Ahoj,potrebovala bych poradit.
Vdavala jsem se pred mesicem. S manzelem jsme spolu predtim chodili rok a pul,je to historik,nejchytrejsi chlap,co znam. Vazim si ho a vim,ze me miluje. Nikdy jsem do nej ale nebyla vasnive zamilovana. Je mi 31 a rikala jsem si,ze je potreba ridit se konecne rozumem. Ze chci rodinu a s timhle klukem to pujde. A ono to slo. Po roce me pozadal o ruku,ja rekla ano a zacali jsme pripravovat svatbu. Trosku jsem z toho zavazku panikarila,ale jen uvnitr sama sebe. Vsechno bylo relativne dobry,ale 12 dni pred svatbou jsme se opili s kolegou (ktery se mi libi uz pul roku),libali jsme se a uvnitr me se neco zlomilo. Zamilovala jsem se do nej jako nikdy. A bylo to vzajemne. Stravili jsme spolu tri dny,ja byla mimo a nevedela,co mam delat. Rikali jsme si,ze to musi byt poblazneni a nema cenu kvuli tomu rusit svatbu (vsechno uz jsem mela - saty,kolacky,druzicky...). Tak jsem se vdala. S kolegou jsme ale porad byli ve spojeni,psali jsme si na svatebni ceste,potom jsme se videli a ani ne mesic po svatbe jsme spolu spali. Vim,ze me odsoudite,mela jsem se snazit vic a nevidat se s nim,kdyz to nebylo nutny kvuli praci. Jenze s nim je to tak krasny! Jsem zamilovana,on taky,resime spolecnou budoucnost,neboji se zodpovednosti,ale zaroven me nikam netlaci... manzel nic netusi,ma vlastni svet. A ja nevim,co mam delat. Nechci zklamat jeho rodinu a kamarady (meli jsme krasnou velkou svatbu) a rozvadet se tak brzo po svatbe. Na druhou stranu me predstava,ze to takhle pujde dal treba dalsi pulrok,dost desi. Mam tomu dat jeste cas? Mam se ridit rozumem,zustat s manzelem a vzdat se lasky? Nebo se mam ridit srdcem,ktery mi rika jasne,co chci? Ja fakt nevim...
Ahoj, já tě určitě odsuzovat nebudu...tady je ale jasný příklad, že manželství z rozumu fungují do té doby, než člověk potká někoho, do koho se zamiluje.
Ono se to těžko radí, sama se takové situace dost děsím, ale asi bych tomu nechala ještě trochu času, z vlastní zkušenosti vím, že ty největší lásky jsou pro život absolutně nevhodné. Pak už je na každé, jestli chce radši stabilní rodinu nebo žít s láskou, kterou za čas pravděpodobně vymění za jinou.
Ale jestli to tak půjde dál, tak jednoznačně rozvod, i když to bude nepříjemné. Tímhle strašně ubližuješ všem třem.
Jinak to chápu, taky se mi strašně líbí někdo jiný, jsem z něj úplně hotová, jak se občas někde potkáme, ale naštěstí se nevídáme tak často, aby z toho mohlo něco být a já nikoho podvádět nechci.
Ups.Niceho se nevzdavej udelej co chces ,abys mela zivot jakej chces jedno kterej to bude.Jisre nekoho zklames ,ale cim dyl to bude trvat,tim horsi to bude,kazdopadne s cistym stitem z toho nevyjdes at to dopadne jakkoli s tim se smir,budes to mjset unest.Chapu ,ze ted je to vlastne celkem dobry ,manzel netusi,milenec toleruje a ty vlasne jen proplouvas. Ale uz to rozsekni,bud si stuj za tim ,co jsi slibila manzelovi pri svatbe a miluj jeho,nebo mu neber cas ,kdy by mohl najit nekoho,kdo o nej opravdu bude stat.
