Mám pocit že dříve každá holka šílela z toho aby hned neotěhotněla a ted čím dál víc kamarádek má vůbec problém děti mít. Je to zázrak a velký dar, když se to podaří! Je mi 34 a vím že se nebudu cítit nikdy zcela připravená a již vůbec ne zabezpečená. Prostě když to přijde tak to přijde, bránit se nebudeme, není nač čekat. Ale zároven se peníze na hypotéku šiknou.ach jo..
Souhlasím, holky, porody, děti, těhotenství, výchova a výbava je na modrém koníku, tam se najde spousta těch co to zajímá, já jsem zatím dětský ignorant a proto jsem založila tuhle diskuzi, pro nás po svatbě, co neřešíme ani střechu ani kočár
@cenicienta18 Super :-) porody a výbavičky stranou, to se nás zatím netýká, i když je to jen otázkou času ;-)
jak si vůbec tohle období "vdané, zabydlené a zatím netěhotné" užíváte? :-)
Já musím říct, že po svatbě dostal náš vztah takovou novou jiskru (k těm ostatním, samozřejmě :-) )
Užíváme si jak spolu sami, tak s přáteli, splnili jsme si sen dostat se do USA, já jsem v zimě prvně "doopravdy" lyžovala, teď v létě budeme tento víkend první víkend z léta doma, doteď jsme pořád někde jezdili, grilovali s kamarády, byli jsme ve sklípku, na výletech... já si tedy myslím, že tohle období je prostě parádní ;-)
@mendie já mám pocit, že jsem ještě neměla od svatby čas se na chvíli zastavit, pořád se něco děje, pro mě je tohle období hrozně hektický, takže doufám, že se to v zimě zklidní a pořádně si to manželství začneme užívat :-)
@assol taky všechno nej!
@ptjj No, já to mám také hektické, do toho všeho naplánovaného "užívání si" měním práci a to tak, že hodně narychlo, takže teď to bude taky pěkný "mazec" :-D
Jinak nevím, jestli jsem to psala, ale náš vztah je vlastně z rozumu. Oba jsme si sedli do noty, bylo nám spolu fajn, pohoda, ale žádná velká láska. Oba jsme se shodli, že tu vášnivou a bláznivou máme za sebou a že přesto že pro nás pro oba, ten náš člověk zůstane jedinečný, tak už takový vztah plný výkovů nahoru a dolu necheme. A tak jsme začli budovat vztah z rozumu. Řešili budoucnost a šlo nám to, a ta láska roste pořád, ale ta svatba pro nás byla tak emočně silný zážitek, že prožíváme takový ňuňání, co má být v začátcích a nám nebylo dopřáno.
Za dobu co jsme spolu (brali jsme se na druhé výročí) jsme si neřekli že se milujeme. Ze začátku jsem z toho byla fakt špatná a že to občas potřebuju slyšet, ale já tu lásku pojídám z takových maličkostí, že slova vůbec nepotřebuju. A ať si mi někdo zkusí říct, že svatba není potřeba, že je to stejné jako bez papíru, tak zatím teda není :-)
@cenicienta18@melinea No, fakt to divné není, naše láska má taky spíš takovou stoupající tendenci, než že by "opadávala" nějaká prvotní zamilovanost, která u nás nijak zvlášť žhavá nebyla. Ale mám pocit, že náš vztah opravdu zraje do pohody a krásy a to říkám skoro rok po svatbě a po osmi letech, kdy jsme oficiálně pár ;-)
@melinea asi fakt není, my jsme měli fázi zamilování taky dost krátkou, oba jsme měli za sebou dlouholetý vztah, u mě to byla první láska a se vším všudy, bylo to hodně intenzivní a o to intenzivnější ten pád potom (za manžela mluvit nemůžu, takže nevím, jak na tom byl v předchozím vztahu on), oba jsme pak nějakou dobu hledali až jsme se našli a sedli jsme si hodně dobře, rozumíme si ve spoustě věcí, i když nikdy nic není 100%, takže máme taky určitá témata, kde to trochu drhne :-), to snad každý......zamilovanost jsme prožívali v těch prvních dnech a týdnech, po třech měsících jsem se nastěhovala a začal takový ten běžný všední život, manžel není moc ňuňánkovací, takže to, co jsme prožívali na začátku, byl asi jeho životní výkon :-D, pak to bylo moc hezké ještě když mě požádal o ruku a samozřejmě na svatbě a těsně po ní, ale jinak to ťuťu ňuňu moc neprožíváme, ale mně to nevadí, je nám spolu dobře a víme, že se máme rádi, nemusí to být bláznivá láska až za hrob, asi bych se i bála spadnout do nějakého zaláskovaného šílenství jako předtím, protože bych si mohla zase pěkně natlouct kokos, kdyby se něco stalo a stát se může kdykoli cokoli, i když si hodně věříme
@ptjj přítel původně nebyl "na romantická gesta". Pak k tomu nějak dospěl a vypadalo to, že je nám spolu hodně dobře :-D . Když jsme se sestěhovali, tak jsem první měsíc skoro myslela, že půjdeme od sebe. Byl totálně nesamostatný (holt rozmazlený jedináček) Ale potom se to nějak zázračně uklidnilo a sladili jsme se.
