Ahoj holky, mám chvíli po svatbě, ale ze svatby mám rozporuplné pocity...
Už přípravy probíhaly strašně nervozně. My s ženichem jsme si zařizovali obřad v místě bydliště ženicha, což se nelíbilo rodině nevěsty...
I ve svatební den mi to už od rána hnusně vyčítali, stála jsem tam v podprsence a nikdo neměl čas mě obléct, cestou na obřad mě otravovali, komu se má dát cukroví, jedna příbuzná mi při oblékání hnusně říkala, že závoj je nemoderní, že šaty jsou mi malé - přitom nebyly.
Měla jsem odjíždět den po svatbě, ale oni mi nevzali sbalený věci, protože prý musej vzít cukroví a alkohol a na to není místo...
Pořád se hádali, pořád mi něo vyčítali, že je to moje chyba, že jsem takovou svatbu chtěla.
Ale celej obřad probrečeli dojetím jako želvy...
Na hostině se s nikým nebavili, chtěli, aby pořád někdo bavil je...nakonec zrušili ubytování a v noci jeli domů...
Opravdu jsem vlastní svatbu plakala ženichovi do klopy v poli...
Jsme spolu, jsme šťastní, obřad byl přžesně takový , jaký jsme chtěli, bohužel za tu cenu...
Nakonec nám bylo vyčteno, kolik peněz se do nás vrazilo...
My jsme chtěli ale jen obřad, hostinu jsme nechali realizovat rodičům, protože bxyli uražení, že by se nemohli starat...
Tak dodneška mám radost, že mám skvělého manžela, co mě podrží a smutek, jak ta svatba probíhala...
hoci som ešte len zasnúbená a svadbu sme ešte plánovať nezačali, tiež som si už kvôli svadbe poplakala a mám z nej už teraz depky :( snúbencova mamina, veľmi dobrý človek, naozaj ju mám veľmi rada ma veľmi šokla. Keď oznámil, že ma požiadal o ruku, tak mu na druhý deň veľmi vyčítala, že kam sa tak ponáhľame (sme spolu viac nez 2 roky), že som príliš mladá (mám 21 a snúbenec skoro 27) a že nech nepočíta s tým, že by mu svadbu zaplatila, že to nemá trvácnosť.. :( ja nie som za to, aby svadbu platili, vôbec tie peniaze nepotrebujeme, aspoň si môžeme podľa svojich predstáv urobiť, ale snúbenec nechce spory a tak nebude svadba asi budúci rok, kedy sme ju pôvodne chceli, ale až ten ďalší, aby to dovtedy predýchala :( Všade kade chodíme a komu povieme, že sme zasnúbení, tam hovorí, že na svadbu si ešte počkajú, že máme ešte kopu kopu času, že som ešte mladá... najhoršie je na tom to, že moja celá rodina nám praje, tešia sa, nemajú ani najmenší problém a myslia si, že svadba bude budúci rok. možno naozaj bude, ale pri tom prístupe naozaj pochybujem.. tak si plačem nad tým, že ma neprijala doma do vankúša, mám z toho úplne pokazenú náladu celú zásnubnú :(
mno u nas taky vcelku psycho, u nas nasi svatbu ignoruji pritelovy rodice. respektive oni ji tabuizuji - proste se o ni nebavi - nikdy z jejich slov nevyslo slovo svatba. pritel jim loni na podzim radostne oznamil ze me pozadal o ruku, mamince dokonce ukazoval prstynek, a oni i kdyz me videli dva dny na to, nerekli ani popel. ani kdyz jsme vsem vcetne jim poslali svatebni oznameni.... musim dodat ze tchyne syna bezmezne miluje, denodenne mu vola, otlapkava a sisla na nej - proste pro nej neni zadna dost dobra. obavam se ze celou svatbu hystericky provzlyka a bude se mu lepit na paty, tak jak to dela kdykoli kdyz jsme u nich. Nejradsi by si ho vzala sama :-S
sam tak to tě lituju ale asi něco podobnýho měla tchýně taky přítel je ze slovenska a ona si myslela že se prostě vrátí domů a ne že se tu jěště ožení :-D
beruska26: ja myslim ze ta moje svatbu ignoruje proto, ze cim dyl se o ni nebude bavit a bude delat ze se to nedeje, tim dyl bude synacek jeji chlapecek. Dulezity ale je jak to bere pritel, a ten je nad veci a dost to kociruje - jinak bysme spolu nemohli bejt. Takovej ten typ chlapa "maminka ma vzdycky pravdu" a "vzdyt jsem ji videl hrozne davno, v nedeli!" nebo "tohle moje mamca vari stejnak nejlip", to by asi neslo ;-) :-)
sambucca: Matka mého přítele není sice tak umanutá, ale taky to stačí. Pořád ho bere jako malého kluka, který si sám neporadí, pořád mu předhazuje, co by měl a co ne. Když k nám přijede, pořád kritizuje, že je tohle drahé, tohle zbytečné, tohle se nehodí a tohle má špatnou barvu. Tak je celkem logická, že i já jsem absolutně děsná ]-(
jo jo, proste misto toho aby mely radost ze jejich syn nasel nekoho s kym chce stravit cely zivot a zalozit rodinu, tj. miluje a je milovan, a mel by to bejt jeden z nejstastnejsich dnu v jeho zivote a tim padem i jejich, je to presne naopak. to je divna laska!
