Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Zatím nechci děti

Zobraz úvodní příspěvek
Holky, je Vás tady hodně už určitě i vdaných a potřebuji znát názor někoho jiného nejen rodiny. Je mi za dva měsíce 33 let, vždy jsem se chtěla vdávat, mít děti, starat se o rodinu. Většina mých vztahů neměla dlouhého trvání, takže o dětech nemohla být ani zmínka a tím víc jsem po nich toužila. Před manželem jsem měla hodně ošklivý vztah....pak přišel manžel a nějak se všechno změnilo. Vše plynulo tak nějak samo, na spoustě věcí jsme se hned shodli, po 4 letech přišla svatba a ve mě se něco zlomilo....děti zatím nechci. Jsem šťastná, máme jeden druhého, super vztah mezi rodinama, všichni se už ptají, kdy bude miminko....ale já opravdu zatím nechci, i když už biologické hodiny tikají :-). Máte to někdo stejně? Prosím, napište.
Odpovědět
1 2 3
4
5 6 7
@strelenka presne, jak napsala karlajasmine. Ja taky nasla chlapa az v podstate v poslednich nekolika letech a vzala si ho nedavno a tahne mi na Kristova leta, takze v tom nevidim problem. Ja nic neodkladam, ale rikam si, ze to prijde tehdy, kdy ma. :-)
Odpovědět
@kacenkakaca Ja vim, jen taky trochu doufam, ze matka priroda to ma proste nejak nastavene, ze 9 mesicu patri nejen k vyvoji plodu, ale i i psychicke pripravenosti, idkyz jaksy, to proste clovek neposoudi. Kdyby to mela matka priroda nastavene 100%, nebyly by baby boxy atd. Taky mam kolem sebe lidi, co nechteli deti nebo byli hodne nezodpovedni a jakmile se to narodilo, uplne se zmenili a vychovavaji skvele sve deti dle svych moznosti. :-)
Odpovědět
Taky musím přispět...jsem chvilku vdaná a dotazy všech okolo se tedy točí jen ohledně jednoho: Tak co, už se snažíte, tak co kdy...bože. Já to nechápu, ptám se na děti jen těch, kteří o tom v tomto duchu hovoří neboť nikdy nevíte zda ten pár třeba neusiluje už nějaký čas a nejde to. Náš případ to teda není, my zatím jen sbíráme odvahu o tom rozhodnout kdy...ani jeden z nás zatím nejsme v tomto směru horliví. Ale vemte si pár, který se snaží a nic a všichni kolem do nich ryjí - už máte věk, co miminko, a kdy a už? Je to dost neempatické. Pokud se pár schodne na přístupu k zálěžitosti "dítě" tak nikomu do toho nic není...je to jejich rozhodnutí a jeich věc. Pokud chtějí oba, ok, pokud oba nechtěji, taky ok, nejspíš k tomu mají své důvody. Nejhoeší není to co chceme, nejhorší je okolí, které si myslí, že to ví líp :-)
Odpovědět
Ahoj, no já určitě souhlasím s @nevestaevule že je to neempatické, ale jak tak čtu ostatní příspěvky, tak to nechápu (bez urážky). Prostě si nedovedu představit, že bych za 10 let ještě neměla miminko. Nechtěla bych aby moje děti měly nějaké trauma, že si z nich dělají ve škole srandu, že mají staré rodiče (vím jaké to je ve škole s takovou věcí) a taky bych chtěla ať si to všechno pořádně užiju a na všechny děti mám dost energie. Samozřejmě pokud to tak necítíte, tak se do toho nenuťte :) Ale ja si to nedovedu představit. (Nechci tím nikoho urazit)
Odpovědět
@lluucc Proč by se děti měly smát? To z vlastní zkušenosti nechápu. Moje mamka mě měla ve 33, otci bylo 45 a nikdy jsem s tím neměla problém. To, jestli se děti budou smát nezáleží na tom, jestli má dítě starší rodiče, dvě lesbické matky, brýle, rovnatka nebo cokoli jiného, ale na tom, jak je vychovane a jestli to ostatním dovolí nebo nedovolí.
