Budoucí tchýňce tykám a oslovuji ji jménem, ale vlastně nedopatřením - při seznámení mi řekla, jestli mi nevadí tykání a já jsem řekla, že nevadí - pochopila jsem to tak, že si budem tykat vzájemně. Později jsem pochopila, že to myslela tak, jestli může tykat ona mě. No ale protože je to bezva ženská, tak se přes to nedorozumění přenesla a tykáme si od té doby, nikdy to neřešila. Vztah máme hezký, jen vím, že nemůžu brát vážně úplně vše, co řekne, někdy je taková trochu "prudká" :-) , ale zlá není.
Tchán mi nenabídl tykání, takže mu vykám.
Můj snoubenec to má stejně - s mojí mamkou si tyká, páč mu to navrhla, taťka nenavrhl, čili mu vyká.
Jinak - vykání obecně nesnáším a nejradši bych to úplně zrušila! Nikdy nevím jistě, s kým jsem si už potykala, nebo kdo to má navrhnout jako první atd.
Budoucí tchyni tykám asi měsíc po skoro 5ti letech vztahu☺ ze začátku to byl boj, kdy jsem se snažila vymýšlet věty, kde netýká a ani nevykám. Teď už v pohodě, ale nijak ji neoslovuju. Když mluvíme s přítelovou mámou o přítelovém tátovi říkáme taťka to a tam to. A naopak zase☺☺ uvidíme
Ahoj. Jednou jsem se trošku přiopila a dělala jsem v oslovení zmatky, tak když jsem skočila pro pár věcí do kuchyně a vrátila se, tak mi nabídly tykání tchán i tchýně (teda po zásahu přítele, že už by to chtělo :-) No a od té doby tak tykám vykám. Tchyně teďka, po zásnubách, řekla, že už bychom si na svatbě mohli tykat. Takže furt je to u mě jednou Ahoj a podruhé Dobrý den. Ale aspoň přímo už oslovuju jménem. Aspoň nějaký pokrok.
Já jsem téměř 3 roky vykala a když mi pak bylo navrhnuto tykání, hoooodně dlouho mi to moc nešlo, jednou tyknout, jednou vyknout.. nejlépe používat neutrální odlovení :-), ale teď po roce už celkem v pohodě, i když pořád s takovým nějaký respektem a odstupem. Říkám normálně jménem.
Já si s tchýní začala tykat po roce a půl vztahu, kdy mi to navrhla na mých narozeninách, od té doby jí tykám a říkám jméneme. Tchán tam nebyl, takže mu sice tykám, ale neoslovuju ho, pokud to není nezbytně nutné, protože říkat mu jménem mi přijde divný :D
V anglictine tykani a vykani taky neni, takze tohle resit nastesti nemusim. 😆 Oslovujeme se vsichni od zacatku jmeny. A Rick cesky neumi, takze je to taky jedno, ale zdravi vsechny ahoj a cau. ☺
Budoucí tchyni tykáno, nabídka sama. Mě by vůbec nevadilo zůstat u vydání, ráda ji nemám, i když je asi v jádru dobrá...ale je totálně odlišná ode mě a mojí rodiny. S tchanem tykani ale tam jsou vztahy ještě daleko horší...ani nebude na svatbě...
Tykáme si se skorotchýní téměř od poznání, protože taková je - kamarádská. S tchánem to bylo trošku zdlouhavější, ale taky mi tykání nabídl asi ro roce a půl na mách narozeninách. Je fakt, že mi to zezačátku dělalo problém, kolikrát jsem mu ještě omylem vykla, ale už jsem si zvykla :) Máme dobré vztahy, takže jsem za to ráda. Noa oslobuju jménem :) Jíťo, a tvhána jsem snad ještě neoslovovala.. ale taky bych mu řekla jménem.. od toho snad jména jsou, ne? :D
My si vykáme a já ji neoslovuji. Před přítelem jí říkám "tvoje matka" a před ostatními "ta bosorka". Já nenávidím ji, ona nenávidí mě, i když říká o opaku, a už i přítel ji začíná nesnášet stále víc a víc, takže vypadá to tak, že časem se úplne odcizíme jako ona s její matkou (nemluví spolu 20 let a nevědí o sobě, jestli žijí). Takže tak.
Tak u nás s tchánovci nehrozí nějaké tykání ani z jedné strany ani u jednoho z rodičů. :D Snažím se o konverzaci na úrovni "dobrý den", "děkuji" a "na shledanou". Nedostávám odpovědi ani na toto, takže tak. :D
U nás si tykáme a říkáme křestními jmény naprosto všichni :) Já jeho rodičům, oni mně, přítel mým rodičům a oni jemu a jako bonus si tykají a oslovují se jmény i naši rodiče navzájem. :-)
Jsem za to moc ráda, že to máme takhle na pohodu, taky jsem poznala, jak to umí skřípat, v dřívějších vztazích.
Občas umějí být někteří lidé dost nevkusní, například abych synově přítelkyni (od patnácti výš ;) ) tykala a nechala si od ní vykat - to by mě hanba fackovala, přišlo by mi to k ní dost neuctivé. Navzájem si vykat - proč ne, naši si taky nepotykali s každým, s kým jsem chodila. Jediný, od koho jsem to brala v pohodě byla devadesátiletá babička mého dnes už expřítele, té jsem říkávala "babičko, vy" a přišlo mi to takový mile starosvětský. Jo a já tou dobou 22 :D
Můj budoucí manžel mojí mamince tyká, nabídla mu to hned při seznámení.
Já jeho mamince vykám, ona mi bez dovolení tyká. Klidně bych jí tykala, ale vnucovat se nebudu a když už musím, tak ji oslovuji babičko kvůli synkovi.
Jo a vtipný je, že tchán mi naopak nabídl tykání při seznámení, takže je moc vtipný, když se vidíme a já říkám "Ahoj Jirko" a "Dobrý den." =-)
Mě teda bohužel nabídla tchýně tykání asi po měsíci (?!) známosti s tehdá ještě přítelem - bylo to na prd, ale neuměla jsem si slušně říct, že mi to před pusu nejde... takže jsem jí říkala "ahoj" ale oslovené TY/ VY jsem se vyhýbala...
A manžel mým rodičům vyká - a jsem ráda - nemyslím si, že vykání by bylo třebas překážkou k pěknému vztahu :-)
Můj přítel je katolík z Indie a má až moc přátelskou rodinu. Tam je zvyk, že rodina drží pohromadě a většina rodičů nedovolí svým dospívajícím dětem si začít vztah přes internet. Jeho maminka je ale moc hodná a vzhledem k tomu, jak dlouho se s přítelem známe a jak mě jeho maminka zná, tak je velice šťastná za náš vztah. Ona mě bere jako svou dceru, vždy by se ke mně chovala jako k vlastnímu dítěti. Učím se jejich jazyk a všechny členy rodiny oslovuji úplně stejně jako můj přítel, ať už je to "teta" nebo roztomilá přezdívka, kterou můj přítel oslovuje člena rodiny odmalička. Všichni si tykáme a moje druhá "maminka", říkám jí "mammam", je ta nejlepší maminka, jakou jsem bych mohla mít a mám. 😉 🙂