Dnes jsem se dozvěděla, že moje kamarádka a bývalá spolužačka je rozejita se svým manželem, a že spolu nebyli ani rok od svatby. A to mají narozené dítě. Šílené. :-(
@alen_ka To neví nikdo :D Mě vysvětlovala, že prostě miluje toho našeho bratrance, ale s tamtím byla hrozně dlouho... A tak bude s oběma a že děti prý budou hraniční. Jen jsem nepochopila, který děti myslí :D No co můžu říct, prostě dáreček do rodiny :D
Nedávno jsem zjistila, že známej se rozvádí. Asi ... po deseti letech vztahu se oženil, do roka manželku podvedl a podváděl dál ,než mu na to přišla.. tohle člověk asi nepochopí .. :-S
@fotonik To je naopak v tomto případě dost časté, jak jsem vypozorovala... Po tak dlouhé době vztahu se lidé vezmou už spíš ze setrvačnosti, ze zvyku, než kvůli nějakým ideálům budování společné budoucnosti...
@fotonik kamarádka tomu říká "přechozené vztahy", to už je pak ve stavu,že buď se ty dva vezmou nebo se rozejdou. Což nemám za úplně nejlepší řešení,ale každého věc
@lstuchlova moje řeč. a myslí si,že svatba nebo případně dítě ten vztah zachrání,ale můj názor je,že pokud to skřípe už před svatbou,tak to bude pak jenom horší a dítě to může mnohdy úplně zničit. Proto je podle mě lepší se vzít po kratší době,když mají ti dva pocit,že je to to pravé a má to větší šanci na úspěch,ale záruku nemáš nikdy. Moje kamarádka chodila s klukem 8let,měli se brát,nechal ji,když už si zkoušela svatební šaty,za nějakou dobu potkala jinýho,vzali se do půl roku,dneska mají dvě děti a jsou moc šťastný :-)
@stastnanevesta Podle me na to delka vztahu nema vliv. Pokud to dvema lidem nema vyjit, tak jim to nevyjde, at se vezmou po roce nebo po deseti. Podle meho nazoru svatba vztah nevylepsi ani nezhorsi, fakticky na to nema vliv, za daleko dulezitejsi povazuji spis spolecne bydleni.
Ve svem okoli mam dva pary, ktere se aktualne rozvadi. Jedni se brali, kdyz spolu chodili lehce pres rok, druzi se brali po osmi letech. V obou pripadech bylo do roka po vsem. O cem to vypovida? O nicem, vzdycky zalezi na dvojici.
My se brali po osmi letech, ovsem s tim, ze jsme se poznali v sestnacti. Takze napred stredni skola, pak dalsi studia, sestehovani, prace... a svatba. Zatim si hodlame uzivat manzelskeho zivota, hodne cestujeme, ale chceme zacit resit bydleni, za par let treba dite... Myslim, ze kdyz dva chteji, je vzdycky kam smerovat.
Delka vztahu na to vliv nema.. kdyz vidim pary ve svem okoli, kterym to nevyslo, tak to byva podle myho nazory z techto duvodu:
1) Minimalne jeden z tech dvou dost nezna sam sebe, nevi, co v zivote chce a potrebuje a nebyl/a dost vyzraly/a na takovyhle rozhodnuti
2) Ze si minimalne jeden z nich myslel, ze opravdova laska je ta 'hollywoodska', a pak az vyprsi hollywoodska laska tak zjisti, ze krome ty 'velky lasky' si ti dva nemeli moc co rict
3). Ze si minimalne jeden z nich myslel, ze svatba na vztahu neco zmeni, a ze to nejak spravi nefungujici vztah
To je uplne jedno, jestli ti dva spolu byli rok anebo 8 let.. je to o tom, jestli to jsou vyzrali lide, kteri vi, co maji v dlouhodobem vztahu hledat, vi, co od toho druheho potrebuji a co jsou sami schopni dat a umi spolu komunikovat.
@stastnanevesta@fotonik
Souhlasim... ale prave proto by lidi meli byt na manzelstvi dost vyzrali, aby v sobe meli takovou tu oddanost a jistotu, ze pri jakemkoli problemu budou oba vedet, ze na tom budou pracovat a ze to nevzdaji. Protoze pokud nekdo jde do manzelstvi s tim, ze ''prece se milujeme a bude to prochazka ruzovym sadem'', tak pak budou tezce zklamany pri prvni hadce a vykaslou se na to s tim druhym cokoliv resit..