Odpovědět
@nevestaevule Jo, tyhle dotazy me primo vytaci.. zatim se snazime ctvrty mesic, takze to neni jeste ''tak hrozny'', ale kdyz se nekdo pta tak jim odpovidam, ze dite nejdriv za par let.. protoze nechci, aby me vsichni v okoli litovali a zkoumali, jak dlouho uz se snazime a jak to, ze jeste nejsem v tom.. Fakt vubec nechapu jak se na tohle muze nekdo vubec ptat.
Odpovědět
@kacenkakaca příklad: měli jsme ve třídě (asi 7.) holku (rodiče měli 50) a byla v pohodě, ale když zjistili věk rodičů, začali se ji posmívat a měli různé blbé poznámky... A to samé i v jiných třídách.. Takže opravdu to tak je..
Odpovědět
@lluucc Jak jsem psala, to je na síle jedince, ne na věku rodicu. A je to zejména ostuda těch ostatních a jejich rodičů, koho si vychovali. Ono v dnešní společnosti mají lidi tendenci řešit všechno, co je jiné než ideální parecek s dvouletým odstupem, zlatým retrivrem a bílým plotem před domkem s oranžovou koupelnou. A tito lidé učí to chování svoje děti.
Odpovědět
@nevestaevule mluvíš mi z duše, taky se mě pořád někdo vyptává, přitom rodina (včetně rodičů) taktně mlčí, za to všichni ostatní mají asi pocit, že moje rodičovské plány jsou veřejnou záležitostí, zkrátka "vdala ses, tak kdy bude dítě??" nijak mi nevadí, když se mě někdo zeptá jen tak meziřečí, jestli už plánujeme děti, ale vytáčejí mě dotazy typu: "Tak co? Už se snažíte? A kdy se teda budete snažit?" anebo ještě víc...."příští rok jak budeme slavit to a to....to ty už budeš určitě těhotná..." WTF???
Odpovědět
@lluucc Dětem se nikdo smát nebude, to mi věř. Pracuju ve školství a těch starších maminek je dnes požehnaně - přinejmenším stejně jako těch mladších. Učila jsem děti kolem 5-6 let a maminkám bylo běžně přes 40 let, dnes nic neobvyklého. Ano, když my jsme byly děti my , bylo to něco jiného (i když já měla kamarádku, která měla taky starší rodiče a nikdo se jí nesmál - ono je to spíš o tom, jaká se sejde parta, protože důvod k šikaně se najde vždycky) - tehdy bylo 90% rodičů opravdu ve věku 18-25 let, první dítě měli většinou kolem 20, dnes je jiná doba. Pro mě jediný argument je zdravotní stav a stoupající riziko VV - na druhou stranu, my se začli snažit ve 30 letech a problémy jsem měla, známá měla první dítě ve 36, oěthotněla hned, teď čeká druhé ve 38 a zrovna tak...žádné problémy, žádné komplikace.
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka na gymplu jsem měla spolužačku,kterou její máma měla v 17, zatímco mě v 31. Moje známá otěhotněla v 41 a bez jakéhokoliv problému, druhá známá v 39 a taky naprosto v pohodě,tak je to asi hodně individuální.
Odpovědět
Profilova fotka
@nevestaevule u nás je to taky tak,že kdy už to bude,že už na to mám věk,jak chci dlouho čekat, nedávno jsem si na rodinné oslavě vyslechla od jednoho příbuzného,že bychom se měli začít brzo snažit,dokud jsem mladá, takové řeči úplně nesnáším,já jim nebudu vykládat,jak to je. Fakt nerozumím tomu,proč mají lidi pocit,že sotva se vdáš,musíš mít dítě okamžitě,o tom to přece není,ne?
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@roozenka moje řeč, já jsem taky svého chlapa nepotkala v 16 jako spousta holek tady,ale o dost později a prostě ať se stane,co se má a co má přijít,to přijde.
Odpovědět
U nás je to přesně naopak - za rok se vdávám, ale protože ještě studuju, setkávám se spíš s komentáři typu: "No, ale miminko nebude hned po svatbě ne? Počkáte, až dostuduješ, že jo? Studovat s dítětem, to by nešlo...No ale na to máte dost času!" Je tam zase ten předpoklad, že vdát se znamená mít dítě - a všichni si myslí, že jsem blázen a že kvůli tomu nedodělám školu a že já nevím, co všechno... ;-) Chci být mladá maminka, určitě nebudu čekat na první dítě do 30, to mi přijde už pozdě, ale co je komu po tom? :-) (I když nepopírám, že kdyby to jen trochu šlo, začneme se snažit hned po svatbě, protože miminko oba moc chceme. Ale víme, že je rozumnější počkat :-) ).