@lalacrima já se přidám ke @katzchen . manželství z rozumu podle mě může fungovat, ale musím to tak chtít a cítit oba, což u vás bohužel není. Taky tě nebudu odsuzovat, podle mě jsi jednala dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Taky sem kdysi uvažovala, že se provdám z rozumu, ale pak přišla láska. A opět budu souhlasit s katzchen, takové ty mega poblázněnosti nejsou dobré pro manželství.
Co ti poradit moc nevím. Asi bych taky ještě chvíli počkala, než to nějak rozsekneš. Ať se neunáhlíš...nikdy nevíš, co dalšího se ti může postavit do cesty. vyčkej, jak to bude s tou bláznivou láskou a zda nezačne uvadávat - a pokud ano, co z ní zbývá, jestli je to něco, na čem by se dal budovat vztah, nebo něco, co se ti zas tak moc nelíbí. A podle toho se pak rozhodni, zda rozvod nebo dáš ještě šanci "lásce z rozumu". ;-) Držím palce :-)
@lalacrima nikdy by me nenapadlo te odsoudit - jsme jenom lidi a nikdo nejsme svatej, co si budem povidat (treba i v jinych vecech)...
kazdopadne bych tomu nechala cas...nesekej to tak rychle....nech to ulezet...treba te to casem prejde...a kdyz ne, res to pak :-)
tak to ja te odsoudim uplne klidne. Ve svém veku se chovat jako hloupa krava....to je teda věc. Chudak manzel...zjevne nevis, co znamena vernost, ucta a zodpovednost. Smutne....
Taky bych poradila dej tomu cas..muze to byt jen krasne a rychle poblazneni ktere muze rychle vyprchat nebo to bude laska na cely zivot..ja se silene zamilovala do kolegy z prace.Ja mela v te dobe 7lety vztah a on 4lety..rok jsme kolem sebe krouzili ,poznavali se..kdyz jsme si byli nasi laskou jisti rozesli jsme se s partnerama a vrhli se do toho pohlave :) uz to jsou 4roky co jsme spolu jsme cerstvy novomanzele a vim ze to bylo nase zivotni rozhodniti..musim ale rict ze my jsme byli verni vidali jsme se jen v praci a prvni rande jsme meli az jako "svobodni" drzim palce at se rozhodnes spravne
Já si myslím, že to je prostě zkouška... zkouška, co ti život připravil a opravdu je jen na tobě, jak se zachováš, jelikož platí to otřepané klišé, že za svůj život jsi zodpovědná jen ty sama a nikdo jiný.. Každopádně si myslím, že bys měla s chladnou hlavou zvážit všechna pro a proti.. (co když se z kolegy časem vyklube "hajzl" a jiné co když a co kdyby...) Sepiš si to, promysli to a následně si to i prociť a udělej to, co budeš považovat za nejlepší pro sebe. Ale pokud dojdeš ke konečnému rozhodnutí, prostě si řekni, že to tak chceš a nebudeš toho litovat, jelikož nebude cesta zpět... A pokud by ses chtěla rozvést, tak dřív než rok po svatbě to "nejde". Známá se taky chtěla rozvést před uplynutím jednoho roku, ale radši počkali, aby nemuseli chodit do manželské poradny. Myslím si, že před uplynutím roku od svatby má stát zájem na tom vám pomoci to slepit a nějak to řešit... takže tak.. Hodně sil k nalezení správného rozhodnutí a následného štěstí..:)
@lalacrima: at se rozhodnes, jak chces, tak hlavne si zatim nerid zadne mimi ani s jednim partnerem. Myslim, ze by jsi tomu mela dat nejaky cas, manzela jsi si brala z lasky, ale zase nema smysl s nim byt na veky,pokud ho uz nemas rada, hodne stesti.
