Partner po svatbě "musí" pomáhat rodičům. Co s tím?

Zobraz úvodní příspěvek

milenasta milenasta

Autor diskuze

16.08.2009

Dobrý den všem, ani nevím zda čekám nějakou radu nebo se jen potřebuju svěřit. S přítelem jsme spolu čtyři roky, seznámili jsme se v Praze na VŠ, daleko od jeho rodičů. Začátky byly veselé, jeho matka i sestra se mnou hrály hru "kdo je důležitější". Tak jsme se vídali pouze přes týden, o víkendech pomáhal rodičům s hospodářstvím. Mají pár hektarů pole a chovají býky. Takhle to pokračovalo téměř celé studium, přes týden jsme byli spolu a celé víkendy u rodičů pomáhal. Po skončení studia jsme oba nastoupili k mým rodičům do rodinné firmy, pracujeme také v zemědělství, přítel tu práci má rád, takže myslím že je spokojený. Příští rok bychom chtěli stavět, prozatím jsme zůstali u našich, máme svoje patro. Nicméně přítel stále lítá ke svým rodičům, ani nevím zda to po něm chtějí oni nebo on sám nesnese pomyšlení, že by se obešli bez něj. Přes léto jsme oba v práci každý den do večera a většinou i v sobotu, takže mě pak docela mrzí že než abychom něco podnikli společně, tak jede pomáhat. Volného času nemáme ani jeden nazbyt, čas na sebe taky moc ne a stejně tráví víkendy pomocí rodičům, pokud teda není v práci. Já samozřejmě vím, že jim pomoct musí a chce, ale je to pro mě dost těžké, když nemá volný čas ani pro sebe, natož pak na mě. Přála bych si, aby tu pomoc jim trochu omezil, nic mu za to nedají, studium VŠ si platil sám, aby nemusel poslouchat jejich výčitky. Jenže nevím jak na to, včera mu zase volala maminka, že potřebují aby jim přijel pomoct... Již je na cestě, i když jsme měli jiné plány. Jeho rodiče neplánují, všechno je nejdéle večer předem, častěji ráno telefonát přijeď. A já často uvažuju, jestli s někým takovým chci zůstat. Pokud já bych potřebovala nějakou jeho pomoc, tak je buď unavený, nebo v práci nebo pomáhá rodičům. Kdo dočetl až sem děkuji, máte můj obdiv. Co byste na mém místě dělali Vy? Smířit se s tím, myslet si že časem trochu omezí pomoc rodičům a bude se věnovat aspoň občas mě i svým zálibám (žádné nemá - jen práci), nebo si zkusit najít někoho s rodiči v paneláku ve městě?

Odpovědět

1 2

strapanik strapanik

19.08.2009

Ked som bola mala, tak sme s rodicmi aj so setrami chodili kazdy vikend raz k jednej, potom k druhej starkej a pomahali im v hospodarstve (zemiaky, obilie, prasce, kravy, seno ...). Jenoducho som v tom vyrastla a tiez som sa zatala, ze take nieco by som nikdy nechcela (kazdu sobotu makat na lazoch a ziadne rodinne vylety). A realita? Manzel pochadza z lazov, jeho rodicia maju dom nedaleko od mojej starkej. Kravy a svine uz nastastie nechovaju, takze predtym tam manzel chodil pomahat tak v norme sem-tam, mali sme aj dostatok casu pre seba. Lenze minuly rok svokor zomrel a svokra tam ostala sama spolu s manzelovou starkou. Svokra je na invalidnom a o dom + okolie sa treba neustale starat. Takze manzel tam teraz chodi kazdu-kazducku sobotu a aspon raz cez tyzden po praci. Prakaza mi to, nemozeme si robit program podla svojho, ale neurobim s tym nic. Je to jednoducho objektivna pricina, nemoze tam nechat mamu zarast v burine alebo aby jej padla strecha na hlavu. Ale aj tak ma to stve, aj sme sa kvoli tomu parkrat pohadali, ked nas niekam volali priatelia a my sme nemohli ist, lebo sme museli ist k jeho mame. Nechcem si ani predstavovat, ako to bude, ked budeme mat deti a budem ho viac potrebovat doma. Tak skoro sa to asi nezmeni, jedine, ak by si svokrai po smrti manzelovejj starkej kupila jednoizbovy byt v nasom meste, potom by to bolo omnoho jednoduchsie. Ale take lahke to nebude....