Ahoj holky, v nedávné době jsem se bavila s kámoškou o tom kdy plánují mimčo a ona mi řekla, že až její přítel postaví dům, aby měli zázemí. Což dává smys, co mě ale hodně překvapilo bylo, když řekla že hypotéku bude platit on a dům bude jen jeho a kdyby se náhodou rozešli, veme si jen pár svých švestek a vrátí se odkud přišla bez nároku na majetek, který by nabyli ve společném soužití. Ve smyslu, že on vydělává téměř třikrát tolik než ona, takže peníze které mu zůstávájí po odečtení nákladů na každodenní potřebu jsou jenom jeho, že ona není žádná vych...á svině, která by si nárokovala jeho peníze. Na otázku a jak to teda budou mít, až bude na mateřské, pro ní ovšem bylo samozřejmostí, že financování rodiny bude z větší části na něm.
Nějak to nedokážu vstřebat, jako že všechny ženy které si vydělávají méně, než jejich protějšky jsou svině když si své muže chtějí vzít a mít společné finance a majetek?
Co si o tom myslíte?
@karlajasmine Souhlas. Podle mě je to dost velký rozdíl, ač je to podobné.
@kou_le Až budeš příště tvrdit něco obecně, používej prosím obecné formulace, ne ty nepravdy, co jsi o mě psala, děkuji.
@kacenkakaca když bych se ale oprostila od uvažování o partnerovi, vlastně mi to svým způsobem připomnělo Tvůj názor na to, že by měl mít pár finanční rezervy před tím, než založí rodinu. Prostě základem asi bude, aby člověk myslel na to, "co by, kdyby", nehledě na to, jak poeticky vyjádří to okolo... :-)
@kou_le A co tedy mají dělat ty, které vydělávají 10 tisíc měsíčně? Mám z toho dojem, že by si měly založit spoření a odkládat si peníze, kdyby náhodou manžel odešel.
@izzybickerstaff Tak ty rezervy na založení rodiny jsou ale přece taky společné. Podle mě nejde v manželství šetřit tak, aby si šetřil každý zvlášť. Tedy samozřejmě, každý může šetřit na svém účtu, ale fakticky to jsou stejne peníze společné.
Vnímám to tak, že si v manželství určitě nemůžu spořit na to, kdybych se náhodou rozvedla nebo partner zemřel. Můžeme šetřit jedině společně, stejně tak plánovat výdaje. Buď mít opravdu dobré pojištění pro případ ztráty zaměstnání, neschopnosti splácet, smrti, úrazu, nemoci nebo vysoké rezervy, ideálně kombinaci obojího. A samozřejmě ideální je i to, aby se náklady daly porývat jen z jednoho platu, s tím souhlasím. Protože stát se může opravdu cokoli, a to zatím mluvím jen o společných problémech.
Pokud by došlo na rozvod s hypotékou, málokdy banka hypotéku převede jen na jednoho z manželů, protože málokdy bývá jedinec dostatečně bonitní na to, aby to banka uznala, i když je schopný to splácet. Navíc by se v případě rozvodu řešilo vyplacení z již zaplacené hodnoty nemovitosti. Z okolí mám pocit, že je v podstatě nejjednodušší, když se nemovitost prodá, doplatí se hypotéka a oba začnou s čistým štítem.
Určitě jsem pro řešit věci dopředu, myslet na to, co by se mohlo a nemohlo stát, jen si myslím, že koule nevidí všechny způsoby, jak třeba konkrétně problémy s hypotékou vyřešit.
@ha_ja no ty co vydelaji 10 mesicne jsou tady podle nekterych slov neschopne si najit normalni praci jak by tu nekdo rekl...nebo by si meli najit chlapa se stejnym prijmem aby mohli frcet tak nejak fer na moje-tvoje a v pripade nouze pokryt vse sama a sam... :-D
nekomu to vyhovuje ale me treba to prijde na hlavu postavene a prijde mi automaticke ze kdyz tahneme za jeden provaz tak nemame zadne moje nebo tvoje a ted mam chlapa bez prace protoze sme se stehovaly a je na tom hure s nemcinou tak by me ani ve snu nenapadlo mu rict jako ze nemas pro takovy pripad nahrabano dopredu??? svatba ted povali taky z moji vyplaty to tak zatim vypada... a co jako mame nase penize tak se to nejak zalepi vsecko :-) :-) :-) chapu chtit byt sobestacny ale ve vztahu spolecnem mit zadni vratka pro sebe je nevim jak to rict....