@karlajasmine hele,jistotu. Moje mamka říká, že jistotu nemáš nikdy,ani po třiceti letech manželství. Ale prostě musí ty dva vědět,že se kvůli něčemu vzali,kvůli něčemu spolu jsou a snažit se vyřešit problém,když se vyskytne.
@stastnanevesta Tak jistotu, ze ten vztah vyjde, nemas nikdy, to souhlasim :) Myslela jsem to, aby si clovek byl jistej sam sebou a drzel se toho, ze si toho clovek vzal s tim, ze s nim bude ''az do smrti'' a podle toho k tomu vztahu pristupoval..
Ahoj hlásím se do této skupiny. Bohužel to u nás vypadá na rozvod. Manželé jsme od července tohoto roku :-( o to je to smutnější. Jinak jsme spolu 10let máme dvojčátka 3,5 roku. Vůbec nám to neklape. Žijeme s manželovou matkou a manžel je mamánek. Je tu někdo kdo má zkušenosti s rozvodem když už má děti :-(
@kocina7 To mě moc mrzí!! :-( Čím to, že 10 let jste byli spolu a najednou přemýšlíte o rozchodu 3 měsíce po svatbě? Píšeš, že vám to vůbec neklape...to přece nejde jen tak ze dne na den. Každý má někdy krizi, ale obvykle to není na rozvod. To se tvůj manžel stal mamánkem až teď?
@kocina7 to je docela radikální, takle říct... od července je přece strašně malá doba, to ste ani nemohli stihnout to nějak řešit. rozvod je přeci poslední možnost, zvlášť, když už máte děti...
to ty problémy před svatbou nebyly, a najednou z čistýho nebe přijdou nesmiřitelný konflikty po svatbě? to se mi nějak nezdá....
že je manžel mamánek je těžký, ale není to neřešitelný. samozřejmě se to ale vždyck ymusí řešit kolektivně. nikdy to není chyba jen tchyně a muže. zkus popřemýšlet, co bys mohla změnit i ty sama, od toho se začíná nejjednodušejc a uvidíš, co to udělá.
jak kačenka zmiňovala, stěhování je určitě víc než dobrej nápad. naopak, pokud nevim zcela jistě, že moji tchánovci jsou fakt neuvěřitelně skvělý a nesroucí se do našeho života, tak se k nim přece nemůžu nastěhovat, nebo fakt jinak nemůžeme, protože sme fakt hodně chudý a s dítětem např, abych si zadělala na zbytečný problémy...
a i kdyby to všecko vypadalo fakt bezvýchodně (ale to třeba až po pár letech snažení řešení), před rozvodem bych pořád zkusila třeba párovou terapii...
nevzdávejte to tak rychle:) držim palce
Mela jsem 7-mi lety vztah, zasnoubili jsme se po roce a pul. Cekala jsem roky na zminku o svatbe. Mel porad spoustu casu, nechtel se o tom vubec bavit. Kdyz jsem se s nim rozchazela, nechapal muj duvod. Rekla jsem mu, ze pokud ta leta neveril v nas vztah natolik, aby me pojal za zenu, tak ja neverim jemu, ze to se mnou kdy myslel vazne. Sproste mi vynadal a byl rad, ze jsem ten rozchod udelala za nej, jak mi pozdeji oznamil. Ja proste na ty dlouhe vazne vztahy neverim. Mam spoustu kamaradu, kteri utekli z osmi, deseti letych vztahu, dokonce mam i rekord 13 let.... nasli si zenskou/chlapa, do roka se vzali a maji deti a stastnejsi lidi jsem snad jeste nevidela. Sama jsem se vdala po roce a ctvrt a jsem stastne vdana. Asi je lepsi si poradne vybrat, nez nekoho leta testovat a cekat, co se z toho vyklube :)
@hurremhaseki zalezi, nekdo bere vztah jako manzelstvi i bez svatby, nekdo jako praktickou zastavku na ceste, kde hleda jine. Na prvnim pripadu nevidim nic spatneho.