Nějaká tutununu taky teda moc neděláme :-D Já možná, ale on je takový realistický.....to už mi spíš přes půl města donese z cukrárny něco, co mám ráda...než aby mi šeptal do ouška :-D
TAk to jsem fakt ráda holky, taky jsem měla strach, že jsem divná :-). Na druhou stranu moje kamarádka pořád čeká na motýly v břiše a podlomený kolena tak ji přesvědčuju, že v našem věku z tohohle kvalitní vztah nevyroste a říkám ji, že je lepší lásku budovat pomalinku cihlu po cihle až je z ní velký dům co vydrží kdejakej vichr, než šup šup postavit stan, který nevdrží ani letní déšť.
@ptjj a souhlasim s tebou, jednou jsem do toho spadla a bylo to strašný. nebyla jsem to já ztratila jsem osobnost, vynulovaly se mi názory a co jsem dělala když mě odkopl a já ho chtěla zpátky no hanba a fuj pane hrábě. Svýmu muži jsem obrovsky vděčná, že můžu být sama ssebou na 100 % a světe divse, mám jednu fakt blbou vlastnost, která mi občas znepříjemňovala soužití ve škole nebo mezi přáteli a hodně lidí mě i kvůli tomu nemělo rádo, vím to o sobě a snažím se s tím něco dělat" ale on je jediný člověk který mi řekl, že se mu to na mě hrozně líbí???? Já to prostě nechápu, ale fakt jsem za něj šťastná.
@ptjj
Tak to nám se zase každý diví, že i po osmi letech jdeme a držíme se za ruce, každou chvíli padne nějaká ta pusa, když se sejdeme po práci, tak se obejmeme...a doufám, že nám to vydrží.
Mimochodem, nedavno mě překvapila kamarádka, která je s přítelem asi 3 roky a říkala, že už se vlastně ani nelíbají. Klovanec na přivítanou a rozloučenou, líbačka jen při sexu. Je to divné nebo normální? My se tedy líbáme pořád a rádi. I když tedy ne v metru a na podobných veřejných prostorách, to jsme ale nedělali nikdy, není to pro cizí oči.
@barbora_b no ale to je přece taky romantický, já bych se tohohle asi nedočkala, protože toho mého ajťáka to prostě nenapadne :-).........jinak první měsíc po sestěhování byl u nás taky kritický, ten vztah byl čerstvý sám o sobě a navíc jsme si ještě museli na sebe zvykat při běžném soužití, vzájemně jsme si rušili svoje návyky a nastavovali si limity, on byl věčně naštvaný (např. že ráno musíme vstávat brzy) a já jsem si párkrát v koutečku pořvala, ale pak se to srovnalo, zvykli jsme si na to, jací jsme a naučili se akceptovat různé nedokonalosti atd., teď už je nám fajn :-)
@mendie no, my se až tolik nelíbáme, ale jen tak normálně pusinkujem, něco mezi klovancem a líbáním :-)........na veřejných místech se nelíbáme už vůbec, protože manželovi to jaksi způsobuje stav, kdy by nemohl mezi lidi :-) u nás je líbání signál k tomu, že bude něco víc, klasická líbačka prostě vede přímo do postele, protože manžel je pak v zásadě "připraven" :-)..........tohle je právě hodně subjektivní...........třeba té kamarádce ten klovanec prostě stačí
@mendie holt jste lidičky stavěný na čísté líbaní :-)) u nás to přesně jak říká @ptjj spěje k něčemu víc. ale to se asi musí sejít vždy ty dva co to mají rádi tak nebo tak :-)
@mendie ale za ruce se držíme pořád a často potkávám i páry ve středních až starších středních letech, co se drží za ruce a připadá mi to moc hezký, taky bych ráda, kdyby nám to vydrželo..........ono v určitou dobu, když honíš děti po všech čertech atd., moc prostoru na držení rukou nezbývá :-)
@mendie mně to taky trošku vadilo, ale už jsem si zvykla, když se chci někde venku líbat, tak manžel uhybá a mračí se na mě, že ho provokuju :-).......nedá se nic dělat, přece mu nebudu způsobovat společenská faux pas nebo dokonce bolest (údajně je to pak dost nepříjemný, když nedojde na věc)