Sambu - ja myslim, ze je to jejich skoda, zkus to tak brat, dulezite je na ci strane stoji nastavajici manzel... a podle toho, co pises, tak stoji na te spravne.
jo, urcite - ja to tak beru. ale to vis, nekdy me to zamrzi. byla bych moc rada kdyby vsecjny slzy co na svatbe budou byly slzy dojeti a ne beznadeje... ale nas zivot se podle toho neodviji a to je to hlavni ;-)
Holky nezoufejte, ono to nebude tak strašný. Neberte ty rodiče a tchánovce tak vážně, nebo se z toho zblázníte. Taky bych mohla vyprávět, ale kdybych dala na všechno, co rodiče/tchánovci řekli, udělali nebo neudělali, tak jsem se už zbláznila a nevdala. No a vdaná jsem :-)
Když jsme svatbu oznámili, manž. rodiče nejen že nám nepopřáli, ale maminka se naštvala a tatínek s manž. přestal mluvit. Je pravda, že nemohli zkousnout to, že dostali oznámení mailem. To už jsme tu probírali, takže to nechci víc rozvádět, ale to, že manžel se bál!!! to říct mámě do očí nebo i zavolat, mluví za vše. Prostě nechtěl slyšet/vidět její reakci, protože očekával špatnou.
Svatbu jsme oznamovali začátkem února, a v podstatě do svatby (konec června) jsme to moc neprobírali ani s jedněmi rodiči. Svatbu jsme připravovali sami, naši v jiném městě, takže jsem od maminky chtěla jenom drobnosti, ušít polštářek na prstýnky, přivezla vývazky, mašle, špendlíky, zákusky... Jeho maminka upekla nějaké koláčky a cukroví. Jinak jsem měla skoro pocit, že kdybych svatbu neprobírala na beremese, že se skoro nevdávám :-D
Nejvíc práce se mnou měla sestra, která mě česala a líčila.
Ohledně peněz to bylo taky zajímavý, manž. rodiče nám dali penízky, tak jsem požádala i svoje rodiče. Přišlo mi blbý od našich nic nechtít, když m. rodiče přispěli. Nakonec nám naši taky přispěli, ale nejdřív jsem si asi 3x musela vyslechnout, že nemají, že budou muset krást, zrušit stavebka, vzít si úvěr atd. A to jsem chtěla jenom odpověď "ano" nebo "ne" příp. kolik (nebylo to tak že bych vyžadovala určitou částku, prostě "pokud chcete, dejte kolik můžete"... Svatbu jsme měli celkem levnou, sami bychom to zvládli taky.
No a tchýně, ještě týden před svatbou, říkala, jestli si to nechceme rozmyslet, peníze na svatbu využít jinak, třeba na dovolenou, jestli prý potřebujeme ten papír, když už spolu stejně žijeme atd. :-D
Prostě na to, jak to vypadalo blbě, to nakonec dobře dopadlo, rodiče se sešli poprvé až na svatbě, tchánovci dřív odmítli, takže jsem se bála, že si spolu nebudou mít co říct. No - a celou hostinu nezavřeli pusu a dokonce jeho rodiče naše pozvali na chalupu :-D
... a to ještě jeho rodiče odmítli přijet před svatbou k nám a jeli přímo na obřad... - takže neměli omašlovaný auto atd. - ono to ale nakonec bylo lepší, asi bysme se v bytě utloukli... - všichni ostatní jeli k nám.
Takže to všechno neberte tak osobně, já vím, že se to dělá těžko, svatba je emoční záležitost, ale jak se říká, nic se nejí tak horké jak se uvaří, a já mám teď poměrně čerstvou zkušenost, že to tak opravdu je :-D
Moje rada je, udělejte si to všechno tak, jak chcete, a z toho, co říkají ostatní, si toho moc nedělejte... - svatba má přece být podle vás, je to váš den a rodiče i tchánovci přece už svatbu měli, podle svého :-D Tak se nebojte jim říct "ne" pokud si něco nepřejete.