@lalacrima po přečtení tvého sdělení mám hodně smíšené pocity. Je jasné, že prostě srdci neporučíš, může to být jen takové zaláskované poblouznění nebo velká láska. Myslím si ale, že jsi udělala dost velkou zásadní životní chybu a to, že sis současného manžela vzala. To si myslím, že je hrozné, jsem k tobě upřímná. Upřímně bylo lepší tedy svatbu zrušit, myslím, že takhle budeš hodně ubližovat kolem sebe a hlavně sama se budeš neskutečně trápit. Musíš si sama ve své hlavě a svém srdci udělat pořádek, hodně si vše promyslet a pak se zkrátka rozhodnout. Každopádně Ti tuto situaci a velký problém nezávidím a přeji hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoliv.
Nějak se mi nechce věřit, že bys svého muže vyloženě nemilovala a byl to jen sňatek z rozumu. Určitě jste mezi sebou něco měli, když jste spolu rok a půl a když jste se zasnoubili. Možná, že to není nějaká divočina a bláznivá láska, ale to neznamená, že to je horší vztah. Spíš si myslím, že kde je to pouto jemnější a hlubší, tak to kolikrát vydrží déle než tady ta hormonální vzplanutí. Takže já bych tomu dala čas a s tím druhým bych se prostě nevídala. Jestli budeš za půl roku mluvit tak jako teď, tak bych se rozhodovala teprve pak.
Zajímalo by mě, co měl být ten rozum - děti? Prachy?
@lalacrima Těžká a nezáviděníhodná situace. Dokážu se částečně do Tvé situace vžít, protože vím, jaké to je se do někoho bezhlavě zamilovat... Rozvedla jsem se kvůli svému současnému partnerovi. Byli jsme s prvním manželem svoji rok a půl a taky už jsem před svatbou cítila, že to není ono, ale byla jsem ve vztahu spokojená a svého manžela jsem milovala, svým způsobem. Pak přišel výjimečný muž, do kterého jsem se zbláznila jako nikdy do nikoho předtím a mám tu čest, že si ho brzy budu brát za muže, 1rok a kousek po rozvodu... Chyby v životě dělá každý člověk. Proto bychom nikoho neměli nikdy soudit. Nikoho jsi nezabila, i když asi někomu ublížíš. Určitě zatím hlavně nezakládejte s manželem rodinu, celou situaci by to šíleně zkomplikovalo a dej tomu čas, jak už tu psaly holky. Může to být jen pobláznění, které bohužel po čase vyprchá... Na druhou stranu jsi nepsala, jaké city ke svému manželovi vlastně chováš. Miluješ ho, nebo to byl opravdu čistě sňatek z rozumu a cítíš k němu "jen" náklonost a kamarádství? Takový svazek bude v ohrožení kdykoli, protože se Ti může stát, že se zamiluješ do někoho jiného...ale tohle se bohužel může stát i v případě, že je celkem bezproblémové manželství, ale chybí větší city a vášeň, kterou pak najdeš u někoho jiného. Moje rada (kterou samozřejmě může kdokoli odsoudit) je v těchto krocích:
1) neunáhli se a počkej
2) buď si jistá tím, co cítíš
3) udělej, co je dobré pro Tebe, se snahou co nejméně ublížit ostatním
4) nezůstávej ve vztahu, ve kterém nenacházíš naplnění a nejsi šťastná.
Hodně štěstí!
