Zklamání z chování ženicha na svatbě. Co vy na to?

Zobraz úvodní příspěvek

Zobrazit profil

kaculka.k kaculka.k

Autor diskuze

06.08.2009

Tak jsem dlouho přemýšlela, jestli napsat nebo ne. Svatbu jsme měli před měsícem, po šestiletém chození. Po dobu příprav jsem často zavítala na tyhle stránky, ale nikdy jsem neměla potřebu diskutovat či něco řešit, přípravu svatby jsme brali v klidu, chtěli jsme jen malou, pohodovou a klidnou svatbu. Což se i povedlo, nebýt jednoho ale. Ve svatební den jsem si vlastně ani nepřipadla jako nevěsta. Ta, která je pro svého ženicha středem pozornosti, ta, kterou na rukou nosí a má oči jen pro ni. Můj manžel byl samá srandička, samý vtípek ke kamaradům a příbuzným. Za celý den jsem ho ani jednou neviděla dojatého... Zdálo se mi, jako by se celou akci trochu snažil zlehčit (možná se chlapi cítí na svatbě nervózně, to chápu, ale přesto...). Za celý den jsme nezažili jedinou chvíli, kdy bych měla pocit nějaké blízkosti, intimity nebo sounáležitosti. Když tu vidím fotky z alb, kdy jsou ženich a nevěsta zachyceni ve chvíli, kdy třeba on se naklání k ní a něco jí šeptá do ucha, tak mohu jen závidět... A vrcholem zklamáni bylo, když jsem po svatbě prohlížela fotky - na svatbě jsem si myslela, že jedna taková romantická a intimní chvíle přece jen byla - při prvním společném tanci. Vybrali jsme si romantickou pomalou píseň, takový doják. Byla jsem hrozně dojatá a tak nějak jsem si myslela, že cítím, že přítel taky. A ejhle, na fotkách vidím sebe, jak při tanci slzím manželovi na rameni - a on něco na někoho gestikuje a směje se u toho. Najednou mi to přišlo strašně líto. Ani v den svatby manžel nebyl schopen prožívat se mnou naší lásku, připadá mi, jako by se styděl za to, že jako chlap má někoho rád (ale u kolika mužů tady je vidět, že se za to nestydí a nejsou kvůli tomu o nic míň chlapi, naopak), že asi má potřebu to zlehčovat a dělat, že o nic nejde, že svatba vlastně nic není, že láska taky není něco, co by ho dostalo na kolena.... Když jsem viděla ty fotky, tak se mi znova vrátily všechny ty pocity a můžu vám říct, že kdyby u nás existovala nějaká taková instituce jako anulování manželstvi do týdne od svatby, tak to i půjdu nechat udělat, jak hrozně jsem byla ze svého partnera zklamaná a rozčarovaná... Jinak manžel je moc hodný, je na něj spolehnutí a má mě hodně rád, copak o to, ale některé věci mu prostě unikají, je jako slon v porcelánu, romantika je pro něj cizí slovo, často bývá nechtěně netaktní. Vím, že to nejsou vlastnosti, které by byly pro život tím nejdůležitějším, ale prostě mě to zraňuje. A při svatbě to holt dostoupilo vrchu. Jsem moc moc zklamaná....

---

0

Líbi se mi to

Odpovědět

Více...

Poslat soukromou zprávu

Nahlásit příspěvek