@hurremhaseki tak to záleží na dotyčnejch... pokud vztah nedokážou brát vážně před svatbou, a netahat druhýho za nos a bejt s ním jen proto, protože nemám moc ovahu na rozchod, přitom kdyby na svatbu přišlo, tak z toho vycouvu....tak toje dost divný... tohle třeba nechápu a vztahy beru naprosto vážně a zodpovědně, ať bych s druhým chodila, enbo sn ím byla manželka. nevidim v tom moc rozdíl. takže si myslim, že ty případy, kdy sou spolu lidi deset let ap ak se rozejdou sou akorát proto, že lidi nejsou dost odvážný se podívat pravdě do očí a vycouvou z toho až když by potenciálně na tu svatbu mělo dojít..ale třeba pro mě to je naprosto nemyslitelná představa bejt s někým, s kým si nejsem jistá, že to má budoucnost. (nicméně je dobře, že si to přiznaj byť po těch letech... lepší než se vzít a rozvádět se po roce a mít dítě na cestě.) jo a taky znám takovej případ, kdy spolu lidi byli deset let, pak se rozešli a pak se do roka vzali..bodejť by ne, táhlo jim těžce na třicet., bio hodiny tikaj, taky koho si vůbec mohli myslet, že můžou v těch letech sehnat...., no takže to je takovýto "zbyli na sebe", a nezdá se mi, že by mezi nima byla láska na život a na smrt...trochu smutný, ale každej svýho štěstí strůjcem, že. dokud maj děti malý, tak je to celkem ok... to se projeví často až po odchodu dětí z domu...že si ty dva vlastně ani nemaj moc co říct a sou spolu jen proto, aby s někým byli.
a nevim, jak bys to teda udělala, kdybys měla vztah od 15...vdala by ses hned v 18?:-D
hrozně záleží, kdy spolu pár začne chodit. 8 let není nic hroznýho, pokud jsou spolu od brzo.
ale trochu mi vrtá hlavou, když píšeš, že si tě neměl koule vzít, proč tě teda žádal o ruku po roce ap ůl? a tys řekla ano a čekala dalších x let, než se ON zmíní o svatbě? a ty jako ústa nemáš, když už byl on první, kdo se o tom zmínil? jen jestli váš rozchod nebyl trošku zbytečnej nakonec. i když asi toho tam bylo taky víc.
@fijonceee Musím naprosto souhlasit, vystihla jsi to perfektně. Já osobně si třeba neumím představit vdavat se třeba po roce, po dvou, všechno mi dlouho trvá :-D Ale to neznamená, že bych to nebrala vážně, ale spíš si chci vychutnat všechny fáze toho vztahu. Navíc tak jak píšeš - my se poznali a začali spolu chodit v 16ti, takže ačkoli to byl od začátku vážný vztah, tak jsme na svatbu fakt nemysleli. V 19ti jsme skončili střední, zkoušeli studia dál, začali jsme bydlet tak nějak dohromady ve studentských bytech. A až v mých 24 byly zasnuby a letos v létě svatba. Tedy v době, kdy už má manžel léta prací, máme rezervy, stabilní společné bydlení, takže přišla řada na další krok. Samozřejmě, že když se někdo začne vztah ve 25 nebo třeba 35, tak už to zázemí má a nemusí se roky zabývat školou a být závislý na rodičích. Já totiž na rozdíl od mnohých tady nevidím svatbu jako smysluplnou v době, kdy jsou dotyční závislí na rodičích, nesamostatni, studují nebo nemají společně bydlení nebo alespoň vyhlídku na něj krátce po svatbě. Když to pak člověk vidí takhle, tak je těch 8-10 let docela přiměřená doba na to dopracovat se ke svatbě.
@kacenkakaca My jsme velmi podobný případ jako vy, takže mám stejný názor. Jsme spolu od 15 a brali jsme se letos, po 11 letech. Nevidíme na tom nic špatného, zasnoubili jsme se až poté, kdy jsme oba dokončili školu a na svatbu jsme si byli schopni vydělat. Stejně to máme i s bydlením - už několik let spolu bydlíme v podnájmu ve "studentském" bytě a teprve teď po svatbě, se stabilní prací jsme začali hledat trvalé bydlení. Jsou lidé, kteří se diví, že ještě pořád nebydlíme "ve svém", ale my na to nespěcháme, holt v tom studenstkém bytě přežijeme nějakou chvíli i jako manželé - na byt, který by splňoval naše požadavky a zároveň se vešel do našeho rozpočtu, jsme za půl roku intenzivního hledání ještě nenarazili... a kupovat nějaký byt jen proto, abychom už nějaký měli, když jsme se teda vzali, je blbost...
