@mihaji cau Kato, jasne, ze se pridej, vzdyt ja jsem na tom podobne, vsak vis ;-) deti se tu nerozebiraji, uz jsme to zazehnaly, takze jsme najely na jina zajimava temata ;-)
@melinea Takže jestli to oznamko, co máš v albu je Vaše, tak je dobrej vtip, že ty se budeš jmenovat jako vdaná paní tak jako já za svobodna a jelikož to není běžné příjmení, tak mě celkem upoutalo :-))))
My doma "ňufeme" docela hodně, ale dřív to nebývalo, hlavně proto, že teprve poslední dva roky spolu žijeme sami, tak si užíváme, že se můžem líbat třeba v kuchyni a nikdo tam nevlítne. :-D Jinak na veřejnosti mě taky odstrkuje a mračí se.
@pavlovasandra Diky za pochvalu, clovek musi proste jit dal, aby toho nebylo malo tak jsem tesne pred svatbou chytla anginu a mela ATB na svatbe, a po dovoleny zase nachlazeni.
@cenicienta18 Tvoje historka mi neco pripomina :-D asi to maji v genech.
@ptjj Jasně, dětičky a vše kolem se přeci může probírat na koníkovi.
Prokousala jsem se tedy zatím posledním tématem (celé jsem zatím nedočítala - to až bude čas) a docela mě potěšilo, že to má většina z nás tak nějak podobně. My s manželem tedy hlavně ze začátku prožívali lásku hodně vášnivou, znásobenou asi i tím, že jsme od sebe byli daleko. Proto ty společné chvíle pak byly intenzivnější. Po 2 letech vztahu na dálku jsem se přistěhovala a musím říct, že ty začátky byly krušné. Jsme oba dva dost individualisté, takže to sžívání bylo těžké a stálo nás spoustu nervů a mých slz (mně se ze začátku i hodně stýskalo). Naštěstí jsme to ale ustáli, zvykli si a až na občasnou bouřku je to v pohodě. Láska přerostla v trvalejší, ale i klidnější vztah. Za ruce se vodíme pořád, objímáme se, tulíme a dáváme si pusinky, ale klasické líbání v podstatě u taky jenom před sexem. Já jsem taková neumazlitelná, takže bych toho mohla mít klidně víc, ale manžel moc mazlící není, takže je to takový kompromis. :-) O ruku jsem byla požádáná po cca 2 letech společného mazlení a nemám pocit, že by se svatbou něco zásadního mezi námi změnilo. Byl to krásný zážitek pro nás oba ( i když se do toho manžel dvakrát nehrnul), mně to dalo větší pocit jistoty a nové jméno. Mám pocit, že i Honzovi se ten "nový stav" líbí. :-)
K tomu ňuňání :-D Ten můj to taky nemusí před lidma, ale doma je docela přítulný ;-) Ale nejlepší je, když kouká na fotbal. Já ho začnu ozobávat, on koulí očima jak Hurvajs a v ten moment by mě nejradši viděl na Marsu :-D
@mihaji To szivani je asi vzdycky tezky, kazdy ma nejaky navyky a kdyz mu do toho nekdo vleze, i kdyz je to milovany clovek, tak to proste chce chvilku zvykani si. Ja jsem zas v te dobe mela jeste velke vycitky, ze jsem se odstehovala z bytu, kde jsem bydlela s hodne dobrym kamaradem, ktery byl zrovna v zivotni krizi, protoze mu zjistili dost drsnou nevylecitelnou nemoc a nechala jsem ho samotnyho, coz ho deptalo psychicky i financne (i kdyz do jinyho bytu s nekym jinym jit nechtel). Takze to mi taky nepridavalo, navic, kdyz mi to vycital. Ale ted uz je to vsechno v pohode.
Zdravím! nevim jestli k vám můžu - zabydlená, svatba bude příští týden a těhotná zatím nejsem ;-) Ani my nemáme miminko zatím v programu, i když ty narážky okolí už začínají být stále častější, zatím odoláváme :-)
@cenicienta18 my jsme měli cca 45 hostů a vybrali jsme tuším 23 tisíc, takže taky žádná sláva.. Doufala jsem, že to bude lepší.. Ale nemám to nikomu za zlé, každý dle svých možností.. Za to tchýně, které měla na starost vzít na svatbu pouze krabici cukroví, ji nechala doma, nedostali jsme od nich ani korunu a přání nám nedala taky, a jen to komentovala: "Já jsem nevěděla, že rodiče dávají přání".. Čili no comment :-D
@mihaji a vis, ze nebala? ani nevim, mozna to zni takhle divne, ze to bylo fakt dost brzo, ale ja jsem si rikala, ze proste "vyzkousime, uvidime", nechtela jsem absolvovat nejaky rocni vztah, pak se nastehovat a treba zjistit, ze nam to spolu nebude klapat, chteli jsme to vedet hned, abysme vedeli, jestli ma smysl ten vztah dal budovat
@ptjj Tak to tě obdivuju, to bych byla po..... až za ušima :-D , ale je fajn, že vám to vyšlo. Já se i takhle trochu bála, když jsem kvůli Honzovi opustila celej svůj dosavadní život. Naštěstí jsme to ustáli a doufám, že ustojíme všechno i nadále.
@angebot já ti nevím, zvali jsme opravdu jen blízké lidi, a i když jsem nikdy možnosti neměla, tak jsem šetřila jako blázen abych svým blízkým mohla koupit dárek jaký si přáli. a to jsou jen Vánoce nebo narozky, to je každý rok. Nevím já jim to také nemám za zlé, ale spousta lidí mě fakt zklamalo.