Nechci se vám tu míchat do diskuze, ale asi mi to nedá.
@kou_le Studuju, vydělává jen můj budoucí manžel. Zatím spolu nebydlíme, budeme až po svatbě. Budu na něm naprosto závislá, studovat totiž ještě nějakou chvíli budu. Budeme mít jeden účet, dvě karty. Nikdo se nikomu nemusí zpovídat z toho, co si koupil nebo ne, o větších částkách budeme rozhodovat spolu. Pokud nechci, aby věděl, kolik stál dárek - tak si na něj budu dávat stranou po malých částkách a nic nezjistí. A tak dále, a tak dále. Budeme manželé, jedna fungující jednotka, jejíž dvě poloviny jsou závislé na sobě navzájem. A připadám si tu s tím názorem jako blázen, když si myslím, že tak by to mělo být. Varianta rozvodu u nás v žádném případě nefiguruje, natož abych myslela na to, že jéé, co kdyby se splašil a já zůstala sama. Pokud by se mu, nedej Bože, něco stalo, mám rodinu, která by mě na holičkách nenechala. V naší rodině si pomáháme navzájem a když jeden nemá a jiný se má líp, pomůže mu. Ale nevykládej tu, že je nutný myslet na to, abych se o sebe postarala sama. Až dostuduju, budu pravděpodobně pracovat na místě, kde budu vydělávat víc než partner. Ale ty peníze půjdou na jeden účet, budou totiž naše, nee moje ;-)
Holky vy jste kouli fakt vůbec nepochopily...ona vůbec nemluvi o tom ze by si manzele nemeli pomahat nebo ze by meli mit striktne rozdeleny majetek...ona mluvi o pripadech (a neni jich malo) kdy se zenska vda za bohatsiho chlapa a najednou začne zit tak jak by si sama nemohla dovolit..a prijde ji to samozrejme...a chlubi se tim jako by to dokázala ona sama..a pak ji chlap opusti a ona je najednou na mizine..a nebo je sikovna a exmanzela sedre z kuze...
o tom podle me byla rec...vy tu stacite diskuzi uplne jinam...
a takovej pri.pad tu snad není. .
Dějí se bohužel i jiné věci než rozvody.
Za přítelovu rodinu: úmrtí otce rodiny v produktivním věku, obstavený společný účet v rámci dědického řízení.
Za moji rodinu: psychické onemocnění, které nejenže toho člověka naprosto vyřadilo už navždy z pracovního procesu a zničilo partnerský vztah (rozvod neproběhl), ale ona osoba ještě v záchvatu nemoci nadělala dluhy, které skončily exekucí. Rodina to zvládla, ale zamávalo to s námi dost. Pokud bychom měli velké úvěry, hypotéky, drahý nájem apod., bylo by to asi o dost horší. Pomoc v rámci rodiny je v krizové situaci samozřejmost, ale není to podle mě možné provozovat dlouhodobě.
Proto ať už to podáte jako karlajasmine nebo jako koule, podstata věci je stejná, k finančním závazkům je potřeba přistupovat obezřetně, ať by příjem jednoho z partnerů vypadl z jakéhokoliv důvodu...
Vydělávám víc, mám hypo na byt, tu platím já. Partner přispívá na nájem, nakupujeme tak na střídačku.
Máme společný spořící účet, kam oba posíláme úměrně ke své výplatě.
Jinak si jedeme každý po svém. Plánujeme postavit dům, už jako manželé, kde vše bude 50:50. Sice teď mám víc, ale až budu na mateřské, bude vše táhnout on minimálně 2 roky. A pak až se vrátím do práce, bůhví, jestli budu mít tak dobrý příjem.
Já už jsem poučená z předchozího manželství, kdy jsem 100% věřila ex a přišla jsem o víc jak půl milionu...
@laka_lacenda Ja to prave neberu tak, ze bysme si jako manzele pomahali, beru to tak, ze jsme se vzali s tim, ze nas majetek vcetne penez je nyni spolecny.