Odpovědět
Pocházím z rodiny, kde jsou všichni kromě prarodičů porozvádění, většinou podle vzoru ona otěhotněla, on se musel oženit, ale do pár let se stejně rozvedli. Celé dětství jsem slýchala hlášky typu Ať z té ciziny nepřijedeš s bubnem, Ne že se pak budeš muset ženit, Myslíš, že tě bude s dětma někdo chtít? apod. (Ty hlášky samozřejmě nebyly určeny mně.) Nikdo mi to nikdy neřekl nahlas, ale věděla jsem, že já sama nejsem úplně plánované dítě, byť milované. Když mi bylo dvanáct, jedna příbuzná ve věku po čtyřicítce nečekaně otěhotněla a celá rodina velmi vážně řešila, jestli si dotyčná dítě nechá, nebo ne, větší pravděpodobnost byla, že půjde na potrat. Nakonec si dítě nechala, ale nadšený z toho nikdo nebyl. Vlastně si vůbec nepamatuju, že bych v dětství zažila nějaký vzor radostného čekání na vytoužené miminko, spíš naopak. Celou pubertu mi vtloukali do hlavy, ať se nevdávám a hlavně ať neotěhotním. Děti možná jednou budu chtít, ale asi to nebude jednoduché, když mám od dětství zafixované, že otěhotnění = ostuda, zkažený život, komplikace.
Odpovědět
Taky mi to nedá a napíšu :-) Určitě neodsuzuju holky co zde píší, že teď ještě děti nechtějí. Prostě když to tak někdo cítí, proč ne. My se naopak na miminko velmi cítíme :-) a snažíme se o něj. Mě je 30 manželovi 32. Ale v dnešní době mi připadá normální, že lidé chtějí mít nejdřív vybudované nějaké zázemí a pak až děti. Mě naopak příjde velmi NEZODPOVĚDNÉ, když si nějací mladí okolo 20-ti pořídí dítě, jen proto, že ho prostě ted chtějí. (Jak malé děti, musím to mít hned.) Nemají pořádně kde bydlet, žádné vzdělání ani práce, ale hlavně, že budou mít miminko. Pak žijí u rodičů, kteří jim finančně pomáhají a berou dávky ze sociálky ]-( To jsou opravdu skvělé vzory pro svoje děti. @katkafcs Jak jsi psala o tom cestování, že v tom není zas takový rozdíl před a po dětech, tak s tím teda nesouhlasím. Samozřejmě cestování s batohem je jasné. My třeba opravdu hodně cestujeme po celém světě (za tenhle rok mám nalítáno přes 40 tis. km) a nejsme žádní baťůžkáři, máme vždy kvalitní hotely a služby (na Maledivách např. 6*). A užíváme si to dokud můžem, protože víme, že s dítětem budeme už lítat jen po Evropě. Nedávno jsme byli v Japonsku a jen cesta s přestupama atd. trvala 24 hodin, vůbec si nedovedu představit, že bych to měla absolvovat s dítětem nebo někdy v 50-ti až budou děti velké. Ale my s tím počítáme a miminko bysme moc chtěli a jsme ochotní se toho cestování na nějakou dobu vzdát. Ale taky víme, že to co jsme zažili a projeli bysme už po dětech asi nezvládli. A navíc my už teď víme, že nebudeme chtít nikam jezdit bez dětí. Ono je hezké jak si mladé maminky plánují jak budou po dětech cestovat :-) Přijď nám říct za 10 let, kam cestuješ bez dětí. Myslím, že si budeš tak akorát hledat práci a budeš ráda, když pojedete na Mácháč. Zatímco holky z téhle diskuze, které sice plánují děti po 30 budou mít už nějaké zázemí a zážitky a ty děti. No a teď do mě :-)
Odpovědět
@superbedrunka Já jsem vžycky chtěla velkou rodinu, chci děti jako hodně mladá a nemyslím si, že by to bylo nezodpovědné. Rozhodně hodlám dostudovat, ale jsem připravená a ochotná obětovat rodině svou kariéru. Nepotřebuju být nejlepší ve svém oboru, stačí mi, když školu dostuduju a budu dělat to, co mě baví, což se, doufám, povede. Ale mým největším snem je velká šťastná rodina ;-) Jsem, pravda, asi ještě hodně mladá a tak možná působím dost naivně, ale mám kolem sebe spoustu mladých rodin, spoustu vzorů toho, že to jde tak, jak bych to jednou chtěla ;-) Myslím, že na dítě není stoprocentně připraven nikdo nikdy, první dítě prostě vždycky bude něco nového. Ale chceme mu dát to nejlepší zázemí, jaké bude potřebovat - a na to nám nemusí být 30 :-)
