuli cigarete :-/ zamrzelo to, ale brala jsem si ho s vedomim tohoto nesvaru, takze z toho nedelam zadnou tragedii epickych rozmeru
@kaculka.k Kaculko, nechtej ho menit...on je z Marsu a ty z Venuse ;-) neco podobneho mam doma ;-)
Podle toho co o vasem vztahu pises,on ma svuj styl romantiky, jen ty ho nevidis...otevri oci a dobre se divej..neres hlouposti, vim ze to obcas kazdy zensky chybi, ale ty nasi muzsky uz jsou takovy :-)
Na druhou stranu ( ma zkusenost ) chlap,co je sama romantika, sladke reci, velka gesta..je v realnem praktickem zivote vetsinou nepouzitelnej ;-)