Samozrejme, ze jak pise @izzybickerstaff, stat se muze bohuzel spousta veci, a proto je potreba obecne byt obezretny, ale proste mi prijde, ze @koule o tom pise tak, jako ze si mame vsichni sporit sami za sebe pro jistotu, abychom se kdyztak sami o sebe postarali, ale ja to beru spis tak, ze si sporime jako manzele dohromady, a to, ze bych se kdyztak stala sama o sebe, je dusledek toho, ze jsme obecne s penezi obezretni, ale ne ten duvod sporeni. Sporime na deti, na vetsi byt/barak, na splatky hypoteky na byt, atd, a v pripade nouze se ty nasporene castky samozrejme daji pouzit na cokoli, ale o tom to neni.
A to, ze si nejaka zenska vezme bohatyho chlapa a zacne zit tak, jak by si sama nemohla dovolit, mi pripada uplne normalni.. protoze pokud bych si vzala chlapa, ktery vydelava 200.000Kc mesicne, tak bych taky zila jinak, protoze bysme jako manzele meli mesicni prijem vetsi.
taky si myslím, že tu holky nepochopili, co tím @kou_le myslela a jedou si svoje, berou za slovíčko a asi se chcou hádat, jinak mi to nepřijde
souhlasím plně s posledním příspěvkem @laka_lacenda ...
@kou_le už bych se na tvém místě na to vykašlala, tady jsou holky na jiné vlně...
A mimochodem, některé holky se tady ohánite, co by jste jako měly dělat, když máte jen těch 10 000...a co by jste dělali, kdyby jste neměli chlapa a byli sami?
@kacenkakaca Neni to o zpovidani, ale jako jit za partnerem s tim "milacku prosimte nekoukej se na vypis jo, neco jsem ti koupila a nechci at vis co a za kolik" no ja ti nevim.. :-D Proste si to nedovedu predstavit
@izzybickerstaff Ja treba vydelavam min jak pritel, ale ackoliv mame tak nejak finance spolecne, chci byt trochu nezavisla. Prece neznamena,ze kdyz zenska vydela min tak musi byt spolecnej ucet a vsechny penize automaticky spolecny.
@lucineni My máme oddělené účty a tak to zůstane i po svatbě ;-) Myslela jsem to přesně takhle, oddělené účty mi dovolí neřešit dárky a nákupy drobností pro sebe, ale celkově beru peníze jako společné.
V manželství by vše mělo být napůl, i kdyby on vydělával statisíce a ona nic... Když někoho milujes dáš dáš mu preči mnohem vic než jen peníze:-/ srdce!
My máme už od začátku společného života společný účet, kam posíláme nyní menší část výplaty (oba stejný díl, tj. cca 1/2 platu), po svatbě tam začneme posílat většinu platu, ale oba si ponecháme své stávající osobí účty právě na ony drobnosti o kterých by partner nemusel vědět ;) Ted vydelává o trochu více partner (ale o moc to není), časem zase budu vydělávat více já, nijak to neřeším. Ale nikdy bych nedovolila, aby mi partner platil oblečení, dovolenou, mobil, notebook a další drahé věci se kterými se často setkávám, vždy jsem si svůj podíl platila sama nebo ho partnerovi postupně splácela, nemám ráda tyhle "vysavače"..
Já teda naprosto souhlasím s @kacenkakaca a @ttm (a dalšími, co to vidí stejně). Zejména v tom, že v partnerství (protože my to tak máme s přítelem už před svatbou a ne až po) se jede ve všem společně - řešení bydlení, dětí, domácnosti, peněz...nemůžu přeci od začátku uvažovat rovnou o konci. Ono totiž myšlenky způsobují docela hodně a myslet na to, že: Ty jo, já jsem ale blbá, zaplatila jsem teď pozemek, protože jsem zrovna měla našetřeno víc, ale co když se za pár let rozejdeme? To pak bude půlka manžela (protože je samozřejmě psaný na oba, vzhledem k tomu, že není já a on, ale my) a budou problémy. Vím, že je další spousta možností, co se může stát (smrt, vážné zranění atd), ale to jsou prostě věci, o kterých nehodlám ve 25 přemýšlet nebo se jich děsit, když vůbec nemusí přijít (tedy v brzké době). Jak už jsem psala výše, myšlenky mají dost zásadní vliv na život člověka, tak raději myslím pozitivně a optimisticky.