Odpovědět
@ttm Já bych nesrovnavala nezodpovědné mladé rodiče - dítě ještě při škole, bydlení u rodičů, žádná práce, praxe, jen vyzivovani od rodicu a státu a zodpovědně mladé rodiče, kteří už nějaké zázemí maji, mají stálou práci a podobné ;-)
Odpovědět
@lluucc Děti mají blbé poznámky k čemukoliv. A nenapadly by je globálně hloupé poznámky, pokud by neslyšely hloupé řeči doma. Loni byl průměrný věk prvorodičky v našem kraji 31 let, průměrně má dítě tedy takto starou matku a o něco staršího otce, takže pokud bysme to vzali za deset let, smát se budou spíš dítěti, které se narodilo dvacetileté matce. Od starého rodiče posměch poputuje k nezodpovědné mladé matce. Ale pokud takové hlouposti neuslyší děti doma, samy to řešit nebudou.
Odpovědět
@superbedrunka 100% souhlas! Až na to, že my děti neplánejm ani náhodou. :-) Pod tvůj příspěvk bych se podepsala. Za 2 měsíce mám 24 a manžel 29. Oba jsme se po debatě shodli na tom, že na děti teď opravdu nemáme ani jeden (myslím tím mentálně). Prostě se nám teď nechce vzdávat se našeho pohodlného života. I když to zní možná drsně je to tak. Rozhodně si za tím stojíme, protože si myslím, že je 1000krát větší zodpovědnost přiznat si, že na to teď prostě nemáme buňky, než si prostě pořídit prcka, protože se nám to líbí (nebo ho maj ostatní, to mi taky hlava nebere - já bych chtěla mimino, protože máňa z horní dolní ho má taky...). A život ukáže, jestli na to někdy mít budem. Zatím jsme ve fázi, kdy by nám život bez dětí ani nevadil. A jak říkáme - radši budem hodní strejda s tetou než nérvózní a zlá matka s otcem. ;-)
Odpovědět
@ttm Já bych taky chtěla velkou rodinu :-) Ale taky jsem vždycky chtěla nejdřív dostudovat což s vysokou dřív než ve 24 nejde. (nemluvím o dálkovém) Manžela jsem potkala ve 25, svatba byla v loni. Jasně kdyby jsme se potkali už na výšce, tak bysme ted už třeba to dítě měli. Pokud chodíš do školy, chceš si nejdřív vybudovat zázemí a chceš svým dětem jednou zajistit kvalitní život a vzdělání, tak to určitě nebylo myšleno na tebe co jsem napsala :-)
Odpovědět
@ttm superbedrunka asi myslela spíš holky kolem dvaceti, které neřeší ani školu ani práci, jestli si hodláš pořídit dítě až po dokončení školy a nebudou tě živit ani rodiče ani jiní daňoví poplatníci, tak je to ok :-) znám případ, kdy se 19-letá a 22-letý dobrovolně (!!!) rozhodli, že si pořídí dítě a to byl skutečně paskvil, ona neměla hotovou ani maturitu (byla už asi na třetí střední škole) a on sice jo, ale ukončil kvůli tomu vysokou, po asi dvou letech se ještě navíc rozešli, aby to bylo ještě komplikovanější, a to vše jenom proto, že se jim v určité chvíli zbláznily hormony
Odpovědět