@kacenkakaca někde už jsme na tohle téma spolu diskutovali, a v zásadě respektuju váš zodpovědnej přístup a všecko v klidu a v pohodě. sama toho ale nejsem úplně zastánce, a nevidim problém v tom se vzít už při studiu nebo tak. společný bydlení už určitě potřeba je, nebo minimálně nějaká vyhlídka na to. a pokud se někomu vyplatí bejt nejdřív ve studentským bytě a až časem, až na něco narazí, jít do svýho, proč ne. asi vycházim dost z mýho případu, kdy jsem s mužem fakt dost dlouho a oba cejtíme, že je nejvyšší čas do toho jít. nechci čekat dalších x roků, než budu mít dostudováno, než budeme mít jak říkáš stabilní bydlení a rezervy... ale nemyslim si, že bych byla nezodpovědná. vdávat se budu buď těsně po státnicích, nebo před. dál už nehodlám jít. muž je starší a už pracuje, navíc naše svatba bude minimální, stát bude fakt málo. svatbu spíš vnímám fakt jako akt lásky, než nějakej předěl v životě. to stabilní bydlení, děti atd. stejně přijdou jindy. a nepřijde mi důležitý, jesi před nebo po. hlavní je, že to fakt myslíme vážně a nerozvedem se po pár hádkách. :)
@fijonceee Já ti rozumím, rozhodně neodsuzuju jiné přístupy, snad jen takové to svatba a dítě do roka po seznámení mi připadá docela šílené, ale jak říkám, každého věc. Proto nemám ráda takové ty řeči o přechozenych vztazích, jak je špatně brát se po X letech vztahu a podobně. Podle mě k tomu nejde přistupovat tak jednoduše a odsoudit to. Je prostě rozdíl být s někým ve vztahu, aby člověk nebyl sám anebo být ve vztahu, kterému člověk věří, vidí to na celý život a jen pozvolna směřují ke kroku, jako je svatba. ;-)
@fijonceee@kacenkakaca
Souhlasím, holky, s oběma. A myslím, že nejsou tolik důležitá nějaká pravidla ve stylu "svatba do roka a do dne, jinak to nejsou zásnuby", nebo "nejdřív dostudovat (mít byt, mít práci apod.) a pak svatba". Myslím, že jsou jednoduše lidé, kteří poznají, že TEĎ je to ono a pak jsou tací, co to nepoznají a buď to urychlí, nebo se vezmou, aby zachránili vztah, případně to jeden z nich ze strachu pořád oddaluje. My jsme se mužem poznali v 19 a vzali jsme se po 7,5 letech vztahu (zásnuby byly v zimě po 6 letech vztahu - kvůli mým státnicím jsme se nebrali do půl roku, ale až za rok a půl). Měla jsem a pořád mám pocit, že to bylo v pravý čas, a to čistě proto, že jsme to tak oba cítili. Popravdě, my jsme moc neřešili, za jakých životních podmínek to bude. Prostě už v 19 jsme věděli, že "jednou" se budeme chtít vzít a najednou to "jednou" přišlo bez ohledu na další okolnosti jako jsou finance, vlastní byt nebo děti. Vlastní byt nemáme (žijeme v podnájmu), oba jsme doktorandi, takže pracujeme, ale nejsou to zatím žádné závratné sumy (což se ale bude pomalu měnit) a děti v dohledné době taky neplánujeme. Zvenčí to tedy může vypadat, že vlastně nemáme žádný důvod se brát nebo že jsme se mohli vzít už dávno, ale pro nás byl ten čas až v těch 25 letech. A oba víme, že to tak bylo správně. Takže ve finále si myslím, že není moc důležité to okolo, ale mnohem důležitější je důvod. Pokud je ten důvod špatný, tak je úplně jedno, kdy se lidi berou, v kolika, po jak dlouhé době nebo jestli měli před tím dítě nebo ne.
@simone5 přesně tak, taky jsem zmínila, že prostě cejtíme, že je nejvyšší čas, a to cejtění je natolik silný, že je pro nás nedůležitý, že nemáme stálý bydlení atp:)
@kocina7 ty jo,to je strašně krátká doba. Co se po takových letech změnilo,když už jste spolu tak dlouho?je to svatbou nebo tím,že je to mamánek?od takových bych se držela dál,ale ono se to snadněji řekne než udělá
@kacenkakaca já zas nemusím takové ty řeči,že svatba musí být do roka a do dne od zasnoubení nebo že po svatbě hned dítě,na tom přece nesejde,kdy co bude,hlavně jde o to,jestli ten vztah funguje nebo ne a co se má stát,se stane,až na to nastane pravý čas :-)