My máme svatbu až v květnu a nejsme spolu zrovna dlouho. Můžeme si ale stoprocentně důvěřovat a co se týče otázky financí, tak už jsme zažili pár různých situací. Já bydlela u rodičů a studovala + brigádničila, přítel normálně pracoval. Když jsme jeli na výlet nebo šli na večeři, jeli na prodloužený víkend atd, platil přítel (tak nějak hlavně proto, že většinou to byl dárek), jídlo na víkendy, občas benzín atd jsem platila já. Nicméně už tehdy jsme brali peníze jako společné. Pak přišlo stěhování do patra k přítelovým rodičům a otázka řešení vlastního bydlení. (Já tedy ještě mezitím našla práci, kde jsem nastoupila za plat zhruba stejný jako má přítel, s vyhlídkou na brzký kariérní růst, cca do roka; vzhledem k tomu, v jakém oboru mám vzdělání, tak nějak počítáme s tím, že jednou budu brát víc). Dohodli jsme se, že peníze jsou samozřejmě společné, ale zatím že si necháme každý svůj účet. Přítel si založil ještě spořící účet, já později taky. Dost peněz nám měsíčně zbývalo, tak jsme si ještě založili každý stavební spoření s tím, že jednou budou rychle penízky na nové auto nebo něco. Finančních produktů tedy máme kupu a myslím, že to tak i zůstane (vidím v tom dost výhod), ale prostě všechno je naše. Co se týče toho bydlení - z peněz, co jsem dostala od rodičů, jsme si koupili pozemek a nechali udělat projekt na dům s tím, že budeme stavět. Zároveň jsme se však pokoušeli o miminko a jupí, ono to vyšlo! Ze zdravotních důvodů jsem žel už od začátku těhotenství doma a tudíž budu mít teď na rizikovce nižší příjem než přítel, pak na mateřské a rodičovské taky. Ale když řešíme výdaje do budoucna, nikdy to nebereme tak, že já budu mít nižší příjem a on bude dávat víc, bereme to tak, že náš příjem bude celkově na pár let nižší a budeme si s tím muset poradit. Vzhledem k tomu miminku jsme se nakonec rozhodli zatím nestavět - vzala jsem zbytek peněz od našich, plus si k tomu vezmeme nízkou hypotéku, a kupujeme byt. V bytě přečkáme roky, kdy já budu doma a pak se pustíme do stavby domu. Chce to prostě trochu rozumného uvažování - představa domu o 200 m2 je v porovnání s bytem 70 m2 nádherná, ale když jsme si spočítali, že náklady na hypotéku+bydlení+běžné živobytí by byly takové, že bychom to sice zvládli i s mou mateřskou, ale nenašetřili bychom nic, nikam bychom nejeli na dovolenou atd, rozhodli jsme se společně řešit to jinak.
A všechno to uvádím 1) z toho důvodu, že už jsme zažili situaci, která převrátila dost naše plány...přestože jsme samozřejmě věděli, že miminko chceme, jeli jsme podle toho, jaký byl společný sen a když jsem otěhotněla, teprve jsme řešili situaci, že by bylo náročně po všech stránkách stavět 2) z toho důvodu, že si neumím představit, že bych cokoli z toho měla řešit bez přítele, popř. řešit myšlenky, že jsem dala přes milion peněz od našich do společného majetku a až přítel uteče, tak co jako?...to je podle mě hloupost. Kdyby to nedej Bože nastalo, tak se pak poučím pro příště a řeknu si třeba, že jsem byla pitomá, ale prostě následky si ponesu až poté, nebudu řešit předem, jaké by mohly být důsledky něčeho, co mi přijde tak nereálné a vzdálené. Uvažování o předmanželské smlouvě pro mě znamená to, že člověk nebere ten vztah vážně (ale dokážu pochopit, že někdo to bere jinak).Já to beru tak, že ty peníze jsem dostala já na život. A můj život je společný s ním, tudíž jsme je dostali oba.
No, přestože bych tomuto tématu mohla napsat víc (špatné zkušenosti z rodiny s rozdělenými financemi atd), myslím, že už to stačí :D Jo a ještě doporučuju vést společně rodinné účetnictví (příjmy a výdaje), moc se nám to osvědčilo :)