holka zlatá, mohla bych vlastně tvoje maminka, tak ti povím jak to vidím já v tomhle věku. Kdybychom se zeptaly našich babiček a prababiček tak většina se vdala z rozumu, byli si všichni tak nějak přiděleni. Málokdy to byla velká a vášnivá láska, ale prostě fakt, respekt, tolerance, jistota hodného, zabezpečeného, vzdělaného muže. Manželé byli celý život a ke stáru by vám až na některé řekly, že prožily krásný láskyplný život. Ty jsi byla vlastně také rozumná, svého manžela si vážíš, možná víš že je to muž pro rodinu, zajištěn a hodný tatínek...... ale žije si ve svém světě a ani si nevšiml, že je měsíc po svatbě něco tak nějak jinak. I když to teď ustojíš, tak za čas to uděláš zase, čím budete starší, tak on bude mít svůj historický svět, ty možná pár let starost o děti a taťku vytáhnete na výlet, nejlépe na hrad, ale dospívající dítko už tě taky nebude potřebovat a ty budeš taková nevyužitá.... vím o čem mluvím, a buď jsi tak silná, že si najdeš nějakého koníčka (spíš koně) moje sestra má canis terapeutické psy kterým se věnuje, nebo budeš hledat pokušení, lásku....... Takže za mne, buď to rozsekni a jdi kam ti srdce říká, ale doufej že je to ten pravý a nevyhovuje mu, že jsi vdaná. Nebo respektuj život s mužem, kterými není taková sranda a vášeň, ale s kterým bude ten život láskyplný. Hodně štěstí, držím palce:-)
Rozum vám říkal, vem si ho? Rozum vám říkal vyspi se s s jiným? Proč jste se vdávala? Jak říkáta kvůli koláčkům, šatům, podle mě, nebojte, takových je mnohem víc.. Ne proto, že s někým jiným chcete strávit zbytek života. Buďte upřimná, řeknete to manželovi, nezaslouží si takové jednaní. Pokud nelitujete to, že máte poměr s někým jiným, tak manželovi vědomě dále ubližujete. Chtěla byste, aby se tak choval k vám??
Nebudu te soudit, udelala jsi chybu, ale ty delame vsichni, at uz velke nebo male. Otazka je, ktere z tvych rozhodnuti bylo chybne, zda svatba z rozumu nebo to, zes podlehla poblouzneni. Ani jedno nebyla stastna volba, ale urcite se z toho da nejak vybruslit.
Na tvem miste bych se na cas, alespon par dni, snazila distancovat od obou, doprej si cas na premysleni. Zhodnot, zda manzela milujes, zda ho mas rada, zda s nim chces stravit budoucnost. To same s milencem, take, zda zvladnes zit bez te blaznive zamilovanosti, co ti on dava nebo zda to u nej casem omrzi. Dej si cas na premysleni, ale na druhou stranu to zase zbytecne neprodluzuj, at to pak neni jeste tezsi, nez to byt musi.
@lea212 mne prijde smutne soudit ciziho cloveka...
Dekuju vam za rady! Vazim si jich a respektuju i ty,co me soudi. Manzela mam rada,nikdy jsem do nej ale nebyla vasnive zamilovana. Nevdavala jsem se pro penize (historici fakt moc penez nemaj),ale proto,ze jsem blba,nechala jsem to vsechno tak nejak plynout a nerekla vcas ne. A ted je to samozrejme jeste horsi. Ale dostala jsem se do toho sama,tak se zase sama dostanu ven. Bud si zvyknu a budu rada,ze mam chlapa,co me ma rad a na kteryho je spoleh,nebo se vrhnu do neceho divokyho a je mozny,ze se spalim. Ale uz vim,ze tomu dam cas,nebudu se unahlovat a pokusim se ublizit co nejmin lidem. Kazdopadne moc dekuju za nazory!