Na to, jak jsem já měla stresy, to všechno dopadlo skvěle, a to i přesto, že skoro celý den pršelo (vždycky se něco najde, i další drobnosti)... - ale na focení vysvitlo sluníčko a člověk si stejně pak pamatuje to dobré (neměli jsme deštník, takže nám hosti půjčili modro-bílý... :-D
sasina: nemá cenu číst katastrofické scénáře tady na fóru, něco jsem tady četla a klidu mi to fakt nepřidalo. Ono to dopadne, dopadne to dobře, i když ne všechno půjde podle plánu - to ani nejde, nejsme stroje ale lidi.
Ale dopadne to. A pak už si budeš pamatovat jen to dobrý.
Např. česání trvalo místo plánované 1 hod. skoro 3 hod. - ale zvládli jsme to, i časově, měli jsme rezervy. :-D
Takže hlavně klid... já vím, že se mi to říká :-D Taky jsem byla nervák.
Trochu mi pomohlo (ale ne moc, neuměla jsem se tomu "odevzdat") nechat organizaci na manželovi... - a trošku i na ostatních (viz - maminka přivezla stuhy na auto a chlapy jsme vyhnali ovázat auta atd.)... plánování trasy atd.
Nakonec to fakt všechno vyšlo skvěle a dokonce máma mi říkala, jak jsme to měli dobře zorganizovaný, že to bylo moc pěkný - a já jsem si pořád myslela, že to pořádně zorganizovaný nemáme, skoro vůbec, manžel měl pořád na všechno času dost, košili jsme mu třeba kupovali 2 dny před svatbou, stejně tak figurku na dort atd. :-D Asi my ženský jenom zbytečně blázníme, chlapi v pohodě (začal být nervózní až na obřadě :-)
A na to, že hostinu jsme neorganizovali vůbec (ve smyslu organizované zábavy), jenom jsme měli hudbu z notebooku (chtěli jsme i obraz, ale nefungovalo)... tak ty 4 hodiny utekly jako voda a pořád bylo co dělat :-)
sasina: hlavně jsme pořád prosili o pěkné počasí, víš jak pořád pršelo... a fakt, celý den déšť, ale na cestu k autu a pak po obřadu bylo sluníčko - akorát tak, abysme stihli všechny ty krásné fotky v parku (pár jich mám v albu, ale ne všechny, budeme mít tak několik set fotek, všechny se sem nevejdou :-)
Neboj to uteče a pak už budeš mít krásný vzpomínky a fotky :-)
Jo a s tím organizováním je opravdu lepší organizovat míň než víc... - já jsem pořád bláznila, v kolik kdo kam přijede... a pak to všechno tak krásně vycházelo, ještě líp než jsme to naplánovali... prostě samo :-)
martinka: Já jsem strašně vyděšená z toho, že nemůžu naplánovat a organizovat všechno. Nemůžu třeba nazdobit auta, protože se budu oblékat a jiné další věci :-(
Drzim vam vsekym palce. Rodinu si nevyberame, ale pokial sa z idealnej rodiny stanu, dajme tomu netolerantni a neakceptujiuci ludia, je to skor ich problem. Zaujat po niekolkych rokoch partnerskeho zivota snubencou negativnu poziciu je skor prejav slabosti toho, ze sa nedokazu so svojim dietatom v klude porozpravat a prejavit urcite obavy. Straca sa tym automaticky moznost predist nemilym prekvapeniam a nedorozumeniam. Pokial vas niekto hneva a nerespektuje vase poziadavky ohladne svadobnych priprav, myslim, ze argument moja svadbe, moje podmienky je opodstatneny (o to viac ked k tomu pridate, moje financie) Ale nech uz veci dopadnu akokolvek, jedine na com zalezi je ten moment, kedy si obaja slubia vernost a lasku na cely zivot. Ako hovori moja kamoska, pevne nervy a pevne zadky ! :-)
holky říká se tomu opičí nebo medvědí láska a tchýně má občas taky tyhle tendence, ještě že jí přítel umí poslat hodně rychle někam :-D :-D
jinak to neberte tak tragicky, ono se vždycky něco najde, když se vezmete tajně, tak Vám všichni vynadaj že ste je vynechali, když ne, tak zas tohle to a tamhleto je špatně atdpod.
u nás sem to řekla mamce aprvní bylo a kdo to bude platit - tak jí řikám že my, pak zas jo a to mi ten tvůkj koupí aspon řízek jo - neustále už 10 let si myslí že je děsně za vodou :-D kdyby to aspon byla pravda :-N :-D
atpod...... u jeho rodičů čekám reakce typu a to si toho našeho blbce fakt chceš vzít jo - jo chci žiju s nim 10 let a mám s nim dítě
říkám to kamarádkám - reakce prosim Tě po 10 ti letech to už nemá ani cenu :-D atd.......
takže já je neřešim, uděláme si to jak my chceme a nazdar a komu se to nelíbí at´si políbí p.... :-D