Tak příklad jo? Moje svědkyně, že chce pro nás překvapení, a tak že něco domluvili. nevydržela a prozradila mi to, že mi zaplatí jaguara, jako auto. Říkám jí, že je to fakt zbytečný a že to vlastně nestojím. Trvala na tom. týden před svatbou jsme se bavili o tom, že potřebujeme každou káchli a že to co vyberem na svatbě bude injekce. Člověk, který o mých starostech ví nejvíc. Auto ji ve středu před svatbou bouchlo, začala shánět náhradní variantu, tak si její bratr půjčil auto svýho šéfa. Dobrý furt jsem to neřešila a když se mě po svatbě ptala kolik jsme vybrali, tak jí říkám že nic moc tak mi na to řekla "no my jsme platili 2500 to auto" jo tak aha, ono to auto bylo svatební dar?? to jsem pochopila až ted, blbý no, ani přání mi nedala, nevím, pochybuju že za to ty peníze zaplatila a i kdyby, tak mi zaplatila auto kterým bych jela stejně, nehledě na to že mi bylo zadarmo nabídnuto ještě lepší auto a já pronesla že je to zbytečné. Jsem divná, když mě to mrzí?? ona moc dobře veděla že by mě větší radost udělalo to kdyby mi ty peníze radši dala
@ptjj to máš recht, ale fakt bych to čekala od někoho jiného ale ona?????????? no ni ono toho pak bylo víc, takže ted ji fakt nechci nějakou dobu vidět, ono to vyšumí :-)
@cenicienta18 není to divný, a od svědkyně by mě to mrzelo asi ještě víc :-| Ale co už, člověk je aspoň ponaučený do dalšího života.. Ale já ani tak nelituju ničeho, co jsme si na svatbě dopřáli, i kdyby nám nikdo nic nedal, byl to super den.. ;-)
Ahoj holky, sice nejsem zatím vdaná, ale podmínku zabydlenosti a bezdětnosti splňuju :-) a dívala jsem se, že řešíte svatební dary a příspěvky ke svatbě. Já se toho popravdě celkem děsím, člověk tu 1000,- Kč tak nějak čeká, navíc rodina dá vždycky víc a tak by se ta hostina prostě zaplatit měla. My navíc půlce lidí platíme ubytování a to taky není levná záležitost. My jsme i když jsme i ubytko platili sami, tak dávali 1000,- Kč za osobu. Fakt nevím, jak ti lidi přemýšlí, viz to co píše cenicienta18 :-( Většina lidí se snad zeptá, co chceme jako svatební dar a ne aby ti něco nutila... to ještě pochopím třeba u babiček, ale tam si teda holt vyberu něco do domácnosti co využiju, ale to auto je úplně mimo :-( No jsem zvědavá, kdo se předvede u nás :-D
Ahojky, já sice taky ještě nejsem vdaná, ale další dvě podmínky splňuji, děti zatím opravdu neplánujeme, pokud vůbec někdy.
@ptjj Já si myslím, že je těžké se sestěhovávat až v pozdějším věku, kdy jsou lidi zvyklí že mají všechno pro sebe, nemusí se nikomu přizpůsobovat a tak. My jsme spolu od šestnácti, tak nějak jsme se pro sebe formovali už od tohoto věku, v podstatě jsme spolu bydleli už od sedmnácti(jen střídavě u rodičů), do "vlastního" (pronájem) jsme spolu šli ve dvaceti. Na to jsme se hrozně těšili a neměli jsme žádné těžkosti abychom si na sebe zvykli. Spíš to společně bydlení v našem je ještě lepší než jsme čekali a hrozně si to užíváme. :)
@bubbi No tak při fotbale, zprávách a podobně - to bych narazila, jak už jsem se několikrát přesvědčila. Je fakt, že můj manžel je tulivý a mazlivý kdykoli jsme spolu sami, tedy mimo veřejnost, ale jakmile je plně zaujatý něčím jiným, tak už to na něj raději nezkouším, protože ne vždycky to zabere. To je asi tedy to jediné, co mě štve. Já ho prostě od něčeho, co ho plně zaujme občas nedostanu ani v krajkovým prádle. Tedy, po tom, co jsem ve dvou ze svých pokusů neuspěla, to už nezkouším. Upřímně musím říct, že odmítnutí, i když vím,že je jen momentální, mě dokáže dost uzemnit a já se pak dokážu jeho pokusům bránit i pár dní. Takže při fotbalu nebo zajímavém dokumentu - to už nezkouším, abych oběma nezkazila náladu :-)
Jinak ale on zkouší vždy a všude, někdy se až divím, kde všude ;-)
@ptjj Měla jsi vidět naše zabydlování :-) Vzpomínám si, jak mě ráno celkem často budilo, když se vrátil z noční, jak nadával v koupelně, když omylem shodil jednu z mých nezbytných sarapatiček, který v začátcích našeho vztahu v té koupelně přibývaly. Stěhovala jsem se k němu postupně, nebyla to žádná hurá akce, kdy se všechno odstěhuje. Vždycky, když přišel z práce, měla jsem tam zase o pár věcí navíc. Tenkrát mu dělalo trochu problém vydýchat, jak mu narušuju jeho teritorium, ale nakonec jsme to zvládli :-D A to stěhování probíhalo taky zhruba po 2 - 4 měsících potom, co jsme se dali dohromady...
@danaruj tak to jsem ráda, že nejsem sama :-D Jak říkám, tohle je jediné, co mě štve. Ale všude je něco :-) Tyhle situace naprosto úžasně "vysvětluje" hra Caveman, všem můžu doporučit, dozvíte se, proč to tak je :-D
@mendie@bubbi Tak já mám to štěstí, že mě stačí, abych okolo něj v běžný situaci prošla nahá nebo se jen převlékala a jeho to hned zaujme :-) Nezájem bych těžko rozdýchávala.