@kacenkakaca Nesrovnávám, jen si myslím, že dneska se děti občas zbytečně odkládají "na potom". Já sama budu nejspíš jednou mít děti, aniž bych měla za sebou kdoví kolik let práce, praxe nula nula prd - takže vlastně, podle dnešní společnosti, také děsně nezodpovědný přístup. Ale v mém žebříčku priorit je na prvním místě vždycky rodina, mám to tak už dlouho a i když studuju školu, která možná předpokládá, že se budu věnovat kariéře, myslím si, že právě na tu mám dost času. A beru si člověka, o kterém vím, že se o mě/o nás postará. Ale takhle to mám já a neodsuzju nikoho, kdo to má jinak. Dneska to jinak nejde, pokud to člověk chce někam dotáhnout. A já to chci dotáhnout k velké úžasné rodině :-)
Odpovědět
@alen_ka jj myslela jsem to přesně jak jsi napsala :-)
Odpovědět
@superbedrunka @alen_ka Já vím, že to nebylo myšleno proti mě, ani to tak neberu. Jen se sem snažím napsat pohled z pohledu mě, asi ještě trochu naivní dvacetileté holky :-) Prostě ten pohled z té druhé strany, z té, která se už dneska asi moc nenosí :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@alen_ka já zase znám případ,kdy se holka v 19 a kluk 20 nebo 21 vzali a o rok nebo dva později se jim narodilo první dítě s tím,že ona měla sotva hotovou střední školu a on pořád studoval na vš, bydleli u rodičů nebo někde v podnájmu,to bych fakt nemohla,ale je to každého věc. Přijde mi,že dneska už je zase zpátky trend mít děti dřív a my,co je nám kolem 30,jsme někde mezi :-)
Odpovědět
K tomu jak tady někdo (už nevím kdo :-) ) řešil, že se dětem budou ve škole smát, že mají staré rodiče. Myslím si, že dneska je to běžné a za chvíli spíš budou vyjímky děti s velmi mladými rodiči. Jasně děti na ZŠ bývají posměvačné, a proto si spíš myslím, že to možná brzy dopadne tak, že se budou víc posmívat dětem s mladými rodiči, kteří jim nebudou moct dopřát nejnovětší oblečení, dovolené, mobil apod. To co děti dneska nejvíc zajímá. Samozřejmě nemyslím tím všechny mladé rodiče! Věřím, že je i spousta zodpovědných, slušně zajišťujících rodinu. Já ale takových moc neznám ;-(
Odpovědět
@ttm Já si myslím, že manželé (partneři) by měli tvořit tým. Pokud jim to vyhovuje, může se žena věnovat rodině, muž vydělávat. Na tom nevidím nic extra nezodpovědného, pokud to ti dva zvládnou sami. Pořád je to rozdíl oproti třeba dvou studentům, co nemají kde bydlet, nemají práci a čekají jen to, že se postarají rodiče. U tebe předpokládám, že si dítě pořídíte tak, že ho uživit zvládnete.
Odpovědět
@stastnanevesta to bych hlavně nechtěla být na místě těch rodičů, místo jednoho dítěte (které už se mělo osamostatňovat) máš naráz doma tři :-) Jinak kdybych manžela potkala dřív, tak si klidně dítě pořídím o nějaký ten rok dřív, ale seznámili jsme se, když mi bylo 25 a těch 4-5 let mi přišlo tak akorát na vzájemné poznání pro založení rodiny. Když jsem se rozčarovaná rozcházela se svým bývalým, tak jsem si říkala, že to snad ani nejde vdát se, jak si může být člověk sakra vůbec jistý?? :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@alen_ka to já taky ne,ale co vím,tak to tam bylo,že měli ze strany její rodiny podporu,takže pak je to o něčem jiném,ale i tak,podle mě by měl člověk mít aspoň nějaké zázemí než si pořídí dítě,ale jak se dá dočíst i tady,dost lidí to vidí různě.Já jsem taky manžela potkala v 25,zásnuby byly po 4měsících a svatba až po 2,5letech,někdo se divil,že je to brzo,ale od začátku jsme spolu bydleli a za tu dobu jsme toho zažili víc než někdo za deset let. Hehe,já jsem chtěla vždycky taky mít ve vztahu jistotu a moje mamka mi na to řekla,že jistotu nemáš nikdy,ani po třiceti letech manželství :-)
Odpovědět
1 2 3
4
5 6 7
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?