@lalacrima kdo neměl takové poblouznění, ať hodí kamenem. Kdysi jako zadaná jsem se zamilovala do spolužáka. Platonicky. Trvalo to půl roku a dneska se tomu TAK směju :-)
Nevim jestli te potesim a nebo nepotesim. Rozhodne to neber jako navod a nebo vidinu ze tak dopadnete taky.. ALE. Melajsem uplne to sami..sice mi nebylo 31 ale 24...ale chtela.jsem rodinu.. byla.jsem s pritelem spis z rozumu. .bylo mi snimfajn..byl spspolehlivej hodnej, nosil me na rukou.. myslela jsem si ze tak vypada laska.. po dvou letech jsme se vzali... Ated to prijde. Byla jsem v te dobe nezamestnana a MESIC po svatbe jsem nastoupila do nove prace. A hned prvni den jsem ho uvidela.. bylo to jak z blby ttelenovely.. motylky v brise, malem mi vypadli desky z rukou a vyraz asi taky musel stat za to.. nicmene zaradila jsem ho do supliku -neexistuje- s tim dotycnym jsme se stali kamaradi..obycejny..bez jakychkoli myxh zameru..on me nechtel.. doma bylo vsechno v richtigu...ale po roce se me ten pocit ne a ne zbavit..kdykoli sem ho spatrila nastartoval se mi priblblej usmev a motylci.. po roce zaclo manzelovi trosku hrabat..docela to zhorsovalo snad po tydnech a ja vic a vic chodila s moji partou ven abych nemusela byt s nim... rikala.jsem si ze se to zlepsi a ze mu dam cas.. bohuzel po dalsim pul roce uz se to prakticky nedalo vydrzet... muj vztah s "kamaradem" byl porad stejny jako na zacatku..ale rekla bych ze uz jsem mu byla aspon sympaticka... to mi dalo nadeji..moje "laska" k nemu proste porad silila.. s mazelem jsme sli od sebe.. a v tu chvili jsem zacala tezkej boj o"kmarada".. trvalo to tak pul roku-rok a pozvala.jsem ho na dovcu..kupodivu jel.. a tam se to rozjelo ve velkym..sice sem porad nemela vyhrano.. nevylo to jen ruzovy..musel si najit ke me cestu, dost jsme toho oba prekonali..ted po 5, 5 letech od seznameni, 4letech neoficialne 3letech oficialne se za dva mesice bereme... miluju ho den ode dne vic-takhle silnou lasku jsem v zivote k nikomu necitila...co vsechno jsem.vydrzela doted nedokazu pochopit a ac je to jak z romanu od Rosamundy tak on je opravdu moje druha polovina a jak se nadevsechno miluju tak kdyby se mu neco stalo tak pujdu asi za nim ptz bez nej bych to tu proste nedala....
@alkapinka mně se to čte hezky, ale neber to prosím zle, pořád jsem přemýšlela během čtení, zda by to nemělo být naopak. Jakože se chlap snaží o holku :-D....ale tak asi se to v dobrým sešlo a máte svatbu, to jen že ten začátek mi přišel hodně jednostranný :-))
@bayt zle.to neberu..ono to tak bylo..doslova jsem ho uhnala:-) je to divny..ale.ty doby kdy chlap dobival.zenu jsou snad tisic let mrtvy.. a nenecham si utect chlapika mych snu kdyz je totalne nekacni:-)) ale neboj, od doby co jsme spolu ofiko a bydlime spolu, tak uz se taky snazi a chova se"normalne" ne ze byych ja ho porad uhanela:-)) a svatba je na prani obou:-)
@lalacrima Určitě tě nechci soudit, ale tvého manžela je mi líto. Jestli to dobře chápu tak ty jsi ve 30. letech hledala muže na kterého by ses mohla spolehnout, který by byl dobrým otcem pro tvé děti a se kterým by ses mohla usadit. Toho jsi našla a vzala si ho. Promiň, ale ty jsi tady ukázala, že to co ty jsi v podstatě chtěla po něm na tom jsi úplně vyhořela ty. Holky ti tady radí, aby jsi to nechala uležet. Taky si myslím, že není nejlepší dělat ukvapené závěry. Ale taky si rozmysli jak dlouho jsi takhle schopna sama se sebou a svým svědomím žít.
@alkapinka tak v tvém případě mi to přijde zcela v pořádku. Normálně jste šli od sebe, protože jste zjistili, že to prostě nejde a pak jsi ho uhnala :-D Ale muchlovačka 12 dnů před svatbou, zamilované SMS na svatební cestě a sexík měsíc po svatbě mi přijde jako hodně velký úlet.
Je mi 31 a rozhodla se ze je konecne na case ridit se rozumem..a pak po svatbe trtkas s jinym. Aha...no co ti nanto rict. Jedna slecna co se tu letos vdavala se taky rozvadi.